Schlierkamp

Československý krimifilm popisující pátrání mladé dívky Anny Šipulové po její kamarádce z dětského domova Gitě Szabové (Ž. Kanyzová), která nečekaně a bez vysvětlení zmizela z krkonošského horského hotelu, kde pracovala jako servírka. Snímek je natočen dosti zajímavým a poutavým způsobem, neboť divák od začátku ví, že dívka byla zavražděna, avšak totožnost pachatele byla skryta. Hlavní postava, bezprostřední a naivní mladá dívka s nepěknými stravovacími návyky, kterou ztvárnila docela přesvědčivě D. Veškrnová se během brigády v hotelové kuchyni snaží přijít záhadnému zmizení na kloub, až se stane pro pachatele nepohodlná. V závěru Herzova snímku do hry zasáhne veřejná bezpečnost v podání I. Prachaře, který ze začátku osamělou Annu bez finančních prostředků podezíral z nelegálního přivýdělku. Jakmile byla nalezena na polské straně Krkonoš poblíž města Karpacz mrtvola ženy odpovídající Gitině popisu, dopadení pachatele, jež bylo zpestřeno automobilovou honičkou GAZ versus policejní Moskvič, bylo jen otázkou času. Aktivita veřejné bezpečnosti zabírá v podstatě pouze posledních dvacet minut z tohoto díla, zbytek představuje amatérská Annina pátrací činnost a seznamování s vedlejšími postavami z hotelové kuchyně, nudnou či utahanou bych tuto část však v žádném případě nenazval. Ve vedlejších rolích se objevil charismatický doktor Rendl v podání J. Abrháma, výřečný hlavní hotelový kuchař Muraško (K. Augusta), provozní hotelové restaurace V. Olmer a číšníci V. Lohniský a J. Lír, jehož zde v malé roli doprovodila i jeho dcera Kateřina. Holka na zabití z roku 1975, přestože se ve snímku opakovaně objevují kalendáře s následujícím rokem, je poměrně zajímavé dílo od zkušeného režiséra J. Herze, jehož nejzajímavější aspekty spočívají v ne úplně tradičním, ale o to více zajímavém filmařském postupu a také svěží představení budoucí paní prezidentové, bohužel hodnotit více než průměrně v rámci spravedlnosti nemohu.

Československý televizní trojdílný film popisující život slavného francouzského romanopisce a dramatika Alexandra Dumase staršího (1802-1870). Spojení režiséra J. Dudka, scénaristy J. Dietla a V. Menšíka v roli hlavní postavy napovídá, že se jedná o výjimečně povedené, jak herecky, tak scénaristicky nebývale zvládnuté dílo. První část nazvaná Dobytí Paříže zobrazuje dvacetiletého Dumase přicházející do Paříže se silnou ambicí stát se spisovatelem. Od nelehkých začátků, kdy pracoval jako písař, se mu podaří prosadit svou hrou Jindřich III. v divadle Comedy Francaise a stává se pařížskou celebritou a uznávanou osobností tehdejší kulturní společnosti. V druhé části poznáváme Dumase jako čtyřicetiletého muže, jenž svým vypravěčským uměním vydělal obrovské sumy peněz, avšak svou nepříliš zodpovědnou povahou nadělal také neméně velké dluhy. Až v tomto pokročilém věku se sbližuje se svým prvorozeným synem Alexandrem, kterého výborně zahrál J. Kačer, a uvádí ho do společnosti. Závěrečná část nazvané Smrt Porthose ukazuje Dumase staršího v posledním roce jeho života, kdy jeho sláva upadá, finanční zdroje jsou vyčerpány, v touze opět povznést své jméno navazuje bláznivá a jednostranná přátelství s podivnými individui a nebýt jeho starostlivého syna, skonal by v bídě a osamocen. Co se týká Menšíkova herectví, mám poměrně rozpačité pocity, neboť se nemohu zbavit dojmu, jako by ivančický rodák hrál sám sebe v jeho obvyklé žoviální poloze, na druhou stranu jeho výkon je natolik živelný a temperamentní, že tento dojem dílu na kvalitě pranic neubírá. Ve vedlejších rolích se objevil J. Langmiler jako Dumasův objevitel a ředitel zmíněného divadla, J. Štěpánková jako jeho první žena Kateřina, D. Medřická coby spřátelená spisovatelka George Sandová a mnoho dalších velmi známých jmen. Tento trojdílný životopisný film je poměrně věrnou kopií, pochopitelně podrobněji a detailněji vyprávěnou, o rok mladšího Kachyňova filmu Tajemství velkého vypravěče, kde Dumase ztvárnil M. Štěpánek.

Český dokumentární film o českém malíři Otto Plachtovi (1962) a jeho neuvěřitelném životním příběhu. Umělec a výtvarník, jenž v 80. letech vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, se v roce 1993 vypravil do jihoamerického pralesa, aby tam získal novou inspiraci a od té doby jsou jeho díla ovlivněna výtvarným projevem domorodých obyvatel a exotickým prostředím amazonského pralesa. Dobrodruh z Prahy se v této zapomenuté části světa, tedy konkrétně poblíž peruánského města Pucallpa na horním toku řeky Ucayali v blízkosti peruánsko-brazilské hranice, usadil a žije tam s domorodou ženou Monikou z indiánského kmene Šipibó, s níž má tři děti. Dokument se věnuje jeho umělecké tvorbě v netradičním prostředí a životu v primitivních podmínkách v srdci původní tropické přírody. Značná část hodinového dokumentu, jenž vznikl v roce 1999, tedy po šesti letech Plachtova životu v džungli, se zabývá tradiční výrobou a konzumací tamějšího omamného nápoje zvaného ayahuasca. Tento vývar z tropických lián a jistých druhů tamějších bylin má silné psychotropní účinky a O. Placht jej využívá jako inspiraci při své tvorbě. V dokumentu zazní Plachtovi více či méně zajímavé názory na budoucnost amazonského deštného pralesa a zdůvodnění jeho netradiční umělecké cesty.

Americký dobrodružný film natočený podle slavného románu J. Verna, v němž se konzervativní a elegantní Angličan Phileas Fogg vsadí o 20 000 liber se členy svého klubu o to, že během 80 dní vykoná cestu kolem světa. V roce 1872, kdy se příběh odehrává, to není zcela jednoduchá záležitost, avšak D. Niven v roli britského dobrodruha má celou cestu pečlivě naplánovanou a veškeré potíže, jež se naskytnou, dokáže překonat díky svému chladnému rozmyslu i díky značnému finančnímu obnosu, jímž disponuje. Společníka na daleké cestě představuje Foggův sluha Passepartout (Mexičan Cantinflas se sumčím knírkem), jenž se ohlédne za každou sukní a jenž svému pánovi připraví nejednu komplikaci. Na trase Londýn-Marseille-Brindisi-Suez-Bombay-Kalkata-Hong Kong-Jokohama-San Francisco-New York-Londýn, jenž byla překonána převážně lodní či železniční dopravou, mě zaujaly rozmanité scenérie indické, čínské či americké krajiny. Příběh se až na počáteční let balonem z Londýna do Španělska poměrně věrně drží Verneovy předlohy, včetně jeho nejzajímavějších dobrodružství : záchrany princezny (M. Carol) v indickém pralese z rukou náboženských fanatiků, rozebrání a spálení celého vybavení lodi z důvodu nedostatku paliva na závěrečné cestě do Evropy i geniální tah s překročením datové hranice východním směrem a získání tak dne navíc. Foggovi jeho dobrodružnou cestu znepříjemňuje inspektor Fix ze Scotland Yardu, podezřívající za všech okolností distingovaného Angličana z vykradení londýnské banky. Téměř tříhodinový snímek M. Andersona zaujme vynikající výpravou více než přesvědčivě navozující atmosféru viktoriánské Anglie a tehdejších konzervativních klubů, na druhou stranu je jeho dramatická část příliš rozmělňována zbytečně dlouhými a nedůležitými scénami (zejména tanečky ve španělské vinárně i tamější rodeo). I přes častou nedramatičnost a spoustu hluchých scén dosahuje toto velkolepé dílo nadprůměrného hodnocení, i když ne zcela přesvědčivě, a patrně se jedná o nejlepší filmovou adaptaci zmíněného Verneova románu.

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou.

Britská černá komedie o rodině kněze v malém městě Little Wallop, jejíž život vypadá navenek spořádaně, avšak při bližším pohledu se objevuje řada problémů. Místní vikář Walter Goodfellow (R. Atkinson) je zcela ponořen do své bohulibé činnosti a příprav svých kázání, jeho žena Glorie (K. S. Thomas) se cítí sexuálně nevyužitá a nalézá city u svého amerického učitele golfu (P. Swayze). Jejich dospívající dcera Holly (T. Egerton) naopak holduje sexuálním radovánkám s pochybnými existencemi a syn je obětí školní šikany. Zlom do jejich života přinese nástup nové hospodyně Grace, která se svérázným způsobem zapříčí o to, že všechny problém v jejich rodině zmizí. Nová služebná (M. Smith) zakrývá svým empatickým jednáním a pozitivní náladou svoji temnou minulost, neboť byla v mládí odsouzena za vraždu svého manžela a jeho milenky a bez náznaku lítosti a úcty k lidskému životu uvržena na mnoholetý pobyt v psychiatrické léčebně a jak se brzy ukáže, své násilné návyky nedokázala zcela odstranit. Humor v této netradiční komedii se skrývá právě za jednoduchým, ale definitivním odstraňováním problematických a obtěžujících osob v okolí rodiny Goodfellowů v podání paní Grace, jež nezištně pomáhá reverendově rodině z důvodu, že v Glorii objeví svou úřady odebranou dceru. Univerzální uklízečka či v tomto případě snad odklízečka má typické prvky britského černého humoru, avšak něco výjimečného či nadprůměrného bych se v díle N. Johnsona hledat neodvážil.

Francouzsko-italský thriller z pera významného průkopníka světové kiematografie J. P. Melvilla popisující život mužů žijících za hranou zákona. Hlavní postava, zkušený kriminálník Maurice v podání vynikajícího S. Raggianiho, spáchá loupežnou vraždu, odcizí šperky a peníze, které ukryje. Vzápětí se se svým komplicem pustí do dalšího nezákonného podniku, a sice vykradení trezoru v opuštěné vile, jejich akce je však prozrazena a na útěku zavraždí pronásledujícího policejního inspektora. Maurice z krachu své naplánované akce podezřívá svého přítele Salianiho (J. P. Belmondo), neboť on byl jediný, kterému se svým plánem svěřil. Snímek se zřetelnými prvky film-noir opravdu Belmondovu postavu zpočátku vykresluje jako bezcitného policejního práskače, závěr snímku však odhalí skutečné pozadí nepovedené loupeže a pravého policejního informátora. V roli hlavního policejního komisaře se představil P. Nahon a ze známějších herců, jež se zde objevili, můžu jmenovat M. Piccoliho. Závěrečné dramatické vyvrcholení poukazuje na vysoký standard Melvillova thrilleru, jemuž dle očekávání dominují tajemné málomluvné postavy v dlouhých kabátech, výrazný dojem z práce se statickou černobílou kamerou, hrou se stíny a detailní záběry na nezákonnou činnost zločinců. Z obrazové, příběhové i herecké stránky tohoto raného Melvillova díla mám tradičně ten nejlepší dojem, nechápu proto zbytečně zdrženlivé hodnocení některých jedinců. Zmiňované překombinovanosti či zvýšené porce dialogů si nejsem vědom a ač bych Práskače řadil o něco níže než nejlepší Melvillova díla Osudový kruh a Druhý dech, pět hvězd si v mých očích bez výhrad zaslouží.

Československá televizní komedie natočená podle povídky J. Haška (1883-1923) popisující situaci před pražskou návštěvou císaře Františka Josefa I. Vrchní policejní rada Hakl (Č. Řanda) se snaží předejít nežádoucím provokacím a krátkodobě uvěznit všechny problematické osoby. Největší nebezpečí poklidného průběhu mocnářovy návštěvy představovalo uskupení literátů v redakci časopisu Komuna v čele s Jaroslavem Haškem. Kvůli zastavení protirakouské činnosti těchto redaktorů donutí svého podřízeného, inspektora Špinku, aby se vydával za italského revolucionáře a potají v jejich redakci zanechal kompromitující tiskoviny. Nebohého inspektora, jehož provokativní kulišárna vyšla záhy najevo, ztvárnil J. Kemr a jeho excelentní výkon patří zcela jednoznačně k tomu nejlepšímu z celého krátkého, pouze pětačtyřicetiminutového filmu. V rolích redaktorů se ukázali V. Hašek, J. Libíček, P. Štěpánek a velmi zajímavý M. Nesvadba a budoucího autora nejznámějšího českého humoristického románu představoval V. Menšík. Bohužel výkon pana Menšíka mě příliš nepřesvědčil, neboť hrál spíše sám sebe a figuře známého českého bohéma se nepřiblížil. Nadprůměrné hodnocení této krátké komedie V. Hudečka se slušnou dobovou atmosférou tak náleží zejména díky jedinečnému a nenapodobitelnému J. Kemrovi.

Československý čtyřdílný televizní seriál natočený podle stejnojmenného románu E. Kantůrkové, jenž se odehrává v ženské věznici Praha - Ruzyně v roce 1981. Autorka v seriálu líčí své zážitky z roční vyšetřovací vazby, jež na ni byla uvalena z politických důvodů za psaní protirežimních knih a jejich distribuci do zahraničí a její osobu představuje hlavní hrdinka Marta v podání výborné I. Chýlkové. Postupně se divák seznamuje s Martinými spoluvězenkyněmi sdílející s ní její ubohou celu a také s jejich retrospektivními životními příběhy, přičemž tyto ženy byly zoufale nízké inteligenční úrovně a tvořily tak s Martou znatelný kontrast. V rolích Martiných nedobrovolných společnic se objevily psychicky nemocná A. Geislerová, I. Blanarovičová, celoživotní recidivistka s nechutnými stravovacími návyky J. Bohdalová, nasazená provokatérka H. Růžičková, morálně opovrženíhodná Z. Hadrbolcová, totální psycho P. Mourková a V. Cibulková. Velmi zajímavou postavu zvanou Andy vytvořila J. Boušková a v jejím případě mě zaujal její smutný životní příběh a soužití s nechutným alkoholikem V. Kratinou, čemuž dominoval brutální, takřka apokalyptický výjev z jednoho takového společného večera. Uvězněná spisovatelka docházela často k výslechům, jež vedl mladý vyšetřovatel a právník M. Dlouhý, jehož andělský vzhled ostře kontrastoval s jeho necitlivostí a touhou dostat od obžalované doznání. Nutno podotknout, že první tři díly hodnotím mnohem výše než díl závěrečný, kdy se Marta dostala z neznámých důvodů na prostornější celu pro šest osob a síla vyprávění tím citelně poklesla. Tuto větší celu s Martou sdílely kromě už zmíněné H. Růžičkové přitažlivá L. Krbová, S. Stašová s lesbickými sklony, přátelská V. Jeníková a neznámá tupá maďarská prostitutka. Režisér H. Bočan natočil vysoce nadprůměrné dílo, odehrávající se většinou v uzavřené cele, kde je velice sugestivně popisována ztráta základních lidských práv v bezútěšném špinavém prostředí, naprostá ztráta soukromí a důstojnosti a následné nevyhnutelné psychické vyčerpání spojené s morálním úpadkem a zkázou. Nebýt posledního slabšího dílu, který byl alespoň zpestřen několika nahými scénami, ale bez plnohodnotného konce, hodnotil bych dozajista tento seriál plný mrazivých scén maximálním počtem hvězd.

Československá dvojdílná televizní adaptace románu Hanse Fallady odehrávající se v Hamburku na konci 20.let 20. století popisující snahu nevinně odsouzeného vězně pana Kufalta o vybudování nové kariéry. Fenomenální L. Munzar v hlavní roli muže nadaného výjimečnou výřečností, jenž si odseděl pět za zpronevěru, je pevně rozhodnut co nejdříve zbohatnout a k tomu chce využít všech prostředků, jakkoli amorálních či nelegálních. V prvním díle můžeme sledovat Kufaltův vzestup v písařské firmě, jež zaměstnává propuštěné vězně za mizernou mzdu. S využitím svých nevšedních manipulativních schopností a dobré znalosti psychologie osob zaujme vedoucího firmy abbé Seidkopfa v podání R. Hrušínského a ten důvěřujíc Kufaltovým vábivým řečem mu dá doporučení k továrníkovi Zahnemu (Č. Řanda). Ke svému vzestupu na společenském žebříčku bezohledně využívá náklonnosti tamější sekretářky I. Janžurové i své kolegy, bývalé trestance, opilce Oserse (P. Haničinec) a lstivého Maacka (I. Racek). Podvody, nestoudná manipulace a dluhy však panu Kufaltovi neprochází věčně, jak se dozvíme v druhém dílu inscenace, kde ho neustálý kolotoč hanebných lží a dechberoucí přetvářky postupně začne dohánět a jeho kariéra nabírá sestupnou tendenci. V okamžiku, kdy mu začíná téct do bot a jeho věřitelé na něj naléhají, aby vrátil půjčené peníze, se rozhodne vsadit vše na jednu minci a vykrade klenotnictví. Ačkoli činí i nemožné, aby si zachránil zbytky nově nabyté reputace, jeho dny na svobodě jsou sečteny. Inscenace je nabitá nejlepšími českými hereckými jmény, kromě už zmíněných osobností mě také zaujal vynikající výkon propuštěného vězně trpícího depresemi v podání J. Somra, J. Vinkláře coby hloupého kapesního lupiče Batzkeho či majitele zastavárny J. Holého. V každém případě lze však herectví pana Munzara nejen v závěrečné části, kdy pochopil, že svou vysokou hru prohrál, označit slovem mistrovské a celou inscenaci Františka Filipa s přispěním všech ostatních hereckých výkonů považuji za zcela mimořádně kvalitní dílo a klenot mezi československou televizní tvorbou.