HonzaBez

"Poslyšte, to jsem se Vás chtěl zeptat. Co jsou tady všude za ptáky? Kachny... Jo, kachny“ Nejsou to jen ony legendární "kachny", co přibylo v porovnání s původní cimrmanovskou hrou Vražda v salónním coupé, a díky čemuž mi tento film přijde určitě lepší než samotná hra. Mě se třeba velmi líbí hudba Petra Skoumala, která téhle detektivce prvorepublikového střihu dodává tu správnou atmosféru. Celý případ, v němž se z oběti nakonec stává pachatel, je vskutku bizardní. Ale i ona další rovina filmu v podobě nerovného zápasu inspektora Trachty s jeho nadřízenými, kdy si inspektor Trčka postupně přivlastňuje nejen případ továrníka Bierhanzla, ale i vybavení Trachtovy kanceláře, je vlastně dosti bizardní. Cimrmanovskému duchu pak odpovídají též některé použité vyšetřovací metody (zatýkací kufr, mechanická figurína v podobě inspektorova dvojníka, pouštění vody do bot podezřelého apod.). Někteří možná budou vyčítat výběr Marka Brodského do role policejního praktikanta Hlaváčka, ale mě do této role skvěle pasoval. Stejně tak Jiří Zahajský v titulní roli, ač si asi umím představit, že někteří kovaní cimrmanologové by v této roli uvítali někoho více spjatého  s DJC. Za mě je to však takto lepší, protože díky tomuto hereckému obsazení vznikl zcela svébytný film, který vůbec není třeba srovnávat s onou původní cimrmanovskou hrou.

"Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno." Ač už je to víc zásluha "starého mrtvého klasika" (😃) nebo "nejlepšího žijícího českého spisovatele" (😃), tahle prvotina DJC se zpěvy a tanci je vskutku víc než povedená a v mých očích po opětovném zhlednutí uzrála na plný počet hvězdiček. Jednak se díky ní člověk dozví ono jakési minimum o "největším Čechovi", současně si pak může užít typicky absurdní cimrmanovský kus, v němž možná víc než humor hrají prim písničky, rýmovačky a tanečky. A hlavně si může užít Miloně Čepelku, jehož "děvče jako květ" je vskutku k popukání. Slovy klasika se tak musím ptát: "Erotika, erotika. Proč se nás tak mocně týká?"

"Vy to možná ani tak nemyslíte, ale ten divák si to tam najde…“ Jako milovník her DJC jsem si v tomto filmu primárně našel řadu hezkých ukázek z některých her tohoto souboru. Ten jejich výběr se určitě povedl, z onoho jakéhosi "the best of" mi snad chyběla jen nějaká ta hláška ze Záskoku, což, jak mi až dnes došlo, je dáno tím, že tahle hra vznikla až roku 1994. Samotný film je takový zajímavý mix mezi dobovým dramatem, které si bere na paškál téma umělecké cenzury za minulého režimu, a dobovým dokumentem. Vidět ve filmu, jak mohla vznikat inscenace hry Posel z Liptákova je určitě zajímavé, ač těžko říct, nakolik je to celé autentické (když samotná hra měla premiéru o mnoho let dříve než samotný film). Co mě tedy zaujalo hodně, byly pasáže, které naznačují i jisté napětí mezi členy hereckého souboru (včetně napětí mezi oběma tvůrci Svěrákem a Smoljakem). Jakoby pro tvůrce tohoto filmu neplatilo, ono "my nesmíme ani naznačovat"...

"Když to srovnám s výletem na Kokořín..." Nevím, zda se mezi hrami  DJC najde nějaká, která by se svou kvalitou dala s Dobytím severního pólu srovnávat. Snad jen Záskok má srovnatelný počet výborných hlášek, co zlidověly. Zde je ale ještě navíc výborná píseň proti trudomyslnosti krásně ironizující naši národní povahu ("Čech se přizpůsobil..."). Pokud jde jinak o hlášky, asi nepřekvapí, že coby hlavní vedoucí na našich táborech mám moc rád tu o tom, že "pravdu má náčelník".😃 A rád taky slyším, když někdo na naší poradě může říct: "Děkuji ti náčelníku, že jsi se mě zastal"...

"Na železnici dějou se věci, na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci." Švestka je první hra DJC, kterou jsem již dávno viděl v divadle na živo a již tehdy jsem se u ní výborně bavil. Ačkoliv je to hra o stáří a jeho neduzích (tj. o  neschopnosti udržet myšlenku a o neschopnosti myšlenku opustit), nemyslím si, že by na ní bylo znát, že sami její autoři ji psali již maličko v pokročilejším věku.  V semináři je geniální Smoljakova přednáška ve stylu projevů prof. Zdeňka Nejedlého, samotná hra je možná ukecanější než obvykle, vůbec mi to však nepřišlo na škodu. Hezký nápad je použití ženských masek, neboť se tím ty ženské postavy v typickém podání Cimrmanů stávají ještě vtipnější.

"Sbohem děti že to bylo hezké? Kam se hrabou Lojzovy Staré pověsti české… "  Hezká a vtipná ta satirická hra vzniklá těsně před listopadem 1989 (uvedena ale až po sametové revoluci) určitě je. Dobu svého původu přitom vskutku nezapře (viz třeba hláška "Čekáme na zprávy zvenčí a pokyny zhora…"). A seminář o Járu Cimrmanovi historikovi se mi snad líbil ještě víc (viz zejména pasáž o tom, že všechna důležitá historická data mají jednu společnou vlastnost a to sice nezapamatovatelnost.). A co si z této hry odnáším o naší mýtické hoře Blaník především? Nu přeci, že to byla noclehárna...:😃

"Plukovník Kolonel v bílých šortkách, řekne mu well, a vše je allright." Coby milovník hudby a opery zvlášť moc nechápu, v čem je tahle Cimrmanova hra slabší. Za mě je to víc než allright. Díky hudbě Jana Klusáka se spoustou odkazů na známé hudební motivy (včetně toho závěrečného ze Smetanovy Libuše) je to vskutku úžasná parodie. Ale i samotný námět o českém inženýrovi, který je oslavován indickým plantážníkem i britským guvernérem víc pro české řečičky než české ručičky, je super. Možná tu nejsou klasické cimmrmanovské hlášky, ale pěkné operní repliky ("Radujte se Indové, nastávají dny nové", "Pivo dodá síly, Plzeň zdraví Díllí…") tu jsou určitě. A tak mám tendenci všem škarohlídům říct: "Rozmysli si Jíro rozmysli, na své štěstí pomysli..."

"Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček! Se podívejte do zasedacího pořádku: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe." V případě této hry nám takový pocit, že se nám tu "stal takový... nepěkná věc!” Celé se to podobá absurdnímu divadlu, kdy se některé repliky i chování jednotlivých postav jen pořád opakují. Jen jednou je na scéně třídní učitel s ředitelem, pak se k tomu přidá školský inspektor  a nakonec pak i zemský školné rada. Nevím, ale úplně mi toto nesedlo. Seminář je oproti tomu určitě lepší.  

"Možná si říkáte proč já taky nepřemýšlím. To je proto, že já to organizuji..." Seminář o Cimrmanově působení ve starobinci je vskutku k popukání, ale i samotná hra s Járou Cimrmanem přímo na scéně, v níž zazní pár protihabsburských anekdot (o Frantovi Pepovi jedničce) mě dost pobavila. Nějak mi nepřišlo, že by to bylo tak slabé, jak to zde někdo píše. Ač po shlédnutí dalších her DJC asi uznávám, že jsou i lepší hry.

"Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením taky vzal...." A já bych s dovolením tuhle pohádku ala Cimrman označil za jednu z nejlepších her DJC. Mé bystré oči viděli nejen zázrak divadelní techniky, kterak se z vousatého muže stala krásná Zlatovláska, ale hlavně úžasně vtipnou scénu setkání se sklerotickým dědem Vševědem zakončenou stylovou písní Ty děde Vševědě, dědečku náš. Nemohu tedy soudit, zda měl děd Vševěd pravdu o tom, že nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, ale rád mu budu věřit, že obr Koloděj "tady všude seděl. Tam jak sedíš ty, ty i ty."