Reklama

Reklama

Zvuky temna

  • Taliansko Sette note in nero (viac)

Obsahy(1)

Žena inspirovaná svou jasnovideckou vizí rozbíjí ve svém domě stěnu, aby zjistila, že vize byla pravdivá a nachází za stěnou mrtvolu. Následně se se svým psychiatrem snaží objevit pravdu. Kdo je ta mrtvola zazděná u nich v domě a kdo ji tam dal? (Chatterer)

Recenzie (82)

JohnnyD 

všetky recenzie používateľa

Síce bez veľkých žánrových excesov (ako sú toporní herci, škrípajúci strih a dialógy), no inak dosť nezvládnuté giallo z dôvodu deravého scenára, ktorý je celý postavený na víziách hlavnej hrdinky (čo je inak celkom inovácia v rámci žánru) . Nehovorím, že z niečoho takého nemôže vzniknúť dobrý horor (napr. Don't Look Now), ale je to príliš veľké uľahčenie práce a tvorcovia majú vtedy tendenciu sklzávať do zjednodušených vzorcov. A to je presne problém Sette note in nero - ak by ten príbeh nemal nadprirodzenú líniu a musel by ten príbeh vyrozprávať inými metódami, bol by oveľa zaujímavejší a prekvapujúcejší. Takto je to iba jedna veľká zívačka. ()

MIMIC 

všetky recenzie používateľa

Inteligentne napísané a inteligentne nakrútené giallo, ktorým Fulci presvedčil publikum, že je vynikajúci tradicionálny režisér, aby vzápätí provokatívne stavil na iné kvality s inými hodnotiacimi kritériami. Po tomto "dokonalom" filme sa totiž vybral cestou archetypálnej hrôzy (1979-81), kde na rozdiel od gialla nie je dôležitá ani totožnosť vraha ani vrah samotný. Jednou z podstatných rekvizít pri dešifrovaní zápletky v "Sette note" je Vermeerov obraz "Ľúbostný list", ktorý výrazne určuje i vizuálne riešenie viacerých scén. Vermeer ako majster sústredenej kontemplácie deizujúci to, čo je všedné, nepodstatné alebo kvázi nepodstatné sa zdá byť v príkrom kontraste s filmovým dielom, pri sledovaní ktorého tepová frekvencia diváka často vyskakuje nad 75. To sa však len naozaj zdá. Fulci totiž takisto používa veľavravné obrazy v obraze, indiskrétne pohľady do cudzieho súkromia, vstupy z prítmia do svetla a naopak, geometrickú štylizáciu (v poslednom zábere dovedenú do čistej abstrakcie) a zrejme i mnoho ďalšieho. Majstrovsky je zrežírovaná scéna v obrazárni, kde čierne siluety hlavných hrdinov korešpondujú s jediným čiernobielym obrazom medzi farebnými - reprodukciou spomínaného Vermeera. "Sette note" je brilantné psycho, ale na najlepšie Argentove mystériá nemá. ()

Reklama

Aluska88 

všetky recenzie používateľa

Co by byly všechny ty italské horory bez té fenomenální démonické hudby? Tolik napětí a strachu, co dokáže vyvolat jen samotná hudba, i když se nemusí zrovna nic děsivého dít. Kdo jiný to umí tak, jako právě taliáni?:) Zvuky temna jsou více detektivním příběhem s tíživou atmosférou, než hororem. Skvěle propleteným detektivním příběhem. I zde se divák dočká momentu, kdy jde všechno moc hladce a věci jsou najednou až příliš jasné, takže je očividné, že o to více zde něco nehraje a něco nám ještě nebylo odkryto. I když můžeme již od začátku přemítat, kdo asi může být vrahem, následující děj se stále více rozplétá, zamotává a vyjasňuje, že když potom na onen moment dojde, cítila jsem i mrazení po těle. Závěr filmu je, dalo by se říci velkolepý, i když jsem byla lehce na pochybách, co se týče logiky jistých skutků. Také bych ráda věděla "Proč? Proč tu první...?" ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Fulci v tejto mystery detektívke rieši veci, aké sa stali skutočne obľúbenými až nástupom tzv. puzzle filmov. To jest retrospektívy a flashforwardy spojené s predstavami a viacerými prekvapivými odhaleniami. Hlavná postava si všetky čriepky musí v hlave spájať ako puzzle, plus ešte musí napĺňať niečo ako osud, alebo ako to nazveme... čím chcem povedať, že Fulci Zvukami temna tak trochu predbehol svoju dobu. Opäť netreba pripomínať, že sa inšpiroval v Hitchcockovi, ktorý tieto veci riešil síce už dávnejšie, ale takýmto striktným puzzle systémom až Fulci. ()

Lima 

všetky recenzie používateľa

Velmi, velmi krotký Fulci. Giallo to není ani omylem, horor taky ne, vlastně byste ani nepoznali, že to točil otec gore, snad až na ty neustálé rakursy a zoomy očí, což bylo jeho poznávací znamení. Je tu pár detailů na zakrvavená těla, ale velmi decentně pojaté a to zopakování efektu pádu těla z jeho předchozího kousku ´Don´t Torture a Duckling´, kde se tvář padajícího otírá do krve o skálu a my jasně vidíme, že to je pitomá figurína, to si mohl veký Lucio odpustit. Vypadalo to blbě tehdy a vypadá to blbě i teď. Ale příběh není špatný, má logiku, uchovává si tajemství až do samého závěru, kde se vyloží karty na stůl a docela pěkně to graduje. A opět se potvrdilo, že Fulci si do svých filmů uměl vybrat krásné ženy a poskytnout jim výraznou roli, kterou bylo radost hrát. ()

Galéria (12)

Zaujímavosti (2)

  • Scéna z úvodu, při které se padající ženě tříští obličej o útes, je shodná s se scénou, kterou Fulci použil již v Non si sevizia un paperino (1972). (baronGrga)

Reklama

Reklama