Schlierkamp

Francouzský thriller odehrávající se v Nice popisující příběh osamělé Peggy Listerové (M. Darc), která se na pláži seznámila se sympatickým spisovatelem Francoisem Rollinem (C. Brasseur). Neodbytný spisovatel se ihned začne tajemné a zamlklé ženě dvořit a ucházet se o její přízeň. Zanedlouho je Francois pozván k elegantnímu a neznámému muži s nejasnými úmysly, který se představí jako Peggin právník Marc Rilson (A. Delon) a ten překvapenému hostu začne vyprávět o temné minulosti jeho klientky zatížené ústavní léčbou proti závislosti na drogách a vraždě manžela. Důrazně ho varuje před dalšími styky s Peggy, zejména proto, že dotyčná trpí chorobnou nenávistí k mužům. Francois však nedbá Delonových rad a pokračuje ve vztahu s Peggy, i když sám postupně seznává, že na jeho milované je něco tajemného, obzvláště poté, co je nalezen mrtev její zahradník a Rilsonův bratr. Vraždám předcházela i dramatická scéna v opuštěném hotelu a napadení Francoise v potemnělém podzemním parkovišti, které nebylo smysluplně objasněno. Podstata psychologického thrilleru G. Lautnera spočívá v tom, zda je Peggy skutečně ona nelítostná vražedkyně s psychickou poruchou či má vraždy na svědomí někdo jiný. Závěr snímku se odehrává v okolí průsmyku Col de Turini proslaveného rychlostní zkouškou rallye Monte Carlo, kde dochází k vysvětlení všeho podstatného a odhalení pravých charakterů hlavních postav. Ňadra z názvu snímku se objevila až v úplném závěru a poeticky symbolizují charakter Peggy Listerové, jejíž představitelka byla mezi lety 1969-1984 skutečnou Delonovou životní partnerkou. Vzhledem k množství více kvalitních francouzským thrillerů z této doby se v mých očích se jedná spíše o průměrný film, kde mi hlavní ženská postava nikterak nepřirostla k srdci, spíše bych kromě Delona, který nedostal tolik prostoru, ocenil méně známého C. Brasseura.

Československá televizní komedie vyprávějící o začátku kariéry mladé učitelky Evy Šebkové, žijící sama v malé garsonce na pražském sídlišti. Film vznikl podle prvního a hned velmi kvalitního scénáře tehdy ještě neznámé H. Pawlowské. Do role hlavní představitelky sympatické a inteligentní učitelky domněle trpící nadváhou byla velice vhodně obsazena J. Bartošová, která se mi jeví jako velmi zajímavý herecký úkaz, neboť se v její osobě spojuje atraktivní vzhled, klidné, zdrženlivé a nezaměnitelné mírně melancholické vystupování před kamerou, což způsobilo, že především pozitivní projev této bývalé herečky přináší divákovi příjemný dojem z tohoto snímku. Hlavní postava se nenásilně snaží najít vhodného životního partnera, avšak veškeré její snahy končí neúspěchem, neboť naráží na samé exoty a zkrachovalce (slizký soused J. Přeučil, školník V. Krška, pojišťovák R. Jelínek, neznámý slovenský opilec). V hlavní dramatické složce jinak oddechového a vtipného snímku se stává obětí nepěkné hry ženatého souseda V. Kratiny a v momentě, kdy u ní po tomto bolestivém zážitku nastává krize, přichází konečně na scénu vhodný protějšek. Taktéž Evin styl výuky, jež ve snímku vnímám jako okrajovou záležitost, nejen potvrdil její spravedlivý, chápavý a přátelský charakter, ale získal si i přízeň a autoritu nenásilnou a přirozenou formou u svých pubertálních žáků. Kromě postavy bezcitného studenta konzervatoře se V. Kratina hudebně a pěvecky postaral o ústřední píseň, která se ve snímku J. Vošmikové objevila. V ženských rolích se objevila J. Dítětová jako Evina maminka, ředitelka školy M. Dvorská, sousedka V. Jeníková či pomatená kantorská kolegyně K. Fialová. V dalších rolích mě zaujal rozumný domovník J. Vozáb či zákeřný a mstivý číšník J. Kodet. Komedie, v níž je mladá žena zejména svojí matkou za každou cenu tlačena do vdavek, na mě zapůsobila velmi příjemným dojmem a domnívám se, že i díky mnoha vtipným okamžikům si mohu dovolit hodnotit tento film lépe než průměrně.

Československá veselá televizní pohádka o kořenářce, kterou vrchnost reprezentovaná rychtářem a obecní radou nařknou z čarodějnictví. Kořenářka Loukotová (M. Dvorská) zná sílu léčivých bylinek, je nezávislá na obecních rozhodnutích, neboť žije se svými dětmi na samotě a omezený a namyšlený rychtář v podání výborného J. Větrovce ji chce tímto způsobem zkrotit. Díky pomoci potulného krajánka L. Mrkvičky, který se vydává za zámeckého doktora, však zloba a neúcta k moudré ženě opadne a ještě přiměje celou obecní radu, aby vystrojila veselku kořenářčině dceři Lidce (J. Bartošová) a zámeckému kočímu Jankovi (J. Schwarz). Kromě tradičně skvělého výkonu pana Větrovce zde zaujal i P. Trávníček, hrající rychtářova rozmazleného syna Cyrila, který má na pohlednou Lidku zálusk, avšak je odmítnut. Zábavný Cyrilův noční pokus o vystrašení kořenářky skončil podobným fiaskem jako jeho námluvy. Pohádka V. Karlíka je zpracována velmi sympaticky, prostředí, kostýmy a dialogy jsou velmi líbivé, avšak díky velmi krátké stopáži, která nedosahuje ani čtyřiceti minut, je příběh hodně zkrácen a nemohl se patřičně rozvinout. Z tohoto důvodu jsem nucen hodnotit pouze průměrně, neboť jakékoliv jiné hodnocení by bylo vůči ostatním dílům nespravedlivé.

Československá televizní pohádka z krkonošského prostředí vyprávějící o chudém ševcovském tovaryši Frantovi (M. Vávra) a zlé vdově po jeho mistrovi (A. Kreuzmannová). Ševcová by si ráda vzala mladého a šikovného tovaryše za muže, avšak ten je zamilovaný do chudé Marjánky (C. Morávková) a její nevýhodnou a naivní nabídku odmítne. Ševcová ze vzteku Frantu vyhodí z domu a ten se odebere na místní bál, který se koná v hostinci. Protože ševcová by se také ráda na bále obveselila a nemá k sobě vhodného tanečního partnera, donutí pod pohrůžkou použití lýkových provazů tamějšího hastrmana J. Skopečka, aby tam šel s ní. Na bále se brzy projeví, koho že to má ševcová za neobvyklého tanečníka, hastrman se vzepře vyhrožování ze strany ševcové a domluví se s Frantou, že budou ševcovat spolu. Krátký a jednoduchý příběh, kde se to hlavní odehrává na tanečním bále, je zpestřen krkonošským nářečím. Ve vedlejší roli sympatického souseda se ukázal J. Pleskot. Krátkou černobílou pohádku s krkonošskými lidovými písničkami o potrestání lakomé ševcové natočil P. Kraus a z mého pohledu se nejedná o nic výjimečného, ale s přehledem se tato pohádka vejde do průměru československé pohádkové tvorby.

Francouzský film, v němž se dvojice mladíků Jean-Claude a Pierre, jimž nic není svaté, bezstarostně potulují Francií. Hlavní postavy ztvárnili dva mladí nadějní herci G. Depardieu a P. Dewaere, jejichž největší záliba spočívala v prazvláštních sexuálních dobrodružstvích. Na živobytí si tito drzí hipíci se sklony k výstředním experimentům vydělávají krádežemi a jako dopravní prostředky používají výhradně ukradené vozidla. Během jejich bezcílného putování se seznámí s dívkou Marie-Ange (Miou-Miou), která se nebrání náhodným sexuálním vztahům a stává se společnou milenkou obou ´buzíků´. Tato půvabná herečka se v mnoha scénách objevila nahá a nebránila se ani natáčení několika odvážných milostných scén. Hlavní protagonisté dostávají šílené nápady, při nichž se setkávají s ještě většími magory (z vězení propuštěná žena se sebevražednými sklony či její syn, taktéž propuštěn z kriminálu na svobodu s touhou pomstít se za své uvěznění), než jsou oni sami. Přestože se Depardieu ve filmu prezentuje jako starší z dvojice, ve skutečnosti byl P. Dewaere o rok starší. Snahou šokovat jak provokativními dialogy, tak zobrazením sexuálních scén se tento film B. Bliera může v jistých ohledech připodobnit o rok starší Velké žranici. Neurčitým volným ukončením příběhu a také absencí dramatické zápletky film vyznívá jako sled bizarních událostí dvojice, která svou drzostí a neomaleností zacházela až na hranici snesitelnosti.

Československé drama natočené podle části románu J. Otčenáška Občan Brych odehrávající se v únoru 1948, kdy moc ve státě přebírá komunistická strana a občané se musí přizpůsobit novým společenským a politickým poměrům. Hlavní hrdinka, vysokoškolská studentka Jana Ctiborová (L. Švormová) vnímá averzi jejího autoritativního a intelektuálního otce K. Högera vůči nástupu komunistů k moci a současně žije v obklopení nadšených a energických studentů, kteří tuto dobu chápou jako začátek nové a spravedlivé společnosti. Její utajovaný milenec, student medicíny Jindra (J. Vala), taktéž sympatizuje s komunistickými myšlenkami a Jana se tak ocitá v tísnivém sevření, kdy si hledá svou vlastní životní cestu a zároveň nechce zklamat své blízké. Konflikt, který zákonitě musel přijít, se odehrál na oslavě Janiných narozenin v bytě Ctiborových, kde se bez pozvání objeví její tajný milenec J. Vala, jenž se i díky svému nezdvořilému a hulvátskému chování pochopitelně neshodl s jejím otcem nejen na novém společenském uspořádání, ale i na budoucnosti své dcery. Vynucená změna uvažování v novém státní zřízení se nejvíce projevila u pana Ctibora, dříve zapřisáhlého odpůrce komunismu, kdy z důvodu udržení své pracovní pozice se pokusil vstoupit do strany a byl donucen vysvětlit svůj změněný postoj před zaplněným sálem. Tento charakterní poklesek a ohnutí zad svému otci Jana, která mezitím do strany vstoupila také, ale dobrovolně a z nezištných důvodů, nikdy neodpustila, obzvláště poté, kdy na povrch vyplavaly dlouholeté neshody mezi ním a Janinou nevýraznou matkou odsunutou do kuchyně (M. Vášová). Kromě vynikajícího K. Högera se ve snímku L. Helgeho objevili v rolích rozvášněných studentů B. Bohdanová, J. Skopeček, Z. Řehoř či I. Mistrík. Jarní povětří roku 1948 bylo ve znamení velkých společenských změn a ukázkou pravých charakterů. Psychologické rodinné drama L. Helgeho na mě svým zpracováním i příběhem velmi zapůsobilo, ostatně jako většina režisérových děl, a nepřikrášlený a na svou dobu velmi otevřený pohled na únorové změny očima mladé generace stojí určitě za zhlédnutí.

Americký akční film se S. Stallonem v hlavní roli, který se zabývá pátráním po masovém vrahovi a jeho pomocnících řádících v ulicích Los Angeles. Poručík Marion Cobretti v podání Stalloneho se vyznačuje nekompromisním jednáním se zločinci a s tím souvisejícími problémy s nadřízenými. Snad nikdy se tento herec neprezentoval tak frajerským stylem, a proto image a vystupování tohoto amerického svalovce v tomto filmu překonává všechna očekávání. Ve snímku si zahrála i tehdejší Stalloneho manželka B. Nielsen, která představovala svědkyni násilností hledaného zabijáka a současně i osobu, u níž je žádoucí důkladná policejní ochrana, kterou si vzal na starost právě Cobretti. Kromě výrazného image hlavní postavy a typické hudby 80. let zaujme i výborná automobilová honička odehrávající se přibližně v polovině filmu. Díky informaci policejní kolegyně, která ve skutečnosti tajně spolupracuje se skupinou vrahounů, je Stalloneho úkryt odhalen a on je spolu se svědkyní nucen odolávat nájezdu motorkářského gangu pod vedením onoho masového vraha. Následuje divoká přestřelka během níž Cobretti skolí všechny své protivníky a v závěru si to efektně vyřídí i s hlavním nepřítelem, kterého ztvárnil B. Thompson. Snímek G. P. Cosmatose, autora mnoha podobných akčních filmů, měl zřejmě vyjadřovat odpověď na Komando s A. Schwarzeneggerem, což se podařilo pouze do jisté míry, neboť ačkoli může Cobra nabídnout také spoustu výborných scén, věhlasu legendárního Komanda nedosahuje a zůstává pouze nadprůměrným akčním filmem.

Československý televizní kriminální film odehrávající se na ostravském vědeckém virologickém pracovišti, kde se tým odborníků pod vedením doktora Gala snaží objevit vakcínu proti novému původci encefalitidy. Členkou týmu je i mladá stážistka Kateřina (L. Kucharská), která onemocní chřipkou, avšak později vyjde najevo podezření na nebezpečnou infikaci zkoumanými viry. Současně se na pracovišti vyšetřuje ztráta morfia, ve které má prsty mladý dokumentarista, starající se o technické zajištění výzkumu. Tohoto volnomyšlenkářského mladíka majícího potíže s uznáváním autorit ztvárnil svým typickým frajerským způsobem M. Vašut a jeho postava byla jediná, ve které jsem rozpoznal jméno jejího představitele, neboť do ostatních rolí byli obsazeni neznámí herci z ostravského divadla. Ve snímku se také objevila novinářka M. Logojdová, která se vyptávala vedoucího výzkumu na různé informace, a když se nedozvěděla potřebné údaje, zkusila tahat rozumy z Vašuta, u něhož se mimo jiné zajímala, kde by mohla sehnat morfium. Záhy se ukázalo, že domnělá novinářka, jež se nechala pro zisk informací i Vašutem umělecky nafotit, je tajná agentka veřejné bezpečnosti. V závěru se vztahy na pracovišti mezi vedoucím výzkumu a dokumentaristou vyhrotili do té míry, že se všechny prohřešky včetně nákazy nebohé stážistky vyjasnily. Přestože se zapomenutý snímek režiséra F. Mudry odehrává v zajímavém vědeckém prostředí, ne úplně srozumitelný příběh i herecké výkony mě nechaly až příliš chladným, čemuž odpovídá i podprůměrné hodnocení.

Český mysteriózní thriller natočený podle stejnojmenného románu M. Urbana zabývající se odhalováním tajemství kolem slavného stavitele církevních budov Jana Blažeje Santiniho (1677-1723), který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika. V hlavní roli dramatu se představil D. Švehlík jako Martin Urmann, zaměstnanec v jedné reklamní agentuře, který dostal téměř nesplnitelný úkol vymyslet universální větu, který má ospravedlnit jeho vyhazov. Souvislost mezi universálním reklamním sloganem a barokním architektem Santinim jsem i přes veškerou vůli nedokázal odhalit a film tak nutně postrádá hlavní smysl. Současně mi nebyl jasný cíl, ke kterému chtěl D. Švehlík během svého pátrání za pomoci profesora religionistiky Robse (M. Stropnický) dospět. Nedokážu si představit, že by mu pátrání v Santiniho církevních stavbách mohlo jakkoli pomoci s jeho pracovním úkolem a jak by mohlo být vůbec prospěšné i jiným způsobem. Ono Santiniho poselství, které bylo pomocí kódovacích tabulek složitě interpretováno a v závěru vyřčeno, mě absolutně neuspokojilo a nepřesvědčilo o jeho důležitosti, na rozdíl od filmových postav, které si nepochopitelně pochvalovaly jeho genialitu. Během Švehlíkova pátrání byli navštíveny ty nejvýznamnější Santiniho stavby na našem území, a sice na Zelené hoře, ve Křtinách, Rajhradu, Kladrubech a Plasech a každá návštěva těchto úctyhodných chrámů skončila zavražděním hlídače, faráře či kostelníka. Za těmito vraždami, které se překvapivě nikterak nevyšetřovaly a ani nebyly uspokojivě vysvětleny a odůvodněny, stála němá, nemocná slečna s údajným uměleckým nadáním, která chtěla těmito násilnými činy D. Švehlíka chránit. Jedna z jejich vražd byla provedena obzvlášť brutálním způsobem a D. Švehlík musel poté nebohého převora křtinského kláštera v podání M. Pavlaty se sekerou zaraženou v hlavě odtáhnout do sklepení. Onu vražedkyni, které by se jako zákony netýkaly, a její sestru-dvojče, které se také kolem Urmanna motala, ztvárnily L. a P. Molnárovi. V dalších rolích se ukázala nesympatická M. Timková a M. Taclík jako Urmannova kolegyně, resp. nadřízený v reklamní agentuře. Mystický rozměr tohoto filmu byl velmi dobře nastaven, k jeho prohloubení byly použity téměř dokumentární záběry na výše jmenované stavby včetně detailů na zdobené ornamenty a klenby, které spolu s liturgickou hudbou a dávným tajemstvím docílily zajímavého filmového zážitku. Ony nesrovnalosti, které nelze přehlédnout, neboť dokázaly významně narušit skladbu a především celý smysl tohoto filmového díla J. Stracha, nedovolí přistoupit k vyššímu ohodnocení. Režisér J. Strach se se svými mysteriózními filmy či seriály proslavil až později, zde se aspoň výborně osvědčila spolupráce mezi historicky nevzdělaným vyšetřovatelem a profesionálním religionistou, kterou s úspěchem využíval i v budoucích dílech.

Československá čtyřicetiminutová pohádka podle českých lidových motivů o nebojácném Frantovi, který šel do světa, aby se naučil bát. Dva lesníci, které cestou potká, ho pošlou do zakletého mlýna, kde straší a kde se seznámí s rodinou mlynáře, která právě strašidelné stavení opouští. Zde poprvé propuknou milostné city k mlynářově dceři Verunce (baletka J. Andrsová). V hlavní roli chasníka, který měl pro strach uděláno, se představil L. Trojan. Během noci, kterou odvážně stráví ve mlýnici, se seznámí s dvojicí strašidel (potrhlý F. Filipovský a ukňouraný J. Kemr), kteří navzdory své průhlednosti působí komickým dojmem a pomocí své odvahy a škapulíře se zázračnými bylinkami, který Frantovi věnovala dobrosrdečná Verunka, bývalé mlynáře prokleté za svou hamižnost osvobodí. Když má ráno Franta vyjádřit své city mladé mlynářce, dostane strach z odmítnutí a odejde. Jakmile si však uvědomí, že se vlastně naučil bát, i když jinak než si původně představoval, ihned se ke své milé vrátí. V dalších rolích pěkné a příjemné pohádky od J. Macha se ukázali J. Vojta a J. Beyvl coby drvoštěpové a O. Velen představoval mlynáře.