gudaulin

Yves Angelo v sobě nezapře původní povolání kameramana a celý film se nese v duchu krásných kompozicí, ať už bitevního pole, uliček staré Paříže nebo interiérů starých měšťanských domů. Už jen úvodní téměř osmiminutová scéna pole posetého mrtvolami se sténáním raněných, obličeji vyčerpaných vojáků se strhanými rysy, kteří právě přežili vlastní smrt, je dokonalou ukázkou válečného zmaru a i když plukovník Chabert není válečný film, ale spíš historické drama s romantickým motivem, jenom hodně málo válečných filmů dokáže zprostředkovat tak sugestivní ukázku vojenského řemesla. Snímek má špičkové obsazení, Gérard Depardieu tam ještě ukazuje, proč se stal hvězdou a hereckou legendou, a jeho živočišný důstojník, který vyrostl z chudých poměrů, aby se do nich zase po životním kotrmelci vrátil, je neobyčejně přesvědčivý. Fanny Ardant zase pro změnu krásná mrcha, která dokáže využít svých půvabů, inteligence a sociálního postavení k prosazení svých cílů. A mezi nimi Fabrice Luchini jako špičkový advokát, kterého zdánlivě nemůže už nic překvapit a přece je šokovaný tím fascinujícím životním osudem s tak nepravděpodobnou zápletkou. Takhle nějak si představuju adaptaci literární klasiky. Výpravný film, který se ale neutápí v efektech, nesnaží se šokovat triky, ale zaměřuje se na příběh a vykreslení prostředí. Celkový dojem: 90 %.

Návštěva staré dámy aneb kronika ohlášené smrti. Město za mrtvolu, prosperita za vraždu. Bohatá podnikatelka uskuteční zajímavý sociální experiment. Budou obyvatelé provinčního městečka ochotni popravit jednoho ze svých řad za miliardu? Ona sama o tom ani v nejmenším nepochybuje a jak podotkne ke svému personálu, dlouho se určitě v místním hotelu nezdrží. Dürrenmatt s ní souhlasí a výchozí situace je základnou pro spoustu jízlivého sarkasmu a hodně černého humoru. Zdeněk Zelenka v 90. letech ještě čerpal z pokladnice toho nejlepšího, co nabízí světová literatura a divadelnictví, takže jeho tehdejší televizní inscenace měly nezpochybnitelnou hodnotu. Zvlášť, když se mohl opřít o tehdejší hereckou špičku. Jiřina Bohdalová svoji Nemesis a ženu, která už dávno přivykla tomu, že může manipulovat a přikazovat bez omezení, sice hraje spolehlivě, ale to opravdu zajímavé po herecké stránce obstarávají především pánové Švehlík, Němec a další. A v miniatuře utahané ženské ze sousedství dokazuje Simona Stašová, že není malých rolí. Celkový dojem: 80 %.

Indické nokturno je typická pociťovka, které se vyhněte, pokud vám jde o silný příběh a hrdiny a efektní zápletku. Nakonec totiž není důležité, jestli Francouz hledal svého přítele nebo svůj ztracený stín. Někdy i cesta může být cíl a tady jde o zajímavou road movie po indických městech a dopravních trasách. V jedné ze scén filmu líčí spolucestující barvitě krásy Madrásu a všechny turistické cíle a když se ho nakonec hrdina zeptá, jak tam obvykle cestuje, odpověď zní, že tam dosud nebyl, ale že není důležité být v přímém kontaktu, aby se člověk stal znalcem. Indické nokturno ale sděluje, že osobní kontakt s cizí kulturou a prostředím je hodně důležitý a některé zkušenosti jsou nepřenosné. Ve filmu hraje důležitou, v podstatě dominantní roli kamera, která zaznamenává bídu slumů, depresivní prostředí velkoměstské nemocnice, noclehárny i luxusní hotely. Pokud má pravdu česká novinářka, která tvrdí, že lidé na své dovolené vyhledávají exotiku, která znamená, že v oněch zemích nic pořádně nefunguje, pak je Indie pro takové cestování nejspíš ideální cíl. Nokturno je pomalý film, na který je potřeba se vyladit a být odpočatý. Celkový dojem: 60 %.

Josepha Fouchého jsem objevil jako mladičký fanoušek historie už na základní škole, když jsme v hodinách dějepisu probírali Velkou francouzskou revoluci. Přišel mi zajímavější a svým zvráceným způsobem charismatičtější než samotný Napoleon a především zosobňoval vývoj francouzské revoluce od jakobínského radikalismu přes střízlivou konsolidaci majetkových poměrů nových pánů až po pragmatické obnovení pořádku a neustálé přizpůsobování se potřebám mocných a hlasu veřejnosti. Fouché přežil řadu režimů a dokázal se udržet ve hře a na výsluní. Jak v jednom z dialogů říká, k vládnutí potřebujete peníze a informace. A co armáda, namítá oponent. To je opět záležitost peněz. Fouché uměl sbírat, zpracovávat a prodávat informace, takže dokázal vybudovat první skutečně efektivní a všeobjímající moderní policejní stát v evropské historii. Hra sama představuje levnou studiovou záležitost, ale do pětihvězdičkové kategorie ji dokáže vymrštit právě námět, postava hlavního hrdiny a herecké obsazení. Jediným malým nedostatkem jsou rušivé vstupy vypravěče Radovana Lukavského, kde si mohl režisér vystačit s pouhým hlasem shůry. Celkový dojem: 90 %.

Ačkoli je to zdánlivě absurdní, vybavil jsem si v souvislosti s Lunou před chvílí Promethea Ridleyho Scotta. Oba filmy se samozřejmě pohybují v úplně jiném žánru, režiséři používají odlišné postupy a chtějí oslovovat jiné publikum, výsledek je ale tak nějak v porovnání s potenciálem, s rozpočtem a jménem režiséra stejně ubohý. A podobná je i reakce nemalé části filmových fanoušků, kteří v tom filmu hledají a nacházejí něco jiného, než tam ve skutečnosti je. Bernardo Bertolucci je pochopitelně příliš dobrý filmař na to, aby se v jeho snímku neobjevil žádný zajímavý obraz nebo scéna, ale v porovnání s tím, co mu skýtaly exteriéry a herci, které měl k dispozici, je to až bolestný neúspěch. Hlavním problémem ale zůstává mizerná motivace a psychologie postav, nevěrohodná zápletka, idiotské chování (anti)hrdinů a celkově scénář. Tohle psychologické drama tak nějak zapadá do atmosféry 70. let a do škatulky filmů pro klubové publikum. Kontroverze sexuálního vztahu matky a syna už podle mého vyčpěla, ale o to víc vyplynuly na povrch nedostatky scénáře. Celkový dojem: 25 %.

První záběr, první pohled Renée a první šok. Dobře vím, že existuje nemalá skupina filmových diváků, kteří tuhle herečku zrovna nemusí a mají tendenci ji považovat za nešťastnou kombinaci špatných genů, mizerné rodičovské výchovy a nezvladatelné touhy po mediálním úspěchu. Osobně patřím k té druhé části, která pro změnu oceňuje osobitost, zvláštní půvab a nemalou dávku hereckého talentu. Tady najednou jako by ale Renée ztratila šmrnc, nafoukla se v obličeji coby žába při obraně před predátorem a jako by o pár let zestárla. Což je nemilé zjištění v momentě, kdy si uvědomíte, že vás od jejího data narození dělí jen několik měsíců. Už jsem se chtěl v zrcadle kontrolovat, kolik mi přibylo šedin a stařeckých skvrn, když jsem zjistil, že Zellwegerová pouze podlehla témuž pokušení, které zmršilo vizáž Daryl Hannah nebo Lary Flynn Boylové a co tak zviditelnilo Michaela Jacksona. Tedy touze po dokonalosti prostřednictvím péče plastických chirurgů. Na Renée přitom tahle klasicky střižená romantická komedie o touze po novém partnerovi logicky stojí, takže jejím našpuleným rtíkům a úsměvu přezrálého diblíka zaručeně neuniknete. Z postojů její hrdinky, která si neumí představit jinou kariéru, než je postavení profesionální manželky, a která smysl života nachází v péči o své děti, by feministky nejspíš radost neměly. Kvalitou zpracování je to lehounce nadprůměrné, ale jinak zcela běžné hollywoodské spotřební zboží, které vzhledem k cílové divácké skupině zaměřené na vrstevníky Zellwegerové je poněkud kultivovanější a usedlejší, než bývá zvykem v komediích zaměřených na teenagery. Celkový dojem: 60 %.

Musím přiznat, že Corbiaův snímek Král tančí se mi do vkusu i do nálady trefil o poznání víc. Farinelli sice dokáže nabídnout eleganci šlechtičen v dobových kostýmech, barokní nádheru paláců a přepych sídel tehdejší honorace, ale tak nějak neumí nabídnout strhující příběh hodný Formanova Amadea. Je to spíš taková ta estetizující nuda, která pošilhává po nějakém tom festivalovém vavřínu. Příznivci klasické hudby a operního zpěvu si můžou připsat hvězdičku navíc, ale opět musím připomenout Amadea, který dokázal klasickou hudbu prodat dnešnímu divákovi výrazně lépe. Celkový dojem: 50 %.

Je to už mé druhé setkání s tímto Scorseseho snímkem, kdy jsem poprvé pro délku a nezáživnost nedokázal vytrvat až do konce a chybělo mi asi 40 minut k tomu, abych s Letcem zúčtoval. Prakticky dokonale jsem ho dokázal v rekordně krátké době vytěsnit z paměti a už to svědčí o tom, že tentokrát jsme si s Martinem nepadli do oka. Popravdě, je to v posledních dvou dekádách asi největší míjení s tímhle slavným americkým filmařem. Zatímco jeho poslední kousky mě dokázaly nadchnout, Letec vybudil spíš nudu a nezájem. Je to přitom bezpochyby velkofilm se vším, co k tomu patří, tedy s množstvím hvězdných tváří, vysokým rozpočtem, ambicemi sršícím scénářem, charismatickým hrdinou, ale něco tam nefunguje a není to jen tím, že by mě neoslovilo téma. Scorsese svého hrdinu popisuje hodně odlišně od reality, která by se mohla blížit tomu, jakým způsobem Costa Gavras účtuje s kapitalismem ve svém Kapitálu. Skutečný Howard Hughes byl totiž takový parchant, že i Belfort coby hlavní hrdina Vlka z Wall Street by mohl být považován za prima kámoše z nedělní školy a tajemníka Matky Terezy. Už např. Američan Leacock si povšiml typické vlastnosti Američanů - obdivovat úspěšné lidi bez ohledu na to, jakým způsobem k majetku přišli a jak s ním zacházeli, a tropil si z toho ve svých Literárních poklescích legraci. Ve Spojených státech je Howard Hughes považován za legendu, i když jeho reálné vystupování, činy a dopady byly hodně hodně problematické. Ve filmu je jedna scéna, kde se Howard nachází spolu s Katharine Hepburnovou na návštěvě u její famílie, která představuje takovou tu typickou do sebe zahleděnou snobskou liberální společnost, co se topí v blahobytu a přitom žvaní o socialismu. Na větu paní domu, že v jejich domě se o penězích nikdy nemluví, odpovídá Howard: "To proto, že jich máte dostatek." Po hříchu byl Howard Hughes tím posledním, kdo by mohl vynášet nějaké odsudky. Penízky zdědil a pak si spíš užíval a žil typickým životem playboye a celebrity. K zaměstnancům se choval bezohledně, manipuloval, vydíral a loboval tím nejhorším myslitelným způsobem, který neznamenal nic jiného než masovou korupci. Ona i ta jeho nemoc je hodně diskutabilní, ve 40. letech určitě netrpěl žádnou duševní chorobou a typické je, že až do konce života dokázal bez problémů řídit svoje firmy tak šikovně, že v životě nezaplatil ani cent na daních a přitom byl jedním z pěti nejbohatších lidí této planety. Tři hvězdičky tentokrát zachraňuje několik špičkových scén typu pádu havarovaného letadla a jeho efektní průlet obytnou čtvrtí, kde se Scorsese představuje v té nejlepší možné formě. Ale i tak musím opakovat, je to s oběma očima zamhouřenýma... Celkový dojem: 50 %.

Hodně váhám s hodnocením. Na jedné straně je to silné téma a vyskytuje se tam řada zajímavých vzpomínek pamětníků. Ono i to zpracování na poměry České televize a v rámci toho, co se objevuje v nabídce ČT2, není špatné, ale přece jen mám radši, když převažuje hlas profesionálních historiků s analytickými komentáři a hlas vypravěče sděluje fakta, než když koukám na vzpomínky pamětníků, které nikdo nekoriguje. To mi taky nakonec, dejme tomu, může slzet Ustašovec nad tím, jak kdysi v Jasenovaci hrdinně bránil chorvatskou nezávislost. Ono i to emoční zabarvení, kdy se např. v závěru pustí zádumčivá ukrajinská melodie, se posunuje někam na stranu pochopení ukrajinské nacionální věci. Daleko víc se mohlo věnovat prostoru té temné stránce ukrajinského nacionalismu, protože mezi nacionalismy východní Evropy ten jejich brutalitou jasně předčil ostatní separatistické národnostní snahy a byl hodně militantně obrácený např. vůči Židům. Dalo by se připomenout brutální čistku ve Lvově ještě před příchodem německé armády i mnohde jinde, kde docházelo k nemilosrdným masakrům. Není bez zajímavosti, že Solženicyn ve svém Souostroví Gulag je sice hodně kritický k sovětské moci, ale zatímco např. má výrazné pochopení pro věc Vlasovců, k Banderovcům má jen slova tvrdého odsudku a označuje je za tu nejhorší sebranku, jaká se v táborech NKVD kdy ocitla. Celkový dojem: 70 %.

Nelítostné války hmyzu nezapřou, že jsou určené pro trh komerčních televizí a chybí jim veřejnoprávní střízlivost a vědecká věcnost. Chtějí bavit, chtějí poutat pozornost a někdy chtějí i šokovat. Typické je používání výrazů a přirovnání, která platí pro svět lidí, někdy si pomáhají i úsměvnými pomůckami typu polnice, která svolává mravence do války proti nepříteli. Ale přes to všechno dávám nakonec nejvyšší počet hvězdiček, protože představují atraktivní výlet do světa miniaturních predátorů, vyznačují se špičkovou kamerou a přes výše uvedené dokážou zprostředkovat spoustu zajímavých informací. Navíc podání je opravdu populární, takže se okruh zájemců nemusí omezit pouze na příznivce entomologie. Seriál nepojednává pouze o hmyzí říši, jak by název mohl naznačovat, ale o všech miniaturních tvorech patřících do říše bezobratlých. Divák je svědkem soubojů pavouků, štírů, mravenců a dalších predátorů mikrosvěta. Celkový dojem: 90 %.