Zvuky temna

Inteligentne napísané a inteligentne nakrútené giallo, ktorým Fulci presvedčil publikum, že je vynikajúci tradicionálny režisér, aby vzápätí provokatívne stavil na iné kvality s inými hodnotiacimi kritériami. Po tomto "dokonalom" filme sa totiž vybral cestou archetypálnej hrôzy (1979-81), kde na rozdiel od gialla nie je dôležitá ani totožnosť vraha ani vrah samotný. Jednou z podstatných rekvizít pri dešifrovaní zápletky v "Sette note" je Vermeerov obraz "Ľúbostný list", ktorý výrazne určuje i vizuálne riešenie viacerých scén. Vermeer ako majster sústredenej kontemplácie deizujúci to, čo je všedné, nepodstatné alebo kvázi nepodstatné sa zdá byť v príkrom kontraste s filmovým dielom, pri sledovaní ktorého tepová frekvencia diváka často vyskakuje nad 75. To sa však len naozaj zdá. Fulci totiž takisto používa veľavravné obrazy v obraze, indiskrétne pohľady do cudzieho súkromia, vstupy z prítmia do svetla a naopak, geometrickú štylizáciu (v poslednom zábere dovedenú do čistej abstrakcie) a zrejme i mnoho ďalšieho. Majstrovsky je zrežírovaná scéna v obrazárni, kde čierne siluety hlavných hrdinov korešpondujú s jediným čiernobielym obrazom medzi farebnými - reprodukciou spomínaného Vermeera. "Sette note" je brilantné psycho, ale na najlepšie Argentove mystériá nemá. (24.11.2009)

Pre starú taliansku giallo horrorovú filmovú tvorbu, z obdobia sedemdesiatých a osemdesiatých rokov minulého storočia, mám slabosť. Najviac sa mi páčia snímky Dario Argenta. Sú to jedinečné surovo atmosferické diela. V tesnom závese za nim sa drží režisér Lucio Fulci. Tomu sa tiež podarilo natočiť niekoľko výnimočných titulov. Na druhej strane má na konte i zopár nepodarkov. Mysteriózna kriminálka "Zvuky temna", ktorú natočil v roku 1977, však rozhodne patrí medzi jeho najlepšie filmy. Giallo classico. **** (16.02.2016)

Tvorba Lucia Fulciho pro mě zatím představuje jednu velkou neznámou, oproti často zasvěceně píšícím kolegům v jejich komentářích vůbec nemohu soudit, nakolik se Zvuky temna vymykají spomezi Fulciho jiných žánrových filmů. Ale mohu říct, že jsem si užil skvělý detektivní thriller s originálním mysteriózním prvkem. Neznámý byl pro mě i kompletní ansábl herců, ale proti jejich výkonům nemůžu nic namítat, zvláště hlavní herečka (Jennifer O'Neill) skvěle ve své roli ztělesnila vedle půvabu na jedné straně odhodlanost a na druhé zároveň stále více propuklou zranitelnost a narůstající strach. Vedle základní detektivní linie s objasňováním nejen záhady kolem záhadné mrtvoly, ale i problému viny či neviny zadržaného podezřelého, překlopené v poslední třetině do ještě více napínavého horroru, mě tu hodně bavilo s očekáváním sledovat i postupně stále více do celku zapadající výjevy z podivných prorockých vizí v mysli hlavní hrdinky. Na základě celkového dojmu po skončení bych řekl, že si tvůrci s těmito výjevy, z nichž se mnohé ve střípcích pravidelně opakují, pohráli opravdu pečlivě, protože nejenže ztělesňovaly všechny zásadní scény a později odhalené motivy, ale zároveň byly vybrány tak, že žádnou z okolností předem nevyspoilerovali, naopak buď dýchaly až do kýženého momentu tím správným tajemstvím nebo nejednou se zdály nějakou dobu už jakoby vyjasněné, když tu náhle došlo k dalšímu zvratu či objevu. A proč právě zvuky temna a nikoliv jen výjevy? Inu, podívejte se na film a dozvíte se. Své hodnocení vidím kdesi na hranici plného počtu, ačkoliv misterzem zmíněný snímek Teď se nedívej (1973) s podobně mysteriózní výstavbou je u mě přeci jenom taky výš, i díky vytříbenějšímu vizuálu a emočně silnějšímu zážitku. [85%] (08.06.2022)

Fulciho rozlučka se seriózností ve které recykluje pád z útesu. Obsahuje všechny klady ranného období - dobré herce, kvalitní hudbu a zajímavý scénář (Sacchetii), který je alfou omegou celého filmu. Poslední třetina je pak naprosto bezchybná, atmosféra houstne, zvraty se množí a Fulci s přehledem zakončuje. Jedinou vadou na kráse tak zůstává můj čas od času se vynořující dojem tv looku, což nechápu. Tarantino vždy tlachal o remaku Zombi nebo Seven notes in black. Na remaky nikdy nedošlo, ale v Kill Billovy alespoň zazní Frizziho main theme '7 Notes'. (27.08.2009)

Tak takúto vycibrenú, multižánrovú záležitosť som veru nečakal. Je tu z každého rožka troška - detektívka, giallo, thriller, dráma, mystérium, horor... každý si tu niečo nájde. A hlavne ide o výborne prepracovaný scenár ohľadom zaujímavého pátrania po záhade kostry v stene a halucinácií hlavnej hrdinky. Mám veľmi rád filmy na báze akejsi zlovestnej predtuchy, pričom podobne ako napr. v prípade Teraz sa nepozeraj (1973) ma film dokázal po celý čas udržať v príjemnom mysterióznom opare. Narozdiel od uvedeného snímku je tu však filmová reč ľahšia a pointa je divákovi sprostredkovaná podstatne jednoduchším spôsobom, takže sa nemusí moc premýšľať. Pokiaľ si chce človek oddýchnuť pri niečom mysterióznom, no pritom nie strašidelnom, tak toto je výborná voľba. 80/100 (07.09.2016)