emma53

Ach ano, těch teen filmů jsou opravdu mraky, ale tady jsem narazila na trochu jiný přístup než obvykle očekávám a který je mi bližší i svou uvěřitelností. I já znám spoustu takhle mladých, kteří pod slupkou oblečení, hudby, tetování a já nevím čeho ještě, působí tak, že bych je mohla mrknutím oka odsoudit, ale v nitru jsou většinou úplně jiní, stačilo by se jim k nim víc přiblížit. Tady je to jasný příklad Seana. Jediný táta mu věřil. Ano, čekala jsem všechno možné, jen ne jeho přístup ke svému okolí v různých kritických situacích a v tom dávám klobouk dolů před Jasonem, který o tom určitě ví své. Také jsem znala osmnáctiletého kluka, který na první pohled vypadal beznadějně, ale jeho jádro bylo asi takové jako měl právě Sean, ale tenhle se dvaceti let nedožil, zemřel při automobilové nehodě. A pokud vím, tak jeho kamarádi, kteří nesli rakev a vnějškem, či vyjadřováním připomínali Seana, dnes žijí normálním plnohodnotným životem, jen stačilo tu vnější slupku stáhnout a dozrát. A to nepíšu o médích a sociálních institucích, kde to považuji za zbytečné rozvíjet, to známe všichni moc dobře.

Zpočátku jsem byla v mírných rozpacích, protože na mě dýchnul Woodyho styl jeho konverzačních filmů a ten je jeden a zatím ho málokdo překonal. Ovšem postupně jsem té dvojici přicházela na chuť a v závěrečné fázi už jsem s nimi byla od pěti do sedmi na jedné vlně.To se to Brianovi psalo, když měl vedle sebe víc než jen inspirativní Arielle. ".......Dlouho jsem uvažoval nad hodnotou vzpomínek. Pojem "Nic netrvá věčně" neznamená, že to ztrácí na hodnotě. Možná to je jen zdůvodnění jak ulevit duši, aby tak netruchlila. O neprožitém životě. To nevím. Ano, rozhodl jsem se věřit vzpomínkám...... ano, rozhodl jsem se uvěřit jí. Rozhodl jsem se, že pouto se nikdy nepřerušilo a že si neseme jeden druhého ve svých srdcích..........Měly by přijít další lásky, možná dokonce velké. Ale pouze jedna zůstane dokonalá." Victor Levin si napsal sám scénář, ještě si to sám zrežíroval a to finále celý film posunulo v mých očích o level nahoru, tak to je a ne jinak......

"Měl jste zůstat doma poručíku, tohle místo není pro vás." Bylo mně jedno jaká je kamera, bylo mně jedno jak to bylo zpracované, ale už vůbec mně není jedno, že se to opravdu stalo a že ve skutečnosti mohli zůstat doma úplně všichni a nemuselo dojít nejen k tak obrovským ztrátám na životech, ale i k nelidskému mučení. A ti co přežili, možná ztratili víc než jsou si schopni připustit. Po takových filmech mě jímá děs, čeho všeho jsou lidé schopní a kde jdou morální hodnoty do háje, jak se píše nahoře v obsahu, nota bene v tomto případě úplně zbytečně. Ještě by mě docela zajímalo, co si mysleli všichni ti přeživší po zveřejněném faktu a uznání zbytečnosti téhle smutné anabáze ve francouzské historii.

"Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí." Poměrně zajímavý psychologický film o pohnutkách, morálních hodnotách a svědomí dvou jednotlivců ve velmi vyhrocené situaci, kde rozhodnutí každého z nich silně ovlivní jejich další život, potažmo jejich možná odlišné svědomí. Samotný příběh se mně sice zdál skoro neuvěřitelný, ale já rozhodně nelituji, že jsem viděla, jak taková touha po něčem silně lákavém dokáže nalomit "dobrého člověka". Oba hlavní herci se ujali velmi dobře svých rolí a záběr na poslední výraz ve tváři Vincenta byl všeříkající. A jak dabing nemám moc v lásce, tak tady byli Zbyšek Pantůček a Viktor Preiss výborní.

Vida, moc milá a příjemná romantická komedie z neznámého prostředí Šanghaje, s neokoukanými hereckými tvářemi, což vždycky vítám s otevřenou náručí. Atraktivní Daniel Henney na mě působil moc sympaticky a tentokrát nejen on, ale celé herecké obsazení, kde jindy mívám trochu zmatek v rozpoznání čínských herců. Menší mix tudíž nebyl vůbec na škodu. Takže kdo chce pohodu, má ji mít.

Tak tohle byla hodně silná nálož, působilo to na mě tak autenticky, že jsem to nemohla rozdejchat a to je už co říct. My si tady žijeme relativně v klídku a nemáme ani ponětí a představu o tom, co prožívají postavy, o kterých byl právě tenhle film. Jestli se to stalo skutečně přesně do puntíku takhle, to nám asi už nikdo neřekne, ale jen to málo co jsem viděla a slyšela, se mnou zase po dlouhé době silně otřáslo. Fanatismus, strach, ale i otupělost, zkrátka žádná pozitivní emoce na vás nedýchne ani omylem. Jen bezmoc, beznaděj a jak tam říká jeden americkej voják, stejně to nikdo nepochopí. A má pravdu, já to fakt nejsem schopná jako normální lidská osoba, za kterou se považuju pochopit. Už jen když jsem slyšela jakými hesly se vojáci hecují při cvičení a před nástupem na místo, kde budou odsouzeni k boji, tak z toho mrazí : Já jdu muž proti muži. Bodnu tě do oka svým nožem. Já jdu muž proti muži, Praštím tě do hlavy svou E2. A z té opačné strany zní pochopitelně něco podobného, jen v bledě modrém. A kolik to odnese obyčejných lidí, je jen hrůzná kapitola, která se nese celým filmem.

"Blízko a blíže semknuti jsou milenci celou noc....obracejí se k sobě ve svém snění....jako dvě stránky jedné knihy, které se v temnotě navzájem čtou, jedna ví, co ví druhá, znají se vzájemně od konečků vlasů po konečky prstů." - Velmi citlivě zpracované drama dvou žen, které osud spojil dohromady. Mělo tak úžasnou atmosféru s velmi dobrým hudebním podkresem a hereckými výkony, kde za sebe mohu s čistým svědomím napsat, že díky Brunovi to byl pro mě jeden z nejintenzivnějších zážitků v poslední době. A to se nerozepisuji o té vizuální nádheře, jak interiérů, tak exteriérů.

Velká Británie má schované velmi zajímavé špionážní kousky, o kterých se skoro vůbec neví a to je velká škoda. Já jsem sice oproti ostatním uživatelům musela být neustále ve střehu, aby mně neuniknul nějaký důležitý detail, ale jinak jsem byla moc spokojená a to nejsem obzvlášť zanícená divačka, co se špionážních filmů týká. Herecké obsazení, atmosféra.........výborná záležitost.

Maisie byla výborná, přes hoďku a sama s hlasem, klobouk dolů. Tendenční podtón mě trochu rušil, ale svojí sílu Cyberbully má a já se nenudila ani moment. V sedmnácti je človíček ještě v mnoha směrech naivní, takže jsem se ani moc nedivila, že to neřešila tak, jak by to v reálu bylo jasné. Ono i dospělým to dá někdy pěknou fušku......

To byl kýbl soulový muziky z minulého století. V komentářích se hodně píše, no nic moc, prostě je to jen o vzniku a pádu jedné kapely no a co? Mně na tom přijde třeba bezvadný fakt, že se ti herci dokázali po filmu dát do kupy a rozjet koncertní turné a to já považuju za něco skvělého. Díru do světa sice neudělali, ale tu muziku měli v krvi, tak šli do toho s vervou tehdy jim vlastní, jinak by sbalili fidlátka a každý by šel po svém. A Decovi (Andrew Strong) to jde tady i bez té deky na hlavě.