Fundelot

Jedním slovem překrásný.

POZOR, KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER. Tak tohle mi sedlo. Mladého Berlíňana Andiho v dětství opustila matka a dezertovala za hranice Něměcka. Aby si lásku, která mu byla v dětských letech, upřena, vynahradil, vězní ve svém bytě dívky - cizinky. Celé dvě hodiny sledujeme vztah mezi ním a australskou turistkou Clare. Mezi dvojicí to nejprve vzplane, ale vše se změní poté, co Clare Andi zbaví její svobody. Tohle téma asi nezaujme úplně každého, ale na mě osobně působí. Byla jsem v napětí a v nejistotě od začátku až do konce. Navíc mám moc ráda Teresu Palmer a nadchla mě i kamera a skvělá hudba, která dováděla některé scény k dokonalosti. Kéž by vycházelo podobných festivalových snímků víc. Něčím mi to také připomnělo Fowlesova Sběratele. Ačkoliv se Clare snažila svého věznitele přelstít a utéct, když ji potom nechal několik dní samotnou, byla vděčná za to, že se zase vrátil. Řekla bych, že proto ten název. Jde o narážku na stockholmský syndrom, který se projevuje emoční vazbou oběti na pachateli. Jediné, co bych filmu vytkla, je nevyužitý potenciál dialogů, přestože některé momenty jsou opravdu silné ("Jak to vidíš od jedné do deseti?" "Od jedné do deseti?" "Nás."). A také Clařina odobí nečinnosti mezi jednotlivými pokusy o útěk, kdy se jen válela a čelta si (no, neměla se jako královna?). Nejspíš si tím jen připravovala půdu a snažila se získat si Andiho důvěru, ale i tak se mohla snažit víc. Když si představím, že by někdo takhle někde držel mě, snažila bych se dostat na svobodu všemi možnými cestami. Ale to se mi to kecá takhle z pohodlí domova, že jo.

Nejpovedenější horor na téma sociální sítě. Velká škoda, že nešel do kin, předchozí Odebrat z přátel totiž strčil s přehledem do kapsy. Hlavní hrdinka a její kamarádi byli všichni do jednoho sympaťáci, žádná směs poběhlic a úplných idiotů, záporná postava dostatečně narušená (fakt jsem z ní měla husí kůži) a překvapila mě i otevřenost brutálních scén. Největším plusem filmu jsou ale intenzivní lekačky, ty mi daly zabrat. Dvakrát jsem si skleničkou skoro vyrazila zuby. Rok 2016 je pro mě prostě, co se hororů týče, jedním velkým překvapením.