Luna
Luna, La
Luna
The moon
Réžia:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Jill Clayburgh, Matthew Barry, Renato Salvatori, Fred Gwynne, Alida Valli, Franco Citti, Roberto Benigni, Carlo Verdone, Tomas Milian, Laura Betti, Mimmo Poli (viac)Obsahy(2)
Řím, drogy a opera. Studie nezdravého vztahu mezi matkou a synem v režii Bernarda Bertolucciho. Operní zpěvačka Caterina Silveriová se po smrti manžela stěhuje z New Yorku do Itálie. Bere s sebou i patnáctiletého syna Joea. Caterina se v milovaném Římě brzy zcela pohrouží do práce na Verdiho operách. Jako blesk z čistého nebe však záhy přichází zjištění, že se Joe dostal do špatné společnosti a je závislý na drogách. Zoufalá matka se snaží napravit důsledky své nevšímavosti a všemi možnými prostředky syna závislosti zbavit. Společně se vydávají na cestu po Itálii, navštíví Verdiho dům. Vztah dvojice brzy překračuje hranice vztahu matky a syna a zároveň na povrch vyplouvá staré tajemství, které postupně získává na důležitosti...
Osmý film Bernarda Bertolucciho předcházela skandální pověst, podobně jako další režisérovy snímky ze 70.let – Poslední tango v Paříži (1972) či Dvacáté století (1976). Italská cenzura byla sexuálním napětím mezi matkou a synem natolik pobouřena, že Bertoluccimu zprvu znemožnila natáčet v Itálii a do hlavních rolí obsadit italské herce. Obsazení titulních herců Američany bylo tak východiskem z nouze, pro Matthewa Barryho, který hraje Joea, se jednalo o filmový debut. Snímek je věnován scenáristovi Francovi Arcallimu, který byl spoluautorem námětu Luny a zemřel v průběhu jejího natáčení uprostřed práce na Leoneho filmu Tenkrát v Americe.
(Česká televize)
Recenzie (21)
Nie som žiadny surovec ale týchto dvoch hlavných hrdinov, zmagorenú matku a jej sfetovaného syna mi nebolo ľúto, boli mi obidvaja vrcholne nesympatický. A ten ich vzťah to bolo teda riadne choré! Menej jak dve hviezdy si to však určite nezaslúži, natoľko sa s tým zas Bertolucci určite natrápil. PS: tešil som sa kedy naskočí na plac Benigni a on sa z neho stratil ešte skôr než som si ho všimol. ()
Bertoluccimu se podařilo ukázat pravou tvář amerického myšlení a jednání, které by se dalo stručně charakterizovat jako ODE ZDI KE ZDI. Nesčetněkrát se opakující scény představující záplavu lásky, něžných slov a objímání, které se v mžiku změní v nadávky a facky. Syn Joe je v podstatě rozmazlený fracek, který žije v blahobytu, a protože roupama neví coby, tak začíná brát drogy. Jeho zoufalá matka, veleúspěšná pěvkyně, se ho všemožně (avšak marně) snaží drogové závislosti zbavit. Zda ho z ní dostane pořádná facka, kterou mu v závěru filmu uštědří jeho biologický otec, je na divákově úvaze. ()
Herectvo Jill Clayburgovej bolo silné a melodramatické, keď sa pokúšala použiť sex a seba, aby odlákala narušeného syna od závislosti od heroínu. Filmoví tvorcovia robia publiku službu prinášajúcu incestné správanie a psychológiu do povedomia, kde na väčšinu ľudí nevedome číha. Zvodnosť matky a syna nie je taká vzácna, ale väčšinou je popieraná a racionalizovaná. 8/10 ()
Příběh dospívajícího Joea, který po náhlé smrti svého otce (a netuší, že to není jeho otec) cítí prázdnotu. A když je navíc ze dne na den přesazen z amerického prostředí do evropské Itálie, situace se jen zhorší. Při oslavě chlapcových 15-tých narozenin zjistí jeho matka, že Joe bere drogy. Miluje zpěv a sny, ale byla by ochotná se toho všeho vzdát, jen aby synovi pomohla. Ten ji velice miluje ale zároveň tak ji občas i nenávidí, laská se s ní a hned na to jí hrubě vynadá. Když už matka neví kudy kam, dostane spásný nápad a seznámí Joea s jeho pravým biologickým otcem. A ten zvítězí a Joe má zase konečné úplnou rodinu. Syn s otcem jsou si totiž hodně podobní - oba velice milují své matky. Film by mohl být občas až drsný, ale láska, zpěv a hudba ho velmi zjemňuje. Strhující děj, skvělé výkony matky i syna, výborný scénář i režie. Jeden z velkých zážitků tohoto roku a tak dávám filmu jednoznačně pět hvězdiček. ()
Na obrazovej stránke tohto dramatického titulu, si dal jeho hlavný kameraman; teda aby som bol predsa trochu viacej v tejto danej veci špecifickejším, tak predovšetkým na exteriérových záberoch; reč je mimochodom o talianskom kameramanovi Vittoriovi Storarovi; mimoriadne extra záležať, až tým povedzme úplne odsunul príbehovú líniu na okraj vedľajšieho záujmu? • Síce nemožno vôbec poprieť zrovna ani to, že najmä jeho bravúrna kompozícia obrazu bola v neustálom popredí, ale zase, čo sa trebárs konkrétne týkalo → nasledovnej línii udalostí z celkovo, a v tomto prípade sprostredkovaného zväčša len z talianskeho prostredia, tak si tiež rovnako myslím, že i scenáru zo strany B. Bertolucciho a spol; bola venovaná podobná starostlivosť, nakoľko som našiel minimálne 2 postavy, ktoré spoľahlivo utiahli celý tento titul na svojich pleciach. • Totižto ma zaujala už otváracia sekvencia s jednak ústrednými postavami, či dokonca som taktiež postrehol i to, že počas úvodných cca 7 minút → nielenže nezaznel žiadny, súvislejší dialóg, kedy si režisér medzitým pomerne dosť často vypomáhal: magickými obrazmi a hudbou, či zvukovými ruchmi. • Strih. O zhruba 15-16 rokov neskôr. Nový York. CHARAKTERY. Operná speváčka: Caterina Silveriová. Adolescentný synátor: Joe a ďalší. Teraz sa zastaví SMR(Š)Ť. Rýchla výmena amerického pobytu za to talianske... • Z Joea sa už medzičasom stal "junkie" na plný úväzok, zatiaľ čo jeho mama spieva na plné hrdlo operné árie. A čo vlastne prichádza do úvahy ďalej? • Áno, bude to ešte hodne zaujímavé, pokým teda pristúpite na "režisérovu hru", spočívajúcu asi v tom, že tento autor v žiadnom prípade netvorí "romantické komédie", a tak tým pádom môže divák od neho očakávať asi čokoľvek, a vedzte tomu, že je to práve tak. Skrátka; dýchala na mňa akási škandalóznejšia atmosféra, obalená v umeleckom kabáte, a k tomu navrch i s dvomi nadštandardnými, hereckými prejavmi v podaní Jill Clayburghovej a Matthewa Barryho, pripomínajúci mi vzťah matky a syna z Pasoliniho počinu: Mamma Roma, no ten až tak nezachádzal do krajného extrému, ako aktuálna La Luna, ktorá napríklad v tých časoch totálne znechutila i takého Andreja Tarkovskijho, čiže tentoraz platí zlaté porekadlo: že film nie je určený pre každého filmového konzumenta, vrátane snáď i umelecky založených jedincov? ()
Reklama