AdamRaphael

Příběh napsaný životem, upravený nadcházejícím období romantismu - dva géniové stojící proti sobě. Realita byla samozřejmě trochu jiná - podle dopisů a jiných záznamů mezi génii žádné velké přátelství nebylo, ale jeden druhého respektovali a uznávali, ale o to nejde. Jde o perfektní film a co jiného také očekávat, když vznikal pod taktovkou Formana? Výkon Abrahama je uchvacující, zejména smích, a není proto divu, že za to byl oceněn Oscarem. Nebyl ale jediný - tohle dílo jich dostalo rovnou osm, což myslím mluví za vše. Moje nejoblíbenější scéna je ta, kdy Mozart předvádí, jak si po prvním poslechu zapamatoval Salieriho pochod. Dovolím si tvrdit, že tahle scéna skvěle vystihuje celý film. (Zajímavost: Abraham se musel všechny skladby naučit, aby jeho hraní vypadalo opravdově i pro oka profíka)

V řadě již čtvrtý díl této slavné upírské série točící se kolem půvabné Selen (Kate Beckinsale)Děj nás tentokrát posune o 12 let dopředu. Upíři a lykani byli odhaleni, lidé udělali "čistku" a většinu z nich zabili. Selen a jejího hybridního milence Michaela uvěznili a zmrazili. Zní to skvěle, že? Ze začátku taky je, ale pak přijde zklamání. Drtivá většina fanoušků této filmové série si užívala výborně zpracované rvačky a chtěla jich víc a víc a víc. Mistři pera bohužel vyslechli modlitby a 85 minut z 89 (ne, neměřil jsem to, ale moc daleko od pravdy to nebude) sledujete propracované rvačky sexy Kate a nelíbivých vlkodlaků. V čem že je problém? Inu, zápletka jako taková je velmi předpovídatelná s nulovým překvapením a navíc drtivě nudná. Nevím, proč byl film tak krátký, ale mimo bojů zbylo na nějaký děj jen pár scén, které nám ukazují, co už víme. Z předchozích dílů jsme byli zvyklí na jakési tajemno a třeba i napětí. Tentokrát jsme však sklouzli do sorty podprůměrných akčních filmů s hromadou holywoodských efektů, které vytrhává pouze slavný titul, dosavadní reputace a Kate Beckinsale v upnutém korzetu, která nám připomene staré dobré časy. I přes tyto osudové chyby je ale Underworld 4 stále dobrá podívaná, která vás zabaví a závěr, v němž Selen slibuje znovu ovládnutí světa upíry, vás nažhaví na možné pokračování.

Jasným plusem filmu jsou už pro diváky známé postavy marvelovských superhrdinů. Hulk, Iron Man, Thor nebo Hawkeye … všichni jsme o nich slyšeli, všichni je nějak známe. Každý z nich má svoje super schopnosti, ať už jde o zelené mega pěsti nebo šikovnost s lukem a šípem. Již charakterizované postavy se svým vlastním příběhem vsazeny do jedné velké bláznivé a precizně propracované akční show se rozhodně ukázaly jako krok správným směrem. Celá druhá polovina filmu je naplněná dech beroucí akcí, která je prostoupena vtipnými scénami. Pokaždé, když čekáte, že už bude konec a akce skončí, Whedon vás překvapí ještě větším nářezem a celé to jen dál a dál eskaluje až do bodu naprostého úžasna. Bože, scénce, kdy Hulk odpálí ležérní „ťafkou“ Thora, se budu smát ještě pár měsíců … a to nemluvím o hláškách Iron Mana v první části filmu. Děj jako takový není žádná převratná novinka a je to taková ta superhrdinská klasika – Hlavní klaďasi stojí proti přesile záporáků, kteří chtějí zničit/ovládnout svět. První část filmu by se místy dala popsat až jako nudná, pro celkový děj a vývoj filmu však byla zcela nezbytná. V závěru filmu jsem měl takový nijaký pocit, z Iron Manova přežití. A jako malinké mínus bych ještě označil tu podivnou létající letadlovou loď… to mi přišlo trošku přitažené za vlasy. Avengers je na jedné straně úplně obyčejný akční sci-fi film, který není v ničem průlomový, ale onou úžasnou kombinací superhrdinů od Marvelu vzniká jakási esence, která film povznáší na mnohem vyšší level. Navíc je tu Whedon … scénárista málo známý, avšak velmi úspěšný, který i do tohoto „povrchního“ díla vnesl trošku hlubšího významu („náprava“ Iron Mana, Lokiho proslovy o zhoubnosti svobody, idealistické šarvátky mezi jednotlivými superhrdiny atp.). Dohromady nám tedy na klasickém superhrdinském základu vzniká vtipnější a akčnější scéna, která díky kvalitním hereckým výkonům a skvělému režisérovi vytváří skvělou podívanou.

Román spisovatele Paola Coelha zfilmovala režisérka Emily Young a nám tak poskytla možnost podívat se na úžasných 103 minut dramatu o naší společnosti, která dle autora rezignovala a oddala se hromadnému šílenství. Musím uznat, že na té myšlence něco je. Všichni se tak hrozně moc snažíme zapadnout mezi ostatní a být „normální“. Znamená ale stále být normální opravdu být normální nebo se ve jméně socializace všichni dobrovolně oddáváme šílenství? Mezi jasné plus musím zařadit herecké výkony. Brilantní Sarah Michelle Gellar působila vážně realisticky a je vidět, že od první série Buffy z ní vyrostla paní herečka. David Thewlis(Remus Lupin z Harryho Pottera) si roli svérázného psychiatra s podivnými metodami užíval a na kvalitě je to jasně poznat. A jmenovat musím i Jonathana Tuckera, který postavu mlčícího Edwarda perfektně vyjádřil jen a pouze svou mimikou. Děj je špičkový – dívka odhodlaná zemřít poznává v léčebně, že život není zas tak hrozný a opět dostává chuť vstát i v nadcházející den. Spolu se svým osudem navíc ovlivní i životy ostatních, zejména traumatizovaného mladíka, který v ní nalezne důvod, proč mluvit a milovat. Jak to dopadne, se nechte překvapit. Konec totiž překvapivý opravdu je. Jestli kladně nebo záporně to nechám na vás. Já včera zuřil a nadával, ale když jsem dnes vstal a znovu se nad celým filmem zamyslel, uvědomil jsem si, že jsem na úkor nepřibarveného konce žádal konec, který by k filmu neseděl. Děj může totiž na první pohled působit velmi depresivně, ale ve své podstatě a celé své kráse je to film o znovu naleznuté naději a světle, které rozzáří i to největší temno v tom, co nazýváme duší. Co musím naopak vytknout je prostředí psychiatrické léčebny. Celé to působilo chaoticky a nerealisticky. Například pokoje – Edwardův pokoj je vybaven a ponechán ve staromódním stylu budovy, zato pokoj, kde je Claire, je přestaven a moderně vybaven. A pokoj Mari zase vypadá oproti ostatním pokojům takový prostý a „chudý“. Nemůžu říct, jak to v takové léčebně doopravdy vypadá, protože jsem (zatím: D ) v žádné nebyl, ale myslím, že od reality se psychiatrická léčebna Villete liší značně a nevyžehlí to ani označení „soukromá“, které naznačuje nadstandard od typického nemocničního lůžka. Další příklad: Celé se to tváří tak hrozně „nóbl“ a potom z ničeho nic je střih a scéna na oprýskaný a rozbořený bazének. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál … to se prostě moc nevydařilo.

Před typickým uvedením kladů a záporů bych zmínil jeden … fakt. Ať už jde o CSFD, IMDB nebo jiné portály, film vždy působí na diváka odlišným dojmem. Buď budete film milovat, nebo nenávidět … nějaká střední cesta nejspíš neexistuje. Finský film má svá specifika a pro českého diváka tak bude místy působit divně, nepatřičně a špatně … nebo úžasně … záleží, na kterou stranu milovat/nenávidět se právě vy přikloníte. Do plusů v první řadě musím zařadit děj. Je to působivé a zajímavé. Příběh není zdlouhavý, ale ani nikam nespěchá. Námět rodiny a jejích útrap se mi opravdu moc líbil, stejně jako propracovanost jednotlivých postav. Kasper, který se členem rodiny stane vlastně násilnou cestou, je jako vypravěč excelentní, zejména pro svou nezúčastněnost do děje. A když už jsem tuto postavu zmínil, musím pochválit herce Samuli Vauramoho, který němého mladíka perfektně zvládl. Obecně herecké výkony byly velmi povedené. Herec hlavního „záporáka“ Laszlo naprosto zářil. Vskutku povedený herecký výkon! Pozadu nezůstala ani herečka hlavy rodiny, která ženu prozkoušenou životem také ztvárnila velmi dobře. No a na řadě jsou zápory. Zaprvé: vlasy Vettiho. Je mi jasné, o co se štáb snažil, ale opravdu musí herec vypadat celý film jako úplný debil?! Zadruhé bych zmínil scénu, kdy se skupina punkerů lapí do „pasti“ a skončí v příkopu. Scéna excelentně vyjadřuje ducha a kouzlo rodiny, ale je zcela nereálná! Co se s punkery stane? Proč se všichni naráz rozutečou? Dodělávat detaily, dodělávat detaily, dodělávat detaily! Lidi se budou ptát, budou remcat, a to přece scénárista ani štáb nechce. No a do třetice všeho zlého – scéna, kdy otec Niccolo „porazí“ Laszla. Tady se nepovedla kamera a pohyb a celou scénu to pokazilo. Závěr je prostý: Film má povedená děj, skvělou atmosféru a zajímavé prostředí. Herci předvedli ve většině případů skvostné výkony, ale celé to kazí nedodělané scény a pokažené detaily. I tak rozhodně doporučuji film zhlédnout – jednak poznáte finský film, jednak si užijete dobrou hudbu, která film provází, ale hlavně spatříte perfektně vytvořené kouzlo a ducha rodiny, což je svým způsobem hlavním posláním filmu.