voldemorf

Za podledních dvacet minut filmu bych dala i těch pět hvězdiček - konec byl natolik plný emocí a všeplatný, že by pro mě fungoval sám o sobě. Bohužel, u zbytku filmu jsem se tak nudila, že vyšší hodnocení opravdu dát nemůžu. Obyčejný romantický příběh se zápletkami, které už jsme viděli milionkrát.

Příští generace asi už nebudou moct ocenit, jak moc cool bylo připojovat se na matrix přes pevnou linku, chodit s s telefonem zvaným "pádlo" a chatovat si přes černou obrazovku. A jak exoticky a technicky vyspěle mi to tenkrát připadalo. Nikdy jsem matrix nevnímala jako trilogii. První díl pro mě funguje sám sobě, ty další už nejsou ono. Když jsem film viděla poprvé, pořád jsem potom přemýšlela ve stylu "a je modrá opravdu modrá? co když je to třeba žlutá?" Skvělé (a legendární) akční scény, skvělá myšlenka a skvělý film.

Je jen málo filmových adaptací, které se mi líbí více než knižní předloha. Tohle je rozhodně jeden z nich. Vleklý (i když na oddech příjemný) román Austenové převedením do dvouhodinového filmu získal na dynamičnosti. Jak moc si s tím Joe Wright vyhrál, jsem dokázala ocenit až po tom, co jsem film viděla s režisérským komentářem. Oba protagonisté to zahráli úžasně, vedlejší postavy taky dokonale vybrané. Když Keira Knightley ustála večeři s Judi Dench, řekla jsem si, že má jako herečka budoucnost. Lizzie Bennetová v jejím podání byla přesně taková, jaká by měla být. Prostě lidská. Dokonce jsem jí věřila, že není příliš hezká (což ona je). MacFayden dokázal vyjádřit několik emocí pouhým pohybem prstu, mrknutím oka, nebo prostě tím, že se nehýbal vůbec. A takhle bych mohla pokračovat u všech herců. Myslím, že si s touto anglickou klasikou poradili velmi obstojně. Neviděla jsem ani jednu z ostatních adaptací, ale tuhle by pro mě asi už žádná nepřekonala.

Hodně dlouho jsem to na těch pět hvězdiček neviděla, ale nakonec si mě film získal. Místy to bylo tak cynické, že jsem se až musela zastydět za společnost, v které žijeme. Nutné zlo, které vždy zvítězí. A je opravdu nutné, nebo bude nutné jen tak dlouho, dokud mu to dovolíme? Myslím, že začínám mít hodně ráda Jareda Leta. Ethan Hawke zahrál bezmocného agenta výborně. Na konci se tvářil úžasně zoufale.

Konečně pohádka, která má sice mnoho společného s moderními animáky, ale zároven mi připomínala staré dobré disneyovky, které jsem jako malá zbožňovala. Místo prince na bílém koni zlodějíček, kterého nahání bílý ("policejní") kůň? Proč ne! Skvělé hlášky, roztomilá zvířátka, romantická rovina nijak přeslazená. A kdo by to byl řekl, co všechno člověk dovede s pánvičkou, že? Doporučuji všem v originálním znění. Postavy mluví krásně srozumitelně, přece jenom je to pohádka. Český dabing fakt ne, hlavně ty písničky hodně ztratí na kvalitě.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Jenom si na něj vzpomenu a vždy mám chuť si ho znovu pustit. A to už o něčem vypovídá, protože jen málo filmů dokážu vidět opakovaně hned za sebou. Pokaždé mám pocit, že jsem v totalitním Londýně a cítím ten strach vzbouřit se, odlišit se od ostatních, mít vlastní názor. Paradox totalitního režimu je, že se k moci dostane, protože si ho lidi sami zvolí (no, alespoň většinou), ale jakmile se dostane k moci, už je pozdě ho odvolat. Film má pro mě spoustu emočně silných momentů. A můj vnitřní romantik samozřejmě oceňuje, že film není jen o revoltě, ale taky o ženě, která chce milovat muže, jenže může mít jen symbol skrytý za maskou.

Šlechta a sluhové, tradice a moderní svět, Panství Downton se musí vypořádat s dobou, kdy všechno tohle mísí a mění. Intriky, rodinná tajemství, romantika, vše co mají i ostatní seriály podobného zaměření. A přesto je tenhle něčím výjimečný. Maggie Smith je tu naprosto úžasná. Postavy nejsou černobílé, to je velké plus. Nejvíc fandím Thomasovi, protože velmi rychle pochopil, že žije v době, kdy musí hrát především sám za sebe. Jen je škoda, že děj seriálu je hodně předvídatelný. Nevyhnul se v podstatě žádnému klišé, které jsem od něj očekávala. Ale dámy mají nádherné kostýmy, na kterých je znázorněn i posun v čase, takže mírná zklamání odpouštím.

Je jen málo herců, kteří by dokázali v podstatě sami uhrát celý film. Colin Firth je jedním z nich. Pěkná forma (opravdu se mi líbilo, jak barvy dotvářely vnímání protagonisty) a nadčasový obsah - spíš než o určitém historickém úseku je to o jedinci, který musí překonat nejen smrt svého nejbližšího, ale především musí ustát boj sám se sebou.

První scéna vypadala na pětihvězdičkový film. Bohužel, počáteční nadšení se brzy proměnilo v nudu. Jistě, z hororu kde umírají děti mám vždycky nepříjemný pocit. Ale nebála jsem se, ne doopravdy. Daniel Radcliffe se ale držel. Vlastně byl jediný, kdo ten film táhnul. Roli mladého tatínka jsem mu kupodivu věřila a moc mu slušela. Přesvědčil mě, že má na to vymanit se ze své přespříliš slavné dětské role. Možná ještě o něm v budoucnu hodně uslyšíme (a tím nemyslím v bulváru).

Dlouho jsem neviděla film, který by mě do sebe tak vtáhnul. Nedá se to srovnat s ničím, co jsem viděla, a proto ten film vybočuje z průměru víc než dost na to, abych mu dala pět hvězdiček. Moje základní interpretace je, že fim vypovídá o životních volbách - o malých, téměř nepostřehnutelných momentech, které mohou mít pro váš život nedorzírné důsledky. Dokud se pro nic nerozhodneme, možné je všechno. Ale pozor: my se sice můžeme rozhodnout, ale to zdaleka neznamená, že je náš život v našich rukou. Ať si nakonec vybereme cokoli, nikdy ve skutečnosti neurčíme směr, jakým to rozhodnutí povede. Aby se vám film líbil, musíte přistoupit na jeho hru - protože je opravdu velmi hravý. A když ho přijmete, určitě v něm najdete něco, co se vám zalíbí. Myšlenek k uvážení je tam spousta.