Ant

Adaptace knih D. H. Lawrence "Rainbow" a "Women in Love", které vzbudily v době svého vydání pořádné pozdvižení. Co si budeme povídat, podle amerických pravidel by tento dvoudílný film BBC dostal bez problémů nálepku NC-17, což o vyspělosti našeho pohledu na témáta vztahů a sexu asi nevypovídá nic dobrého. Drama je to však výborné. Postavami zmítají obyčejné lidské touhy, s kterými se však ve 20. letech minulého století jen stěží vyrovnávají. Jedinou výtku bych vznesla směrem ke scénáři, který je místy až příliš škrobený a často mi tak unikal pravý význam rozhovoru. Herci jsou výborní a dodávají svým postavám potřebnou lidskost. Pro BBC se jedná o další zásah do černého. Kéž by americká produkce dokázala být tak otevřená a osobitá. 8/10

Geniální Batman, který zakopává do země i Nolanova Temného rytíře. Je mi líto, ale tvurčí tým v čele s Burtonem a hudebním doprovodem Danny Elfmana je nepřekonatelný. Keaton je navíc fešák, což je vždycky příjemný bonus. Nemluvě o záporácích, jako je Catwoman a Tučňák. Vizuální lahůdka i po 20 letech.

K Birdsong jsem přišla zcela neposkvrněna literární předlohou a můžu říct, že jsem po dvou dílech byla emocionálně zcela vyšťavená. Hrůzy války jsou chytře prokládány flashbacky vzpomínek na jedno nezapomenutelné léto na francouzském venkově. Joseph Mawle a Richard Madden jsou výborní. Především mě ale o svém talentu přesvědčil Eddie Redmayne, který mě dojal k slzám. Jen bych dala nevím co za to, aby si v castingu zařadili pod kolonku "nevinná Francouzka" konečně někoho jiného než Clemence Poesy. Birdsong je skvělým příkladem toho, jak se vyrovnat s hromadou klišé. Ani na chvíli jsem neměla pocit, že ze mě někdo účelně ždímá emoce. Válečné scény jsou jimi totiž tak nabité, že to ani nebylo třeba. V tom bych Birdsong bez výčitek přirovnalala k Na západní frontě klid (1976). A stejně tak bych tento film mohla přirovnat k Pokání, protože i po něm jsem měla pocit, jako by mi někdo dal ránu. This isn't a war. This is an exploration of how far men can be degraded.

Jakmile někdo natočí další retro romanci, tak si akorát vzpomenu, jak bych se o moc radši podívala znovu na The End of Affair. Deep Blue Sea bohužel těžce selhává ve svém zpracování. Naprosto nevhodná hudba, podivné skoky v čase a mezery v ději cely film odsuzují k průměrným 3*.

Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá.

Příjemný film s vtipnými postavami a tradičně adorable Emmou Stone. Žádná revoluce se ale nekoná, John Hughes byl holt jen jeden. I want my life to be like an '80s movie.

Strašně moc jsem chtěla, aby se mi ten film líbil, ale Cronenberg mi to vskutku neusnadnil. Tyhle témata s psychologickým podtextem mě dokážou na plátně téměř vždy zaujmout, ale musejí být vysvětleny srozumitelně a celistvě, což tady chybělo. Neustálé skoky v čase kupředu mi bránily nějak víc se ponořit do příběhu. Navíc jsem měla pocit, že by celkový děj získal na působivosti, kdyby se soustředil více na vztah Freuda s Jungem. Mortensenův Freud je fascinující. Pro mě celkový dojem z filmu zůstal někde na půli cesty.

Rozhodla jsem se podívat na jeden díl s mou oblíbenou Rose Leslie a musím říct, že u jednoho dílu nezůstanu. Měla jsem srdce až v krku ve chvílích, kdy ti chudáci prochází letištní kontrolou s hroumadou drog na těle. Dramaticky skvěle fungující krátké příběhy, které dokážou dojmout a napnout víc, něž většina dnešních seriálů.

Čtyři hvězdy už jen za ten nepříjemný paranoidní pocit, který ve mně ten film vzbudil. Možná bych uvítala, kdyby se příběh soustředil spíše na jednu rodinu/postavu, ale pak bychom tu asi měli epidemiologickou verzi Války světů. Každopádně zajímavý film, který nic nepřikrášluje. 3,5*

Je těžké natočit film o utlačování černochů bez přílišného patosu, ale řekla bych, že Tateu Taylorovi se to podařilo. Pro jednou jsem neměla u pocit, že mě film citově vydírá, ale že je všechno opravdu myšleno upřímně. Čtveřice výjimečných hereček - Stone, Davis, Howard, Chastain - film povyšuje na nezapomenutelné drama, kterému sice do 5* hvězd něco málo schází, ale přesto mám pocit, že si je zaslouží.