Réžia:
Lucio FulciKamera:
Sergio SalvatiHrajú:
Jennifer O'Neill, Marc Porel, Gianni Garko, Evelyn Stewart, Elizabeth Turner, Luigi Diberti, Gabriele Ferzetti, Jenny Tamburi, Bruno Corazzari (viac)Obsahy(1)
Žena inspirovaná svou jasnovideckou vizí rozbíjí ve svém domě stěnu, aby zjistila, že vize byla pravdivá a nachází za stěnou mrtvolu. Následně se se svým psychiatrem snaží objevit pravdu. Kdo je ta mrtvola zazděná u nich v domě a kdo ji tam dal? (Chatterer)
Recenzie (82)
Inteligentne napísané a inteligentne nakrútené giallo, ktorým Fulci presvedčil publikum, že je vynikajúci tradicionálny režisér, aby vzápätí provokatívne stavil na iné kvality s inými hodnotiacimi kritériami. Po tomto "dokonalom" filme sa totiž vybral cestou archetypálnej hrôzy (1979-81), kde na rozdiel od gialla nie je dôležitá ani totožnosť vraha ani vrah samotný. Jednou z podstatných rekvizít pri dešifrovaní zápletky v "Sette note" je Vermeerov obraz "Ľúbostný list", ktorý výrazne určuje i vizuálne riešenie viacerých scén. Vermeer ako majster sústredenej kontemplácie deizujúci to, čo je všedné, nepodstatné alebo kvázi nepodstatné sa zdá byť v príkrom kontraste s filmovým dielom, pri sledovaní ktorého tepová frekvencia diváka často vyskakuje nad 75. To sa však len naozaj zdá. Fulci totiž takisto používa veľavravné obrazy v obraze, indiskrétne pohľady do cudzieho súkromia, vstupy z prítmia do svetla a naopak, geometrickú štylizáciu (v poslednom zábere dovedenú do čistej abstrakcie) a zrejme i mnoho ďalšieho. Majstrovsky je zrežírovaná scéna v obrazárni, kde čierne siluety hlavných hrdinov korešpondujú s jediným čiernobielym obrazom medzi farebnými - reprodukciou spomínaného Vermeera. "Sette note" je brilantné psycho, ale na najlepšie Argentove mystériá nemá. ()
Pre starú taliansku giallo horrorovú filmovú tvorbu, z obdobia sedemdesiatých a osemdesiatých rokov minulého storočia, mám slabosť. Najviac sa mi páčia snímky Dario Argenta. Sú to jedinečné surovo atmosferické diela. V tesnom závese za nim sa drží režisér Lucio Fulci. Tomu sa tiež podarilo natočiť niekoľko výnimočných titulov. Na druhej strane má na konte i zopár nepodarkov. Mysteriózna kriminálka "Zvuky temna", ktorú natočil v roku 1977, však rozhodne patrí medzi jeho najlepšie filmy. Giallo classico. **** ()
Tvorba Lucia Fulciho pro mě zatím představuje jednu velkou neznámou, oproti často zasvěceně píšícím kolegům v jejich komentářích vůbec nemohu soudit, nakolik se Zvuky temna vymykají spomezi Fulciho jiných žánrových filmů. Ale mohu říct, že jsem si užil skvělý detektivní thriller s originálním mysteriózním prvkem. Neznámý byl pro mě i kompletní ansábl herců, ale proti jejich výkonům nemůžu nic namítat, zvláště hlavní herečka (Jennifer O'Neill) skvěle ve své roli ztělesnila vedle půvabu na jedné straně odhodlanost a na druhé zároveň stále více propuklou zranitelnost a narůstající strach. Vedle základní detektivní linie s objasňováním nejen záhady kolem záhadné mrtvoly, ale i problému viny či neviny zadržaného podezřelého, překlopené v poslední třetině do ještě více napínavého horroru, mě tu hodně bavilo s očekáváním sledovat i postupně stále více do celku zapadající výjevy z podivných prorockých vizí v mysli hlavní hrdinky. Na základě celkového dojmu po skončení bych řekl, že si tvůrci s těmito výjevy, z nichž se mnohé ve střípcích pravidelně opakují, pohráli opravdu pečlivě, protože nejenže ztělesňovaly všechny zásadní scény a později odhalené motivy, ale zároveň byly vybrány tak, že žádnou z okolností předem nevyspoilerovali, naopak buď dýchaly až do kýženého momentu tím správným tajemstvím nebo nejednou se zdály nějakou dobu už jakoby vyjasněné, když tu náhle došlo k dalšímu zvratu či objevu. A proč právě zvuky temna a nikoliv jen výjevy? Inu, podívejte se na film a dozvíte se. Své hodnocení vidím kdesi na hranici plného počtu, ačkoliv misterzem zmíněný snímek Teď se nedívej (1973) s podobně mysteriózní výstavbou je u mě přeci jenom taky výš, i díky vytříbenějšímu vizuálu a emočně silnějšímu zážitku. [85%] ()
Fulciho rozlučka se seriózností ve které recykluje pád z útesu. Obsahuje všechny klady ranného období - dobré herce, kvalitní hudbu a zajímavý scénář (Sacchetii), který je alfou omegou celého filmu. Poslední třetina je pak naprosto bezchybná, atmosféra houstne, zvraty se množí a Fulci s přehledem zakončuje. Jedinou vadou na kráse tak zůstává můj čas od času se vynořující dojem tv looku, což nechápu. Tarantino vždy tlachal o remaku Zombi nebo Seven notes in black. Na remaky nikdy nedošlo, ale v Kill Billovy alespoň zazní Frizziho main theme '7 Notes'. ()
Tak takúto vycibrenú, multižánrovú záležitosť som veru nečakal. Je tu z každého rožka troška - detektívka, giallo, thriller, dráma, mystérium, horor... každý si tu niečo nájde. A hlavne ide o výborne prepracovaný scenár ohľadom zaujímavého pátrania po záhade kostry v stene a halucinácií hlavnej hrdinky. Mám veľmi rád filmy na báze akejsi zlovestnej predtuchy, pričom podobne ako napr. v prípade Teraz sa nepozeraj (1973) ma film dokázal po celý čas udržať v príjemnom mysterióznom opare. Narozdiel od uvedeného snímku je tu však filmová reč ľahšia a pointa je divákovi sprostredkovaná podstatne jednoduchším spôsobom, takže sa nemusí moc premýšľať. Pokiaľ si chce človek oddýchnuť pri niečom mysterióznom, no pritom nie strašidelnom, tak toto je výborná voľba. 80/100 ()
Galéria (12)
Fotka © Rizzoli Film
Zaujímavosti (2)
- Scéna z úvodu, při které se padající ženě tříští obličej o útes, je shodná s se scénou, kterou Fulci použil již v Non si sevizia un paperino (1972). (baronGrga)
Reklama