Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (450)

plagát

Znamenia (2002) 

Neviděl jsem žádný z posledních filmů M. Night Shyamalana, takže nemůžu potvrdit, jestli jeho pozdní režisérská forma je tak žalostná, jak se běžně píše. Pokud by ale v nějaké zásadní křeči natočil "Znamení" on nebo nějaký řadový hollywoodský nádeník, mohlo z toho vzniknout ubečené drámo o tom, jak osudem těžce zkoušený Boží syn Mel Gibson našel zpátky cestu mezi věrozvěsty. Místo toho obdivuju minimalismus a režijní nápaditost, se kterou zvládnul tenhle kousek, který by klidně mohl být odvyprávěný na ploše divadelní hry. Tam, kde ostatní potřebují zástupy vyrenderovaných eMZáků, Shyalamanovi k podobnému efektu stačí zválený pole kukuřice a starobylý barák 5+kk. Příjemných jednohubkových cca 75 % (stejně jako u ostatních Shyamalanových filmů zase nemám až tak moc důvodů se k němu v budoucnu vracet znova).

plagát

Konvoj (1978) 

Slaboduchý scénář, který nespasila ani anarchistická režie Sama Peckinpaha. Na exteriéry i záběry na silné rychlé káry se dobře dívá, ale ani obvyklé trademarky (zpomalovačky, zběsilé střihy - třeba během rvačky v motelu, šovinistické hrátky s holkama, upocený a ušmudlaný chlapáctví, směšné církevní figurky) tentokrát nezabíraly tak jako obvykle a působily samoúčelně. Velká éra filmařského bouřliváka už tady byla definitivně na ústupu.

plagát

Život Adéle (2013) 

Životní cyklus jednoho intenzivního vztahu v kostce, bez hollywoodského cukrkandlu a s únosnou mírou francouzské intelektuálštiny. Že se jedná o "lesbický" film, nemá na jeho přesvědčivost naprosto žádný vliv. Moment, kdy se Emma s Adele sejdou s odstupem, který stačí na to, aby vyprchala zloba, ale ještě je brzo na to, aby vyprchala vzájemná přitažlivost, a Emma řekne Adele: "Cítím k tobě neskutečnou něhu", je pro mě vrcholem filmu.

plagát

Mzda strachu (1977) 

Naprosto fyzická záležitost, z některých záběrů jde peklo džungle vysloveně nahmatat, z jiných (z většiny) jde cítit to peklo, které musel zažívat filmový štáb. V mnoha ohledech Sorcerer předběhl (nebo spíš minul) svojí dobu, paradoxně stejně jako Starwars. Jako filmový fanoušek bych chtěl žít ve světě, kde by byl Friedkin za takový film oslavován, vydělal majlant a v dnešních blockbusterech by byl ještě patrný jeho odkaz (používání detailů, střihy, schéma vyprávění). Čas dal ale za pravdu Lucasovi, v prodejnách Lega bude vždycky zaclánět Skywalker a spol. Já bych si mnohem radši stavěl modýlky těch nádherně obskurních náklaďáků...

plagát

Frekvencia (2000) 

Taková jízda, jak by naznačovalo zdejších 80 % hodnocení, to bohužel zase není. Detektivně-thrillerová linie mě dost bavila, ale viděli jste někde takhle patetickou rodinu? Myslím jinde než v americkém filmu pro celou rodinu. Jediná scéna na ose Caviezel-manželka-Quaid-manželka neproběhla NORMÁLNĚ! A natáčení závěru si museli všichni náramně užít, jistě bylo dost kvalitních léčivých preparátů pro každého. ***1/2

plagát

Ona (2013) 

Záměr určitě chvályhodný, film se toho snaží hodně sdělit, ale odehrává se v tak kašírovaném a neživotném světě, že v něm nevěřím ani knírku Joaquina Phoenixe. Hlavně se Spike Jonze ukazuje jako nepříliš invenční scénárista. Vztahovou sci-fi nabalil na tu nejprofláklejší romantickou dějovou kostru - někdo se vyrovnává s rozchodem a kápne na ne úplně standardní protějšek (a "ta pravá" přitom od začátku číhá poblíž). Míra očekávání versus výsledek = jedno z největších diváckých zklamání za poslední dobu. Na podobně laděné, ale mnohem dotaženější filmy z ranku spřízněných tvůrců kouká "ONA/HER" z uctivé vzdálenosti.

plagát

Frajeri vo Vegas (2013) 

Schematická a nesmírně nesmírně falešná vějička pro všechny uslintaný pány v letech, s mozoly od tahání nákupního vozíku s akčním zbožím v hodně zapadlém Kaufáči, že to můžou ještě jednou pořádně rozbalit a zachránit to svoje podělaný stereotypní dožívání. Každá scéna kopíruje nějaké komediální klišé - z geronto-survival komedií, z romkomů, nebo v horším případě z takových těch "cool" komedií o pařbách. K tomu nezbytná lekce životní moudrosti, morální ponaučení a oslava dlouhověkého přátelství. Nevím, jestli mi bylo víc líto De Nira, který tu svojí zakaboněnou komediální grimasu dojí už dvacet let, nebo Douglase, viditelně sešlého po chemoterapiích, který vtipkuje o rakovi. Teď SPOILER: Žasnul jsem, jak všem ty dva dny ve Vegas pomohly!

plagát

Vnútri Llewyna Davisa (2013) 

Přesně ten typ chemie mezi vlastně hodně smutným příběhem a neprvoplánovou hlínou s vtipnýma hláškama, kterou jsem u Coenů v takové formě nezaznamenal minimálně dekádu. Ale bohužel, folkovým bardům (včetně loserů), kteří hru na kytaru jen předstírají a ani jednou se jim opravdu nerozeznějí struny, plnou palbu dát nemůžu. 85 %

plagát

Sliedič (2014) 

Scénář je poměrně naivní a prvoplánový a nechává Jakea Gyllenhaala řádit ve světě, kde pro něj neexistují žádné bariéry.Takže zlodějíček z ulice v první zastavárně sežene odposlech policejní frekvence a kameru, přichomýtne se ke smrťáku, natočí první spy video, zajde za šéfkou bulvárního zpravodajství, která to okamžitě koupí a pustí do vysílání, a tak to pokračuje a stupňuje se. Běžně jezdí k vraždám dřív než muži zákona, stihne si před natáčením poladit světelné podmínky a kompozici (přesun mrtvoly pod lampu v případě potřeby vyřeší mnohé a nikdo z kriminálky si toho jistě nevšimne). Prostě příliš málo komplikací i na jeden obyčejnej žánrovej film. Jinak Jake předvádí herecky jistě snaživý výkon, ale všehoschopnou cynickou hyenu mu až tak úplně nevěřím. 70 %

plagát

Vrana (1994) 

Film rozháraný stejně jako jeho hlavní hrdina. Silné, ale pořád tři *