Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenzie (70)

plagát

Wolverine (2013) 

Chtěla jsem tomu dát aspoň 3*, ale... za co? Stupidní scénář, velice zamotaná zápletka, která je ovšem vždy předvídatelná nejmíň dva kroky dopředu, klišé romantický doprovod. Hugh se mění z Wolverina na Logana a zase zpět a já nevím, nějak už mu tu rozpolcenost, duševní nevyrovnanost a útrpnou nesmrtelnost už něvěřím tak jako dřív. A možná bych to zápolení s věčným životem ocenila víc, kdyby tvůrci pracovali spíš s ním a nezastiňovali ho exotickým prostředím s tuctovým příběhem. Žádná originalita, spousta nudy a trochu zklamání.

plagát

Cesta do krajiny Oz (2013) 

Moc se mi líbí provázanost s původním Čarodějem ze země Oz. Pamatuji si, že když jsem ho viděla poprvé, řekla jsem si, že bych ráda viděla příběh čaroděje. No, a teď je tady. A nakonec mě asi bavil víc než stará klasika. Kdyby nebylo promiskuity hlavního hrdiny, označila byhc to za dokonalou pohodovku pro děti. Sice to bylo chytré řešení sporu mezi sestrami, ale v konečném důsledku to tak trochu narušilo jinak mile naivní příběh. Filmu by se daly vytknout i další nedostatky, ale celkový dojem je příjemný. Kupodivu jsem se ani na chvilku nenudila.

plagát

Mrtví a neklidní (2013) 

Byla to sice největší ptákovina, jakou jsem za dlouhou dobu viděla, ale mělo to své momenty. Zkrátka, bylo to tak divné, zvráceně klišoidní a zároveň antiklišoidní, až se mi to docela líbilo. Jen škoda, že hlavní hrdinové nedopadli stejně jako jejich pradávní předchůdci, Romeo a Julie. K zombie romanci by to byl konec šitý na míru. Dobrý výběr hudby, v mnoha místech film zachránil.

plagát

Zažiť Woodstock (2009) 

Podle toho, co jsem věděla o filmu předem, jsem čekala např. hudební film či film s gay tematikou. Nakonec to není ani jedno. Pro mě jde především o film, který řeší mezigenerační problém - příběh mláděte, které se z loajality vůči slábnoucím rodičům neodvažuje opustit domov, který ho v mnoha směrech svazuje, je mi velmi blízký. Důvěryhodné podání, skvělé herecké výkony, geniální scény a záběry a vtipné zobrazení blázince okolo jendoho velkolepého hippie festivalu. Lásce a míru zdar.

plagát

Hrozba z temnoty (2005) (seriál) 

Tento seriál rozhodně převyšuje průměrné seriály, má spoustu geniálních momentů a dovede příjemně překvapit. Přestože jsem si ho velmi oblíbila, nemohu dát plné hodnocení, protože: Jared Padalecki nikdy nezíská mé sympatie, první sérii jsem dokoukala téměr z donucení a nelíbí se mi, když seriál nedokáže skončit v tom nejlepším. Jestli si občas pustím nějaký díl od 6. série nahoru, nejspíš to bude kvůli líbivému Jensenu Acklesovi.

plagát

Jack, zabijak obrov (2013) 

Nebýt toho konce, který vypadal jako pozvánka na pokračování, které bych nikdy nechtěla vidět, bylo by to za 4*. Film měl pár hloupých momentů, ale místy byl i překvapivě chytrý. Nicholas Hoult je mi čím dál sympatičtější.

plagát

Mama (2013) 

Po dlouhé době horor, který není založen na laciných lekačkách, ale na tom, že v divácích vzbuzuje skutečný strach. Dokonce se u něho můžete bát i o postavy, protože to jsou normální lidé s klady i zápory, žádné figurky z americky dokonalé rodinky. Nebezpečí, se kterým se potýkají, nepředstavuje absolutní zlo - Mama prostě jen miluje své děti. Děsivé. A děsivé byly i děti, které po pěti letech strávených kdesi "v divočině" mají samozřejmě problém zařadit se zpět do společnosti a vytvořit si vztah k rodině. Děsivé, ale pravdivé. Motivavace a příběh ústřední příšery byly dostatečně logické, aniž by jim byla věnováno zbytečně moc prostoru. Dokonalost ze zážitku malinko kazí typické hororové nesrovnalosti - proč musí vždycky všichni jet hledat duchy kdesi v pustém lese uprostřed noci?

plagát

Divoký Django (2012) 

Skvělá práce s hudbou. Freedom. I Got a Name. Tarantinův smysl pro humor mi ne vždy sedne, ale i proti mé vůli se mu nějakým způsobem vždy podaří mě rozesmát ve chvílích, kdy bych to za normálních okolností nečekala. Na druhou stranu, ve správných chvílích mě Django dokázal i dojmout, a tím si mě film nakonec získal. Mrazivý DiCaprio. Jeho děsivý starý nigger. A Django, který si všechno dává. A to stylově.

plagát

Atlas mrakov (2012) 

Celý film jsem čekala, že ten mižmaž na první pohled spolu nesouvisejících příběhů dostane nakonec nějakou spojitost. Žádná geniální propojenost se ve finále neobjevila, zůstalo jen abstraktní tušení provázanosti celého světa. Nejsem si jistá, jestli ta mnohovrtevnatost měla jiný účel než ukázat nám hvězdné tváře v několika provedeních. Ale k čertu s tím, ty masky byly úžasné. Ono to vypadá, že tam hraje velká spousta herců, a přitom je jich vlastně jenom pár. Některými pasážemi jsem byla nadšená, jiné bych vypustila, protože stejně nevyvolaly žádný vyšší význam. Myšlenku to má, provedení je líbivé, film sice nechytl nijak zvlášť za srdce, ale zanechal pozitivní dojem.

plagát

Terapia láskou (2012) 

Upřímné, emotivní a prostě normální. Jeden z mála filmů s taneční zápletkou, kde bylo k tanečním soutěžím přistupováno docela realisticky. Dobrý soundtrack.