Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (524)

plagát

Posledné tango v Paríži (1972) 

Máslo jen na chleba, prosím! Děkuji. Pokud možno na čerstvou Šumavu, ne do análního otvoru.

plagát

Oko nad Prahou (2010) 

Velmi dobré, byť neobjektivní. Řekněme si fakta hned na rovinu. Špátová jakožto režisérka i kameramanka filmu by se měla snažit nabídnout vyvážený náhled na problém s dostatečným odstupem. O objektivní režii se ale zcela jistě nesnažila, takže pokud akceptujete tuto skutečnost, čeká vás jen minimální rozčarování. Autorkou námětu i producentkou je Kaplického manželka Eliška. Takže myslím, že to není třeba dále analyzovat. I když…/// Na Špátové je hodně vidět, že Kaplického zbožňuje, obdivuje jako osobnost a navíc se jí líbí jeho návrhy. To se s ideou natočit dokument přímo nevylučuje, ale autorka si nedala příliš námahy, aby nechala více promluvit druhou stranu, respektive někoho fundovaného. Protože magistrátní úředník je odborník na daný problém asi jako Hanychová na poradenství pro mladé křesťany připravující se na svátost manželství./// Pokud už někdo mluví proti, např. Milan Knížák (ředitel Národní galerie), je zabírán z podhledu, když mu dojde řeč, kamera stále jede, takže ve výsledku vypadá jako tlustý tupý blbeček s náušnicí v uchu, vadou řeči a podlými prasečími očky. Osobně Knížáka nemám ráda a nesouhlasím s jeho názory. Ale pokud postavíte před kameru i toho nejcharismatičtějšího a nejinteligentnějšího člověka, můžete z něj pomocí dobře volených otázek (ty nikdy neslyšíme) a kompozice záběru udělat totální trubku./// Na dokumentu oceňuji práci se střihem. Skvělá je scéna, která za pomoci rychlého střídání záběrů na významné historické události ukazuje, že vždy když se něco významného dělo, tak se to nevyhnulo Letné. Komunistické pochody jsou prostřihávány se záběry na Havlův projev v roce 1989, papeže v papamobilu, Michaeala Jacksona, jak se drží za koule (koncert 1996), a další. K tomu byla vybrána odpovídající mocná hudba. Scéna ve mně ještě dlouho rezonovala./// Praha není skanzen, není to muzeum. Navíc Klementinum není nafukovací a potřebuje nové prostory. A i kdyby se panoráma, reliéf či obraz Prahy změnily, jsem pro. Protože až uvidíte 3D průlet budovou, pohltí vás nadšení. Nebylo by to žádné čtení v malých tmavých knihovnách, kde je přeplněno/chybí židle, smrad a dlouho se čeká na knihy ze skladu. Tohle by byla prostorná, elegantní budova, která na mě působila tak optimistickým dojmem, že je mi neskutečně líto, že na jedné z těch vlnitých židlí nebude sedět s knihou v ruce a koukat skrz průhledné sklo na zeleň. A to nepíšu jenom proto, že na Letné bydlím a miluju ji:). Pokud by Špátová tvrdila, že dokument je názorově vyrovnaný a spravedlivý, musela bych s hodnocením dolů, ale ona nás za fusekli netahá, to spíš naši politici. P.S. Všechny návrhy na knihovnu zde.

plagát

Súboj Titanov (2010) 

Souboj Titánů by měl mít mnohem větší koule. Tohle byly trapné kouličky./// Olympané jsou vyobrazeni dost divně. Diovo brnění svítí jako prdel z roští, je naleštěné jako porcelán mojí babičky - vážnost a charisma jsou ty tam. Ostatní bohové stojí okolo, mlčí a jen důstojně stojí ve svých děsně nóbl hadrech. Když už se konečně blíží pořádná řežba (bitka se škorpióny), zkazí to naprosto šíleně nepřehledná střihová skladba a cukající se kamera. Až po několika minutách jsem například zjistila, že škorpión není jeden. Boje působí dost nevěrohodně, družina dostává zabrat, vojáci se poroučí k zemi jako loňské švestky, a přesto na konci vstanou a nic jim není. Neskutečně zábavná je následující scéna, kdy jsou všichni zachráněni písečnými kreaturami se svůdnými modrými očky, které se nápadně podobají pouštním lidem z Hvězdných válek. Škorpióny uklidní, zaženou a pak se ukáže, že na nich dokonce rádi frčí pouští. Na jejich hřbetech jsou jakési ´minidomečky´, které se velmi podobají těm ze zad olifantů z Pána prstenů. Zkrátka každou chvíli vám něco připadá povědomé, známé. A to ani nemluvím harpyjích, které utočí na Argos, podobnost hlavně v pohybu a ve způsobu snímání s okřídlenými nazghûli nezapřete./// Finální souboj (obětování princezny připomene scénu z King Konga) s Krakenem, který vypadá, že má vystouplou leda tak půlku jednoho chapadla, je bez šťávy. 3D efekt zde naprosto selhává. Jediný, kdo se povedl nejlépe byl převozník Cháron. Pak už je to jen horší. Když družina konečně narazí na Medusu, je to k popukání. Bájná Medusa vypadá, jako kdybych ji vytvořila v Malování a pak s vypětím všech sil udělala její trojrozměrnou podobu v tom nejhorším programu. Tady se triky fatálně nepovedly - a to je za ně zodpovědný člověk, co dělal na perfektním Temném rytíři./// Putování družiny je rozhárané, věci se dějí bez jakékoliv vnitřní logiky. Náhodné potkávání a nalézání nepřátel, přátel, bohů a věcí působí jako divné záminky pro akci a posun v ději. Worthington si od Avatara trochu polepšil, ptáka má taky, ale ani ho nemusel ochočovat. Konec je trapný jak Paroubkovy předvolební billboardy a nasládlý jak cukr s medem. Celkově je to na slabých 60%, ale čím více času od zhlédnutí uběhlo, tím více to klesá. Zážitek vyprchá asi tak rychle jako když vedle vás někdo v metru ´vypustí krakena´…/// Místy jsem se už tak nudila, že jsem se spolusedícím zabývala otázkou, jestli má Worthington pod krátkým oděvem nějaké spoďáry, nebo jestli chodí všichni správní tvrďáci naostro. (Pozorné oko se odpovědi dočká).

plagát

Muži, čo čumia na kozy (2009) 

Ve filmu se potkala bizarnost s originálním námětem, který je ovšem založený na pravdě, takže zas tak novátorské to není. Ovšem výsledek je dosti nedopečený. Z Mužů čiší taková míra divnosti, abnormality a absurdity, že to většina diváků včetně mě nezpracuje. „Cože? Aha, hmm, tak to je teda fakt vtipný“, tak vypadal jeden z mých nejčastějších výkřiků. Cestovní strasti prokládané náhledy do minulosti vůdce speciální jednotky psychošpiónů působí nevyrovnaně. Tempo velmi kolísavé a dialogy postrádají humor. Užití hudby je ve filmu minimální, časté ticho působilo spíše tak, že skladatel už zkrátka nic nedokázal zkomponovat a došla mu nápady/nevešlo se to do rozpočtu filmu./// Z herců nejvíc zaujme zoufalý McGregor a smrtelně vážný Clooney, Bridges nic moc... Určitě vám utkví scéna se Spaceym a broukem. Závěrečná pseudopointa je sice do určité míry vtipná, ale kvůli tomu nemůžu hodnocení zvednout. Zážitky z filmu vyprchají tak jako dobrá nálada po tripu a zbude jen jakási pachuť a zamlžená vzpomínka na nemečící kozy, které se měly stát obětí války. Pobavily jen 2 scény - ranní rozvička na autě a zbraň predátor. To je sakra málo na film s takovým potenciálem (co se zápletky týče), hvězdnými jmény a spoustou koz... 55%

plagát

I Love You Phillip Morris (2009) 

Miluju Carreyho v Masce, jeho pitvoření, ksichtíky a šílený humor. U Božského Bruce jsem se neskutečně nasmála. McGregor bez světelného meče a vousu v těsném tričko s blond přelivem? Ano! Výborně zahraný gay, působí přirozeně a je to snad jedna z jeho nejlepších rolí. Podvodník a nenapravitelný prison breaker Steve alias Carrey se o poznání více potvoří a přehrává. Teplouše mu jen tak neuvěříte, ale to v komedii přece není potřeba, namítnou druzí. Bohužel film se v poslední třetině zcela otočí a režiséři a zároveň scenáristé na nás útočí s dramatem tak srdceryvným, že jsem chvíli nevěděla, zda se smát a nebo břečet. Když už konečně drama o smrti a nemoci začne trochu fungovat, je okamžitě rozbito vtipným gagem a celá vážnost je tak pryč.//// Ve scéně, kdy Phillip běží přes celé vězení, aby mohl zamávat odjíždějícímu Steveovi, jsem cítila pořádnou dávku emocí umně zkombinovanou s vtipem. Do toho hraje dobře vybraná písnička, no zkrátka skvělá scéna. Jenže celý film se tříští, Steve prchá, nevíte už ani jak a kdy... Je zřetelné, že tvůrci postavě nadržují a ukazují ji v tom nejlepším světle. Je to komedie, nikdo by nebyl zvědavý na nějakého neschopného chudáka, který se pořád lituje atp. Skutečná předloha postavy má IQ kolem 160, není to tedy žádná lama. Jenže Carrey působí spíše jako šílený zamilovaný maniak, který se rád věnuje právu. Inteligence tam patrná moc není. Štvalo mě, že jsem se nedozvěděla, jaký byl ten jeho ekonomický Q3 plán.//// Perfektní volbou pro prvního Steveova přítele byl R. Santoro, ten předvedl své nádherné tělo - potažmo svůdný úsměv (o herectví se zde mluvit nedá) už v Lásce nebeské a už tam vypadal lehce přitepleně. Film se nevyhýbá sprosťárnám, homosexuální sex sice neukazuje vyloženě explicitně, ale úplně ho také neignoruje, hodně se taky fuckuje, takže prostě není divu, že Morris nemohl dlouho najít v USA distributora. Mimochodem kýčovitý plakát, který je snad úplně všude, lehce klame. Nejzábavnější sekvence, kdy Steve chodí se psíky po ulici, do barů a hotelů je fakt zábavná, ale trvá jen pár desítek vteřin. A na plakátů to vypadá, že Phillip kráčí spolu s ním.//// Padnoucí hudba, docela dost gagů, okouzlující McGregor a svižné tempo vytváří zážitek hodný více než 4%, vidím to na 70%. Ale chápu, že dost heterosexuálních kluků u toho trpělo, jak jsem je tak kolem pozorovala:). P.S. Phillip odplivující sperma mě totálně dostal a ještě ten úžasný mrak. Humor je to docela levný, ale to je ten film taky:P. Jo a používejte kondomy, AIDS je svině. Ale věřím, že to toto mravní poselství nebylo hlavní myšlenkou filmu. Brala jsem to jako zábavu a dle toho to také hodnotím. „...Or suck my dick, your choice!

plagát

Raněné srdce (2009) 

Ona chce Jeho. Jenže On ji zas tak moc nechce. Tak se s Ní rozejde, Ona po Něm touží ještě víc. Mezitím si Ona najde jiného, On na ni začne zárlit a chce Ji zpátky. Vrátí se k sobě. Mezitím se Ona začne sbližovat s dalším spolužákem. On začne být podezřívaný, ale nic nedělá. Nakonec se Ona přizná, že spí ještě s jiným a dá mu přednost. On je zdrcen. Mezitím jejich spolužák oplodní spolužačku, je vyhozen ze školy a potom ho přijmout zpět. Jí se ještě mezitím zblázní otec.. Celá třída odmaturuje, má večírek. Ona se dokonce zasnoubí, ale s úplně jiným klukem. Dánští pubescenti a jejich vztahové problémy šly absolutně mimo mě. Bolavá srdce - jak zní překlad filmu, se odehrávají v 60. letech, kostýmy a prostředí jsou příjemně staromilské, ale to je tak vše. Chybí tomu atmosféra, emoce, vyvrcholení. Tempo je naprosto nevyrovnané. Pointa není, ani ta morální, ani žádná jiná. Vztahové blátíčko bez jakékoliv výrazné složky - průměrná kamera, scénář, nevýrazní herci, hudba... Vyzdvihnout ovšem musím fakt, že film zachycuje studenty v průběhu tří let a nemusí si k tomu vypomáhat majkapem - snímek se natáčel opravdu tři roky. A během puberty se často změní i celý výraz obličeje a zde je to dobře vidět. 55%

plagát

Nine (2009) 

Jistě vás také navnadil výživný trailer, plný rázných rytmů a řady slavných hereček. Sestříhaný je přímo dokonale. Kostýmů se ujala osvědčená Colleen Atwood, který získala dva Oscary za Chicago a Gejšu. Kulisy a dekorace připomenou (mé milované) Chicago, ještě aby ne – pracoval na nich tentýž člověk. Tímto ale výčet kladů téměř končí. Aby Marshall podtrhl atmosféru Itálie a jejích obyvatel mluvících anglicky, najal si hodně italských herců, Francouzku Marion Cotillard a Španělku Penelope Cruz. Jejich akcenty jsou roztomilé, a to je tak vše. Největší problém Nine je scénář. Nekoná se žádné drama, děj nikam negraduje, jen tak vegetuje a po čase nudí. Taneční a hudební čísla film absolutně nikam neposouvají. Jejich vkládání působí násilně, nedotaženě. Většina písniček je velmi nevýrazných. Day-Lewis zpívá (respektive recituje), seč může, ale já jsem mu jeho rozpolcenost nevěřila ani na chvíli. Když mi v Chicagu při písni Mr. Cellophane o nevěrné manželce Roxie běhal mráz po zádech, tak při písni Luisy o záletném Guidovi jsem cítila naprosto nulové emoce a nudu, byť svůj pěvecký talent herečka předvedla už ve filmu Edith Piaf. A nominaci na Oscara za song Take it all nechápu už vůbec. Tanečnice jsou krásné, kostýmy úžasné, ale k dokonalosti čísla Cell block tango se to ani trochu neblíží. Postavy se rozezpívají naprosto v nevhodných chvílích a jejich intimní citové výpovědi jsou zcela o ničem./// Když zazní už v traileru avizovaná píseň Be Italian, kterou zpívá Fergie, (členka skupiny Black Eyed Peas), začne mít Nine konečně nějaké koule. Fergie má vskutku obdivuhodný hlasový fond (a není na rozdíl od zbytku ženského ansámblu naprosto plochá). Věříte jí, že je jednou z postav, která zásadně ovlivnila nábožensky přísně vychovávaného Guida. Jenže celkový výsledek je upachtěný, suchopárný a bez emocí.

plagát

Vlkolak (2010) 

Dost dobré. Horové tak akorát. Žádné nervy drásající odhalení zápletky se sice nekoná, ale přesto má film dost napětí a temné atmosféry a naprosté minumum stupidních dialogů. Některým očividně vadila milostná linka, ale sem ta láska k křehké dívky k monstru, které by potřebovalo navštívit ortodoncii, prostě patří - včetně v mnoha filmech viděné scény na variaci: "Pozná bestie svou milou a nezabije ji? Zabije nakonec ona jeho, nebo to nedokáže?" H. Weaving výborný. Ale dost mi neseděla jedna časová posloupnost...*Spoiler* Vlkodlak se probere pod mostem, vydá za bratrovou snoubenkou, poté se rozhodne, že pojede zpět do Blackmooru, kde dořeší (chlupaté) rodinné záležitosti. Přijde do domu, kam dorazil asi hned ten den či druhý den. Těžko ověříme, kolik km od Londýna je fiktivní vesnička... Má v ruce svíci, střih, úplněk, střih, je v jiné části domu. Takže to jako uběhlo 30 dní a je zase úplněk? Na co si to ti scenáristé hrajou? Souhlasím s gr8 escape ohledně střihu, tady to prostě příliš nezvládli a film působí místy dosti nekoherentně. A to jeden z nich stříhal filmy jako Kmotr, Talentovaný pan Ripley či Mariňák. /// Ještě poznámka k trikům: méně zmanená více, v tomto případě obvzlášť. Raději navléct Del Tora do huňatého kostýmu a potit se (to by byla přirozená zuřivost po pár hodinách:D), než to generovat na pc... Ta hlavička za podlaze byla dosti nevěrohodná. Jinak si to ze začátku vlkodlak metal tak rychle, že bylo zcela nemožné ho pořádně zahlédnout a zkritizovat/pochválit. Trochu mi to připomnělo vetřelce (první díl), kterého nikdo pořádně neviděl, ale všichni z něj měli nahnáno. A to se počítá! [Festival otrlého diváka 2010 (se spoustou neustále rušících chodících diváků, kteří by si příště měli pořídit nočník).] /// I don't suppose we have any silver bullets?

plagát

Na hrane temnoty (2010) 

Gibson je opět tady, hýří charismatem a zabíjí už jen pohledem! Ale scenaristé to dosti nedotáhli... *Spoilers* V hlavě určitě utkví scéna s dveřmi auta, zklame ta s politky na konci (chybí pořádná hláška z úst Winstona) a zamrzí ten pseudospirituální Cravenův odchod. Naprostá absence jakéhokoliv pokusu řešit šokující zjištění o zbraních společnosti je pro mě zcela nepochopitelná, protože věc je to tak zásadní, že tohle by se nezametlo pod koberec ani v USA. /// A Pomo pozdním příchodem propásl dobrou úvodní scénu, stejně jako kolega Crawler-D :P A děkuju nějakému paku, které přišlo do sálu s tuberkulózou pokročilého stupně a furt chrchlalo... 65%. „Everything's illegal in Massachusetts.“

plagát

Percy Jackson: Zlodej blesku (2010) 

Mladý polobůh Percy má magické pero a (ne)bojí se ho použít! Aneb řecká mytologie v moderním americkém hávu pod taktovkou úspěšného režiséra Chrise Columbuse, který se řídil heslem: „Půjč si, kde můžeš“. Já jsem se přenesla přes řadu nedotažností a nelogičností scénáře a jako fanynka Xeny, Herkula a Letopisů Narnie jsem se bavila! Vizuální efekty jsou velmi zdařilé + tu hraje můj oblíbený seriálový herec K. McKidd. 70%, protože fantasy žánr je třeba podporovat:)