Schlierkamp

Československé drama z nemocničního prostředí, kde se po těžké operaci zotavuje bývalý profesor V. Šmeral, hrající velmi přesvědčivě muže s těžkým životním příběhem, v politických procesech neprávem uvězněného a určeného pro práci v dolech. Tento pacient je nesmírně zaujat konkrétním děním za nemocničními zdmi a co je zpočátku chápáno jako nevinný rozmar či krátkodobá posedlost osamoceného starce, se pozdějí jeví jako racionální obava o život neznámé osoby. Pokusu o záchranu cizího člověka obětuje svůj vlastní. Snímek vyniká do detailu propracovaným, mile poetickým scénářem, s tradičně zajímavými kamerovými perspektivami. Ve vedlejších rolích se představili ošetřujující lékař nemocného odtažitý J. Adamíra, bodrý nemocniční zřízenec Z. Kryzánek a půvabné mladé zdravotní sestry E. Steimarová a C. Mayerová. Trojice umělců režisér K. Kachyňa, scénarista J. Procházka a autor hudby Z. Liška opět nezklamali a natočili velmi působivé dílo.

Československo-sovětský film odehrávající se v zimní západní Sibiři v oblasti Nižněvartovska na řece Ob a pojednává o terénních zkouškách nákladních vozidel Tatra 148 v extrémních podmínkách. Zkouška spočívala v převážení materiálu do zamrzlých bažinatých prostorů a vytváření tak umělých ostrovů vhodných pro hloubkové ropné vrty. Toto poměrně nezajímavé filmové téma bylo zpestřeno milostnou zápletkou, v níž totálně mrazuvzdorný řidič J. Kanyza, jakožto těžkej frajer a velmi úspěšný nabíječ, sváděl sovětskou lékařku. Dramatickou složku snímku vyplňuje souboj o vyšší počet pracovních jízd mezi tímto nadpozemským švihákem bez čepice a Arkadijem, sovětským řidičem a bývalým partnerem sympatické medičky. Co se týče příběhu, je neuvěřitelně slabý, navíc se ve snímku často objevují tradiční normalizační hloupě naivní výroky. Ve filmu snese jakási měřítka pouze souboje a honičky Tatry s jejím sovětským konkurenčním vozidlem, mrazivá atmosféra arktické zimy s teplotami kolem -40°C a nesmírná rozlehlost západosibiřských bažinatých rovin, pro Středoevropana téměř nepředstavitelná.

Jeden z posledních československých trezorových filmů popisující nucenou převýchovu nespolehlivých společenských tříd v kladenské ocelárně na počátku 50.let. Satirickými narážkami na tehdejší režim se to jen hemží a proto režisér zřejmě očekávaje nepříznivé přijetí filmu symbolicky snímek ukončil záběrem na propadání do temné hlubiny, čili do stejného místa, kde film na dvacet let skončil. Jak už bývá u Menzelových adaptací Hrabalových románů či povídek dobrým zvykem, vystupuje zde spousta zajímavých postav, jejichž dialogy či samostatné promluvy jsou vskutku lahůdkové. Jako nejvýraznější se mi jevil znamenitý R. Hrušínský v roli odborového předáka, jenž až příliš pečlivě pečuje o hygienu a jenž se bezvýsledně snaží motivovat vyvržence režimu k vyššímu úsilí budovat socialismus. Na každého, kdo si dovolil nesouhlasit s ústřední politickou linií státu či vyslovil nahlas nepřijatelnu otázku, ihned čekal černý vůz, jenž nešťastníka 'uklidil' do vězení. Kromě stěžejního tematu práce na obrovské skládce šrotu se filmem line i vedlejší tragikomický příběh strážného Anděla (J. Satoranský) a jeho romské manželky, zejména scéna z romské svatby mi utkvěla v paměti díky svižné rytmické hudbě a půvabné tváři novomanželky. Velmi zajímavě na mě působily též intelektuální rozhovory profesora V. Brodského a bývalého prokurátora L. Suchařípy. Skřivánky na niti rozhodně lze hodnotit jako jeden z nejpovedenějších Menzelových snímků, jenž však slavnému režisérovi přinesl nejeden problém a na 5 let pozastavil jeho filmovou tvorbu.

Televizní zpracování jednoho z nejlepších detektivních románů Ed McBaina. Steve Carella v podání J. Abrháma řeší vraždu vždy zahalené modelky. Jak už se stalo téměř standartem v podobných československých krimiinscenacích, těžko hledat chyby jak v předvedeném hereckém projevu, tak v celkové skladbě filmu. Vedle legendy J. Abrháma překvapivě nejvíce zaujme výstřední kriminalista Kling alias S. Skopal. V dalších vedlejších rolích výborný M. Kopecký, kriminalista s moudrým nadhledem, cholerický šéf pátrací skupiny P. Haničinec, svůdná narkomanka J. Šulcová či nepřehlédnutelný M. Nedbal jako zřízenec hotelu zvaný Kyklop. Jedná se o kvalitní studiovou kriminálku, držící se věrně své literární předlohy.

Vynikající Krejčíkovo drama z období heydrichiády zaměřené na středoškolské studenty a jejich profesory. Msta zhrzeného, k maturitě nepřipuštěného, J. Kodeta odstartuje tragédii, během níž jsou gestapem zatčeni a k smrti odsouzeni tři studenti. Morálně nezkažený profesor latiny Málek, naprosto výjimečný F. Smolík, se jako jediný pokusil zabránit popravě mladých mužů. Filmu, v nemž se děj soustředí na školní budovu, vévodí skvěle vytvořená dusivá atmosféra okupace, např. dusno ve sborovně je obzvláště povedené. Vysokou kvalitu snímku pochopitelně podporují bezchybné herecké výkony - zbabělý doktor práv O. Krejča, odporní kolaboranti V. Lohniský a R. Hrušínský, bezradný ředitel gymnázia B. Záhorsky, neshovívavý velitel gestapa H. Hasse, gestapák J. Narenta či oktaváni J. Brejchová a P. Kostka. Každodenní oznamování jmen desítek popravených můžů v největší vlně represí, byl nesmírně působivý filmový zážitek a pochopitelně také velmi účinná psychologická zbraň okupantů. Jeden z nejlepších československých filmů o období, kdy lidé, aby přežili, museli krčit hřbet před nezvaným hostem a dávat si pozor na každé slovo a čin.

Československá komedie se satirickými prvky od Oscarových režisérů. Značné oživení přineslo obsazení hlavní manželské dvojice herci z tehdejší Jugoslávie, R. Marković, který mi nesmírně připomínal M. Mastroianniho, i T. Beljakova svým jižanským temperamentem snímek nepochybně zpestřili. Satirické narážky byly spuštěny až s vyřknutím posledního třetího přání, neboť představa nespokojeného člověka a absence financí pro pracujícího člověka byla pro mnohé v tehdejším socialistickém zřízení poněkud zarážející. Vedlejší role byly obsazeny známými českými herci. B. Záhorskému by snad každý uvěřil jeho pohádkového dědečka, V. Brodský v roli závistivého přítele byl vzhledem k jeho hereckému umu poněkud prkenný a M. Neděla a jeho hloupý televizní soutěžící jako by z oka vypadl legendárnímu Balounovi. Jedná se o poměrně vtipnou komedii s pohádkovými prvky a smutně nepohádkovým závěrem.

Velmi kvalitní československý snímek popisující zajišťování státních hranic v Tatrách někdy kolem roku 1925. Krásná tatranská příroda, duel dvou charakterních mužů, skvělá režie M. Hollého a v neposlední řadě úderná western hudba S. Stračiny vytvořily z tohoto filmu něco nevšedního. Po celou délku snímku bylo napětí nastaveno na poměrně vysokou laťku a v četných mimořádně dramatických scénách se ještě zvýšilo. Mezi tyto vzrušující momenty patří např. první upřímný rozhovor rivalů, naprosto přirozená bitka dvou čs. playboyů a závěrečná western přestřelka na hranicích. Oba hlavní představitelé hráli naprosto přirozeně a věrohodně, což je u takových jmen jako R. Brzobohatý či M. Dočolomanský samozřejmostí. Pozoruhodný je fakt, že M. Dočolomanský se ve skutečnosti také narodil ve slovenské obci, jež nyní náleží Polsku. Toto drama ze slovenského pohraničí s překvapivou pointou si dle mého názoru zaslouží nejvyšší hodnocení.

Československé drama z prostředí výchovného ústavu pro mladistvé na zámku Konečno. V porovnání s typově podobnými filmy Pasťák (1968) či Silnější než já (1990) jej hodnotím o něco hůře, zejména kvůli znatelně horší a poněkud zmatené druhé polovině filmu. Herecké obsazení bylo dle mého pohledu zvoleno dobře, v rolích chovanců excelovali D. Matásek, O. Vetchý, Sagič, K. Roden nebo D. Suchařípa, tedy téměř celá mladá genarace nadějných herců, z nichž chyběli snad pouze D. Landa a J. Langmajer. Tito drzí výrostci zaujali především v jejich zběsilé rvačce, již bych se nebál označit za vrchol filmu. Co se týče P. Kříže v hlavní roli, představitele inteligetního chovance, domnívám se, že podal pozoruhodný výkon, bohužel v druhé polovině jeho postava ztratila přímočarost a splynula spolu s ostatními. Ve vedlejších rolích je jednoznačně nutné ocenit přirozené herectví V. Jandáka, ledovou chladnost vychovatele Z. Hradílka a zejména krátkou alkoholickou kreaci O. Vlacha. Nebýt zpackaného závěru snímku, kdy se děj zbytečně rozdělil na několik větví, hodnocení by bylo rozhodně vyšší.

Norský off-road-movie v hlavní roli s otylým duševně nevyrovnaným mužem Jomarem cestujícím převážně na sněžném skútru do údolí Tamok, nějakých 100km severně od Tromsø. Tento depresemi stíhaný exot je navíc alkoholik, neustále popíjí záhadný nápoj z velkého kanystru, pojídá plné hrsti prášků a každého, koho potká, se ptá, jestli nemá něco na pití. Náhodné setkání s různými bizarními postavami vrací Jomara postupně zpět do reality a nakonec se mu podaří dosáhnout kýženého cíle. Čarokrásná nádhera norské zimní přírody dodává snímku jiný rozměr, avšak nemůže zakrýt jednoduchost příběhu.

Z mého pohledu jednoznačně nejhorší díl celé série. Šéf Pepan zdaleka nemá takovou šťávu, celý díl je podrážděný a nepříjemný, přestože může získat balík a postrádám také jeho proslulou lehkost a eleganci. K. Heřmánek alias Jára dostal o něco víc prostoru, ale nebylo to užitku snímku, neboť s jeho hloupostí a stupidními otázkami se musí naopak šetřit, jeho postava rozhodně není typ na utažení celého filmu. Obsazení toporného V. Kratiny do role tajemného cizince se ukázalo jako zásadní rána vedle. Kdyby jeho zajímavou postavu hrál kdokoliv s aspoň kouskem komediálního talentu, čtvrtý díl série by dostal o hvězdu víc. Naprosto katastrofální kšiltovka Frajera P. Nového už pouze nechala snímek padnout na dno zábavy. Chtělo by se konstatovat, že scénáristovi I. Garišovi došly nápady a zejména úroveň, avšak také je spravedlivé uznat, že pátý závěrečný díl mnohé vynahradil a spolehlivě smazal rozladění po shlédnutí tohoto nezdaru.