DDT

Nomen omen. Scénář k tomuhle anglicko-německému paskvilu napsal člověk jménem Lochhead !

U "vetřelcoidních" sci-fi jsem se naučil moc nepřemýšlet, nehledat logiku a nečekat vysvětlení. Většinou mi stačí atmosféra. U Promethea jsem se dost snažil vypnout mozek, přesto jsem párkrát podlehl záchvatům smíchu (za všechny třeba Noomi Rapace těsně po brutální operaci běhající a skákající jako kamzík). Nebýt místy bombastického vizuálu a solidního 3D, viděl bych to jen jako dost předražené "béčko".

Film jako dokonalá ilustrace legendárního dortu Kočičky a Pejska. Žádná z přísad v něm (výprava, hudba,herci atd.) není sama o sobě vysloveně "nejedlá", všchno je navíc zalité solidní polevou triků. Přesto mi už dlouho nebylo po "konzumaci" celého filmu tak špatně. Nejspíš proto, že sice oprášené a nablýskané, ale uvnitř jsou všechny ty ingredience poněkud prošlé. Jsou totiž komplet ve stylu "ukradli jsme v historii žánru všechno, co se dalo". Pokud je vám fyzicky nebo mentálně 12 let a neviděli jste žádný jiný fantasy film, přidejte si tři hvězdičky :-)

Krutá zbytečnost.

Ušně-oční terorismus. Herecké "zpívání" a zpěvácké "hraní" v tomhle filmu dává slovu "otřesný" další rozměr.

Soft-erotická pseudoromantika. Jsem asi jediný, komu se herci dvakrát moc nelíbili (tedy jejich herecké výkony, při pohledu na Anne Hathaway jsem si říkal, že by byla ideální volbou na nějakou zfilmovanou mangu). Možná mezi nimi fungovala jakási "chemie", kterou tady kdekdo zmiňuje, ke mně do 14. řady se ale nedonesla (cítil jsem jen připálený popcorn). Vlastně jo, připálený popcorn mi tenhle film docela vystihuje. Romantické ksichtění ve scénáři na hony smrdícím citovým vydíráním a předvídatelností, která je až urážlivá.

Vždycky jsem si říkal, že natáčet filmy podle knih je zhovadilost a že něco takového se vyrábí jen pro prachy (pokud je to bestseller, půjde na to většina čtenářů) nebo pro lidi, co neumí číst, případně úplně bez fantazie (kteří prostě musí vidět, že ten hobit vypadá jako Elijah Wood :-). Každopádně z toho až na čestné výjimky vychází vždy jen "omalovánky" původní předlohy. Ale poslední dobou si v kině všímám i jednoho aspektu, který mi dřív unikal - kde jinde se vlastně mají kolektivně sejít čtenáři svých oblíbených knih ? V knihovnách asi ne. Takže kino jako místo pro pocit : "Tihle všichni to taky četli a mají to rádi". U Larssonovy trilogie (celkem ucházející omalovánky) mě trochu překvapilo, že věkový průměr diváků/čtenářů v našem maloměstském kině byl odhadem dost přes padesát let. A to tahle kategorie do kina moc nechodí. Že by Millénium = kriminálka pro důchodce ?

Temná kravina.

Televizní inscenace na plátně. Navíc smrtící nuda. Fuj !

Normálně mě "hláškovací" filmy baví, ale tady jsem místy měl pocit, že míň by bylo víc. Ubral bych i trochu demence u všech postav. Každopádně některé scénky jsou naprosto výstavní - nutí vás se smát a zároveň vás jímá hrůza (za všechny třeba "Heimlichův manévr"). Po druhém shlédnutí dám možná i 5.