Schlierkamp

Československé válečné drama, jehož děj je zasazen do posledních dnů války, kdy se zbývající německé jednotky ocitají v naprosto bezvýchodné situaci, mnozí utíkají na západ, vzdávají se Spojencům a snaží se zachránit si život před Rudou lavinou. Dva nacističtí důstojníci (jako vždy výborný E. Cupák a V. Jandák) se rozhodnou zůstat loajální vůči jejich zesnulému Vůdci, opevní se na zámku někde v Sudetech s úmyslem bojovat až do konce. Další drama se odehrává ve sklepě zámku, kde jsou drženy německé dělnice jako rukojmí (ženské herecké výkony hodnotím o poznání hůře, zejména V. Gajerová mě vůbec nepřesvědčila). Snímek je pozoruhodný zejména skutečností, že je vypravován jakoby z pohledu Germánů a snaží se je zobrazit jako vojáky, kteří pouze plnili rozkazy. Jejich psychologické pochody před jistou smrtí jsou vykresleny dostatečně pečlivě a závěrečná scéna na mostě je velmi silná a dramatická. Děj samotný je doplněn netradičně ozvučenými monology a vyřčenými myšlenkami hlavních postav, tyto promluvy znějí jako z jiného světa. Oceňuji absenci tradiční prosovětské propagandy. Pro mě velmi zajímavá podívaná s výborným námětem.

Lyrický příběh o vztahu dospívající dívky a divokého koně. Copaté děvče v rozpuku si zahrála Zlatovláska J. Kotrbová, svou roli pojala velmi citlivě a jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co snímek dokáže nabídnout. Autoři zjevně kladli důraz ve velké míře na vizuální stránku filmu, neboť kamera je prostě úchvatná. Co záběr, to nádherná kompozice přírody, kameraman J. Illík se vyznamenal. Příběh samotný mě zaujal už méně, v celkovém porovnání s Kachyňovými rannými filmy Závrať a Naděje ho hodnotím jako nejslabší.

Vynikající M. Lasica ve skvělé československé satirické komedii o pracovnících v továrně na sanitární keramiku. Film popisuje předlistopadovou atmosféru z pohledu Ing. Bohumila Fischera povýšeného na náměstka ředitele. Ředitel podniku, znamenitý F. Řehák, postavil svou komiku na opakování naučených okřídlených frází, jež byly za totality běžné. Ve snímku vystupuje mnoho vedlejších postav, bohužel však některé z nich jsou nedotažené, pouze načrtnuté a hlavně nezábavné a postrádám u nich větší smysl (soused Z. Řehoř, bratr P. Zedníček, otec R. Hrušínský, milenec/tanečník V. Mareš). Za to mnoho postav se mi jeví mnohem výraznějšími a zábavnějšími (ministr J. Kodet, přítel J. Satinský, kolega J. Hrušínský, ruštinářka G. Wilhelmová). Po Dobří holubi se vracejí další výborný film od D. Kleina z období konce 80. let.

Kvalitní československá televizní krimi na motivy románu P. Quentina. Ačkoli je stopáž snímku poměrně odstrašující, díky skvělému scénáři a výborným výkonům hereckých es se děj rozhodně nezdá dlouhý a stále je co sledovat. Vedle výkonu hlavní postavy ředitele Andrewa Jordana, jehož hrál J. Vala, mě nejvíce zaujal vyšetřovatel O. Brousek a jeho nestandartní kriminalistické metody. Režisér Sequens natočil celou řadu kvalitních kriminálek a tato se rozhodně může směle zařadit mezi ně.

Vynikající hraný dokument o konferenci, která rozhodovala o budoucím uspořádání světa a která trvala celý rok. Do hlavních postav historie obsadila amerického prezidenta W. Wilsona, francouzského předsedu vlády G. Clemenceaua a britského předsedu vlády D. L. George, kteří museli odolávat přívalu územních požadavků vítezné koalice. Dokument je obohacen autentickými záběry na poválečný stav bojišť, krajiny, měst a lidí. Zajímavé bylo pozorovat při pracovním výkonu kartografy, kteří se museli postarat o zakreslení nových či posunutých hranic do map. O vzniku československé republiky byla pouze malá zmínka, o některých státech vůbec, zde postrádám ucelenější vyznění dokumentu, jenž se věnuje především hlavním mocnostem a Versailleské smlouvě a jejímu podepsání.

Československé krimi plné napětí a akčních scén a zajímavě prezentovaným ústředním triem. Z tohoto tria nejvýrazněji vyčníval agresivní psychopat Dolfi ztvárněný výborným P. Novým. Avšak obstála i Z. U. Keslerová, prosadivší se zejména v béčkové italské kinematografii, a především K. Kovář, neznámý herec se zajímavým projevem. Pro další herecké obsazení mám pouze výraz zklamání, jež bylo pouze podtrhnuto obsazením totálně nevěrohodného neherce do role vyšetřovatele. Vedlejší postavy byly naprosto nevýrazné (s vyjímkou nesmělého O. Pavelky) a daly tak pouze vyniknout výše zmíněné trojici. Film rozhodně nepostrádá dramatičnost, která téměř neopadá po celou délku filmu, akčních scén, automobilových honiček je dostatek a navíc je dostatečně prokreslena i psychologie obou zločinců, jak je u Svobodových filmů samozřejmostí. Nebýt nezajímavého obsazení postav, rozhodně by snímek obdržel vyšší hodnocení.

Typický normalizační československý film. Historie převrácená naruby, z níž se vybírá pouze to, co je vhodné, totální dehonestizace Spojenců a černobílá pravda jedné strany, to jsou stěžejní body snímku. Film se odehrává (údajně podle skutečné události) v letech 1946-1948, v období tzv. třetí republiky. Film jednobarevně popisuje složitou dobu, v níž se budovaly základy nového státu a v němž hraje hlavní roli americký diplomat Barton, který vydírá pomocí kompromitujících fotografií nepohodlné protivníky, má pod palcem ministrestvo vnitra a plánuje dokonce státní převrat. Zřejmě se jedná o životní roli J. Langmilera (onen tichý Američan). Smělý plán nakonec Bartonovi selže, neboť převrat vykoná pracující lid po vzoru a pod taktovkou bratrů z Východu. Domnívám se, že z hereckých výkonů je těžké někoho vyzdvihnout, mě osobně zaujal kultivovaný výkon zmíněného J. Langmilera, přirozený výkon vlasatého M. Moravce a nepřehlédnutelný půvab polské herečky B. Brylské, jejíž nejednoduchá postava s temnou minulostí byla zahrána velmi dobře. Film je plný úskočných metod poválečné diplomacie a téma, přestože nikterak věrohodné, je zajímavě pojato. Ač je snímek zaplněn až pokraj normalizační propagandou, nemám z něho až tak špatný pocit, naopak pokud divák bere film s nezbytným nadhledem, může se jednat o slušnou podívanou se spoustou známých československých herců.

Nezaměnitelný československý film, jenž se zabývá špionážní činností ve válečném neutrálním Švýcarsku. V hlavní roli se objevil K. Höger ve své charakterově typické roli, jakožto německý profesor Albert Lenz, který emigroval do Švýcarska a kývne na nabídku přijímat šifrované zprávy německých spiklenců. Tyto informace měly být předány spojencům či být využity jiným prospěšným způsobem. Ve snímku jsou zmíněny významné fáze a zlomy války a čím víc válka spěje ke konci, tím víc je Lenz přesvědčen, že celá jeho snaha a riziko bylo zbytečné, neboť cenné informace, které získal, zůstaly nevyužity. Lenzovu manželku hrála poněkud překvapivě J. Brejchová. Veškeré ilegální aktivity měl zkušeně pod kontrolou osvědčený I. Prachař, který zahrál vydařeně švýcarského šéfa tajné služby. Ve vedlejších rolích se představilo mnoho známých československých i zahraničních herců, například V. Brabec hrál asistenta švýcarského komisaře a jeho role se dá považovat jako generálka pro majora Zemana. V tomto případě však filmových postav bylo už přespříliš, neboť nejeden divák v nich nepochybně ke konci filmu ztratí orientaci. Domnívám se, že se jedná o svým způsobem unikátní snímek, plný politických intrik a diplomatických úskoků v zcela netradičním prostředí, závěr filmu však je na můj vkus poněkud nepřehledný.

Československý psychologický film z hornického prostředí v hlavní roli s K. Högerem. Jeho inženýra Štěrbu, alkoholika a arogantního muže bez jakéhokoliv zájmu, byla radost sledovat, neboť tato postava se dosti liší od jeho typických představitelů mužů morálně na výši a s pevnými zásadami a disciplinou. Film postupně odhaluje příčiny jeho chování, které pramení z krutě potrestané chyby v mládí a nedostatku příležitostí dostat se opět na výsluní společnosti. Höger je schopen svými hereckými kvalitami utáhnout a zkvalitnit řadu snímků a tento nebyl výjimkou. Ve vedlejších rolích se mimo jiné představí A. Kreuzmanová jako jeho nevěrná manželka, D. Medřická s jejím typickým životním espritem a lze také zmínit mladičkého S. Matyáše, který si zahrál Högerovo mladší alter ego. Zcela překvapivě lze ve snímku zaznamenat náznaky kritiky tehdejší společnosti, avšak celkově tento pokus vyzní do ztracena. Přesto se jedná o poměrně kvalitní snímek tehdější doby, nicméně jako nejlepší film roku 1958 a tohoto období jednoznačně hodnotím Dnes naposled.

Vynikající italské drama, které se zabývá nedotknutelností jistých vysoko postavených osob, kterým je prakticky dovoleno vše. V hlavní roli famózní G. M. Volonté, jehož výkon mě naprosto ohromil, jeho sveřepý výraz a pocit neomezené moci byl oslnivý. Volonté, jenž je povýšen z náčelníka oddělení vražd na velitele státní tajné bezpečnosti, se na jednu stranu chová jako diktátor opovrhující všemi ostatními, postupně však během snímku vyplouvá na povrch jeho autodestruktivní povaha. Vyšetřování vraždy, kterou úmyslně spáchal, neboť si chtěl dokázat, že se ho nikdo neodváží podezírat, přestože na místě činu zanechal stopy vedoucí k sobě, tak dostává úplně jiný rozměr. Retrospektivní střípky poukazují na pozadí vraždy a neobvyklý charakter jeho půvabné oběti. Dokonce by snad díky zastrašeným podřízeným unikl spravedlnosti, kdyby jeho choroba nedosáhla vrcholu a neudal se. Samotný Volontého výkon si jednoznačně zasluhuje 5 hvězd, drama je navíc okořeněno hudbou mistra Morriconeho. Strhující film, jenž je dramatický od počátku do konce a v němž se téměř nevyskytují hluché momenty.