RAiken

Ať už se na tenhle film podíváte z různých pohledů a z různých důvodů, vždycky zjistíte, že je to tupá hovadina a pozlacená sračička. Takže proč se na tenhle film podívat? Kvůli tomu jedinému, co nabízí, a to kvůli fotbalu. Z fotbalového hlediska jde vcelku o zábavný počin, ale zcela jistě podle pravidla mezi slepými jednooký králem. Klišé se vrší na klišé, tupost hlavního hrdiny a vůbec celého klišovitého kolotoče okolo hvězdy fotbalového klubu je mi spíše k smíchu. Ale ta celková fotbalová atmosféra a horečka kolem něho je z filmu opravdu cítit, ať už je to záběrem na slavný stadion Santiaga Bernabeua, kamerovým průletem nad trávníkem nebo slavnou ústřední melodií ligy mistrů a nebo hlasy známých komentátorů – na to vše je radost pohledět, samozřejmě jenom pro fanouška. Takže vstup a zmáčkni play, jestli se nemůžeš nabažit popoběhnutím po zeleném trávníku a pohled na fotbalový míč tě nikdy nepřestane fascinovat...

Žoviální úsměv a podivuhodná herecká kreace Wesleyho Snipese ze začátku filmu dává tušit, že by nemuselo jít o obyčejné prachem zašlé béčko… leč tomu tak… skutečně není. Po netradičním úvodu jsme vhozeni sice do exotického rumunského prostředí, ale se stejnou klišovitou zápletkou, kterou známe už pravděpodobně od dob a začátků amatérského filmu. Naštěstí, že Wesley nezapomněl nic ze svého zabijáckého umění a poměrně brutální scény se zajímavými krvavými efekty trošku zvednou výsledný dojem, ale proboha, vám ještě takové scény imponují? Mně tedy ne, jakkoliv se snažím být proti a přistupovat k filmu odlehčeně, tak to prostě a jednoduše nejde. Brak…

WTF? Lidi, viděli jsme stejnej film? Tohle je ta nejprovařenější sračička, která se snaží zaujmout rádoby zamotaným scénářem s twistem na konci, kterých už jsme viděli tucty, a ať už byly zpracovány jak byly, tak nikdy tak hrozně jako zde. Režisér je úplný looser, nedokáže vyvolat jakékoliv napětí, zapomněl používat jakoukoliv hudbu, nepochopil gradaci a už vůbec nezvládá svoje ovečky, které mu pobíhají po place, aniž bychom pochopili jejich motivy. Herci jsou vesměs totiž velice špatní, v čele s Rayem Liottou, který se tváří jak prasátko z dobytčáku, hlavní ženskou představitelku bych byl schopen akceptovat leda tak v nějakém soft pornu a k tomu všemu hraje LL Cool J tvrďáka a lidi věřte mi, i s tim jeho tvrdym ksichtem mu to nevěříte. Postupným odkrýváním stop se neodkryje vůbec nic, leda tak zoufalá snaha scénáristy nějak vybruslit z nastavené kaše, kterou nedokáže zkrotit. Brrr! To se mi zase jednou udělalo špatně. Ruce pryč, bo to jinak špatně dopadne…

Pevně doufám, že jakákoliv podobnost filmových charakterů se skutečnými osobami by byla pouze čistě náhodná či spíše doufám, že celý scénář je vycucaný z prstu a čistě pro efekt a NIKDY nebudu ve skutečném životě moci narazit na takový charakter, jaký naprosto precizně sehrál Christian Bale. Filmem ztvárněný svět je totiž světem bez skutečných hodnot, světem fuckujících postav, převrácených představ o životě a plný drsného cynismu a ponurých myšlenek. A do takové světa se zřejmě město andělů nechtělo dostat. Sonda do života hispánské komunity viděná z pohledu dvou kamarádů o chvíli nabere paralelu s mexickými zákoutími a příběh se posouvá dál ke konci, o němž máte potuchy už od samého počátku. A ač se Freddy Rodriguez snažil sebevíc, byla jeho sympatická postava zcela zastíněna nadávajícím a démonicky přitažlivým Balem, jehož stylizaci jsem ze začátku zcela nevěřil, ale o to víc mě jeho postava postupně přitahovala a imponovala, přesto se mým vzorem nestala. Film o tom, co je správné a co ne, o hnusném šovinismu, o hnusných válkách v jakékoliv podobě, o životě v L. A. a pod ním, ale především o kamarádství a o tom, proč chlapi dělaj špatný věci a pořád stejný chyby. Ale přesto ho holkám radši nepouštějte, i když by se zrovna tohle chtěly určitě dozvědět…

Lehce podmanivý a zároveň otravný film o změnách, ke kterým nakonec možná ani nedojde. K jedné změně ale dojít spíše mělo, a to ke zkrácení několika scén, a taky možná nemělo až tak být tlačeno na pilu. Jeden by si pak mohl uříznout ze samotné pragmaticky dávkované deprese prstíky. Pruitt Taylor Vince sice prohodí pár skromných slov, ale za ty jeho smutný těkavý oči a výraz odhozeného opelichaného pejska byste ho chtěli z čirého srdce obejmout a vyplakat se společně s ním. Malý, komorní, oheň nijak nerozdmychávající filmek, který by se však hodil k posezení u táboráku a k zamyšlení se nad všehomírem... P.S.: A jak by tam bylo krásně, co Fingone?

Jazýčky vah měřící na jedné straně napětí a na té druhé míru nechutnosti a samoúčelného násilí bohužel jednoznačně klesají na stranu bizarního násilí, a to přímo rychlostí, jakou kdysi kdesi padala Dorota Máchalová. Pokud celý film vezmeme jako jednoduchou rovnici a odečteme od něj všechny zbytečnosti, zbyde nám pouhý věchýtek, respektive Jigsawova slupka. Co ty všechny zbytečné, samoúčelné, nechutné vražedné scény ze začátku. Co všechny ty odkazy na minulé díly, vzniklé jenom z důvodu protažení stopáže (nehledě na to, že mi nějak nedávají smysl). Co ony scény, které vypadaly jako další dějová linie, a potom zůstaly nevysvětleny a nedořešeny? Po odečtení těchto 3 nechtěných bonusů nám zůstane pouze asi hodinová epizoda, kde se Jigsaw pachtí s další svou nechutnou hrou, kde pečlivě konstruuje skládačku tak, aby vyzněla šokující pointou. Ale proč ne, zrovna tohle máme na Saw rádi a vysoká dávka napětí nezatracuje ještě Saw III do brakových výšin. Cesta očistcem tak brzy nabírá na spádu a zastaví se až na konci v zajímavé pointě. Škoda jen, že je natolik přehlušena ostatní vatou…

Nejdokonalejší pohádka, co peklo peklem stojí. A ať už peklo bylo či nebylo, je či není, bude či nebude, tahle pohádka byla zařízena dobře. Jenom abych jí viděl, bych si klidně i nechal zlomit šavli, nechal bych se zavřít do šatlavy, nechal bych se naverbovat do armády, ba i tu hodnost vraníka bych snesl. Neb co bych byl neudělal, abych zdejšího pána pekelného neviděl, neboť on jediný byl ke všem spravedlivý. Paradoxem je, že vás pohádka o tom nejkrásnějším peklu, co kdy kdo ztvárnil, vynese až do filmového nebe…

Vzhledem k mému, doufám alespoň zčásti kritickému, přesto však veskrze pozitivnímu a fanouškovskému pohledu na jakoukoliv věc od Tonyho Scotta je těžké Déja Vu ohodnotit. Pokud máte jeho filmy rádi, budete opět polichoceni jeho vizuálně vytříbeným pohledem na svět. Podle mě by svět podle Tonyho byl brutálně represivní policejní stát říznutý Orwellovskou vizí o všudypřítomném sledování. Jedině v takovém světě by totiž mohl vyniknout a uplatnit veškerý svůj um a rozehrát neskutečně orgastické hrátky prodchnuté patriotismem, hrdinstvím, zdařilým střihem či hlubokým výstřihem. Zatím mu ještě takový svět nikdo nenapsal, ale dočkejme času, jednou to přijde. Pokud naopak styl Tonyho nemáte rádi, budete stále a pořád nalézat jakékoliv logické chyby či přehmaty, které ve skutečnosti slouží jako berličky pro to, aby měl Tony odůvodnitelný podklad pro svoje kamerové a střihové hrátky. Váš vztah k těmto berličkám pak i jednoznačně definuje váš vztah k Tonymu Scottovi. Když takovéto hrátky (např. s časem) akceptujete a milujete, neboť poskytují prostor pro akční řež, není pro vás co řešit. Pokud se totiž lehce přenesete přes „podivnou sci-fi“ stránku věci filmu, opět se vám bude líbit, co vám Scott servíruje. No a pokud ne, tak prostě příště na jeho hostinu nechoďte. Mě ale oběd složený z napínavého vyšetřování, proložený lehkou špionáží či frenetickou akcí, s třešničkou na dortu v podobě automobilové honičky ve více časových rovinách (WTF?) chutnal víc než skvěle. Samotnou kapitolou je opět výkon Denzela Washingtona, jehož charismatické herectví, nepotřebuje dle mého už ani vedoucí ruku režiséra…

Přál bych si, aby vám tenhle film zpřeházel veškeré vaše priority a přivedl vás k zamyšlení. Už jenom díky brilantně vybroušenému diaman... ech… zpracování by mohl, respektive MĚL. Bohužel se tak nestane a po pár dnech (doufám alespoň horečného) přemýšlení o osudech třetího světa postiženého/požehnaného přírodním bohatstvím, ale zdeformovaného zkorumpovaností a vykořisťováním (podle vašeho světonázoru si vyberte kým) si vzpomenete už jen na hollywoodské pozlátko. Se slzou v oku potlačíte politické otázky stranou a na paměti vám vyvstane skvělé herecké trio v čele s DiCapriem (opět herectví par excellence – zaposlouchejte se do jeho charizmatického přízvuku) a oslnivou Jennifer Connelly a jejich sugestivně emotivně nabitý vztah bez téměř jediného fyzického kontaktu, který na vás udeří drtivou silou stejně jako honba Djimona Hounsoua za prioritou nejvyšší – a to za svou rodinou. To vše povýšeno na vyšší level Zwickovou dynamickou, syrovou a podmanivou režií v akčních pasážích společně s překrásnými záběry z Afriky podpořených konejšivou hudbou v oněch putovně-poučných pasážích. Atmosféru africké přírody ve spojení s drsnou kulturou Afriky se podařilo Zwickovi vystihnout na výbornou, ať už veškerými scénami s dětskými vojáky nebo záběry z utečeneckých táborů, kdy si teprve uvědomíte, jak že na tom tedy Česká republika skutečně je. Za vaše, když už, tak alespoň pár minutové věnování času zobrazenému tématu, za pár minut brouzdání na internetu, za půjčenou knihu o problematice rudých diamantů, či za ono výše zmíněné krátké zamyšlení, nezbývá než udělit hodnocení nejvyšší, jakkoli mohly být pro některé z vás scény na konci patetické a klišovité. Ale není takový snad někdy náš život - klišovitý, smutný a patetický?

Film na jednu stranu překvapující svým vizuálním zpracováním, zejména co se týče samotného surfování, které je velice dynamicky natočeno, nastříháno a obzvláště skvěle „sejmuto“ rukou víc než zručného kameramana. Pokud byste chtěli něco natočit víc sexy než to ve skutečnosti vypadá, zaměstnejte onoho kameramana, který byl pro dokonalý záběr surfu společně s pěkně nasvíceným zadečkem ochoten dělat pár hodin ve vodě skopičiny. Na druhou stranu film oplývá klasickou klišovitostí podobných sportovně – romanticko – dramatických snímků, která je však příjemně nabourána více než sympatickým hlavním mužským představitelem. V součtu s pěknou hudbou a dobře nastíněnou atmosférou Havaje se jedná o příjemný filmeček…