Dupac

Skvělá hra, ze které se s desítkami let a repríz postupně vytratily jiskra a vášeň hereckého ansámblu (s čestnou výjimkou Miloně Čepelky). Na záznamu z roku 1997 tak už vidíme jenom torzo energie a vitality, kterou zachytila např. zvuková nahrávka z raných 80. let.

Nevzpomínám si, že bych viděl hlubší ponor do totálního životního fuck-upu současné "úspěšné" rozvedené ženy v tom nešťastném věku pár let před čtyřicítkou. Ve dne se vystajlovaná prdelkuje na návštěvě v rodném maloměstě, aby zapůsobila na místní a jejich "malé" životy v čele se svou středoškolskou láskou, v noci neúspěchy toho všeho i svojí citovou vyprahlost zalévá tvrdým chlastem v prostředí loserů, nad kterými ještě může demostrovat svojí "převahu". Charlize Theron je ve ztvárnění postavy Mavis tak dobrá, že mi za Mavis bylo až fyzicky trapně, jako by to byla nějaká skutečná postava, kterou z povzdálí sledujete. Jason Reitman roste s každým filmem (zřejmě to tedy platí pro jeho první čtyři). Na ČSFD hrubě podceněná záležitost.

Za mě to není čistých pět, i když o ně oči mladého Dustina Hoffmana žadoní zhruba v každém třetím záběru. Na vině je hlavně přepálený závěr, který mi vždycky trochu zkazí dojem. Ale kvůli vypiplanosti každého záběru a pečlivosti, s jakou jsou scény v těch luxusně dlouhých jízdách zrežírované, prostě nemůžu jinak. A taky kvůli tomu, co tak hezky popsala Kleopatra. 90 %

Rozjetý mejdan sympatických a vtipných lidí (co občas hodně trefně shazujou sami sebe a svůj mediální obraz), který ale skončil půl hodiny před koncem filmu. Členové štábu, jejich přátelé a přátelé jejich přátel si při hodnocení vlastního díla mohou hvězdičku až dvě přidat (což - jak tak sleduju - hojně činí :-)).

My všichni, kteří máme Mártyho rádi, bychom rozhodně měli dávat plný počet za to, že se "(...) vrátil v životní formě, natočil další Casino" atd. atd. I tentokrát máme co do činění s portrétem ambivalentního jedince, zlatokopa, který narazil na zlatou žílu a nerozpakoval se nechat ji vykrvácet. Rub a líc rychlého bohatství vytěžený do maxima. Jen bohužel nevím, co má Mistr proti speciálním dvoudiskovým edicím, že pro ně nějaký ten zbytkový materiál nevyšetřil a raději ho rovnou poslal do kina, aby rozmělňoval ten "nejlepší film od Casina". Tři hodiny jsou zkrátka moc a nemají opodstatnění ani pro pochopení motivací, vývoje postav, vizuálního obžerství (tentokrát bohužel bez Roberta Richardsona), ČEHOKOLI. Pětihvězdičkové filmy by neměly mít hluchá místa, během kterých jsou vršeny variace už předtím viděného, i když s bravurou hodnou Mistra Scorseseho. 88 procent na ČSFD mi protentokrát až nezvykle mluví z duše.

Napříště doporučuji přenechat TV Prima k zařazení do nedělního dopoledního bloku, kam tohle televizní dílko BYTOSTNĚ patří. Herectvím, režií, dialogy a hlavně - "SCÉNÁŘEM"! SPOILER - Vážně je možné v dnešní době tajit před dvojčetem rok smrt sourozence a tvářit se, že odjel? To v Paříži nemají policii, matriku, noviny, internet, sousedy, cokoli?! Sestřička radši stůně na anorexii a hádá se s tatínkem, než že by se zastavila na policii a ověřila si fakta? V dobrém vzpomínám na Soukromé pasti. Fotogenické utrpení hlavní hrdinky doporučuji v americkém remaku replikovat Keirou Knightley, v tuzemských podmínkách postačí nakontrahovat konstantně adolescentní Lucku Vondráčkovou. Za každé více než dvouhvězdičkové hodnocení téhle WTF Pilcheroviny na ČSFD muselo úplně zbytečně umřít koťátko :-(

Nedoceněný, protože ne úplně konvenční životopisný snímek. Mannova precizní a nápaditá režie, skvostná kamera Emmanuela Lubezkiho, nabušený soundtrack (u Manna pravidlem) a herecké výkony v čele se zcela adekvátním Smithem staví ALIHO hodně nad průměr. Ale firmy, které od diváků něco chtějí (třeba pozornost a trpělivost), to mají vždycky těžší. ALI nestaví pomník, nevysvětluje, neokecává, nesoudí ani neospravedlňuje, jen nás s filmařskou bravurou bere s sebou na jednu zajímavou a neskrývaně rozporuplnou cestu. Meditativní entrée poslední části v Zairu se dotýká filmových nebes. 85 %

Poučné a vypovídající, ne že ne. Nejvíc o tom, že na aktuální ožehavé otázky dneška byly odpovědi dány už před rokem. Hlavní přidaná hodnota je v tom, že kdyby to někdo stříhal dneska, jistě by vybral scény, které by byly ke kandidátům (některým, samozřejmě) mnohem milosrdnější.

Těžce obskurní "hororová" variace na Sněženky a machry. Panoptikum uřvaných, přehrávajících a naprosto imbecilně jednajících postav, které po 15 minutách sledování filmu pozbývají schopnost vzbudit jakoukoli pozitivní emoci, natož zájem. K tomu si přičtěte hlodání zubu času a zbyde vám hodně vyčpělá a naivní moralitka. Jednu * je přesto třeba udělit režisérce za odvahu a neústupnost prosadit tuhle schízu ve filmařsky hodně přizdisráčských 80. letech, druhou * si zaslouží trhavé kamerové jízdy a ruchová složka filmu, jejichž kombinace mi prvních 20 minut vcelku úspěšně sugerovala dojem, že se něco zásadního nebo strašidelného stane. PS. Až si příště budu chtít pustit psychologický horor, vsadím na nějakou žánrovou jistotu s Ursulou Undress.

85 % pro prodlouženou režisérskou verzi, která mě vtáhla mnohem víc než svého času kinosestřih. Na filmu je znát, že rozhodně nešlo o další námezdnou Ridleyho profesionální rutinu. Před absolutním vrcholem ovšem tuhle jízdu zastavila přece jen menší sevřenost příběhu a příliš doslovné finále. I tak ale čestný člen Ridleyho TOP5.