Dupac

Čekal jsem whisky, a dostal jsem limonádu.

Těsně pod hranicí pro čtyři hvězdy. Uznávám, že se mi dokument docela líbil hlavně proto, že mám k Její hudbě nějaký vztah. Těm, kteří nemají, to film zrovna neusnadňuje. Mluvící muzikanti a další osobnosti nejsou označeny žádným titulkem, předpokládá se, že víte. Stejně tak se nedozvíte, jak se z křehké dívky píšící subtilní, ale vlastně dost razantní feministické písničky, stala ta zpohodlnělá, autorsky rezignovaná a celkově neskrývaně rozporuplná osobnost. Pokud tušíte, film vám to mezi řádky spíš potvrdí, pokud nevíte, opět se nedozvíte nic. V mystifikačních pasážích ("pohřeb" na začátku, palačinky v okapu a Janžurová, scéna mladých dívek) Jitka Němcová míří tam, kde uspěl Petr Zelenka s Mňágou, ale scénky zdaleka nevyznívají tak přirozeně a chybí smysl pro pointu. S výjimkou jediné scény - surrealistické pasáže odkazující na Buňuelova Anděla zkázy, doprovázené největším rádiovým hitem Marsyas "S Louisem" (všichni tu písničku někdy slyšeli, ale málokdo má páru, o čem je) je i přes trikové limity neskutečně působivá a ukazuje, v čem tkví (tkvěla?) obrazotvorná a textařská výjimečnost Zuzany Michnové. Snad to pochopí i diváci, kteří se k filmu dostali náhodou. Podle reakcí a loňských recenzí nevím nevím.. Sečteno a podtrženo - ve výsledku se nakonec stejně vkrádá pocit, že ze střetu nesporného talentu, divoké životosprávy a přibývající nechuti ten talent zúročovat šlo vytěžit víc. 65 %

Nedivím se, že si nikdo nemohl zapamatovat jméno íránského plukovníka Behraniho, taky jsem ho Benu Kingsleymu moc nebaštil (ty modlitbičky a přepjaté reakce přece nemohly působit přesvědčivě nebo realisticky ani ve scénáři). Scénář je vůbec na plodnou diskusi. Zatímco klíčové hybatele děje jsou naznačené jen letmo (celá zápletka kolem nespravedlivého vystěhování hlavní ženské postavy a totální neschopnosti domáhat se spravedlnosti), ze scén, které lze natočit na efekt, se těží maximum (od glamouru Jennifer Connelly přes scény s mladým policistou až po hodně účelově vyhrocené finále). Krása Jennifer Connelly ani skvělá kamerová práce Rogera Deakinse nedokážou zastřít, že se jedná o scénáristické a režisérské cvičení na téma mysteriózního bijáku s obří humanistickou zápletkou. Od filmu s bezmála 80% hodnocením bych čekal rozhodně víc než takhle zaměnitelnou filmařinu. 50 %

Dětsky naivní příběh o tom, jak zpolovic osiřelé děti náhodně přijdou ke spoustě uloupených prachů, se bohužel zrovna moc nepotkává se sociální satirou (téma zavedení eura v Británii jistě rezonovalo velmi silně) a klipovitou režií Dannyho Boylea. 50 %

Hezky nasnímané exteriéry, profesionální režie a dvě parádní scény (animovaná sekvence příběhu tří bratří a jejich relikvií smrti, Potterův zápas pod ledem o Nebelvírův meč) ještě dobrý dvouapůlhodinový biják nedělají.

Střet dvou podob lásky - lásky nezištné a sebeobětující se pro druhého člověka nebo Boha (víra je zde podaná velmi citlivě) a lásky majetnické, fyzické, potřebující vlastnit, spoutat, ovládnout. Podání je možná trochu statičtější, než by muselo, milostný trojúhelník představující jednotlivé protipóly ale funguje skvěle a chemii mezi Ralphem a Julianne jsem věřil od první chvíle. Pár strhujících scén k tomu i podtrhující hudba Michaela Nymana v mých očích řadí tenhle film mezi nejzajímavější položky filmografie Neila Jordana. 80 %

Opětovné zhlédnutí prvních pět dílů série mě utvrdilo v tom, že fenomén Harryho Pottera jsou - byly - hlavně knížky, u kterých věrní čtenáři autorce leccos odpustili a přehlédli. Na knížky se postupem času nabalil všechen ten merchandising, tj. trička, materiály pro fankluby, hrníčky, katalogy, klíčenky, audioknihy, ... a filmy. S výjimkou Cuarónova třetího dílu žádný z nich nemůže obstát sám o sobě a oslovit čistě filmovou řečí, oproštěnou od vztahu ke knížkám, jejich postavám a únikovosti Potterovského vesmíru. Je to dáno i dost neživotnými scénáři, zjevně poplatnými klauzulím ve smlouvách s autorkou na získání práv ke zfilmování. Série proto nabízí tu lepší (už zmíněný Cuarón a částečně i Yates s Newellem), tu horší (Columbus) zpracování látky, která měla fenomén přiživovat a vytěžit do maxima, rozhodně ne nějak obohatit, a už vůbec ne stvořit nějaká zásadní filmová veledíla. V tomhle směru se, myslím, zadařilo.

S odstupem času a v porovnání s režijní impotencí Chrise Columbuse u prvních dvou dílů si vysmívaný Mike Newell nevedl až tak špatně. Kvůli filmu samotnému a tomu, jak je natočený, není důvod si to pustit (má to ale kromě Cuarónova Vězně smysl u nějakého filmu z Potterovské série?), jako posun v ději to ale funguje a ani triky neurážejí moji krátkozrakost. Když hollywoodský blockbuster, tak aspoň takto profesionálně. Navíc se podařilo úspěšně prolomit emoční vakuum v interakci mezi členy Harryho skvadry, což se taky počítá. Rozhodně víc než otravná angažovanost předlohy (WTF bulvární novinářka) a místy povinný cukrkandl. 70 %

Skvělá hra, ze které se s desítkami let a repríz postupně vytratily jiskra a vášeň hereckého ansámblu (s čestnou výjimkou Miloně Čepelky). Na záznamu z roku 1997 tak už vidíme jenom torzo energie a vitality, kterou zachytila např. zvuková nahrávka z raných 80. let.

Nevzpomínám si, že bych viděl hlubší ponor do totálního životního fuck-upu současné "úspěšné" rozvedené ženy v tom nešťastném věku pár let před čtyřicítkou. Ve dne se vystajlovaná prdelkuje na návštěvě v rodném maloměstě, aby zapůsobila na místní a jejich "malé" životy v čele se svou středoškolskou láskou, v noci neúspěchy toho všeho i svojí citovou vyprahlost zalévá tvrdým chlastem v prostředí loserů, nad kterými ještě může demostrovat svojí "převahu". Charlize Theron je ve ztvárnění postavy Mavis tak dobrá, že mi za Mavis bylo až fyzicky trapně, jako by to byla nějaká skutečná postava, kterou z povzdálí sledujete. Jason Reitman roste s každým filmem (zřejmě to tedy platí pro jeho první čtyři). Na ČSFD hrubě podceněná záležitost.