Samotář Jim

Caseyho už jeho hlas predurčuje hrať takéto depresívne postavičky ... ohromne ma baví. Ten nevedel čo so sebou .. jedného by z neho aj porazilo. A tá jeho mama ... nešťastná to osoba. Bavil ma príbeh, ako to Steve natočil a hudba tiež výborná. Apropo, v správnom americkom filme, by to basketbalové družstvo zázrakom vyhralo, či? Silná štvorka pre tento nenápadný film o obyčajných životoch. (29.09.2017)

Snímku rozhodne nemožno uprieť veľkú dávku melanchólie a všeobecnej depresie, čo so sebou prinieslo pomerne solídnu atmosféru. Len škoda, že jednotlivé postavy boli slabo rozvinuté a ich konanie v dramatických situáciách toho veľa neprezradilo. Preto ma to po emotívnej stránke nejak výraznejšie nezasiahlo. No na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (29.09.2017)

Populární herec Steve Buscemi se ve své režijní tvorbě cíleně zaměřuje na životní outsidery, o kterých prohlašuje, že k nim měl před svým hereckým úspěchem nebezpečně blízko. Tentokrát se nepohybuje mezi hospodami a hospodskými flamendry jako ve své prvotině Můj nejmilejší bar, ale popisuje životní pocity mladého muže, který se v 27 letech bezcílně protlouká životem a živí se venčením psů. To není právě dobrá základna pro zdravé sebevědomí, navíc s vědomím, že rodiče už ve svých 20 letech založili úspěšnou firmu a celý život bez škobrtnutí dokázali pracovat na svém americkém snu. Jimův bratr je na tom stejně a po rozpadlém manželství i ztrátě zaměstnání musí vzít zavděk prací v podniku svých rodičů za minimální mzdu. Továrna díky asijské konkurenci má totiž už časy prosperity dávno za sebou. Jeho jediným záchytným bodem je trénink žákovského basketbalového týmu totálních looserů, kteří už 14 zápasů nedali jeden jediný koš. Tohle je východisko nenápadného nezávislého filmu, který úmyslně rezignuje na snahu nějak šokovat a lacině bavit. Zaměřuje se ale celkem zdařile na citovou drobnokresbu svých hrdinů a může se opřít o spolehlivé herecké výkony. Samozřejmě s výjimkou Liv Tyler, která nikdy nebyla, není a nebude charakterní herečkou, je to prostě modelka, která využívá svou sympatickou tvář půvabné holky od vedle a naštěstí nekazí a scénárista spolu s režisérem po ní nechtějí žádné herecké zázraky. Celkový dojem: 75 %. (14.10.2011)

Ach ano...Toto je presne to, co milujem... Skarede, pochmurne prostredie maleho americkeho mestecka, s este skaredsimi, depresivnymi a tazko stravitelnymi postavami... Neodporucam ludom, ktori cakaju na nejaku akciu a ani takym, ktori trpia nenavistou k vlastnemu zivotu...Mohli by skoncit vo vekom strome na periferii... (25.09.2007)

už dávnejšie som sa zmieril s tým, že americký ksicht number one Buscemi je nielen skvelý herec ale aj pomerne vyzretý režisér filmov, ktoré to nemajú namierené na najväčšie plátna mainstreamovým divákom na radosť, ale jeho komornejšie ladené filmy sú akýmsi príjemným výletom na menšinovú scénu. tento pohodový a príjemne vtipný, napoly humorný a napoly dojemno/smutný a veľmi jednoduchý príbeh (ktorý sa ku koncu nevyhol americkým trademarkom romantických happyendoc, ale steveovi to veľmi radi všetci odpustíme, lebo film je tak pôvabný, že celkový dojem nemôže pokaziť nič, ani umiernený záver) je dôkazom režisérovho citu pre obyčajného človeka v obyčajnom svete a zmysel pre odpatetizovaný pohľad od vnútra bežných dní nachádzajúc v ich prostosti a prostosti ich hrdinov neobyčajné postavy, príbehy a posolstvá. možno príliš kontrastne zložito napísané v porovnaní s jednoduchosťou samotného diela. pripomínalo mi to film podobného razenia, a to najnovšiu oderberghovu "Bubble", ktorá včak vyznela viac "nezávisle" a "undergroundovou" a aj atmosféra z nej šla skr opačná. Ale ide o rovnako komorný príbeh zo zapadnutého amerického malomesta, len miesto fabriky na bábiky je fabrika na rebríky a podobne . . . Veľmi príjemne sa to sleduje, veľmi príjemne sa pri tom usmieva, a akosi príjemne sa z kina odchádza. (06.12.2006)