gudaulin

Nádherně atmosférická záležitost přesně snoubící hudební složku pracující s chórem s promakaným vizuálem jiného světa, kde každá sekunda snímku je nabitá očekáváním, tajemnem a osudovou volbou. Je to vlastně krátkometrážní fantasy s mysteriózním obsahem. Film, který sice ohromuje obrazem, ale dějově pouze naznačuje, umožňuje víc alternativních vysvětlení viděného. Celkový dojem: 90 %.

Opuštěnou silnicí projíždí auto, když přibrzdí a řidič bezohledně vyhodí na krajnici dívku, která rozhořčeně křičí: "Nechovej se ke mně jako k děvce!" Pak už si to jen bezmocně šlape k městu, které je evidentně z ruky. Liduprázdnou krajinou vzhledem k časné ranní hodině neprojíždí žádná auta, když se najednou na vrcholu kopce vynoří kolo s prapodivným řidičem. Obrovské křiklavě žluté kuře těžkopádně šlape a pomalu se blíží k dívce. Ta cyklistu zastaví a rozvine se konverzace mezi mladíkem, kterému na maškarním ukradli vlastní oděv, a jeho půvabnou pasažérkou. Vzájemná náklonnost může přerůst i v něco silnějšího a na konci se divák doví, jak je to vlastně s profesí oné dívky. Půvabný kraťas zhlédnutý na dnech francouzského filmu. Za málo peněz a na krátké ploše hodně zábavy s dobrou pointou. Celkový dojem: 80 %. V hlavní roli půvabná hvězdička francouzské hudební scény Julie Budet.

Netuším, jaké byly vztahy Igora Kovaljova s jeho ženou před natočením tohoto filmu, ale soudím, že se patrně poté výrazně zhoršily nebo musela mít přímo neskutečný nadhled. Ke cti nebo spíš jako omluvu lze Kovaljovi přičíst, že sám sebe taky nešetří a jeho postava je nejen nakreslená odporně, ale taky se nechutně chová. Je to třináctiminutová satira na téma manželského stereotypu a vztahu, kdy oddaná manželka pečující o pohodlného muže zdegeneruje do podoby obtloustlé slepice. To se pochopitelně manžílkovi nelíbí, a tak ji v návalu samolibosti vykáže z domu, aby posléze trpce zjistil, že pečující slepice je lepší než odpadky v obýváku a odporný příživník v kuchyni. Celkový dojem: 80 %. Výtvarná stránka může v někom vyvolat až pocity znechucení, ale to je v tomto případě záměr.

Solidní výtvarná i animační stránka krátkometrážního animáku, který se pohybuje v žánru hororu. Neblahý osud hrdiny, který si dovolil soucitné a přátelské gesto a je, jak už to v reálném světě chodí, za to nemilosrdně potrestán. Jaký to musí být krutý svět a trpké postavení, kde tím největším trestem je pokračování v dosavadní existenci... Celkový dojem: 80 %.

Tomek Baginski evidentně nemá rád armádu a ve svém animovaném kraťase zesměšňuje militarismus morbidním krutým, ale o to účinnějším sarkastickým humorem. Někde na ostrůvku uprostřed oceánu si uměnímilovný generál vytvoří podmínky k zinscenování zvláštního divadla, kdy zfanatizovaní vojáci dobrovolně obětují svůj život pro ukojení uměleckých choutek svého velitele. V téhle miniatuře je místo pro zparodovanou lásku ke statečným vojákům i pro umělecké sklony psychopatických jedinců, kterým někdo nadělil hodnost. Celkový dojem: 70 %.

Kdysi při premiéře filmu na mě emočně tahle romantika udělala velký dojem. Líbily se mi vzájemné dialogy i setkávání a neustálé míjení obou hrdinů. Líbily se mi do té míry, že jsem jim nadělil 5*, ale když jsem se po letech setkal s jeho divadelní verzí, už to nebylo to pravé ořechové, a totéž můžu říct o filmu, ke kterému jsem se s velkou přestávkou vrátil. Co zůstalo, je slušné herectví Billyho Crystala, pro kterého je postava Harryho asi nejlepším filmovým výstupem vůbec, stejně jako Meg Ryan, která navíc může přidat svůj nesporně sympatický kukuč, přitažlivý úsměv a celkově vnadný zevnějšek. Narozdíl od spousty svých žánrových sourozenců se nesnaží Rob Reiner o humor za každou cenu a laciné žánrové zvraty. Je to spíš takové skoro ze života. Sympatický, ale nikoliv špičkový film. Je vůbec zvláštní, že populární Meg Ryan, která vůbec není špatnou herečkou, za svou profesní dráhu nedokázala vytvořit víc zásadních rolí. Je to typická oběť žánrové škatulky, kdy je herec nucený opakovat stále tutéž šablonu. Celkový dojem: 65 %.

Kdyby to nebylo směšné, v případě tak menšinového žánru, jako je experimentální animovaná tvorba, napíšu, že Satiemania je kultovní dílko. Kultovní pro nepočetnou skupinu animátorů a režisérů animovaných filmů a pro zažrané fanoušky alternativní animované tvorby. Svého času tenhle filmík podnikl úspěšnou anabázi po specializovaných filmových festivalech a klubových projekcích. Nemá celistvý příběh a nějakého ústředního hrdinu, je to spíš sled pohyblivých obrázků života v dnešním velkoměstě a je zajímavý pro svou výtvarnou stránku a především z hlediska animačních hrátek. Svého času právě tím Gasparovich na své kolegy z branže udělal velký dojem. Spolu s lyrickým klavírním doprovodem zprostředkují obrázky pociťový zážitek a promlouvají na své diváky podobně jako obrazy špičkových malířů. Celkový dojem: 65 %. Není to ale kousek pro každého.

Populární herec Steve Buscemi se ve své režijní tvorbě cíleně zaměřuje na životní outsidery, o kterých prohlašuje, že k nim měl před svým hereckým úspěchem nebezpečně blízko. Tentokrát se nepohybuje mezi hospodami a hospodskými flamendry jako ve své prvotině Můj nejmilejší bar, ale popisuje životní pocity mladého muže, který se v 27 letech bezcílně protlouká životem a živí se venčením psů. To není právě dobrá základna pro zdravé sebevědomí, navíc s vědomím, že rodiče už ve svých 20 letech založili úspěšnou firmu a celý život bez škobrtnutí dokázali pracovat na svém americkém snu. Jimův bratr je na tom stejně a po rozpadlém manželství i ztrátě zaměstnání musí vzít zavděk prací v podniku svých rodičů za minimální mzdu. Továrna díky asijské konkurenci má totiž už časy prosperity dávno za sebou. Jeho jediným záchytným bodem je trénink žákovského basketbalového týmu totálních looserů, kteří už 14 zápasů nedali jeden jediný koš. Tohle je východisko nenápadného nezávislého filmu, který úmyslně rezignuje na snahu nějak šokovat a lacině bavit. Zaměřuje se ale celkem zdařile na citovou drobnokresbu svých hrdinů a může se opřít o spolehlivé herecké výkony. Samozřejmě s výjimkou Liv Tyler, která nikdy nebyla, není a nebude charakterní herečkou, je to prostě modelka, která využívá svou sympatickou tvář půvabné holky od vedle a naštěstí nekazí a scénárista spolu s režisérem po ní nechtějí žádné herecké zázraky. Celkový dojem: 75 %.

Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny.

Viz můj oblíbený uživatel nascendi. James Dean byl nadějný herec s obstojným charismatem, který by ho, pokud by přežil svou autonehodu, asi předurčil k podobné dráze tvrdých chlapíků, jako byl Steve McQueen. Natalie Wood byla krásná a talentovaná a oba byli celkem logicky idoly tehdejší mládeže. Navíc časná smrt zapříčinila, že se Dean stal legendou filmového průmyslu a každý z jeho filmů svým způsobem kultem. Jinak je ale z dnešního pohledu Rebel bez příčiny jenom průměrné drama, které je sice koukatelné, ale ta jeho revolta už dnes působí naprosto bezzubě a spíš svědčí o měšťáckém prostředí tehdejší Ameriky. Zahlodal tady zkrátka a dobře zub času a leckteré prvky, jako je třeba hudba snažící se vybičovat napětí, působí jako dobová manýra, a proto rušivě. Celkový dojem: 55 %