Schlierkamp

Nepřehlédnutelná S. Budínová v československé komedii o vážných věcech. Mladá Z. Ondrouchová podlehne neodbytnému svůdci, který zanedlouho poté zahyne na pracovní cestě v Constantině v Alžíru a jako památka na vášnivou noc jí zbude pouze pohled s velbloudy a dítě. Naštěstí vše vezme do rukou její výřečná matka, prodavačka v koloniále, S. Budínová. Její herectví je natolik výrazné, osobité a živelné, že celou veselohru pozvedla díky svým hláškám o úroveň výše. Naopak její dcera předvedla poněkud strnulý a mdlý herecký výkon. Za nejpovedenější považuji scény mezi S. Budínovou a jejím druhem V. Pospíšilem, kteří se výborně doplňovali a společně vytvářeli pravou italskou domácnost. Ve filmu se objeví také R. Lukavský, jako bývalý iluzionista a dočasný havíř, jehož intelektuální projev mi naopak s lidovým projevem ostatních herců moc neseděl. Mnoho vtipných dialogů lze zaznamenat v části, kdy se vedou spory o jméno novorozeněte (Grom x Vajcura). Spousta dalších kvalitních herců ve vedlejších rolích (R. Vrchota, N. Gollová, J. Moučka) obohacují film svým komediálním pojetím. Jedná se o překvapivě povedenou komedii, jíž dávám díky skvělé S. Budínové 4 hvězdy.

Československé televizní drama o vztahu otce a syna v období dospívání. Na filmu je zřejmě nejzajímavější, že na plátně se objeví skutečný otec a skutečný syn, a to nikdo menší než národní umělec R. Hrušínský a jeho syn Jan. Hrušínský jako nepříliš úspěšný zpěvák Jaroslav Zárubecký se snaží ochránit svého syna od pochybných přátel a dostat se s ním do jakéhosi bližšího kontaktu. Zárubecký se však chová poněkud pokrytecky, jeho povzbuzování syna k výšším výkonům a úspěchům má zakrýt vlastní zpackaný život. Jeho hra je proložena mnoha výbornými monology, které uměl tak mistrně zvládnout snad pouze on. Patnáctiletý J. Hrušínský, jehož herecká kariéra měla teprve začít, prokázal nesporný rodinný talent a dobře zahrál apatického mladíka. Ve filmu se objeví také starší Hrušínského syn Rudolf s nalepenou bradkou a hraje vůdce skupiny výrostků, která neustále řeší, kdo je srab, a to dosti podivným způsobem. Jelikož se na snímku podíleli režisér E. Schorm, scénárista J. Hubač a herec R. Hrušínský, je postaráno o vysokou kvalitu jak příběhu a dialogů, tak zpracování a přenesení emocí na diváka. Mnohoznačný název filmu nepoukazuje na vztah otce a syna, ale překvapivě na Zárubeckého city ke své družce, již hrála V. Chramostová.

Československé nepřesvědčivé drama a nepovedený režijní debut Jana Kačera. Velmi plochý děj, který popisuje jedno odpolední setkání dvou mladých dvojic, nemá vskutku divákovi téměř co nabídnout. Kvalitní herecké výkony se nedostavily, pubertální dialogy se prolínají celým snímkem a hloubka příběhu nestojí vůbec za řeč. I. Vyskočilovi, který jako jediný snad snesl přísnější herecká měřítka, se film nepodařilo pozdvihnout ani do průměru, a to ani svou odhalenou hrudí. Zpěvák V. Sodoma, jenž se zhostil druhé hlavní mužské role, se také nemusel za svůj výkon stydět, neboť i jeho postava a její neotřelý projev patřil k tomu lepšímu, co film mohl nabídnout. Obě ženské hlavní hrdinky, L. Machoninová a M. Voborníková, ač nesporně půvabné, herecky neobstály, ale vzhledem k bídnému scénaři se není čemu diviti. Nesmím zapomenout na J. Zahajského, vůdce motocyklového gangu, jenž byl až příliš hlučný a nedůležitý a obtěžoval jak hlavní hrdiny, tak jistě i nejednoho diváka. Jedna z mála věcí, jež mohla snad zaujmout byla píseň P. Spáleného ohraničující filmové utrpení. Panu Kačerovi se to hrubě nepovedlo. Nabyl jsem dojmu, jako by chtěl nějakým způsobem navázat na legendární 60.léta. proslulá účinkováním neherců a zobrazováním banálních záležitostí, avšak v tomto případě šlápl notně vedle.

Pozoruhodné československé drama s kriminální zápletkou a povedenými akčními scénami. Po úvodní loupeži klenotů a drahých kamenů a následném soudním líčení se po čtyřech letech potkávají hlavní postavy opět a nastává psychologická fáze filmu, kdy se herecky nejvýrazněji projevuje J. Adamíra. Jeho spolupachatel Z. Kryzánek, neustále s kvérem v ruce, a také taxikář a exkriminalista S. Matyáš chtějí pochopitelně pro sebe z lupu co nejvíce a Adamírovi nezbývá než zapírat jeho existenci. Nastává hra bez pravidel, ve které je policejní složka reprezentovaná povrchním J. Bláhou zcela na vedlejší koleji. Bohužel jedna z hlavních postav S. Matyáš opět nevykročil ze své průměrnosti a jeho nevýrazný herecký výkon u mě snižuje celkové hodnocení filmu. V poslední velmi dramatické a akční scéně, v československé produkci nepříliš často vídané, se ke kořisti dostane V. Menšík, číšník s překvapivou změnou chování a s ještě překvapivějším způsobem skonu. Ačkoli závěrečnou pranici mezi Kryzánkem a Adamírou hodnotím jako dosti nepřirozenou, jasně převažují silné stránky snímku : nečekaně proměnlivý napínavý děj, kvalitně vykreslená psychologie ústřední postavy a povedené akční scény.

Bělorusko-ruské válečné drama o prvních dnech operace Barbarossa, tedy invaze do Sovětského svazu. Opevněná část města na řece Bug dle filmu odolávala od vypuknutí války čtyři či pět dní, něž ji opustili poslední muži. Její situaci značně komplikovala skutečnost, že dobyvatelé okamžitě postupovali dále a pevnost samotná se brzy ocitla v týlu obklopená odhodlaným nepřítelem. Bojové scény jsou natočeny na vysoké úrovni, zejména série výbuchů před útokem a postupné zesilování ataku Germánů považuji za velmi kvalitní. Zaměření děje výhradně na vojenská temata a maximální omezení politických projevů filmu nesporně prospělo. Snímek se nesnaží napadat a opravovat obecný fakt, že Němci do vnitrozemí SSSR pronikli jako nůž máslem, pouze poukazuje na jednotlivý hrdinný odpor, jenž měl však pro tuto krajní situaci v Brestské pevnosti ty nejlepší podmínky v dalekém okolí.

Mistrně zvládnuté převedení Vančurovy poetiky a hlavně jazyka na filmové plátno, což rozhodně není jednoduchá záležitost. Všichni herci zvládli své úkoly na výbornou, jejich projevy působily přirozeně a celkově vkusně zapadly do poetické atmosféry. Velká poklona režiséru Menzelovi, který se obsadil do role kouzelníka Arnoštka. Pochopitelně hlavní trojice přátel, lázeňský mistr Antonín Důra R. Hrušínský, major V. Brodský a kanovník F. Řehák byla nepřehlédnutelná, jejich diskuze velmi pozoruhodné a herecké výkony famózní. V. Brodský měl po celou délku filmu jeden neměnný noblesní výraz anglického lorda, i proto mě jeho přednes a výkon zaujal nejvíce. Při volbě ženského obsazení měl režisér též šťastnou ruku, půvabná J. Preisová jako tanečnice či baletka a neméně atraktivní M. Myslíková jako Důrova manželka snímek jednoznačně oživily. Velmi povedená adaptace románu slavného spisovatele slavným režisérem.

Poslední díl komediální pentalogie o drobných podvodnících. Vynikající P. Nárožný jako šéf, který má hlavu plnou dobrých nápadů, jak přihodit nějaký ten peníz do kapsy. Velice vtipná je postava duchem prostého Jaroslava Járy, jehož velmi podařeným způsobem ztvárnil K. Heřmánek. J. Bohdalová v obrovském kabátu a s ještě většími brýlemi byla též povedená. Dále v komedii figuruje velká spousta známých umělců, někteří pouze v epizodních rolích, ale i to bohatě stačí na dostatečné oživení pro oko diváka. Přestože jsem pátou část viděl jako první, jsem velice mile překvapen a těším se na další díly.

Československý psychologický film, v němž hlavní (dvoj)roli si zahrál k nepoznání zamaskovaný J. Vala. Tento emigrant a špion, muž otupělých citů a neměnných výrazů vrátivší se zpět do rodné Prahy páchá protistátní činnost, přičemž začíná pochybovat o své životní cestě a cílech, což se nejvíce projeví v dojemné scéně při poslechu státní hymny. J. Vala alias František Král/Franz König se před společností ukrývá v cirkuse a vystupuje jako klaun. Snímek je značně politicky zabarven, což dokazuje mimo jiné povýšené chování k emigrantovi ze strany jeho bývalé rodiny a vlastně celé společnosti, která s ním nechce mít nic společného. Záběry na jásajícího dělníka slévajícího ingot hovoří za vše. Vedle zachmuřeného J. Valy, jenž se podílel jako spoluautor na scénáři, můžeme shlédnout výraznou J. Jiráskovou v roli naivně zamilované milenky či nečekaně půvabnou J. Švorcovou jako nepřístupnou bývalou lásku hlavního hrdiny. Notnou část filmu vyplňuje německá konverzace, přestože komunikují české filmové postavy. Musím ironicky vyzdvihnut totální utajení státní policie, neboť v samotném závěru pronese komisař J. Moučka větu ´Akce uzavřena´ a vyjmenuje asi pět osob, jež mají být zatčeny, přestože v celém filmu předtím on ani žádný jiný policista vůbec nefiguruje a není ani náznak jakékoliv policejní činnosti. Právě kvůli tomuto až směšnému, avšak v té době nikoli netypickému ukončení dramatu jsem nucen volit nízké hodnocení. Jeden z řady politicky orientovaných a filmařsky nevýrazných filmů pana Brynycha.

Vynikající M. Kopecký jako vysokoškolský profesor Karel Svozil v československém filmu, jež se zabývá vztahem mezi starším mužem a mladou ženou v nelehkých životních situacích. Kopeckého mladou partnerku hrála sympatická T. Fischerová. Role profesora byla napsána M. Kopeckému přímo na tělo a tak mohl hrát vyloženě sám sebe. Jeho osobní cynické názory na stárnutí a lékaře jsou dostatečně známy a on tak mohl své postoje přenést na filmové plátno. Jeho herectví se v tomto filmu projevilo v plné šíři - můžeme sledovat scény naprosté rezignace, sobecké sebelítosti a odhánění jeho blízkých, ale také energické plnění svých povinností, projevy nonšalantního společníka a moudré glosování. Film je plný jeho typického humoru, vtipných hlášek, ale také se M. Kopecký objevuje v několika charakterových scénách, které jsou patrně nejhodnotnější z celého snímku. Ostatní herci se podřídili Kopeckého mistrovství, snad pouze P. Čepek vytvořil poněkud výraznější postavu onkologa a V. Hlavatý jako umělecký model a vždy dobře naladěný stařec. Film vnímám jako nahlédnutí do Kopeckého života v jeho pozdních letech a také jako poklonu jemu jako člověku a jeho hereckému umu.

Drama zabývající se protestem irských radikálů v britských věznicích, kteří usilují o status politického vězně a nikoli řadového kriminálníka. Po několika neúspěšných pokusech se vůdce irských vězňů Bobby Sands rozhodne zavést hladovku jako projev odporu vůči nevídané bestialitě, s níž je on a ostatní Irové denně konfrontován. První dvě třetiny snímku se nesou ve velmi pomalém tempu, dialogy jsou krátké a suché, divák je seznamován s prostředím věznice a s praktikami bachařů. Zdá se, že režisér se snaží děj všemožně natahovat (přetažený dialog s knězem či nudná scéna s umýváním chodby) a zvýraznit tak závěr filmu, který tvoří značný kontrast oproti první části. M. Fassbender v roli hlavního rebela zde projevuje sklony k totálnímu až sebezničujícímu herectví, neboť pohled na jeho hladovějící tělo je děsivý. Čtyři hvězdy dávám pouze kvůli poslední půlhodině a pomalému Fassbenderovu umírání, jež jsem sledoval s otevřenými ústy.