RAiken

Lehce nekonvenční počin přeplněný zajímavými postavičkami, které se chovají podle předem neurčených vzorců, takže z toho nakonec vyleze neskutečně příjemná pakárna v tom nejlepším slova smyslu. Příběh o ovládaní jedněch lidí druhými je vykreslen ve všech možných kategoriích: silný ovládá slabého, inteligentní hloupého, svéprávný nesvéprávného, sexuálně nadřazený svého podřazeného. Celkový feeling je originální a velice záživný bez hluchých míst. Navíc Leelee Sobieski její PŘEDNOSTI nikdy neslušely víc než zde, a to přímo v latexovém kostýmku…

Tradiční road-movie okořeněná především neokoukaným prostředím Jižní Ameriky, netradičním hrdinou v popředí a sympatickým emocionálním vykreslením známého revolucionáře Che Guevary. A to prosím téměř nezatížené jakýmkoliv politickým poselstvím, za čímž si stojím navzdory některým komentářům okolních uživatelů. Herecky výborné duo se pomalým tempem rozjíždí skrze Argentinu, Chile, Peru, Kolumbii až do Venezuely a rytmus roste společně s horkem kontinentu a film se pomalu přetavuje z cestopisu až k jednoduchému, ale přesvědčivému zobrazení motivů, které klučinu studujícímu medicínu dohnali až do země zaslíbené doutníkům a líbezné hudbě…

Kašlete na předsudky, recenze, žebříčky nejlepších filmů či nadšené ohlasy filmových kritiků. A prostě dělejte to, co vždycky – koukněte na to svým vlastním okem, oceňte film svým srdcem a rozumem a interpretujte si pouze to, co budete chtít a ne to, k čemu budete nuceni významnými kritiky. Jak to celé dopadne? Úžasně. Občan Kane JE (nikoli byl) fantastický film, i když nevíte nic o historii filmu, nevíte nic o technice a je vám ukradená kamera sama o sobě, ale přesto dokážete ocenit film jako celek – jako výsledný produkt, který hodnotíte dnešníma očima. Originální způsob vyprávění, bravurní herecké výkony a především mysteriózní atmosféru je nutné ocenit v každé době, ať už k jejímu vytvoření dojdete různými prostředky. Orson Welles si však vybral prostředky více než výmluvné a svou obrazovou vizualizací dokonale splynutou s ostatními filmovými kumštýři, zejména s maskéry a s výpravnými výtvarníky vytvořil fascinující obraz společnosti, a to jak z celkového pohledu, tak z pohledu jednoho člověka, jehož příběh zaujme každého z nás. Občan Kane je starý, ale věčný film. A ačkoli nevíte nic o historii filmu a jeho meznících, sami po zhlédnutí Občana Kanea dojdete k názoru, že tenhle film by tam tak nějak mohl eventuelně patřit, ať už ve vašich očích obsadí přední či zadní pozice…

Nanejvýš chladné dílo od režiséra, který mě předtím vždycky dokázal rozehřát na nejvyšší stupeň. Tykwer vskutku zabřehl do vod mainstreamu a do filmu nevložil takřka nic ze své geniality, kromě akční vsuvky, kterou po něm stejně zřejmě chtěli producenti a on ji vyšperkoval po svém. Snímek začíná takřka na bodu mrazu a postupně zatápí a je čím dál lepší, ale nakonec nedokáže splnit ambice a nudí, a to neskutečně svými klišé a hereckými výkony z povinnosti bez náznaku emocí, které se nedokážou přenést na diváka. Ačkoli si všichni myslíme, že to takhle s koporacemi na světě chodí, tak film svým zpracováním a tlakem na pilu spíše vyvolává dojem, že tomu tak není, že jde pouze o zábavný cynický a tím i v dnešní době přitažlivý počin snažící se vytěžit ze zajímavého námětu. Clive Owen je bez šťávy, Naomi Watts už snad ani nechce nikde vyniknout, děj je navíc překombinovaný a člověku se v něm nechce vůbec pitvat, protože by ho to ještě víc nudilo. Zív, to je nuda... zlé korporace... hodní agenti... čistě morální dobráci... amorální bank... é... ři...(spánek potěší víc)...

Neuvěřitelně podceněný film. Řeči o průměrném thrilleru, který se snaží být rádoby kulervoucí, jsou zcela mimo mísu. Alpha Dog je výpověď o celé jedné generaci, ne náhodou posazené do Kalifornie – domova Hollywoodu. Jde o generaci odkojenou hudebními videoklipy (podivně digitální krev z videoklipu je stejná jako krev u konce filmu), drsnými filmy (plakát Scarface) a všudypřítomnou párty, kterých se hlavní postavy nehodlají vzdát, ani když rozhodují o svém dalším osudu. Život je slast, a když už se narodili sexy a bohatí, tak si to tu hodlají užít a běda, pokud by jim v tom chtěl někdo zabránit. Jejich život připomíná film a oni jednají jak filmové postavy, které si zamilovali. I proto je z filmu cítit naprosto umělá coolovost, a to naprosto cíleně, i když všichni víme, že jejich charaktery rozhodně v pohodě nejsou a oni to vědí rovněž, pouze si na to hrají. Navíc styl filmu, odhalující jednotlivé svědky události, nám skutečně pomáhá v tom, si celou záležitost užít, neboť už víme, jak vše na konci zřejmě dopadne – vše si tak můžeme vychutnat jako svůj oblíbený a omílaný film. Většina uživatelů bohužel chápe snímek značně povrchně, přičemž před tím film podle mého naopak varuje. Nechovejte se jako oblíbené postavy na plátně. Život je o něčem jiném… P.S.: Emile Hirsch, Ben Foster a opravdu fantasticky napsaná postava Justina Timberlaka válí jako nikdy.

Takhle to dopadne, když někdo začne točit z pouhé euforie a scénář se mu v ruce příliš neohřeje. Larry Bishop chtěl zkrátka natočit bombastický šovinistický film, tak tam narve motorky, cool styl, hlášky parazitující na Tarantinových filmech a jelikož má každý chlap rád porno, tak tam nacpe i něco z tohohle krásnýho řemesla. O filmu jako takovém nemůže být řeč, spíše jde o takové pitomé leporelo jednoho omšelého herce o tom, jak natočit zpackaný film…

Upachtěná rádoby běloruská lidová pohádka nacpaná patosem a přeplněná klišé jako běloruské lesy stromy. Edwardu Zwickovi se film rozpadl pod rukama pod stále stejnými nánosy témat, které čekáte od každého filmu o druhé světové válce a židech. Film nemohl a ani nechtěl přinést nic jiného než ucintaný příběh podle skutečné události, který je přeplněn motivy o rodině, lásce, soudržnosti, pomstě a odpuštění. Jakýkoliv přesah a paralela s Mojžísem vyznívá do ztracena. Vše je předem naplánované a všímavý divák okamžitě rozezná, jak bude nejen vypadat další děj, ale dokonce i další záběr. Záchranný kruh naštěstí filmu hází Daniel Craig plný emocí a charismatu spolu se stejně skvěle padnoucím Lievem Schreiberem. Důvody, proč se solidní běloruská legenda na konci musí přetavit v nudný americký biják, mi však zůstaly poctivě skryty. Slušivý vizuální háv podle jisté ruky Zwicka a svědomí připoutané ke smutnému osudu židovské komunity mi však nedovolí sáhnout k tragickému hodnocení…

Přívětivě dusivý a hrozivý film o pomalu utuchající, přesto stále silné moc církve a jejich přestárlých dilemat dotýkajících se exorcismu, moci církve nad svými věřícími ovečkami a jejich spojení s duševními nemocemi. Je vůbec správné připoutat své děti od malička k církvi a slepé víře, aniž by si udělali vlastní názor? Může se takový člověk od této moci v dospělosti odpoutat? Nebo to může dopadnout i tak, jak ukazuje Requiem? Tenhle film tak trochu naštípne váš sloup víry, pokud jste si vůbec nějaký postavili…

Woody, jak jen ty to děláš, že tvé filmy mají takovou vitalitu a svěžest. Přesně takový je sólokapr, působí jako svěží vítr do klišovitých vod romantické komedie. Jeden neurotik lepší než ten druhý (Scarlett a Woody), neskutečně sexy charisma Hugha Jackmana a jedna záhada, která nedá spát ani mrtvým. Originalitě se meze nekladou, a proto i mrtví mohou vstoupit do děje, pokud to přispěje dobrému účelu. Woody nezná mezí a opět je tak trochu ve formě. Lepší než Match Point a opět se soustředící na pestrý vizuální háv, který lze tak snadno dosáhnout v tak kosmopolitním městě jako je Londýn. Věřím a doufám, že Woody k nám bude promlouvat ještě dlouho a až nastane čas jeho odchodu, vrátí se k nám stejně jako zde novinář Strombel a opepří nám život svými nespočetnými dalšími sólokapry…

Zavítejte do města ztroskotanců, konce životních osudů a do míst, kde končí či začínají veškeré naděje – do Las Vegas. Atmosféra neonů a pozlátka všude kolem vás pohltí a postupně zavede až do extrému. Zakončit svou životní pouť sem přijel i neskutečný ochlasta, bravurně ztvárněný Nicholasem Cagem, který nikdy nebyl a nebude tak skvělý jako zde. Potkává zde svého anděla, osobu obdobně zjizvenou a poníženou svým vlastním životem, a to výbornou Elizabeth Shue. Nevyhnutelnost osudu a neodkladnost vlastního rozhodnutí žene oba ke vlastní zkáze, zkáze jedinečné ve své osamělosti. Film je zosobněnou podstatou nemorální korektnosti, a zřejmě i proto jedinečný ve své atmosféře záhuby a všeobjímajícího konce. Strhující forma doprovází brilantní scénář a film je spíše o pocitech než o jakémkoliv rozumovém vnímání. Leaving Las Vegas je deprese dávkovaná po malých panácích, tak abychom na konci mohli bez problémů spolknout celou láhev na jeden zátah. Zaručená depka - zaručená zábava. Tak opojné spojení alkoholu, sexu, bezprostředního chování a vypjatých emocí je možné docílit pouze díky skvělému režisérovi, skvěle padnoucí a jedinečné jazzové hudbě a na jednom jediném místě – v Las Vegas…