Schlierkamp

Francouzský legendární film, jenž započal novou filmovou vlnu a současně v něm poprvé zazářil J. P. Belmondo v hlavní roli. Klíčový moment jednoduchého příběhu se odehraje hned na začátku snímku, kdy Belmondo, hrající až příliš bezstarostného mladíka Michela Poiccarda, během jedné ze svých krádeží vozu a následné honičce zastřelí policistu. Zbytek filmu je pojat ve velmi volném, experimentálním stylu, Belmondo je na sice útěku před spravedlností a skrývá se svou partnerkou, avšak jakýkoli blížící se problém a nevyhnutelné dopadení a odplatu za svůj čin si rebelsky nepřipouští. Bebelovu partnerku Patricii Franchiniovou, jež ho v závěru snímku zradí, zde hrála uhrančivá Američanka s chlapeckým sestřihem J. Sebergová, jejíž herecká kariéra a život byl za nešťastných událostí ukončen v poměrně mladém věku. Godardův experimentální příspěvek spočívá v bezprostředním vyprávění, netradiční kamerou a velmi volném scénáři, kdy si Belmondo podle svých slov mohl hrát a říkat, co chtěl. Ve střední pasáži snímku zaujme dlouhá postelová bezcílná konverzace mezi hlavními postavami. Za zmínku též stojí, že se ve filmu objevili jako herci v menších rolích významní francouzští režiséři, a sice samotný autor scénáře a režisér J. L. Godard jako Michelův přítel Antonio, J. P. Melville coby americký spisovatel Parvelesco a dokonce i P. de Broca. Činnost kriminalistů dychtící dopadnout mladého vraha je v tomto snímku odsunuta zcela do pozadí, až to vypadá, jakoby měl Michelovi projít jeho čin bez trestu, v závěru však dojde i na něho, kdy ve své bohorovnosti podcení nebezpečí a je zastřelen. Velmi uznávám a oceňuji novátorský styl natáčení, avšak z mého pohledu je ve střední části příliš hluchých míst, které nedokázal zakrýt ani výjimečný Belmondo, jehož okouzlujícího rebela je radost sledovat, a proto nemohu přistoupit k udělení nejvyššího hodnocení.

Československé krimi, v němž hraje hlavní roli duševně nemocný muž Milan Pešek, jenž utíká od svého bratra a skrývá se v horském hotelu. Shodou okolností dochází poblíž hotelu k napadení a dokonce vraždě malých dívek a nově příchozí M. Macháček, podivín tající svou minulost, upadá do podezření. Když je zahlédnut na místě činu a policie po něm vyhlásí pátrání, je brzy dopaden a ke zločinům se přizná. Nemá v úmyslu krýt skutečného pachatele, z nejasných důvodů se však hodlá obětovat a veškeré možnosti k osvobození tvrdošíjně odmítá a navzdory nejasnostem při rekonstrukci činu je pro hlavního kriminalistu J. Vinkláře případ uzavřen. Díky aktivní činnosti jeho starostlivého bratra K. Dellapiny, jenž ve vinu svého sourozence nevěří, a díky všímavosti provozní hotelu S. Budínové se nakonec pravý pachatel v dramatické scéně v závěru projeví a M. Macháček je osvobozen. Ve vedlejších rolích se kromě výše uvedených objevil I. Racek coby nevrlý manžel S. Budínové a obezřetný prokurátor V. Neužil, jenž si je dobře vědom nejasností v případu. Po psychologické stránce se mi nejeví film I. Tomana jako úplně povedený, mám výhrady k motivaci obětování se hlavní postavy i k fatálnímu zkratu pachatele, oceňuji však zajímavý styl natáčení, přesto dílo dosahuje maximálně průměru.

Československý film natočený podle předlohy J. Otčenáška vyprávějící o mladém amatérském filmaři Pavlu Krouzovi a jeho milostnému vzplanutí k neznámé dívce Heleně. Romantický snímek Jaroslava Balíka se odehrává v létě 1945, z čehož vyplývá i smysl roku jedna v názvu, neboť se tím myslí první rok svobody. Pavel je zcela ponořen do natáčení svého prvního, poměrně kýčovitého filmu, v němž se snaží dát obrazově do protikladu válečné utrpení a následné osvobozující uvolnění. Při hledání vhodných záběrů pro svůj film narazí na dívku, jež ho zaujme svou zajímavou odlišností a ihned její tvář a prostou a křehkou eleganci ve svém snímku použije. Během postupného sbližování Pavla a Heleny vychází najevo dívčina temná válečná zkušenost, zahrnující pobyt v koncentračním táboře, hromadné znásilnění či nechvalně proslulý pochod smrti, jenž přežila pouze díky teplému kabátu vycpaným senem. Do role milenců byli obsazeni V. Preiss, jako začínající filmař plný energie, optimismu a ideálů, a M. Vančurová, uzavřená dívka nesoucí s sebou své vzpomínky na černou minulost. Vztah mezi těmito mladými lidmi se zdál být nepevný, zejména manipulativní Helenina sestra Olga (L. Švormová) byla o jeho nestálosti přesvědčena a snažila se ho překazit. Helenina společnost a její děsivá traumata však na Pavla mocně zapůsobila, neboť se z původně lehkovážného a žoviálního mládence stal cílevědomý a spolehlivý muž. Helena se nakonec dokázala vymanit ze sestřina vlivu, odmítla jak její tlaky na společnou emigraci do Austrálie, tak na potrat. Ve vedlejších rolích se představili P. Svojtka jako Pavlův kamarád Evžen, jeho častý nepříjemný diskusní oponent a filmový kritik a J. Švandová coby Pavlova známost předtím, než poznal Helenu. Různorodé charaktery obou milenců i jejich odlišný pohled na poválečný svět vytvářejí z díla poměrně příjemnou záležitost, celkově bych snímek řadil k těm nejvíce povedeným dílům J. Balíka.

Československá televizní pohádka, jejíž děj je situován do starobylé Číny a vypráví o tom, jak kouzelný zvon a moudrý soudce Li usvědčili zloděje drahocenného náramku. V první části se divák seznamuje se všemi podezřelými osobami z různých vrstev tehdejší společnosti, jež onen den vstoupili do krámku zlatnického mistra. Každého ihned upoutala nevídaná krása právě vyrobeného náramku nedozírné ceny, každý jej právem obdivoval a každý měl důvod se ho nezákonně zmocnit. Druhá část se odehrává v soudní síni, kde se po vyslechnutí všech přítomných podezřelých předává spravedlnost čarovnému zvonu, jenž má svou kouzelnou mocí ukázat na pravého pachatele. Soudce L. Tokoš správně kalkuluje s černým svědomím pachatele a jeho strachem před usvědčujícím hlasem zvonu. Do rolí návštěvníků zlatnického krámu byli obsazeni poměrně málo známí brněnští herci, okradeného zlatníka Čanga ztvárnil P. Kunert, zámožnou paní Čo-san si zahrála L. Filipová-Kudelová, zlatnického tovaryše P. Bartůněk, chudého prodavače Ti-pa P. Liška, zlodějíčka a sprýmaře Mat-sua J. Tlalka a Ku-paa, jenž se vydal půjčit si od zlatníka peníze, O. Mikulášek. Unikátní orientální atmosféra a poutavý příběh s nápaditým závěrem přisuzuje tomuto krátkému, pouze něco přes půlhodinu trvajícímu dílu E. Sokolovského jednoznačně nadprůměrné hodnocení, neboť spolu s Rozsudky soudce Ooky od stejného autora je vnímám ve své kategorii jako nejlepší československý televizní počin.

Francouzské drama se zřetelnými prvky film-noir natočené podle předlohy José Giovanniho (1923-2004) vypráví o útěku zkušeného gangstera Abela Davose a jeho skrývání před zákonem. Hlavní role byla svěřena L. Venturovi, jenž se jí jako obvykle zhostil celým svým neobyčejným uměním takového druhu, že divák nedokáže z jeho postavy během filmu spustit oči. Při útěku lodí z Itálie do Francie a následné přestřelce s francouzskou pohraniční stráží přijde Abel o svou ženu Theresu a společníka Raymonda a zůstanou mu na starost jeho dva malí synové. Věří, že jeho přátelé v Paříži splní své závazky z minulých dob a poskytnou mu pomoc a úkryt, bohužel ti k jeho zklamání nemají zájem se s hledaným a problémy obtěžkaném Davosem zaplést. Jediná účinná pomoc z jejich strany spočívá v tom, že mu pošlou k ruce neznámého mladíka jménem Eric Stark, jemuž se podaří hledaného zločince nenápadně převést v sanitce z Nice do Paříže. Z tohoto charismatického mladého muže, do jehož role byl obsazen začínající J. P. Belmondo, pro něhož to byla sice teprve druhá výrazná role v celovečerním filmu, avšak jeho herecký potenciál je nepřehlédnutelný, se stane spolehlivý společník, který Venturovi, jenž se ocitl v bezvýchodné situaci, zajistí bezpečný úkryt. V závěru snímku, poté, co se Ventura postará o své potomky svěřením do péče důvěryhodného muže a vypořádá se svými nevděčnými kumpány, však policie nalezne Davosovu stopu a i přes obětavé Belmodovo varování ho zatkne. Filmy natočené podle Giovanniho bohatých zkušeností s podsvětím mají v sobě mimořádné kouzlo a neopakovatelnou atmosféru a osobně je chovám ve velké oblibě. Tento počin C. Sauteta i díky francouzským hereckým ikonám není výjimkou.

Československé komorní drama s absurdními prvky odehrávající se za německé okupace ve školní učebně, kam jsou za nejasných okolností odvedeni čtyři mužové. Všichni byli ubytováni ve stejném hotelu, v němž došlo ke střelbě na německého důstojníka, a předpokládají tedy, že jsou zatčeni z tohoto důvodu. Aniž by však byli z něčeho obviněni, začínají přemýšlet o své situaci a dávají dohromady svědectví, kterými by se v případě potřeby u výslechu vzájemně podrželi. U jednoho z nich dochází při cvičné tvorbě alibi k nepřesnostem a neuspokojivé výpovědi a padá tak na něho podezření, že spáchal onen čin, za něhož mají nyní pykat i ostatní. Při objevení dalších informací a skutků, jež nejsou z jeho strany přijatelně vysvětleny, dojde nakonec i k fyzickému napadení domnělého diverzanta. Psychologický rozbor postav, strhující dialogy mužů s nejistou budoucností a postupné odkrývání charakterů ve scénáři J. Hubače je kvalitou hodno jména svého autora a herecké výkony samozvaného vyšetřovatele R. Hrušínského, submisivního V. Brodského s dírami ve výpovědi, hrubiána a hulváta P. Landovského a umírněného F. Husáka jsou také více než působivé. Jakmile v závěru vyjde najevo, že žádné nebezpečí ze strany Němců nehrozí a školní budova je prázdná, jsou ihned udavačské tendence pro Brodského vydání germánským katanům zapomenuty. Snímek J. Matějovského se vyznačuje výborně napsanými dialogy a rozborem postav v tíživé situaci, kde hlavní role pro sebe uchvátili pánové R. Hrušínský a V. Brodský a F. Husák s P. Landovským jsou významem odsunuti do pozadí.

Československá televizní pohádka z unikátního středověkého japonského prostředí zpracovaná a natočená brněnským televizním studiem. Poutavá pohádka vypráví o nově příchozím soudci Ookovi, jenž na sebe brzy upozorní svou neúplatností a svým citlivým přístupem k zákonům a spravedlivými a netradičními rozsudky rozličných sporů. Moudrého soudce ztvárnil M. Donutil a ve vedlejších rolích můžeme zhlédnout mnoho známých tváří brněnských herců. Soudního zapisovatele představoval J. Dulava, druhého soudce J. Kuneš, nejmocnějšího muže v kraji pana Ki si zahrál P. Kunert a v menších rolích zlodějíčků, kapsářů a osob spoléhajících na spravedlivý a příznivý rozsudek se objevili M. Suchánek, S. Zindulka, L. Baselides či J. Tomek. Výprava, kulisy a kostýmy jsou na obvyklé, jednoduché televizní úrovni, avšak kouzlo této mimořádně povedené a oblíbené pohádky tkví v originálním orientálním prostředí a šalamounských rozhodnutích titulní postavy, jenž si díky neustálému povyku v soudní síni ani nemohla v klidu náležitě vychutnat svůj oblíbený nápoj. Hodinová pohádka E. Sokolovského neztratila nic ze svého půvabu ani po letech a právem patří k nejlepším a nejzajímavějším dílům své kategorie.

Americký mysteriózní film popisující poněkud nepřehledným způsobem invazi mimozemské civilizace. Nedotažený a nepromyšlený děj je vyprávěn z pohledu bývalého kněze, žijícího se svým bratrem a dvěma dětmi na opuštěné usedlosti v rozsáhlých pensylvánských rovinách. První znamení, že se děje něco neobvyklého, spočívá v obrovských vysekaných kruzích a neznámých ornamentech, jež jsou vytvořeny v okolních kukuřicových polích a jež se bez jakéhokoli vysvětlení postupně začínají objevovat po celém světě. Do hlavních rolí byli obsazeni M. Gibson jako muž, jenž se po tragické smrti své ženy vzdal kněžství, a J. Phoenix, bývalý basebalový hráč, který se po ukončení kariéry usadil u svého bratra. Druhá polovina snímku nepotvrdila zajímavý nástup filmu s hororovým nádechem, neboť známý režisér M. Night Shaymalan jakoby nevěděl, co si počít se závěrem snímku, což příkladně demonstruje náhlý odchod mimozemských návštěvníků bez udání důvodu. Celá návštěva vetřelců byla natočena velmi povrchně, divák absolutně nezná okolnosti či průběh invaze, neboť ačkoli je Země napadena nepřátelskými bytostmi, děj se neustále soustřeďuje na dění v Gibsonově usedlosti. Nesmyslný a nereálný Phoenixův souboj s nevítaným návštěvníkem raději ponechám bez komentáře. Návštěva mimozemských civilizací patří mezi oblíbená témata žánru sci-fi, avšak v tomto případě zcela postrádající myšlenku a nápad. Znamení řadím jednoznačně ke slabým snímkům, což mě u režiséra s indickými kořeny, jenž se ve filmu v malé roli objevil, poněkud překvapilo, avšak vzhledem k vysloveně amatérské a nepřesvědčivé druhé polovině, si dílo nezaslouží více než dvě hvězdy.

Československý televizní film o čtyřech manželských párech, jež se pravidelně navštěvují jednou za měsíc ve svých bytech. Jedná se o páry, které se velmi dobře znají, avšak o přátelství hovořit nelze, neboť jejich konverzace je plná předvádění se, chvástání, falše a především těžko skrývaného pokrytectví. Na jedné schůzce požádá pár ve složení J. Somr a J. Štěpánková ostatní o nemalou půjčku dvaceti tisíc na výhodnou koupi rekreační chaty a v tom okamžiku se skvěle odkryjí charaktery jednotlivých postav. Nenápadný, ale s radostí škodící pár S. Beneš a J. Smejkalová půjčku odmítl, aby se vzápětí pokusil chatu koupit dříve a chvástavá a lakotná dvojice J. Bek a V. Chramostová se dokonce pokusí pod maskou lži své přátele zavedením nevhodného úroku okrást. Překvapivě jediný V. Menšík, ač má problémy se svou ženou M. Dvorskou, se rozhodne požadovaný obnos nezištně půjčit, avšak právě ta až příliš vystavovaná ochota je kupujícím podezřelá, z půjčky sejde a celá situace se zcela absurdně obrátí proti němu. Perfektně napsaná sonda do lidských charakterů plných přetvářky donutí diváka po skončení příběhu k zamyšlení, což je přesně to, co od podobných komorních televizních filmů očekávám a vezmu-li v potaz režisérské mistrovství nedoceněného J. Dudka, jehož každé dílo vnímám jako mimořádný zážitek, a herectví výše zmíněných osobností, je rozhodnuto o udělení nejvyššího ocenění.

Československý film odehrávající se v třicátých letech v období hospodářské krize na jihomoravském venkově. Na statek, kde hospodaří starý otec (V. Pfeiffer) se svým synem Vendelem (P. Čepek) přijíždí jeho druhý syn s manželkou a synem, kterému se nepodařilo sehnat obživu ve městě. Vzhledem k nesnášenlivé povaze amorálního Vendela je jasné, že toto soužití nebude dělat dobrotu. P. Čepek zde ztvárnil další z jeho nezapomenutelných rolí, neboť jeho bídák Vendel je známý jako necitlivý a zhýralý alkoholik, který navíc neváhá pojistit otcův statek vysokou částkou proti požáru, který má v plánu úmyslně založit. Jeho pracovitý a klidný bratr K. Chromík je povahy naprosto opačné, v dramatické scéně na konci filmu zachrání s nasazením života na poslední chvíli navzdory Čepkově paličské snaze rodinnou zemědělskou usedlost. Kachyňovo drama se na můj vkus věnuje až příliš místním folklorním tradičním zvyklostem místních obyvatel v průběhu roku, až se může zdát, že je hlavní příběh odsunut do pozadí. Ve vedlejších rolích manželek obou bratrů se objevily M. Málková, podobných nedobrých charakterových vlastností jako její manžel Vendel a J. Hlaváčková, hezká a milá manželka jeho bratra. V rolích venkovanů se ukázali místní blázen R. Hrušínský ml., výborný V. Babka zpívající a hrající neustále na cimbál a sedlák L. Munzar. Srovnáme-li toto Kachyňovo dílo s o rok mladší šíleností zvanou Smrtí mouchy, rozdíl ve všech filmových aspektech je naprosto diametrální, přesto však cítím, že ani přes neveselý a zajímavý příběh z prostředí, kde se těžce pracuje od rána do večera, ani přes tradičně vynikající výkon P. Čepka nemohu udělit vyšší než průměrné hodnocení.