emma53

Tak tomu já říkám filmový emocionální zásah do mého nitra. Liv Ullmann je žena a bezesporu přesně ví, co to s námi ženami dělá v těch situacích, které nám předložila, nota bene podle předlohy Irgmana Bergmana. Možná, že právě velmi dobrou znalostí charakteru tohoto muže vytvořila tak hluboké a vynikající vztahové romantické drama. A Lena Edge se tímto stala mým dalším objevem, protože tak přesvědčivou matku, milenku i manželku Marianne zahrála tak dokonale, že jí patří moje velká poklona. Žádný patos, žádné klišé, tohle byl život ve své syrové nahotě. Ten malý cípek konce bych jen malinko přežehlila, ale jinak bravo.

Ten plakát nahoře mě dost dlouho odrazoval, ale jelikož se mně doneslo, že to ani tak není horor jako spíš thriller, tak jsem se zhluboka nadechla a šla jsem do toho. Ani trochu toho nelituji a díky za tip, který už sice něco pamatuje, ale nic to nemění na faktu, že jsem byla napnutá po celou dobu a obzvlášť od momentu určitého vyjasnění jasnovidecké vize. Pak jsem jen čekala do jakých detailů se splní. Konec byl vysloveně parádní, jen mně na mysli zůstala otázka ohledně předešlé akce a proč? To ale nebylo zřejmě to podstatné. Jinak rozhodně nezanedbatelná byla i velmi vhodně zvolená hudba, smysl pro barvy, detaily a atmosféru, která se dala místy krájet. Výborná byla i Jennifer O'Neill, s jejíma očima, protože to dodalo celému snímku ten správný šmrnc. Zvuky temna v každém případě stojí za zhlédnutí, nebudete litovat.

Souhlasím s uživatelem camperem v tom, že stopáž byla zbytečně přepálená a po nedávno viděném filmu Město bohů se nedá nic dělat, ale tady půjdu s hodnocením dolů. Kdo byl skutečný Alessandro, kterého jeho matka hledala, jsem měla celkem jasno, ale místy to bylo příliš překombinované. Život je zkrátka někdy prevít, moc se s námi nepáře, věřím, že v Brazílii je droga denním chlebem a s tím související život, který nám byl předložen a ten jim nezávidím ani trochu. Někdy je k tomu sice donutí okolnosti, ale ne vždy a není to omluvou pro jejich chování. Autobusová scéna byla silně neuvěřitelná, totálně mě vytočila apatie policie, to bylo nad mé chápání. Po herecké stránce nemám jedinou výtku, kluci hráli bezvadně, až se z nich kouřilo.

Mně někdy stačí málo a hned si v souvislosti s nějakým filmem na něco vzpomenu a tady to byla po chvilce jedna známá písnička, kterou všichni znají a začíná slovy: "Rozvíjej se poupátko, nejkrásnější z květů, od rána až do noci budeš vonět světu. Láska jako květina...............Přesně tak na mě působil rozvíjející se vztah Suk-younga a Gung-in. Vše tak krásně a pomalu plynulo a kdyby nebylo těch krutých okolností, tak všechno skončí úplně jinak, ale v té době bylo všechno jinak a bylo zoufalé vidět rozhodovat se oba dva nad svým dalším osudem. Emocionálně silný byl hlavně závěr, ale jak jinak to mohlo dopadnout, nota bene v korejské režii. Mít tak kouzelný proutek a všechny tyhle nesmyslné politické techtle mechtle začarovat.........ale to je jen pouhý sen. Díky PetřePane za ten nádherný song.

Jen tak jsem si lebedila na jednom nádherném ostrůvku v Řecku, vychutnávala si moře, vánek, sluníčko a kde ta zápletka nebyla pro mě tak podstatná, jako ta dovolenková pohodička. Anastisi, přece jen by jsi měl držet nějakou dietku, Sofie a ty buď ráda, že jsi prozřela. A co ta kráska Zoe? Doufejme, že ty ryby umí chytat a když ne, je tu stále Paschalis, který jí rád pomůže a chtěla bych mu říct, že se rozhodnul moc dobře. A koukejte mě pozvat, máte to tam úžasný.........neobjektivně jdu o level nahoru.....prostě je to jen prima relaxík.

Je to pech, když jsem před tímhle životopisným viděla jiný, který se mnou doslova zacloumal, protože pak se velmi těžko hodnotí jiný příběh, navíc se zcela jiným námětem. Ale ani tahle, hlavně asi v Německu velmi známá osobnost neměla v životě na růžích ustláno a i když jsem většinou k životopisným filmům dost skeptická, tak Kai Wessel odvedl velmi slušnou práci a Heike Makatsch se role Hildy ujala se vší parádou a tu podobnost lze posoudit i s originály, které jsou dostupné na You Tube, kde jsem si našla i její poslední píseň z fimu, který jinak hudbou mnoho neoplývá. Napsala 7 knih, nahrála 50 dlouhohrajících desek, natočila 27 filmů a na kontě má 100 koncertů a kdo ví, jestli těch devět životů, jak se říká ve filmu skutečně neprožila, protože ten její životní příběh by tomu odpovídal.

Od prvních záběrů kamery jsem tušila, že to bude silná palba na mojí psychiku. Nevím jestli budu mít odvahu po tomto snímku na další Kieslowskiho počin. V každém případě vím zcela jistě, že tenhle znovu vidět nechci. Byl tak depresivní, syrový, hrůzný a smutný svou reálností, že mě z toho až mrazilo. Současně mně ale bylo líto mladého právníka, kdy jsem si uvědomila, že chvíle strávené v přítomnosti vraha, kdy se stal přímým svědkem střetu jeho pokřiveného a děsivého světa s realitou, byla nejobtížnější zkouškou v jeho začínající praxi a kterou si takhle asi vůbec nepředstavoval. A hlavní postava vás nutí ještě hodně dlouho po skončení filmu o něm přemýšlet. Silně pochmurná a deprimující záležitost.

Pro mě je Feist oasou klidu, pohody, ale i smutku a tadyje taky úžasná. Opět jedna z těch zpěvaček o kterých se ví minimálně a je to velká škoda.

Já byla spokojená, okamžitě po filmu jsem měla chuť vzít si na nohy ty nehezčí botky na podpatku co mám a jít se mrknout do zrcadla, jaký by mohly udělat eventuální dojem na oko opačného pohlaví a přiřadila bych se možná do té kolony žen v úplném závěru filmu. No Bertrand si trochu zapřeháněl, ale kdoví, třeba se najde i takový muž, který je kvůli ženě schopný rozbít i auťák. Mě jeho příběh v každém případě zaujal a souhlasím s tím, že nadpis knihy, kterou psal, je v této podobě daleko přijatelnější. Charles Denner hrál tak skvěle, že nominace za hlavní herecký výkon byla rozhodně na místě. Konec mně vyzněl sice trochu násilně, ale ne zase až tak neočekávaně, natolik Truffauta ještě neznám, možná je to už jeho známý rukopis, šokovat na konci takhle diváka.

Určitě jsem nečekala takový koktejl všeho možného, od jednotlivých, charakterově zajímavých postav po absurdní situace, kýblu punkové muziky, drog, sexuálních problémů, včetně státního převratu. Chvíli jsem se smála, abych vzápětí nesmutnila a tak stále dokola. Abych pravdu řekla, tak mně ale chyběl větší ponor do Siuxových postaviček i když pilířem všeho byla Sára, ale i té bylo málo......ještěěěě....živelné, ujeté, rozhodně žádná nuda a já souhlasím s tím, co tady napsal už nipandelm