raininface

Maskérky později prozradily, že latexového vzhledu kůže Arnolda Schwarzeneggera (T-800) dosahovaly lubrikačním gelem.

Dva týdny před začátkem natáčení ještě nebylo jasné, kdo bude hrát hlavní roli. Na Sigourney Weaver upozornil režiséra Warren Beatty, kterého herečka zaujala v jednom divadelním představení.

Hopper se po natočení filmu zavřel ve střižně, ale ani po půl roce nedokázal jeho délku zkrátit pod tři hodiny. Potom se do střižny zavřel Nicholson se střihačem Jaglomem a dostali film na 95 minut. „Zničili jste mi film,“ řekl Hopper, když viděl výsledek.

Natáčení filmu probíhalo ve vypjaté atmosféře. Hopper chlastal, Nicholson kouřil kvanta trávy, Fonda nosil místo pásku řetěz z motorky, aby s ním přetáhl režiséra, kdyby bylo potřeba.

Název filmu vymyslel spoluscénárista Terry Southern. Peter Fonda to později vysvětlil: „Easy Rider je termín pro kluka, co žije s děvkou. Není to pasák, ale chlápek, co s ní žije. Ona se vrátí z kšeftů a on ji pomiluje. Jinak pije pivo a kouká na televizi. Říká se tomu bezstarostná jízda. A to se stalo v Americe – ze svobody se stala děvka a celá země jela bezstarostnou jízdu.“

Režisér Herz chtěl svůj film původně točit s tehdy asi nejlepším barrandovským kameramanem Jaroslavem Kučerou. Ten Herze ale odmítl s tím, že jej nezná a že ani nemá FAMU.

Juraji Herzovi se nelíbil název povídky „Baron Prášil“, podle které se film natáčel. Když to řekl Hrabalovi jako jejímu autorovi, ten mu rovnou na místě nabídl jiný titul: „Když se to odehrává ve Sběrných surovinách, tak by se to mohlo jmenovat „Sběrné surovosti“.“ Z tohoto názvu byl režisér Herz naopak nadšený a použil ho.

Jaroslav Dietl po letech přiznal, že právě tento seriál byl pro něj zásadním impulzem k napsání svých nejznámějších seriálů a pro pochopení toho, co všechno je možné v televizi natočit.

Režisér chtěl původně do hlavní role obsadit Vlastu Buriana, ale ten měl v té době zákaz hraní. Zkoušel také Jaroslava Vojtu, ale ten nebyl v roli dost dobrý.

Diváci i kritici měli problémy s příjmením hlavního hrdiny Tříšky (Saša Rašilov st.). Domnívali se, že jeden z háčků je přebytečný, proto psali a říkali Tříska. Slovenští novináři dokonce uváděli jméno v podobě Třístka.

Film se měl původně jmenovat „Obžínky“, ale tento název připadal režiséru Machovi příliš krotký.

Přestože role Vlastimila Brodského (kloboučník Alois Oulík) ve filmu nebyla veliká, herci to nevadilo, protože měl v té době řadu dalších filmových povinností. Dokonce přispěl svými nápady – například scénku s vodou v botách vymyslel on.

V době svého vzniku film rozčílil ústřední osobnost porevoluční transformace Václava Klause. Ten se na premiéře s režisérkou pohádal a Dědictví prý dokonce označil za společensky nebezpečný film.

Natáčení seriálu bylo velmi náročné, protože herci Velen a Kroner trávili hodně času v místních sklípcích a členové štábu je často museli dlouho hledat. Nakonec to produkční vyřešil tím, že si opatřil brokovnici a před začátkem natáčení vyšel na náves a několikrát vystřelil do vzduchu, což bylo slyšet i ve sklípcích po celé vesnici, a oba herci na ten signál přiběhli na plac.

Pro Oldřicha Velena byla role Jury Kláska jedinou hlavní rolí v celém jeho bohatém hereckém životě.

Z pěti členů Rychlých šípů měli dva své skutečné předobrazy ve skautském oddíle Pražská dvojka. Jindra Hojer a Červenáček opravdu existovali. Ten první se tak dokonce i jmenoval, jméno druhého bylo Václav Černý, měl přezdívku Černoch a nosil stejnou čepičku jako Červenáček ve Jaroslavu Foglarových příbězích.

Pro ježka v kleci našel Jaroslav Foglar inspiraci v hlavolamu dováženém z Ameriky, který si nechal patentovat v roce 1896 jistý Clarence A. Worrall. O jeho výrobu se u nás pokoušela firma Ladislava Veselého z Roudnice nad Labem, která se proslavila stavebnicí Merkur. Foglar ve své knize jenom upravil jádro hlavolamu tak, že se dalo rozšroubovat a tím do něj něco ukrýt (třeba plánek létajícího kola).

Zdeněk Liška, který dělal pro film hudbu, nechal přinést psací stroje, posadil k nim pianisty, dal jim noty a oni nahráli hudbu na klávesnicích psacích strojů.

Juraj Herz, který působil jako pomocný režisér, byl v době natáčení filmu častým návštěvníkem pražského nočního podniku Alhambra. Tam se seznámil se zpěvákem Rudolfem Cortésem a přemluvil ho, aby ve filmu zahrál esesáka. Bylo to v té době pro diváky dost velké překvapení.

Když si režisér vybral do hlavní role Marlona Branda, američtí koproducenti o tom nechtěli ani slyšet. „Jen ne toho starého zaprděnce,“ vyjádřil se jeden z nich.