LencaN

Manželská rána působí děsně sympaticky. Vůbec bych neřekla, že to točili Francouzi. Pierce Brosnan a Emma Thompson byli roztomilá rozvedená dvojice, která musí vyřešit nastalé finanční problémy. Jeden lišák je totiž připravil o veškeré úspory a nejen je, ale i ostatní z Piercovy firmy. Proto se rozhodnou jednat a vyřídit si to s ním, respektive ukrást diamant, který ten zlodějíček koupil své snoubence za získané peníze. Trochu naivní, ale o to víc legrační. Já se smála dost. I se sousedy totiž tvořili správnou "mafiánskou" čtverku komiků. A nutno říct, že Emmě Thompson ta zrzavá barva šíleně slušela, byla jako jiná osoba. A Pierce byl klasicky fešák, baví mě jak ve vážných rolích, tak i tyhle komediální. Sice hodnocení tady na ČSFD neukazuje na žádný kasovní trhák, ale mě si Manželská rána získala. Příště ráda kouknu určitě znova.

Nezáživné a nezapamatovatelné. Už jen to, že jde o lidi, kteří chtějí profitovat na špatné finanční situaci ostatních, aby na tom vydělali nějaký ten další nepotřebný milionek pro svoji firmu... tím, že chodí dům od domu a zkouší na lidi svoje obchodní praktiky jako agenti s teplou vodou. Alespoň, proto můžu ocenit konec, to bylo jediné zadostiučinění. Možná na tom bylo něco dobrého, že se v hloubi duše snažili někomu pomoct, ale ve filmu vypadali spíš jako supi než jako záchrana. A nezlepšil to ani sympatický kukuč Mata Damona. Člověk nebyl ani napjatý, ani nebylo moc komu fandit, ani láska tu nebyla zrovna šikovně uchopená. Takové prazvláštní.

Tolik jsem se už dlouho u ničeho nezasmála. Tohle je Allen, který mi zatím nejvíc sedl. Pojetí trochu jako groteska bylo úžasné. Allen ukázal opět jeho intelekt i v humoru. Diane Keaton mě naprosto překvapila. Znám ji jen ve starším věku a proto jsem nestačila zírat, jak byla odvážná herečka a krásná ženská. Zato Allen je tady opět typický skřítek, ťunťa, trouba, milovník žen a nějaké systematičnosti a rozumu v každodenních, ale i třeba politických a sociálních otázkách. Byla to strašná legrace. Vizuál naprosto postačoval, do toho groteskní hudba a gagy. Super.

Téma ztroskotání Titanicu rozebráno ze všech úhlů. Kdo, jak, kdy, proč, jak by se tomu dalo předejít,... Vše prodebatováno s nadšenci, odborníky různých odvětví. Dokonce se Cameron i dozvěděl, co natočil špatně v jeho velkofilmu Titanicu s Winslet a DiCapriem. Doplněno kvalitními animacemi a simulacemi situací. Cameron vycházel i ze svých četných ponorů k samotnému vraku. Super super.

Lehce nadprůměrně dobrý dokument o expedici k vraku snad nejznámější ztroskotané lodě Titanicu. James Cameron bere vše velmi vážně a profesionálně. Je ve svém živlu, protože se Titanicu věnoval myslím i desítky let. Bylo zvláštní slyšet, že museli čekat, až někdo vyvine takovou technologii, aby mohli svoji expedici provést. Aby mohli i do interiéru Titanicu a natáčet kde leží která skříň nebo zrcátko. Pro mě to byla super průprava na výstavu o Titanicu. Tenhle dokument je ozvláštněný vsazením "duchů", postav cestujících do vraku. Jak se tam asi pohybovali, o co se snažili, jaká byla atmosféra a počítačově ty lidičky vložily do rezavějícího torza lodi. Bylo to zvláštní. Extrémně nostalgické.

Za měsíc už si nebudu pamatovat, o čem Sushine byl a za dalších pár měsíců na něj možná úplně zapomenu. Na jedno zkouknutí jsem neměla problém, ale bylo tu tolik věcí co mi vadilo, že opáčko bych nechtěla. Pozitivem je soundtrack. Ve chvíli, kdy to absolutně nečekáte se objeví nějaká hrozně příjemná melodie a ono to najednou obraz oživí. Vizuál mi v dnešní době nepřišel nijak zázračný, taková klasika. Herecká sestava ovšem dobrá. Jednak překvapil "Cpt. America". Jako hnědovlasého a zarostlého jsem onoho teď už výrazně osvaleného sympatického blonďáka nepoznala ani omylem. Tak i Murphy byl ještě pořádné ucho a Rose Byrne působila jako vždy uklidňujícím inteligentním dojmem. Takže herecky bylo na co koukat ... známé i neokoukané tváře. První půlka filmu se ubírala dobrým směrem, ale jak došlo na Ikarus II, moje logika byla v koncích. Např. prach? Tolik? (SPOILER: Opálený človíček byl spíš jak nadpřirozený přízrak, protože jakoby se filmaři báli ho zabrat zblízka. Špatná maska? Báli se, že by na to nemohli jít diváci mladší třeba 15 let? Čekala jsem něco jako Noční můra z Elm Street a ono nic.) Často jsem se úplně ztrácela v ději, co kdo udělal, na co vlastně koukám a co se tam děje nebo proč to dělají. To aby člověk dostal k filmu ještě manuál k jejich lodi, aby vůbec tušil. A to beru jako hlavní vadu na kráse - tu zmatečnost a neurčitost.

Do hodnocení BvS se mi opravdu nechce, protože mě to bude mrzet, ale za svým si stát budu. Chci Nolana s Zimmerem a Balea, uaaaaa :) BvS se nedá s Nolanovou trilogií vůbec srovnávat, ta je pro mě nedostižnou vrcholnou filmovou ikonou na samotné špičce filmového nebe. Když ale nebudu tolik zaujatá, tak to nebylo nejhorší, ale dalo by se razantně zlepšovat hodně věcí. Jednak scénář je trochu podivný. Nejhorším momentem bylo supermanovo překažení batmanovi akce. WTF? Neměl dělat v tu chvíli něco jiného, když viděl tu situaci? Brr, obešla mě opět vlna vzteku. Affleck se kupodivu ujal batmana se ctí a úctou k postavě. Asi na sobě pořádně makal. Dokonce mi ani nevadila jeho typická zkoprnělost a dřevěnost, na batmana to i pasovalo. U supermana mi bylo moc líto, že Cavill nedostal víc hereckého prostoru. Jako by ho vůbec nevyužívali jako herce, ale jen jako majitele supertěla a příjemné tváře. U Eisenberga se střídaly momenty, kdy byl neskutečný syčák se záblesky, kdy působil jako pouhý rozmazlený synáček, který neumí do pěti počítat. Zvláštní bylo, že jsem se postupem času vysloveně netěšila na akční scény, protože všechno bylo strašně rozmazané, roztřesené, neurčité a vlastně jsem ani neviděla, kdo komu dal pěstí nebo laserovým paprskem. Ze všeho nejvíc mě asi mrzí nevýrazná hudba, od Zimmera jsem jednoduše čekala mnohem víc.

Imaginárium Dr. Parnasse je tvrdý oříšek. Chtěla jsem vidět Heatha Ledgera v tolik oceňované roli. A opravdu byl dobrý. Ale nepřišlo mi to jako tak oslňující umělecký výkon. Vizuál se mi líbil opravdu hodně, až na tu ošuntělou stránku celého Parnassova imaginária, tam to vypadalo jako příbytek trola. Hezky působily i ty výlety do imaginária, kde byla velice okatá počítačová úprava, ale tím víc to nabíralo na snovosti. Byl to bláznivý svět fantazií a splněných přání, tak proč by nemohl vypadat zrovna tak. Ale vším tímhle jsem s vychvalováním skončila. Scénář byl nejasný, rozporuplný, nesmyslný a přeplácaný. Něco načali, ale už v tom nepokračovali. Jestli tam mělo něco poukazovat na dobročinnost, tak způsobem, který vzbuzoval odpor a nechuť. Chvíli jsem si říkala, že to je čiré bláznovství a že to nemá nějaký sled a v tom mě utvrdil i samotný konec, který je naprosto mimo moje chápání. Proč, proč tehdy, proč za ní nešel, proč se Parnass snažil s malým divadýlkem, proč je tam opět skřet. Takových proč bylo během filmu tolik, že budu ráda, když to zde okomentuju, oddělám si ze seznamu Chci vidět a zase na celý tenhle smotek všeho možného zapomenu.

Totoro totoooro :) chytlavá melodie. Můj soused Totoro je pohádkový příběh. Nebo spíš náhled do určité životní etapy těch dvou malých holčiček. Úplně se mi vybalovaly vzpomínky z dětství o prolézání keři a stromy, lítání po venku a hraní si na strašidla nebo jiné bytosti. To děti ve městě nezažijí a v dnešní době možná už ani ty na vesnicích. Bylo to miloučké. Jako peříčko. Holčičky se přistěhovaly do domu se svým tatínkem, maminku měly několik kilometrů daleko v nemocnici, kde se dávala dohromady a ony potkávají v novém prostředí černočerňáky či tak nějak jim říkaly. Ale hlavně ta menší narazí v blízkém lese velkého chundelatého tvora Totora. Možná strážce lesa, možná jen vymyšlený kamarád, kdoví. Běhající kočičí autobus jsem taky zatím nikde neviděla. Příběh je cílený na malé diváky a proto není nijak náročný, ale ono to tady vůbec není potřeba ani pro dospěláka. Je to dostačující tak, jak to je. Člověka to dovede k zamyšlení, jak bylo super být malý a věřit třeba na bubáky, na Mikuláše a čerty a další. S věkem přichází zkušenosti, nové poznatky, hlavní roli začíná hrát logika a rozumové odůvodňování třeba nějakých méně obvyklých situací. Nejlépe nechat děti fantazírovat dokud můžou a Totoro k tomu slouží přímo perfektně. PS: Vše doplněno krásnou hudbou, typickými japonskými obydlími a krajinkami.

Nenadchlo, ani neurazilo. Takové nevýrazné, bez většího šmrncu. Dvojici Grant-Parker jsem to nevěřila, chemie mezi herci nezapracovala. Grant sice podvedl svoji ženu, se kterou jsou momentálně odloučení, ale nechová se jako chlap. Spíš jak mučedník s psíma očima. A Parkerová je tady hrozně protivná. Čím je starší, tím víc přehrává. Celá záležitost ohledně vrahouna byla spíš vtipná. Bylo to děsně ukecané a jeden kýč vedle druhého. Jen jsem si všimla, že Mary Steenburgen je na svůj věk pořád pěkná ženská. Ale jako jednorázové sledování to bylo fajn, taková nenáročná věc, u které se dá v pohodě a klídku uždibovat něco dobrého a ulevit mozkovým závitům.