navorski

Pan Lambrick chce hrát hru. Podobnou jako Jigsaw, ale komornější a méně industriální. Dalo by se říct, že je to takové torture soft porn. Podstatou děje zůstává bolest a utrpení, ale umírá se tu dost rychle a jednoduše. Napřííklad na 9 ran africkým bičem nebo na bodnutí do stehna. V opravdických torture pornech se teda jinak bojuje... Ve výsledku to ale kromě trochu netypického prostředí a pěkné hudby nepřináší nic moc nového. Snad kromě postavy pana Lambricka, protože ta je prostě skvělá a na rozdíl od Jigsawa dokáže i rozesmát. Shep Lambrick je totiž gentleman - ovšem roztomile škodolibý. A kvůli němu má smysl se na to podívat i přesto, že si při závěrečných titulcích možná řeknete, že to klidně mohlo být lépe vymyšlené i poskládané.

Kdybych někdy stavěl mrakodrap, připomeňte mi, abych neodflákl požární zabezpečení... To by mohlo být zlé.

Je to fakt šílený. Podivný mix pohádky a sci-fi se skvělým hereckým obsazením, parádními maskami, směšnými kostýmy a neuvěřitelnými hereckými kreacemi. Přál bych si být tenkrát na place a sledovat režisérovy pokyny hercům... Ten vzácný souzvuk odpadů!, který asi nikoho nenechá doufat, že to ve skutečnosti nemůže být tak hrozné, vynáší tento film do nečekaných výšin. Takže se přidám i já. A držím mu palce, aby se třeba jednou stal skutečně nejhorším filmem na csfd. Nexus si toto výsadní postavení opravdu zaslouží.

Krásně vystavěný nepředvídatelný příběh. Docela jsem začal uvažovat o tom, že kdybych zase někdy měl rýmičku a někdo mi nabídl trochu lidského, tak bych možná ... :-)

Vzhledem k tomu, že tento příběh mučení bohatých chudými je inspirován skutečnými událostmi, docela by mě zajímalo, jestli v tom měl hrát nějakou roli etnický původ násilníků. Jejich vůdce, který, myslím, nevypadal moc jako typický Turek, tam o tom v jednu chvíli mluvil, ale dost nekonkrétně. Konec působil trochu nejistě, jako by se tvůrci nemohli rozhodnout, jak přesně by to mělo skončit, a tak tam dali hned tři konce. Ovšem nedokoukáte-li závěrečné titulky, a uteče vám poslední z konců, zas o tolik moc zase nepřijdete. Je to trochu nastavovaná kaše, ale nadprůměrná. Hlavně přežít ten začátek.... Ta půlhodinová telenovela na začátku doprovozená variací na melodii z Titaniku byla skoro k nepřežití. Životy té ústřední omladiny mě vůbec nezajímaly a navíc to bylo nějaké zmatené - možná za to mohl překlad. Pak se to naštěstí trochu rozjelo a s paralelní příběhovou linií soudního procesu to začalo dostávat i nějaký smysl. Místy to bylo silné, ale nijak originální. Jedině snad tou turečtinou a telenovelovatými prvky...

Dobrý nápad, dobrý pokus o zajímavé vizuální pojetí, ale o čem to má být? Co si z toho má člověk odnést? Skeletoni mají zhruba stejné nedostatky jako ostatní filmy Jakuba Hussara a skupiny Trinity - chybí jim pořádný příběh a myšlenka. Paradoxně jediné věci, na které nejsou potřeba peníze...

Ufff. Strašně jsem se bál. I když jsem k tomu původně přistupoval s despektem, chtěl jsem tomu vytýkat formální nedotaženost, např. střihy na místech, kde nemají logické opodstatnění, nakonec musím autory jenom pochválit - za to, že to monstrum je neviditelné, protože jinak by mě asi ranila mrtvice. Když si to pustíte sami doma uprostřed noci a po tmě, zapůsobí to tak, že logické argumenty o formální stránce pozbývají smysl, protože to jede tak nějak samo. Ufff. Doufám, že se mi o tom nebude zdát. Alespoň ne víc než jednou...

Moc nekoukám na ztřeštěné komedie, a tak možná nedovedu poznat, která je dobrá, a která ne. A možná proto mě tahle docela příjemně překvapila. Bylo to hezky nekorektní a objevilo se tam spousta věcí ze hry - a to včetně tlumiče z kočky. Prostě docela dobrý.

Dobrý nápad, skvělý koncept, realisticky natočené. Jenom tomu trochu chybělo napětí. Něco, co by diváka nutilo těšit se, jak to dopadne. Ovšem když začaly závěrečné titulky, a k nim nečekaně, po celém filmu bez hudby, zazněla parádní hororová hudba, opravdu jsem se obával, jestli ten hlavní hrdina nenatáčí, jak se na to koukám a nechce, abych se stal jeho dalším respondentem....

Kdybych uměl řídit ponorku, tak by mě to asi bavilo víc, protože bych mohl s napětím sledovat, jestli všechny ty odborné úkony vykonávají správně, případně se něco přiučit. A právě díky tomuto rádoby realismu to pro mě bylo celé strašně zdlouhavé a obrazově nezajímavé. Interiér ponorky s čudlíky střídal interiér jiné ponorky s monitory, a jeden ze tří kapitánů tří různých ponorek dal občas (snad třicetkrát) pokyn k nějakému odpočítávání času nebo vzdálenosti. A přitom příběh posádky Rudého října měl docela potenciál. Ale ty čudlíky a monitory tam zkrátka zabíraly až příliš moc času. Takže to nakonec nebylo ani tak o touze hlavních hrdinů dezertovat, jako spíš o řízení a ovládání ponorek. Na druhou stranu existuje dost filmů, kde se ponorky, a případně další jiné interiéry podobných plavidel objevují, a vůbec mi to nevadí...