gudaulin

Stručně a jednoduše, Černá bible není horor ani mysteriózní film, nýbrž porno. Nepoužil bych ale přívlastek "prachobyčejné" nebo "pouhé", nýbrž řemeslně neobyčejně zručně udělané porno, které vysoce převyšuje hranou pornografickou tvorbu z euroamerické kulturní oblasti. Japonská kultura se dívá na erotiku prakticky a bez tradičního odsouzení daného křesťanským náboženstvím. Díky tomu se tomuto druhu erotického materiálu věnují i kvalitní tvůrci a ne jen ti, kteří by se v jiném žánru neuplatnili. Navíc použitá forma, tj. kreslený film, dovoluje vnést do pornografického filmu nebývalou estetiku, protože tradiční japonská manga se vyznačuje přesnou a přitom jemnou kresbou, která věnuje velkou pozornost i detailům. Animace je precizní a vzhledem k žánru je výhodou i český dabing. Dílko, to dá rozum, není vhodné pro děti, ale dospělého, který ví, co chce shlédnout, potěší. Celkový dojem: 75 %.

Nenápadný, ale silný film. Křehké psychologické drama o lidské osamělosti, odcizení, společenských konvencích a především o tom, jak vzniká láska. Nečekal jsem od něj příliš, ale nakonec se mi líbil víc než kterýkoli díl oceňované Kieslowského trilogie tří barev. Sandrine Bonnaire je pohledná šarmantní herečka a svoji postavu hraje s nadhledem, Fabrice Lucchini byl pro mě objevem. Nenudil jsem se ani minutu, jednalo se o nanejvýš příjemně strávený čas. Celkový dojem: 90 %.

Téma záslužné a potřebné, zpracování poněkud pokulhává, nehledě na to, že vzhledem ke krátké stopáži jednotlivých dílů není možné jít do hloubky a skutečně analyzovat fungování STB v rámci systému. Zároveň poněkud uniká, že STB byla s výjimkou krátkého období na počátku 50. let jen poslušným nástrojem moci KSČ, která se opírala o podporu početné skupiny stoupenců režimu. Pro režim byla sice STB důležitá, ale moc na ní nezávisela... Celkový dojem: 55 %.

Nosferatu nevzbuzuje hrůzu, po bezmála devadesáti letech vzbuzuje ale velkou dávku úcty. Je to totéž, jako když dnešní automobilový nadšenec navštíví muzeum a kochá se pohledem na stařičkého automobilového veterána z počátku 20. let minulého století. Je celý hranatý, má mizerný výkon a není ani pohodlný, ale dýchá z něj romantika počátků automobilismu. Stejně tak v Murnauově snímku můžeme spatřit tu objevitelskou a průkopnickou dobu výroby filmů, kdy se věci dělaly na koleně, ale s obrovským nadšením a invencí. Při sledování projekce v kině jsem byl překvapený, jak moc Murnau kopíruje slavný Stokerův román a vdově po slavném spisovateli se ani nedivím, že filmaře zažalovala a film díky ní skončil v zaprášeném archívu. Překvapila mě zároveň doprovodná hudba, silně disharmonická, opravdu zneklidňující. Čekal jsem spíš nějakou klasiku. Celkový dojem: 80 %.

Lehký nadprůměr naší televizní studiové pohádkové tvorby, zejména Ondřej Havelka ve vděčné rolilakomého pekaře je zapamatováníhodný. Celkový dojem: 60 %.

O rodičích a dětech zapadá do současného trendu nežánrových snímků založených na dialozích a věnovaných mezilidským vztahům. Od stávajícího českého (pod)průměru, ale film odlišuje řemeslná kvalita, věrohodnost zmíněných dialogů a zobrazených vztahů. Na druhou stranu Michálek už natočil lepší kousky a některé motivy, jako např. sice očekávaná, nicméně problematická milostná scéna mezi hrdinovým synem a jeho partnerkou, mě jednoduše iritovaly a především jsem Luboši Kostelnému přes veškerý jeho talent a hereckou snahu nevěřil jeho postavu. Je zkrátka na puberťáka poněkud odrostlý. Celkový dojem: 75 %.

Ach jo, zlatá 60. léta, kdy padly ideologické bariéry a cenzura, ale zároveň zůstala štědrá státní podpora, takže tvůrci mohli bez zábran experimentovat a laškovat na účet společnosti a vlády. Není divu, že se po těch časech leckterému filmaři stýská. Pravdou je, že řada filmů té doby by v tzv. normálních dobách nevznikla. Sedmikrásky jsou experimentální hříčkou, která je na hony vzdálená běžné filmové produkci a průměrnému filmovému divákovi. Snímek je cenný pro filmové teoretiky a zažrané kinofily z hlediska fimového jazyka, obrazové kompozice, střihu a práce kamery. Na druhé straně postrádají spoustu věcí, které filmový divák očekává, a současné vysoké hodnocení na CSFD je při vysokém počtu hodnotících dáno snobismem a napodobováním. Celkový dojem: 40 %.

Uloupené Kosovo je typický příklad aktivistické publicistiky. Dokumentu nelze upřít zručnost a profesionalitu, ale pravdou je, že zaujatý komentář snižuje jeho kvality. Vysoké hodnocení na CSFD je dáno alternativním úhlem pohledu, který režisér zvolil a který se zásadně liší od oficiálních vládních stanovisek a převažujícího pohledu médií. Jenže když jedna vyhrocená pozice vystřídá druhou, nevzniká z toho objektivní skutečnost. Celkový dojem: 60 %.

Tématicky shodné s úspěšnějšími mladšími bratříčky Do naha a Billy Elliot. Pravdou je, že tento snímek není tak zábavný jako Do naha a nemá ani tak rafinovaný scénář jako Billy Elliot, nicméně jde stále o nadprůměrnou britskou filmařinu. Je to film mnohem víc přímočařejší a politicky z levicových pozic angažovanější, v řadě scén vyloženě proklamativní a emocionálně vykalkulovaný, nicméně natočený podle skutečných událostí, kdy desetitisíce zaměstnanců přicházely v 80. letech o zaměstnání a jejich dosavadní život se nenávratně zhroutil. Existuje obrovské množství filmů, které se snaží s divákem emočně manipulovat ve prospěch mnohem banálnějšího sdělení. Celkový dojem: 70 %.

Z filmů poslední doby nepochybně největší filmový zážitek - velice příjemná pohádková fantasy, velmi slušně zahraná, obsazená a režijně i scénáristicky důkladně ošetřená. Působivá romantická podívaná o hledání lásky a úspěchu v životě. A na rozdíl od řady komentářů si nemyslím, že by trpěla chudou výpravou. Scény se vzdušným korábem patří k těm, které mi natrvalo utkví v paměti, a právě o takovém korábu jsem jako kluk snil. V řadě scén si autoři utahují z pohádkových stereotypů a odlehčují vyprávění vtípky a napínavými souboji. Úklady, vášně, boj, prostě všechno, co divák může ocenit. S výjimkou opravdu malých dětí (protože film obsahuje přece jen drastičtější scény) je snímek opravdu pro každého. Celkový dojem: 95 %.