Dr. Hawkeye

Jako film nic moc, ale jako dokument doby obstojí...

Chvilkami snad až příliš rozvláčný, v celku však velmi působivý film řeší také otázku vztahu dvou nábožen-ství a to velmi smířlivě.

Odpad z důvodů ideologických

A to jen proto, že mám slabost pro trojici megalodí Olympic-Titanic a Britannic, ale posledně jmenovaná kočka si tohle nazasloužila...

Moc jsem se styděl, že jsem ten film zatím neviděl a ještě víc jsem se těšil, až zhlédnu. Následovalo ale těžké zklamání a ohromná nuda. Když mě opodál sedící žena s úsměvem naváděla "Nechceš se při tom filmu jít projít, ať se něco děje", chtěl jsem ji okřiknout, ale vyděsilo mě, že o tom skutečně přemýšlím. Možná to bylo náladou, ale film mě zcela minul. Takže dvě hvězdičky za podmračeného McQueena, ucházející automobilovou honičku (pardon, ale ani ta nedostála své pověsti) a taky za Jacqueline Bisset, škoda jen, že neměla moc co hrát...

Trochu Chicaga, trochu Moulin Rouge, navěsit to na příběh a lá Divoké kočky nebo Flashdance (holka "od vedle" si jde za svým snem a jak ta cesta dopadne je každému jasné od první chvíle), zpestřit to zázraky plastické chirurgie (a tím nemyslím jenom čtyřiašedesátiletou (!) Cher, jejíž postavu ji může závidět leckterá třicítka nebo Christinu Aguileru a její ňadra dmoucí se tak, až se bojíte exploze), charismatickým Stanley Tuccim (asi 20 minut jsem trávil s manželkou v debatě, zda je či není gay) a máte necelé dvě hodinky úhledného videoklipu. Ale nakonec, proč ne...

Tři hvězdičky hlavně za Miloše Kopeckého a pak taky za Železný Brod...

Tak ano, ale příští film bych dělal raději s někým jiným... Film, který se chce vysmívat nekonečným televizním seriálům, ale ze všeho nejvíc připomíná právě tyto produkty. A je to škoda, protože se zdá, že divadelní hra, která byla předlohou, je zdařilá.

Karel Kachyňa mě ani ve svém bohužel posledním počinu nezklamal a navíc potvrdil jednu mojí hříšnou myšlenku, že tento starý pán měl rád mladé dívky... A rád je ve svých filmech nechal svlékat... To není asi žádná novinka, ale Kláře Issové to nejenom sluší, ale i poměrně obstojně hraje. Ve srovnání s výborným Luborem Tokošem je však jen malým zpestřením...

Čang I-Mou je génius každým coulem! Cesta domů je jeden z mála filmů, který diváka hladí a nechá ho zapomenout na trápení všedního dne. Zhmotněná (ale zároveň neuchopitelná a nepopsatelná) krása!