Schlierkamp

Československá čtyřicetiminutová pohádka podle českých lidových motivů o nebojácném Frantovi, který šel do světa, aby se naučil bát. Dva lesníci, které cestou potká, ho pošlou do zakletého mlýna, kde straší a kde se seznámí s rodinou mlynáře, která právě strašidelné stavení opouští. Zde poprvé propuknou milostné city k mlynářově dceři Verunce (baletka J. Andrsová). V hlavní roli chasníka, který měl pro strach uděláno, se představil L. Trojan. Během noci, kterou odvážně stráví ve mlýnici, se seznámí s dvojicí strašidel (potrhlý F. Filipovský a ukňouraný J. Kemr), kteří navzdory své průhlednosti působí komickým dojmem a pomocí své odvahy a škapulíře se zázračnými bylinkami, který Frantovi věnovala dobrosrdečná Verunka, bývalé mlynáře prokleté za svou hamižnost osvobodí. Když má ráno Franta vyjádřit své city mladé mlynářce, dostane strach z odmítnutí a odejde. Jakmile si však uvědomí, že se vlastně naučil bát, i když jinak než si původně představoval, ihned se ke své milé vrátí. V dalších rolích pěkné a příjemné pohádky od J. Macha se ukázali J. Vojta a J. Beyvl coby drvoštěpové a O. Velen představoval mlynáře.

Československý televizní kriminální film odehrávající se v rekreační chatě filmařů, kde bylo nalezeno mrtvé tělo profesora Bukovanského. Všichni přítomní rekreanti se okamžitě stanou podezřelými z vraždy, kterou vyšetřuje duo kriminalistů V. Neužil starší, který se v tomto filmu vymanil ze své nevýraznosti a charismatický P. Pípal s nezaměnitelným hlasem. Když jsou vyšetřovatelé hotovi s prvním kolem výslechů, dojde k další vraždě, která měla zahladit stopy po té první. Indicie zavedou kriminalisty do minulosti, a sice do Barrandovského filmového studia během válečných let a přitom vychází najevo, že vraždami chtěl jeden bývalý kolaborant zakrýt svoji dřívější servilitu vůči okupantům. Kromě vyšetřovatelů se v kriminálce P. Háši objevil J. Samek coby druhá oběť vraha, bohužel pro identifikaci ostatních postav mé filmové znalosti nestačily, neboť jejich protagonisté i jejich jména byli pro mě naprosto neznámí. Komorní kriminálku hodnotím díky zajímavému složení ústřední dvojice vyšetřovatelů, dobře napsanému scénáři, závěrečnému vysvětlení a neokoukaným tvářím vedlejších postav mírně nadprůměrně.

Italský kriminální thriller poukazující na korupci v justici a policii a na propojení organizovaného zločinu s vysokými státními institucemi. Hlavní hrdina, strážmistr Ludovico Graziano (G. M. Volonté), byl přidělen jako tělesná stráž soudci ohroženém na životě, a společně přijdou na stopu navázání aktivit mezi uprchlým zločincem Caligarim a důstojníkem italské tajné služby. Ačkoli se Graziano snaží, aby jeho jméno v žádných záznamech nefigurovalo, přesto je mafiány identifikován, je zařazen mezi nebezpečné osoby a právem se obává o svůj život. Snímek se natáčel v době, kdy italská mafie měla skutečně dlouhé prsty, a vraždy nepohodlných vysokých státních úředníků na ulici nebyly ničím výjimečným. Snímek D. Damianiho nabízí od začátku tísnivou atmosféru, kde se nedá věřit nikomu a kde může být člověk na každém kroku napaden útočníkem. Ačkoli Graziano sám přiznává, že má z nastalé situace strach, dokáže se díky důmyslným odposlechům chytře vyhnout plánovanému atentátu na jeho osobu. Bohužel pro něho je organizovaný zločin tak dokonale propojen z nejvyššími státními úředníky, že je pro něho nemožné vyváznout z této situace živý. Film se vyznačuje rozumně dávkovanými akčními scénami, které spolu s všude přítomným nebezpečím vytváří ojedinělou atmosféru strachu. G. M. Volonté, jehož jméno se pro mě stalo zárukou filmového zážitku nejvyšší kvality, předvedl svůj obvyklý vysoký standart, jeho působivé herectví je doprovázeno vnitřními promluvami, v nichž přemýšlí nad svou bezvýchodnou situací. Během dvouhodinového vzrušujícího představení jsem nenalezl jediné slabé místo a uděluji tomuto skvělému italskému thrilleru maximální hodnocení.

Československá televizní inscenace podle stejnojmenné divadelní hry norského dramatika H. Ibsena nahlížející do vyšší společnosti na jednom norském maloměstě. Rodina zámožného podnikatele a konzula Karstena Bernicka (L. Munzar) je ve městě pokládána za vzor ctnosti a příkladnou oporu společnosti. Po příjezdu příbuzných z ciziny však vyplouvá na povrch skutečný charakter váženého dobrodince, neboť se připomínají jeho finanční machinace a mravní poklesek v minulosti. Současně v rámci zachování dobrého jména firmy přikáže vyplutí nedostatečně opravené lodi podle původního plánu, což pro nebohé cestující znamená jistou zkázu. Konzul Bernick dokonce vědomě pošle na nebezpečnou lodní cestu svého bratra(?) Johana (J. Vala), který ho vydírá prozrazením jeho minulosti. Rodinné vztahy a příbuzenské poměry nebyly ve snímku E. Sokolovského úplně jasně vysvětleny, což však nic nemění na celkovém poslání příběhu, kdy se morálně pokleslý člověk pokrytecky na veřejnosti prezentuje jako symbol mravní ctnosti. Pravý smysl veškerých konzulových investic do rozvoje města se jeví jako primární obohacení jeho samého, o čemž vypovídá zakoupení pozemků, na nichž se má stavět přípojka na hlavní železniční trať. V dalších rolích tohoto sociálního dramatu, jež obžalovává vysoké společenské vrstvy z pokrytectví a povýšenosti, se objevil J. Langmiler, jakožto potrhlý strýček předstírající chorobu, dále J. Holý jako Bernickův tajemník či V. Ráž představující konzervativního profesora. Ženské role byly obsazeny nepříliš zajímavými herečkami, výjimku tvoří mladá půvabná J. Šulcová coby sirotek Dina, který byl vychován v Bernickově rodině. Právě díky milostnému soupeření a roztržce mezi Johanem a puritánským V. Rážem o ruku Diny, vyjde na povrch zapomenutá Bernickova minulost. Zpracování Ibsenovy divadelní hry se sarkasticky myšleným názvem není především v první polovině příliš záživné, v závěru se však objeví četné dramatické události, který můj dojem z tohoto díla poněkud vylepšily, přesto bych se však přikláněl k průměrnému hodnocení.

Československá krátká televizní pohádka z jihočeského prostředí o pracovité Kačence (Z. Ondrouchová, žel bohu to byla pro mladou krásnou herečku její poslední role před jejím předčasným skonem), která našla službu na statku, kde v noci straší. V maštali se tam o půlnoci bijí sukovicemi dva černí prokletí čeledínové a hádají se o ukradené peníze a smutný hospodář Z. Martínek neví, jak kletbu zrušit. Na tancovačce prozradí Kačenka tajemství svému milému Vinckovi (P. Štěpánek), který má pro strach uděláno a ihned se rozhodne hospodářství zbavit prokletí. Onen Vinckův vítězný souboj s přízraky v maštali trvá pouze několik vteřin a vypadá to, jakoby ani nemusel vyvinout nějaké úsilí a tento jeho hrdinský čin tak ani nestojí za řeč. Nesoulad mezi dlouhým úvodem a přípravou k tomuto příliš krátkému a navenek banálnímu osvobození statku vnímám jako velký nedostatek, neboť ono potřebné napětí a odvaha, kterou se prezentuje hlavní hrdina, se v tomto případě jaksi nemohla projevit. Celkově dostal P. Štěpánek málo prostoru, více než bojem o srdce své milé zaujal interpretací lidových písní na taneční zábavě. V dalších rolích se objevil L. Pešek jako bylinkář Jíra a kmotřička Apolenka v podání L. Havelkové. Režisérka V. Jordánová natočila spíše podprůměrnou pohádku, ve které se sice dali z počátku zaznamenat jisté strašidelné prvky, ale nezvládnutou hlavní dramatickou částí, vyšli vniveč.

Československá krimi zabývající se krádeží peněz z trezoru ve výzkumném epidemiologickém ústavu, které obdržel vědecký pracovník V. Ráž jako odměnu za objevení nového protitetanového séra. Při krádeži byla kromě odcizení bankovek rozbita zkumavka s bakteriemi tetanu, a dá se tedy předpokládat, že pachatel je nakažen touto nebezpečnou infekční chorobou. Další vědce pracující v této laboratoři představovala I. Kačírková a V. Voska, která byl donucen odejít na jiné pracoviště kvůli falšování výsledků při svých pokusech. Nutno přiznat, že úvodní část do spáchání krádeže není příliš záživná, ale aspoň má divák příležitost nahlédnout do tehdejšího prostředí vědeckého pracoviště. Zlom přichází, když se objeví kriminalista v podání J. Marvana, jehož postava by se svým vyšetřovacím stylem dala považovat za předchůdce jeho slavného rady Vacátka. Snímek se okamžitě díky jeho výraznému hereckému umění stává zajímavějším a před divákem se odehrává klasické pátrání po zloději, které je v závěru korunováno podrobnou a názornou rekonstrukcí činu. Během vyšetřování spolupracuje mistr Marvan s R. Deylem, který se opět prezentoval jako dobový ideologický správňák, ačkoli se tento film veškerým politický tématům vyhýbá. V dalších rolích se objevili L. Pešek a J. Pivec jako bývalí kasaři, kteří byli do případu zapleteni a elegantní F. le Breux coby ředitel onoho výzkumného ústavu. Jedná se o první celovečerní film L. Rychmana, který byl podle tehdejších podivných zvyklostí na začátku a na konci ohraničen naprosto zbytečným a dokonce nežádoucím monologem jakéhosi A. Zíba, jenž měl zřejmě prezentovat pohled správného socialistického diváka. Jedná se spíše o slabší filmové dílo, které však díky obsazení J. Marvana dosáhlo aspoň na průměr.

Australský film odehrávající se v Melbourne vyprávějící o skupině násilnických neonacistů, kteří se snaží podle zvrácené ideologie A. Hitlera rasově vyčistit svoji zem od asijských přistěhovalců. Tito primitivové většinou chodili na nebohé Asiaty v přesile a jejich agresivita se projevovala nevídanou brutalitou. Vůdcem gangu byl bezcitný fanatik nazývaný Hando v podání skvělého R. Crowa v jeho hereckých začátcích, jenž se zájmem pročítal Mein Kampf a svůj pokoj se vyzdobil nespočtem swastik. Dalšími členy gangu byli mimo jiné Handův nejbližší ´spolubojovník´ Davey (D. Pollock, jenž nedlouho po natočení snímku spáchal z nešťastné lásky k J. McKenzie sebevraždu skokem pod vlak) a Gabrielle, Handova milenka a mladá epileptička závislá na lécích (J. McKenzie). Po sérii neúspěšných násilnických a loupeživých výprav, kdy si rozlícený dav Asiatů počíhal na své tyrany a zničil jim jejich útočiště a poté se Handovi nevyvedla loupež v domě Gabriellina otce, se začíná gang holohlavých tupců pomalu rozpadat. Krach Handovi tlupy byl dokonán odchodem Daveyho a Gabrielle, kteří v sobě mezitím nalezli zalíbení, a také nekompromisním policejním zásahem uskutečněným na Gabriellino oznámení. V závěru propuká naplno Handova zoufalá a nekontrolovatelná zášť a touha pomstít rozpad své skupiny. Kontroverzní snímek G. Wrighta, jenž byl v některých zemích zakázán, vyniká strhující atmosférou plnou málo vídaných bestiálních a nerovných soubojů a unikátním otevřeným pohledem do společenství neonacistického gangu. Mrazivé akční scény zabalené do poutavého příběhu přispěly k výjimečnému a šokujícímu filmovému zážitku a nedovolují mi hodnotit snímek jinak než maximálním počtem.

Česká kriminální komedie o záhadném mladém muži (K. Höger), který se nečekaně objeví u starosty a doplní počet jeho hostů na čtrnáct, neboť třináct osob u stolu prý přináší neštěstí. Překvapení, které způsobil, když se představil jako Pavel Čtrnáctý, nebylo nic proti tomu, když bez okolků políbil starostovu dceru Emu (D. Frýbortová) a projevil ji tak před všemi hosty svou náklonnost. Höger získal místo jako knihovník u pana Linharta (záhřebský rodák Z. Rogoz), jehož trezor byl zanedlouho vykraden. Poté pracuje pod jiným jménem jako osobní sluha u továrníka Berseckého (K. Dostal), jemuž byly odcizeny šperky, a to se už jistě nejeden divák domnívá, že má s loupežemi něco společného. Nevyjasněná Högerova přítomnost u obou krádeží způsobí rozkol mezi Čtrnáctým a Emou, avšak v závěru bylo jeho podivné počínání, včetně jeho pravé totožnosti a povolání, smysluplně vyjasněno hledáním dodatku k závěti, v níž mu má být odkázán majetek. Snímek je výjimečný tím, že na režisérské židli seděl O. Nový (společně s A. Zelenkou) a jeho ojedinělé autorské dílo díky závěrečnému překvapivému vysvětlení přináší zajímavý filmový zážitek. Ve vedlejších rolích se objevil vykutálený hrabě R. Schránil, komický strýček Kilián v podání F. Filipovského či L. Zemková jako Berseckého dcera Lydie, která se prezentovala úvodním opileckým vystoupením a poté se na jedné společenské události objevila ve velmi extravagantních šatech. Ve filmu natočeném podle německé předlohy se K. Höger prezentoval elegantním hereckým výkonem, avšak kromě něho, smysluplného závěrečného rozuzlení a režiséra, který si poprvé a naposledy odskočil od svého hereckého povolání, v něm nespatřuji nic významného.

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně.

Československý televizní detektivní film natočený podle novely F. Gérarda, který se zabývá vyšetřováním záhadné vraždy sira Fairfaxe. Příběh se odehrává na rozsáhlém anglickém sídle u lorda z Colchesteru, kam je pozváno plno hostů včetně inspektora Mereditha v podání J. Adamíry. Ten už byl dříve mladou lordovou manželkou Pamelou J. Hlaváčovou upozorněn, že je vydírána neznámým člověkem kvůli kompromitujícím fotografiím z jejího předchozího vztahu. Anglického aristokrata, trávícího většinu svého času v pracovně, věnujícího se studiu historických listin, si zahrál L. Boháč. Během vyšetřování vychází najevo neklamné důkazy svědčící proti bývalému partnerovi lady Pamely Meru Fossetovi, kterého ztvárnil E. Cupák. Ten však veškerá obvinění odmítá a inspektoru Meredithovi nezbývá, než s pátráním po vrahovi pokračovat. Kriminalistická výjimečnost snímku spočívá v tom, že se pachatel k vraždě sám přizná, neboť předpokládá, že dle nalezených a nastražených důkazů bude ze spáchání zločinu obviněn někdo jiný. Kromě skvěle vymyšlené detektivní zápletky můžeme ve snímku J. Novotného obdivovat zajímavé herecké osobnosti, které se ve filmu objevily. Překvapením pro mě bylo poskytnutí více hereckého prostoru J. Lírovi, než u něj bývá zvykem a dále mě potěšilo obsazení B. Prokoše do role policejního důstojníka. Oběť s nevybíravým chováním představoval J. Němeček a manželku inspektora Mereditha ztvárnila I. Kačírková, která nevinnou poznámkou přivedla svého muže na správnou stopu. Ojedinělé noblesní herectví hlavní postavy spolu se skvěle napsanou předlohou s překvapivým vyústěním příběhu posunulo v mých očích tuto kriminálku do nadprůměru.