RAiken

V první řadě je třeba vyzdvihnout skvěle napsaný scénář, který dává každé postavě přesný prostor, abychom se s ní seznámili, pochopili její pocity, vžili se do její situace a nadto nechává vyniknout každého herce, který se té dané role zhostil. Ať už to byl opravdu výtečný párek Frances McDormand a Seana Beana, kterým to opravdu slušelo a zahráli opět skvěle, jak se na jejich jména sluší a patří či otec Josey Richard Jenkins. Bohu(žel/dík) však veškerou pozornost na sebe strhává vpravdě oku lahodící Charlize Theron, ze které se stává paní herečka a exceluje jak na poli pracovním v dole, tak i na poli následného soudního dramatu, ve kterém spolupracuje s jako vždy šarmantním Woodym Harrelsonem. Od začátku filmu však máte pocit, že vše je uděláno čistě pro výsledný efekt, protože snad všichni chlapi jsou opravdu nechutný prasata a chovají se přesně tak, aby Niki Carové vytvořili opravdu hutnou atmosféru všudypřítomné nenávisti a sexuálního harašení. Ale to stejně za chvilku přestanete vnímat a zahloubáte se do silného příběhu, který vyvolá spousty emocí a to ve více rovinách než je ta ústřední, z nichž ta nejsilnější je určitě konflikt mezi otcem a dcerou či poněkud klišovitá neshoda mezi matkou a synem. Navíc každá postava je tak trochu jedinečná a budete mít problém s tím, nad kterým osudem se zamyslet dřív. Co se týče atmosféry serverního průmyslového městečka, chudoby a výtečně zpracovaného dolu, tak ta je velice podobná depresivnímu kraji v Lovci jelenů a ukazuje, že i Amerika není pro každého zemí zaslíbenou, a že i tady najdete chudé městečko zahalené v blátě s jednou velkou továrnou, která v podstatě ovládá životy všech obyvatel. Zvláštní je, jak sofistikovaný právní a soudní systém v Americe založený na precedentech dává prostor k vytvoření velkých příběhů a velkých dramat, které se dají tak skvělým způsobem umělecky zpracovat a využít...

Lehce mrazivé, ponuré a s vynikající hlavní myšlenkou. Navíc opět dokonalá snobská stylizace v podání Michaela Douglase.

Hlavní myšlenka a z ní vyplývající situace je skutečně brilantní a vždycky mě potěší něco tak zvláštně originálního a nového. Ale jaksi nechápu, že když někoho napadne tak skvělá myšlenka, tak k ní ještě nemůže přidat nějakou o chlup zajímavější zápletku než ta, kterou nám nabízí Omar Naim. Ale to je čistě IMHO. Jednoznačným plusem je rozhodně výkon Robina Williamse, který je v každém filmu pomyslnou třešničkou na dortu a jsem rád, že dal opět přednost nějaké vážné roli před jeho obvyklou taškařicí. Režie je pohodová, ale co musím jednoznačně v tomto filmu nadzdvihnout je STŘIH, ten je opravdu vynikající :-). BTW: Ještě před shlédnutím tohoto filmu jsem náhodou narazil na článek ze skutečného života o jedné geniální ženě z Ameriky, která si absolutně do podrobna dokáže vybavit svůj život, a to přesně na den. Takže když se jí zeptáte, co dělala který den, tak vám dokáže popsat, co přesně dělala, jaké bylo počasí, či co dávali v televizi. Každý den se jí tedy před očima odehrává celý její předešlý život. Neuvěřitelné! Článek je zde.

Krásná a poetická výprava do let 50., sledující pohnuté a tragické osudy obyvatel jedné nádherné moravské vesničky, kterou komunistická éra zahalila do krajiny strachu a "díky" kolektivizaci i do hospodářského úpadku. Děj plyne velice pozvolně, abychom si všimli veškeré nádhery, která nakonec vyzněla do prázdna. Nápaditá kamera a celková poetičnost a lyričnost snímku posouvá Všechny dobré rodáky do zlaté vísky českého filmu.

Film se snaží být za každou cenu zajímavý a tomuto cíli je podřízena celá zápletka, která však ve výsledku působí dosti nepřesvědčivě a nebudete mít problém rozpoznat, jak to skutečně bylo. Co se týče vyvražďovacích scén, tak ty jsou zcela bez nápadu a nemají vůbec žádný šmrnc, zkrátka taková jednoduchá, odfláknutá režie. Od druhé poloviny filmu se navíc budete strašlivě nudit navzdory faktu, že tam se celý příběh rozjíždí. Potěší akorát tak přítomnost Jona Bon Joviho, jinak ruce pryč.

Skvěle skloubený mix sportovního filmu a morální agitky, snažící se upozornit na problémy společnosti, a to především na "rozporuplný" vztah černého muže a jeho věčného boje se vzděláním či na problém US školského systému pozitivně diskriminující sportovce či atlety, a to i na vysokoškolské úrovni. Podle mě každá z těchto dvou složek funguje na jedničku a vzájemně se po celou dobu vhodně doplňují, takže vás i při dlouhé stopáži nezačne nudit ani jedna část tohoto nevšedního příběhu o dosažení jednoho velkého vítězství. Kamera při sportovních utkáních a samotné jejich provedení je dostatečně uvěřitelné a realistické, nejinak skvěle je i zpracován boj coache s nevlídným středoškolským systémem. A jako obvykle se můžete těšit na skvělý výkon Samuela L. Jacksona, který se (ne)překvapivě hodí snad do jakékoliv role. Navíc mu zdatně sekunduje i jeho skvěle sehraný tým a každý z hráčů je jedinečná osobnost a osudy každého z nich je zajímavé sledovat. "I came to coach basketball players, and you became students. I came to teach boys, and you became men."

Tak zase další příživník nové vlny fantasy filmů nastartovaný úspěchem LOTRa, který i přes svou infantilnost dosahuje přijatelných kvalit. Tilda Swinton je dokonalým vyobrazením chladnosti a naopak lev Aslan je krásným zosobněním lidských kvalit. Příběh je jednoduchý, tak aby se v něm neztratily i ty méně bystré děti a je určitě příjemnou oddychovkou. Jinak kostýmy, zvířecí masky a efekty jsou celkem příjemné na pohled a rozhodně nezastinují jednotlivé herecké výkony malých hvězdiček, na které bylo radost se podívat. Zkrátka takový příjemný mixík všech možných fantasy zaobalený do jemného havu tak, aby jej mohlo shlédnout spousta dětiček doprovázených nenudícími se rodiči.

Já osobně zombie filmečkům vůbec neholduju, ale jednou za čas jsem se chtěl upokojit nějakým tím zombáckým výplachem mozku a pobavit se nějakou tou rozkládající mrtvolou, ale opět jsem se musel jenom smát. Nevim, jak vám, ale myslící zombie se mi zdála jako opravdu nevydařený vtip, hodící se spíš do Troškova Kameňáku. Snímek skutečně postrádá jakoukoliv atmosféru a hrdiny zombie filmů si rozhodně nepředstavuji jako navoněné modely se stylovými účesy, ale pořádně hláškující šmudly, na které jsem za celý film nenarazil. Celá záležitost ohledně Greenova města a jeho hierarchie byla spíše trapným pokusem jak oživit zatuchající zombie žánr a působila značně neuvěřitelně. Takže jedinou zábavou opět zůstává klasický masakr a óda na vytržená střeva, kterou dokáže Romero jedinečně zahrát, ale co se týče ostatních složek filmu, tak jednoznačně hraje na falešnou notu...

Co to mělo znamenat Terry? Nějaký pokus o novodobou pseudopohádku, protože se už děti nechtěj dívat na ty starý skvělou kousky? Nevím, nevím, ale já to dokoukal jenom z povinnosti, protože se do mě uprostřed filmu zakousla jedna pořádná příšera z filmu, a to paní Nuda. Mělo to sice takový ten šmrnc a spoustu skvělých vedlejších postav, z nichž byl opět jednoznačně nejlepší Peter Stormare alias Cavaldi, ale jinak jsem se těžce nudil. Celkové vyznění snímku nemohl už ani zachránit skvěle ztvárněný les a všechno kolem něj včetně té úžasně vyhlížející věže. Takže jedinou vzpruhou byl až pak pohled na Tomáše Hanáka, kterému to fakt seklo a skvěle se do filmečku hodil. Takže i když jseš to ty, Terry, tak maximálně za 2 hvězdičky. Radši mrkněte na Sleepy Hollow, uděláte líp.

Ne že bych už neviděl spoustu jiných asijských filmů, ale to, co v Old Boyovi vytvořil Park Chan-wook vás roztrhá na malý kousíčky a až na konci si uvědomíte, co že se vám to nádhernýho zdálo. Už od počátečních záběrů z nepochopitelného uvěznění Oh Dae-sua začnete tušit, že se na plátně odehraje něco úžasného a první kroky vězení vám jednoznačně dají za pravdu. Tvůrcům se podařilo vytvořit atmosféru 15-letého vězení opravdu na jedničku a první Dae-suovo vdechnutí čerstvého vzduchu pocítíte skutečně s ním. Neustálé narážky o tom, co se asi jak stalo či proč se tak stalo vás zaručně přikovou do sedaček až do závěrečného vyústění, které je opravdu dlouhé a je podtrženo skvělou hudbou, která jenom dokresluje vizuální orgie, kterým se Chan-wook v celém filmu oddává a v závěrečném finiši konečně dospěje k přitažlivému vizuálnímu orgasmu. Celá postava Oh Dae-sua prochází nepřetržitým vývojem, tak, jak se postupně dozvídá pravdu, stejně tak pozoruhodné je sledování postavy jeho protivníka a následné konfrontace mezi hlavními postavami, kterým byl vdechnut náboj mysteriozity a toužebného očekávání, co že se to mezi nimi stalo. Bitky jsou opravdu naturalistické a herecký výkon Min-sik Choia je rozhodně na asijského oscara, kdyby ho tam tak měli. Zkrátka takový zvláštně podivný příběh o klasické pomstě, vyprávěný tou ryzí a vypiplanou asijskou formou, která mě osobně asi nikdy nepřestane udivovat, zakončený mrazivou pointou, ve které se vám bude tajit dech při každé otočené stránce Oldboyova životního příběhu.