gudaulin

Vrátil jsem se po jedné dekádě k jednomu ze slavných Stoneových titulů, k Wall Streetu, a musím konstatovat, že ten film narozdíl od mnoha dobových dílek nezestárl. Pořád je to velmi solidní pohled na fungování tvrdého světa byznysu a éru konzumního obžerství 80. let, která zrodila generaci yuppies. Herecky přesvědčivé, byť musím přiznat, že prim jednoznačně hraje Michael Douglas, kdežto Charlie Sheen má na svém kontě z mého pohledu jenom jednu zásadní roli, a tou je hlavní role v Četě. Do snímku vtělil Oliver Stone své celoživotní levicové přesvědčení, takže zejména v druhé půli několik dialogů sklouzává do polohy politické proklamace ve smyslu obžaloby kapitalismu, ale to je jen malý kaz na jinak kvalitně zrežírovaném a dobře napsaném filmu. Narozdíl od Michaela Moora totiž Stone nesklouzává do nějaké laciné agitky a všechno, o čem vypráví, má naprosto reálný obraz ve skutečných hospodářských a politických kauzách, které jsou konec konců popsané i v řadě dalších filmů. Shodou okolností si před několika lety FBI posvítila na přední burzovní hráče a odposlechy vážených investorů a velkopodnikatelů odhalily přesně tytéž praktiky, které Stone zasvěceně popsal už před desítkami let, tedy zneužívání exkluzivních informací, tunelování penzijních fondů podniků v důsledku nepřátelských převzetí apod. Celkový dojem: 80 %.

Viz Radek99. Možná je mé zklamání způsobené přílišným očekáváním na základě slušných až nadšených ohlasů, ale i když jsem čekal jenom oddechový letní blockbuster, překvapilo mě, jak moc je to myšlenkově mělké a snadno zapomenutelné. Jediným kladem je nadhled Kennetha Branagha, který si moc dobře uvědomoval, jakou stupiditu točí, a nebral se moc vážně. Na druhou stranu toho žánrového balastu a patosu je tam na můj vkus příliš. Opravdu jsem nečekal, že se mi víc budou líbit Snyderovi Strážci... Celkový dojem: 40 %, a to ještě směrem k plusu ovlivnila mé rozhodování půvabná Natalie Portman.

Komedie, která neurazí ani nenadchne. Ústředním tématem je náhle probuzená chamtivost díky vidině nečekaného dědictví. Navíc v zemi, která je konzumně vyhladovělá dlouhodobým budováním "reálného socialismu" a díky tomu zbídačením středních vrstev. Herecky slušné, ale není to film, který by vám nadlouho utkvěl v paměti. Celkový dojem: 55 %.

Pochmurný příběh z pochmurného světa, kde divák zjišťuje, že živý může závidět mrtvému. Je to sice taková ta zaměnitelná počítačová animace, ve které se vytrácí osobitost, a na ploše krátkometrážního filmu se nedají plně rozvinout charaktery, ale podle mě tady dokázali tvůrci vytěžit z krátkého příběhu maximum emocí. Tragika je cítit z každého gesta postavy a každého momentu příběhu. Celkový dojem: 80 %.

Jestli se mám zmínit o kladech tohohle krátkometrážního animáče, pak je to zajímavý vizuál a konec konců i samotný námět, dá-li se to tak nazvat, protože atmosféra je zjevně inspirovaná kyberpunkem a vizemi, které svým čtenářům předkládá např. Gibson, tedy společnosti rozložené podsvětím, neschopnou vládou a mocnými korporacemi, kde se implantáty a kybernetické systémy už dávno staly nerozlučnou součástí civilizace. Jenže to všechno je jenom naznačné ve filmu, kterému schází scénář, příběh i pointa. Je to prostě jen bum, bác, ratata, křach, jako by autoři chtěli potvrdit všechny předsudky, které mají konzervativní konzumenti umění o komiksech a anime. Obsahově pitomé, ale kdyby si s tím někdo chtěl pohrát, dalo by se z toho hodně vytěžit. Celkový dojem: 25 %.

Letní bouře patří do stejného soudku německých filmů, jako je Náš vůdce, tedy snímků primárně určených teenagerům, které míchají zábavu s určitým posláním. Zatímco v případě Našeho vůdce to bylo varování před politickým extremismem a oslněním autoritativní charismatickou postavou, tady je to poučení o sexuální identitě a vyrovnávání se se svou i cizí odlišností. Podobně jako u Našeho vůdce je to podáno polopatisticky, ale vkusně a tak, aby celou záležitost vzal za svou i ten náctiletý. Na druhé straně to ale vede k určitému zjednodušování a přizpůsobování reality potřebám příběhu. Už jen to, jak scénárista a režisér líčí atmosféru v táboře závodníků - panuje tam pohoda jak na letním táboře bez vybičované rivality a hecování trenérů. Nebo kolik se v daném momentě soustředí v malé komunitě gayů. Vůbec ta záležitost veslařského týmu založeného na homosexuálním principu, který tak veřejně soutěží, mi přijde poněkud přepísklá. Režisér prostě potřeboval skupinu sexuálně odlišných, a tak si ji taky do příběhu zasadil. Některé věty nebo reakce mi přišly až moc přemoudřelé, osobně bych si některé věci nechal pro sebe nebo reagoval třeba na místě dívky, která se nabídne svému vyvolenému, a ten jí přizná svoji homosexualitu, poněkud a vlastně docela dost emotivněji. Přes tyhle výhrady jsou to spolehlivé tři hvězdičky, ale výš vzhledem k uvedenému nepůjdu. Celkový dojem: 60 %.

V zásadě lze souhlasit s tím, že Čapkovy kapsy představují výrazný nadprůměr hrané původní televizní tvorby České televize, jenže to je dáno nízkým průměrem vzhledem k záplavě šmíry, kterou naše milá veřejnoprávní televize produkuje. To hodnotné představuje samotná literární předloha Karla Čapka, která oprávněně zaujímala ve své době to nejpřednější postavení v naší literatuře. Doslova to dýchá člověčinou a příjemně se to čte i na to kouká. Na druhé straně je ze série znát, že se na ní podílelo více režisérů, protože kvalita režie ale např. i castingu je kolísavá. Některé díly se opravdu povedly a je z nich cítit prvorepubliková atmosféra i duch předlohy, jiné mi z různých důvodů nesedly a výsledek byl velmi průměrný. Navíc vzhledem ke zmíněné pověsti Karla Čapka už byly tyto povídky zpracovány v minulosti, některé i vícekrát a výsledek byl, pokud mě paměť neklame, zřetelně lepší. Snad nejlépe dopadla povídka Soud pana Havleny, kdy režisér dovedně využil dobového tisku už v titulcích a navíc si vybral opravdu dobré herecké obsazení. Naproti tomu třeba v Příběhu sňatkového podvodníka mně vyloženě neseděl Radek Holub v titulní roli. Něco tak slizkého by přece nemohlo mít v tomhle řemesle úspěch. Nebo byla situace žen v době první republiky opravdu zoufalá... Celkový dojem: 65 %.

Metropie je ambiciózní kousek, který chtěl k výrobě celovečerního animovaného filmu využít experimentální techniky a originální vizuál. Což o to, obojí je naplněno a vytváří dohromady svět nepříjemné dystopie, která připomíná známý sci-fi román Obchodníci s vesmírem od Fredericka Pohla mapující svět ovládaný bezohlednými obřími korporacemi, manipulačními technikami a všudypřítomnou reklamou. Potíž je ale v tom, že opravdu vážně pokulhává to, co dělá animovaný film tím, čím je. Tedy sama animace. Přitom divák si v posledních 15 letech zvykl na opravdu dynamický vývoj animačních technik a díky rodinným celovečerákům i fenoménům, jako je rodina Simpsonových, ji považuje prostě za samozřejmou. Možná to byl i záměr, ale v tom případě naprosto mylný a spíš se jedná o neumětelství. Je to pomalé, s nepříliš propracovaným světem i postavami. Tři hvězdičky nakonec dávám za určitou výlučnost a originalitu, protože velkou konkurenci tahle produkce neměla ani v minulosti a nemá ji ani dnes. Celkový dojem: 50 %.

Moji oblíbení uživatelé ve frenetickém nadšení sázejí 5* jen to lupe, ale já jsem naštěstí natolik přízemní, abych odolal tomuhle útoku na ješitnost artového diváka. Anténa je zvláštní film, který pracuje s motivem autoritářské a manipulované společnosti, která staví na monopolu informací kontrolovaném panem "Televizí", tedy magnátem, který ovládá monopolní televizní společnost. Je to vize totalitního státu jako z 20. nebo 30. let, naplnění snu o státní propagandě, která má monopol na pravdu. Ostatně v jedné scéně se zřetelně objeví nacistický hákový kříž. Řada dalších prvků, jako jsou uniformy nebo obecně vojenské prvky, odpovídá realitě diktatur Argentiny nebo Brazílie v době Hitlerovy éry, kdy místní pohlaváři napodobovali svůj totalitní evropský vzor. To je pochopitelně zajímavý námět, jenže režisér si zároveň chtěl hrát na velké umění a zpracoval Anténu jako němý expresionistický film ve stylu Metropolis. Má to, ať už jde o kostýmy, kulisy nebo práci kamery, výraznou stylizaci, ve které se ale námět a příběh ztrácí. Samozřejmě, kdo na tuhle hru přistoupí a považuje ji za podmanivou samu o sobě, může být navýsost spokojený, jenže já v tom vidím jenom samoúčelnou záležitost. Kinematografie se od 20. let zatraceně posunula kupředu a když chci němý film s naivními kulisami, sáhnu po osvědčené klasice. Ty 2* jsou právě za onu atmosféru dávno zašlé slávy němého filmu, ale jinak mě po emoční stránce film nijak nezasáhl. Celkový dojem: 40 %.

V prvním momentě mě napadlo, že by titul Černá díra mohl být jevištním zpracováním atmosférického autorského komiksového hororu Charlese Burnse, ale ve skutečnosti je to zábava z úplně jiného soudku a žánrový protipól. Tohle je střelená komedie, která si pohrává s myšlenkou zpracovat na první pohled banální setkání několika náhodných cestujících u čerpací stanice a v nespočtu variant je nechá prožívat stále tutéž situaci, jen s drobnými modifikacemi. Absurdní humor vyplývá jednak z toho, že se herci ve svých rolích prohazují a posléze i zdvojují a násobí a zatímco v první variantě bylo obsazení typové, tedy odpovídající naturelu herců, poté můžeme vidět v policejní uniformě Simonu Babčákovou, zatímco Trojan hraje nevyzrálého puberťáka. Zároveň se tempo změn a proměn neustále zrychluje, podobně jako když předmět vlétá do černé díry a gravitace ho stále rychleji deformuje. S podobným nápadem přišel ve svých Příbězích pilota Pirxe už význačný polský spisovatel Stanislav Lem. Pokud přijmete autorovu hru, můžete se skvěle bavit, ale hra není vhodná pro ty, kteří u divadelní hry vyžadují nějaké hlubokomyslné poselství, protože cílem téhle hry je jednoduše pobavit, a zároveň nebude sedět těm, kteří nemají smysl pro absurditu a šílenou nadsázku. Celkový dojem: 90 %.