voldemorf

Hlavní hrdinka Hanna je naprosto nesnesitelná osobnost, její nesympatičnost však v sobě má jisté kouzlo. Lena Dunham seriálu u mě navíc získala plusové body za konec druhé série - ve chvíli, kdy se Hanna ocitla na úplném dně, jsem s ní chtě nechtě musela soucítit, především díky hereckému výkonu. Vztahy protagonistky s ostatními "girls" jsou zcela disfunkční, bohužel však v sobě nesou pravdu, která se skrývá za většinou dívčích přátelství. Oblíbené postavy: Jessa, Adam. Po třetí sérii zvyšuji na plný počet. Proto, že jsem se o Lenu začala více zajímat a musím si vážit toho, jakým způsobem se dělí o svůj náhled na svět. Má roztomilý smysl pro sebeironii a sebekritiku, protože ano, ono jde na seriálu vážně vidět, že ví, o čem píše. Dělí se s námi i o to nejméně lichotivé aspekty své osobnosti a hlavně: umí se zasmát sama sobě. Girls není jen obyčejný tlachací seriál pro ženské, na to má příliš mnoho rozměrů.

Intenzivní, upřímné, opravdové. Drobné momenty, trapné, rozpačité, naprosto všední, které zažívá každý z nás, gay or straight, ale nikdo o nich neumí pořádně mluvit. Už vím, odkud má seriál Looking smysl pro detail. Andrew Haigh má moji plnou pozornost. Čistých pět to není, ale přestože je film na ději velice chabý, ani na vteřinu jsem se nenudila. Právě ony detaily, díky kterým jsem se cítila jako jeden z protagonistů, mě od prvního okamžiku pohltily a až do konce už mě nepustily.

Sriál How I Met Your Mother bývá často přirovnáván k Přátelům. Myslím si, že neoprávněně. Přátelé jsou o tolik lepší. Nepotřebují totiž složitě konstruované hrátky s narací ani neustálé navozování epochálnosti. Stačí jim skvěle charakterizované postavy a nekomplikované vtipy. Teprve nedávno jsem shlédla všechny díly po sobě a byla jsem jimi nadšena. Nejoblíběnější postavy: Pheobe (je mnohem inteligentnější, než nechává znát) a Chandler (dokonalá kombinace ironie a neohrabanosti). Všechny ostatní postavy mi jsou vlastně nesympatické, ale přesto mi zvláštním způsobem přirostly k srdci.

Začátek seriálu byl velice slibný. Naskytl svěží pohled do světa produkce broadwayských muzikálů, spor slávychtivých hereček byl uvěřitelný, hudební čísla byla skvělá. Pak přišla druhá série. Nemá cenu zmiňovat, co všechno na ní bylo špatně... bylo to téměř všechno. Mé hodnocení to však nakonec nesníží, protože nebýt všudypřítomné stupidity, dala bych za pět - za původní písničky, které nepřestaly být dobré, a za vynikající choreografii, která je doprovázela. Těší mě, že diváci sami rozhodli o ukončení seriálu tím, že ho prostě přestali sledovat. Kéž by přestali sledovat i jiné, nejmenované, muzikálové seriály, jejichž děj je momentálně přibližně stejně hloupý (a jejichž hudební čísla nejsou ani zdaleka tak dobrá). Škoda promrhaného potenciálu. Oblíbené postavy: Derek, Tom. Nejpříšernější postava: Jimmy.

Jeden z mála hororů dnešní doby, z kterých opravdu leze mráz po zádech. Drobné nelogičnosti trochu kazily dojem, ale za ten závěr pět hvězd přece jen dám.

Radcliffovi velice nesympatická role podivným způsobem sedne. Velmi introspektivní, místy opravdu trpké a lítostné vzpomínání plné černého (ne-li přímo morbidního) humoru. Pružný a upřímný dialog mezi Přítomností a Minulostí. I forgive you.

Obsahově to není o nic hloupější než filmy, ze kterých si to utahuje, což o mnohých parodiích říct nelze. Plusové body za love song a závěrečný projev.

Skvělé herecké výkony, zdařilý výběr hudby, ale jako celek mě film nijak zvlášť nezaujal.

Logika v návaznosti mezi jednotlivými scénami občas trochu pokulhávala, ale tvůrci vsadili spíše na humor, což se jim vyplatilo. Písničky se docela vydařily a i přes fádnost děje jsem se po celou dobu bavila. Prostě správná disneyovka, s potřebnou dávkou vtipu, roztomilosti a dojetí.

Myslím, že jestli mi z tohoto filmu něco utkví v paměti, bude to Marion Cotillard. Hrála opravdu nádherně. Na zbytek filmu nejspíš brzo zapomenu, a proto ho musím hodnotit průměrem.