obitus

Ptákovina pro nenáročné, ve které je tou nejzábavnější věcí zcela proti svému typu obsazený Peter Stormare. Jinak nezaujme vůbec nic, i když úplně původní nápad není z rodu nejblbějších. Bohužel režisér, Sandra i scénárista jsou.

Další z rychle se rozšiřujícího zástupu průměrných až podprůměrných thrillerů/horrorů, které postrádají především nápad. Řemeslo je to slušné, i když herci ničím nezaujmou, zapamatování hodný je maximalně pejsek a jeho krvavá smrt. Ostatně krev je taky to jediné co ve filmu opravdu stojí zato. Fulciovsky krásné gore se opravdu povedlo. Škoda, že zbytek filmu už ne.

Partička amíků si vychutnává pohostinost brazilců, která zahrnuje hromadu chlastu, sex na pláži a pomalou smrt. Bohužel, ač ideově blízké Hostelu, ani zdaleka to nedosahuje jeho úchylnosti a atmosféričnosti. Zůstává tak neslaná nemastná báchorka s velmi nesympatickými herci, která rychle zmizí v propadlišti horrorových dějin. Papa.

Vynikající brutální podívaná, ve které není jediné hluché místo. Vše šlape a děj si přímočaře razí cestu až k nabušenému finále, aniž by výrazněji zaškobrtl. Možžná škoda, že absentuje charismatičtější záporák, ale tato skutečnost je více než vyvážena přítomností ikon žánru, více než sympatickou stopáží a kozičkami Mercedes McNab.

Polozapomenutá klasika žánru, která zaujme především skvělými hereckými výkony Charlese Laughtona a Beli Lugosiho a na svou dobu vynikajícími maskami. Wellsův příběh sám je dostatečně známý a Island of Lost Souls je bezpochyby jeho nejlepším zpracováním. Povinnost pro historiky žánru a fandy starých dobrých kusů.

Variace na Exorcistu z dílny proklínaného klasika žánru Jesuse Franca, který si zde také zahrál hlavní roli kněze. Ten je přesvědčený o tom, že řada dívek (samozřejmě mladých a poledných) je posedlá ďáblem a tak se ho z nich pokusí vyhnat. Mučením. Tahle Francovina (můj pracovní název Francovka se zatím nesetkává s pochopením) rozhodně nepatří mezi režisérova nejlepší díla. Lina Romay je sice kočka a má v sobě jiskru, ale film sám je utahaný i pro příznivce španělské odnože eurohorroru.

Velmi sugestivní a silný horror natočený podle skutečné události, který je z hlediska žánru pozoruhodný především pro svou podobnost s Hooperovým Poltergeistem, který je ale o rok mladší. Film o opakovaném znásilňování matky tří dětí u širokého publika samozřejmě propadl a byl tak neprávem zapomenut. Rozhodně jde o pozornosti hodnou záležitost s několika silnými scénami, které z hlavy jen tak nedostanete.

Pokus o poctu klasickým horrorům funguje pouze v několika málo momentech, drtivá většina filmu je nepovedená, utahaná a nudná. rromou distribuovaný režijní debut Rufuse Butlera Sedera byl zároveň i jeho labutí písní. Možná je to škoda, nejsilnější devizou snímku byl rozhodně on sám v roli Edgara Allana s mimikou a výrazem velmi blízkým Reinfieldovi Dwighta Frye.

Milla vs. zombie potřetí a pravděpodobně nejlépe. Přesto film kolísá mezi slušnými záběry ohnilých mrtvol a jejich řádění a děsným zbytkem. Herci se předhání o to, kdo bude nejméně sympatický a v tomhle souboji o prsa přecijen vítězí Milla, která je napotřetí až abnormálně ošklivá. Bonusová hvězdička pro veterána Mulcahyho a povedenou scénu sebeobětování jedné z hlavních postav.

Horrorová reality show, která se usilovně snaží vypadat jako ambiciózní dílo, ale dojíždí na prkenné neherce a zoufale nedomyšlenou myšlenku (ehm). Narozdíl od ultra nudné a obdobně zpracované Záhady Blair Witch se lekneme vícekrát, ale bát se budeme asi stejně dlouhou dobu, tj. asi tři vteřiny. Amatérská záležitost, kterých obden vznikají tuny.