raininface

Režisér Weiss po letech vzpomínal na natáčení jedné velmi důležité scény ve filmu, kdy manžel Kláry v noci přijede domů a schovanka Jana v podání Jany Brejchové mu běží velmi radostně otevřít dveře. Oba si pak padnou do náruče. Janě Brejchové se tehdy nepodařilo tuto scénu adekvátně zahrát. Museli ji několikrát opakovat, ale pořád to nebylo ono. Brejchovou to už velmi deptalo. V tu chvíli se Jiřina Šejbalová Jany opatrně zeptala, zda by se neurazila, kdyby jí tu scénu předvedla ona. „Úplně všichni ze štábu oněměli, protože najednou ta 52letá žena přesně herecky a lidsky vyjádřila pocity 17leté dívky, přesně tak, jak bylo zapotřebí,“ prozradil Jiří Weiss.

Jiřina Šejbalová hlavní cenu za herecký výkon v tomto filmu na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1958 sice nezískala, ale prezident benátského Biennale, senátor Giovanni Ponti, byl tímto rozhodnutím natolik rozčarován, že české herečce udělil alespoň zvláštní medaili za vynikající herecký výkon.

Role v seriálu byla jedinou filmovou nebo televizní rolí Miroslava Horníčka, na kterou byl hrdý.

Miroslav Horníček svou čepici a slamák ze seriálu schraňoval doma až do své smrti.

V seriálu není ani jedna scéna natočená ve studiu.

Seriál byl natočen v Roztokách u Prahy v Tichém údolí, na statku, který objevil architekt seriálu Zbyněk Hroch.

Dlouho Horníčkovi nikdo nevysvětlil, proč vlastně musely Hovory H skončit. Až později mu jeden z ředitelů tehdejší televize Karel Kohout řekl, že „není myslitelné, aby jedna privátní osoba měla celou jednu hodinu svůj vlastní program v televizi, protože to prý mohou mít jen výše postavení lidé.“

Poslední tři natočené díly skončily v trezoru. Některé zdroje uvádějí, že z nich byl sestříhán poslední vysílaný díl a že díky tomu v něm Horníček vystřídal tři obleky.

Jan Werich nevěřil, že tento hodinový pořad je natáčen jen jednu hodinu. „To mi nevykládejte! Točíte to tejden a pak stříháte ty nejlepší části,“ říkal Horníčkovi. Uvěřil, až když byl sám hostem pořadu.

První dvě epizody Hovorů H se natáčely v Letohrádku královny Anny v Praze, poté se natáčení přesunulo do Klicperova divadla v Kobylisích.

Prapůvod myšlenky na televizní podobu tohoto pořadu je možné vysledovat během Horníčkova pobytu na Expu 1967 v Montrealu. Horníček tam na hotelu v televizi viděl talk show herce Petera Ustinova, který „seděl u stolu s chlapem, absolutně vážně spolu hovořili a diváci řvali smíchy“. Po návratu domů oslovil Horníček režiséry Roháče a Svitáčka s úmyslem realizovat takový pořad v Československé televizi.

Za celou dobu promítání filmu na Expu 1967 si diváci nikdy nezvolili variantu nevpustit polonahou sousedku do bytu pana Nováka (Miroslav Horníček).

V Československé televizi byl film uveden pouze jednou (5. 8. 1972), její tehdejší ředitel při té příležitosti řekl Horníčkovi: „To berte jako mou pozornost pro vás, víckrát už to nepoběží.“

O filmu se v tehdejší době žertovalo, že jeho název nejlépe vystihuje motivy těch, kteří v něm hrají.

Pro roli syna vedoucí skladu vybral režisér Zdeňka Lovečka, známého brněnského motorkáře, který později emigroval do USA a přijal nové jméno Steve Lichtag.

Při natáčení scény snídaně pro tři prince řekli pánové Miroslav Horníček (princ krásný), Miloš Kopecký (princ chytrý) a Lubomír Lipský (princ chrabrý) režisérovi, že princové určitě nezapíjeli jídlo vodou nebo čajem a chtěli víno. Po páté lahvi režisér nařídil přinést čaj.

Když režisér James Mangold přesvědčoval Christiana Balea, aby vzal roli Kena Milese, tvrdil mu, že je úplně stejný, že je to postava přesně jako on. Bale na to řekl: „To jako myslíš, že jsem stejný debil a nikdo mě nemá rád?“

Herec Václav Neužil při přípravě na roli zhubl sedm kilo, podstatně upravil svůj jídelníček a třikrát týdně běhal.

Původní název seriálu byl „Jak si neposrat život“.

Stellan Skarsgård po premiéře filmu režisérovi poděkoval se slovy: „Nemusel jsem říct ani slovo a přitom to byla taková nádhera.“