navorski

Celkem zajímavý dokument o jedné dovolené, která byla podobně absurdní jako Havlovy hry. Ale něco tomu chybí. Nebo přebývá. Na celovečerní dokument chybí obrazová invence v jakékoliv podobě. Je to především jen sled nefotogenicky nasnímaných rozhovorů proložených více či méně sdělnými ilustračními záběry bez nějakého hlubšího konceptu nebo principu. Když už to má být o dovolené, nezabíhal bych k výslechům, vězení ani k revoluci. Mohla to být krásná rekonstrukce absurdního počinu někdejšího disidenta, ale vznikl z toho guláš, ze kterého vyplývá opět hlavně to, jaké to tu dřív bylo hrozné.

Je to něco jako jízda na saních. Koukáte kolem sebe, jak se to všechno míhá, ale že by to zanechalo něco většího než jen pocit neustálého plynutí, to teda moc ne. S hlavním hrdinou je těžké se ztotožnit, protože je bezcharakterní, a proto s ním nejde moc soucítit při jeho cestě dolů. Humoru je tam sice dost, ale je tak trochu laciný, lehce okoukaný. Celé se to zdá jako návrat do zlatých časů Casina, ale bohužel to nemá tu sílu. Je to zábava, ale nic moc navíc. Ovšem je úctyhodné, že ty tři hodiny utečou docela rychle. Chce se mi dát tři hvězdičky, protože jsem čekal Scorseseho v plné síle, ale dám čtyři protože těžko říct, jestli by to někdo jiný zvládnul lépe.

Hodně znepokojivé. Absurdně realistický krok za hranice trapnosti a možnosti dokumentu. Vlastně to nejde pořádně uchopit, protože hranice stylizace je tak nečitelná, že to prostě vypadá, že ten sluníčkový Igor Chaun byl v mládí pěkný hovado. To ale zřejmě není pravda, což z jeho matky dělá výbornou herečku. Podobně bizarní zážitek jako Film Petra od Petra Marka, jenom trochu konkrétnější a taky bizarnější. Tohle není experimátnlní film - tohle je prostě divný film. A nezapomenutelný.

Fascinace nekonečnem v mnoha variacích. Obyčejní lidé v běžných situacích pozměněných poblázněnou a hravou režií, která se později stala Gogolovým charakteristických rysem. A proč? A proč? A co tím myslíte? Můžete si vylézt na bar a předstírat, že je to jeviště? Vachkovská škola filozofické koláže v nejlepší formě.

Celý film má pouze 12 minut... Nebo jde o director's cut? :-D

Viděl jsem jen dva díly, ale je to pecka. Je minimálně stejně těžký dělat speciální digitální efekty jako točit realitu, aby vypadala reálně. A to se tady dost daří, a navíc je to sranda. Poklona těm hlavám, co to dali dohromady.

Banální příběh o pomstě a chladnokrevném zabijákovi, kterého netrefí nikdo, ale on trefí každého. Pro splynutí s tímhle filmem je potřeba pořádná dávka sentimentu. Mě to ale minulo. Místo dojetí jsem obracel oči v sloup nad tím kýčovitým patosem. Jo, třeba před 15 lety to mohlo fungovat podobně jako takoví jednodušší Nesmiřitelní nebo nějaká jiná pocta westernům. Ale dneska je to nuda. To už raději koukněte na film "Kde sní zelení mravenci" od Wernera Herzoga. Ten si s podobným tématem poradil mnohem lépe. Žánrově se to sice nedá srovnávat, ale je o lepší zábava - už proto, že při tom mozek nepřepíná do úsporného režimu.

Dokument o bytí a poznání, který nemohl být natočen v lepším úseku života filozofova. Režijně to sice není žádná hitparáda, celé by to klidně mohlo být kratší a nějak lépe vymyšlené, ale závěr je magický. Stejně jako Bondyho nadšení z myšlenek, které jsou pro běžného člověka na hranici uchopitelnosti :-)

Pinhead je zbaven jakéhokoliv tajemství, stal se z něj jen nějaký rozpolcený padouch. Místy je to trochu přihlouplé (např. Pinheadova mluvící hlava v sousoší), ale aspoň je to uchopitelnější a zábavnější než předchozí díl postavený hlavně na fantaskních obrazech. Tohle je víc biják. Víc dialogů, víc příběhu, prostě víc "Amerika". Ale proměna Pinheada v krvežíznivého padoucha mi moc nesedla.

Dost málo horor, docela dost zdlouhavý.