navorski

Vzhůru nohama, pozpátku a naruby. Prostě bizarní příběh o skupině retardovaných lidí z retardovaného prostředí, kteří si při cestě za prvním a druhým koncertem prožijí víc než jen sexu, drog a rokenrolu než Aerosmith na evropském turné. Některé obrazy jsou fakt úžasné. Anální teror padesáticentimetrovým pérem nebo rozhovor v obří vagíně, kterou tu péro vytahalo, na to se prostě nedá zapomenout. Podobně jako na šišlavého zpěváka, který žije hlavou dolů, zatímco jeho návštěvy zůstávají nohama na zemi. Mongoloidi, mongoloidi, šťastnější než ty a já... Až do své špinavé smrti bez příčiny.

Čekal jsem mnohem větší hrůzu..

Pocta Dariu Argentovi, ne nepodobná Suspirii, pomalým tempem vypráví o cestě k "pravdivému" herectví, které zase může odkazovat k Srbskému filmu. Je to rozhodně povedený film. Je to ale spíš pomalé psychologické drama a thriller než horor. Bohužel pro mě.

Mrazilo mě dost, ale takovým tím standardním způsobem...

Možná kdyby to bylo víc francouzské než americké, tak by se ten potenciál námětu mohl proměnit v nějakou trvalejší hodnotu... Ubrat Mechanický pomeranč, přidat Funny Games, napětí a trochu překvapivosti.

Na de Nira se dobře kouká, tak to rychle uteklo, Travolta je o poznání horší. Ale vůbec nic to ve mě nezanechalo. Kromě pocitu z nepoctivé filmařiny. Podivné barevné korekce a digitální "efekty" mě dloubaly do očí. Trochu opravdové realistické syrovosti by tomu rozhodně neuškodilo. Ale je pravda, že co se týká nápadů s mučením, tak tam byly nečekaně dobré. Jenže pak se z do toho zase začalo cpát "obyčejné lidské drama" a závěrečný patos to pak totálně pohřbil.

Komu fandit, když se proti sobě postaví konzervativní systém a buranští výtržníci na motorkách? Já nedokázal fandit nikomu. Sám bych ty parchanty na motorkách vypráskal z města. Od druhé půlky se cosi začalo objevovat mezi řádky, ale dost možná hlavní síla tohoto filmu vyprchala někdy koncem 80. let. Vypadá to hezky, ale pokud má film něco vypovídat o společnosti, tak to zdaleka není tak nadčasové poselství, jako měla třeba Bezstarostná jízda.

Seagalův styl je zde velmi hbitý. A jeho oděv, to je prostě lahoda pro oko!

Film s poutavě rozbitou strukturou o nesympatických lidech s vyprázdněnýma dušema. Něco do sebe to má, ale já si to teda moc neprožil."...bože, nemůžu uvěřit, kolik novejch kamarádů jsme potkali, kamarádi ze všech koutů a všichni byli tak milí, tak vřelí a přátelští..." A přitom se jen polívali pivem a fetovali kokain s cizích těl. Tuším, že to Harmony Korine myslel trochu jinak, než jsem to pochopil, ale mě ta vyprázdněnost všech zúčastněných hrozně vytáčela. Ale nedivil bych se, kdyby to byl záměr.

Kdyby si Michael Haneke a M. Night Shyamalan celý víkend pouštěli to nejlepší z žánru exploitation, dost možná by pak mohli vymyslet něco jako je tahle Žena. Realistické prvky se tak zvláštně prolínají s těžko uvěřitelnými podivnostmi, až se to zdá být podobenstvím o něčem zvrhlém, co v sobě může mít kdokoliv z nás, ale co jen ti skuteční "borci" vypustí ven a seznámí s tím celou svou rodinu... Příležitost dělá zloděje. Nebo únosce. Nebo násilníka. Nebo boha, který má moc nad vším kolem sebe. Zvláštní příběh, netypické využití zvuku a hudby, rychlé prostřihy mimo scénu a všudypřítomné prolínačky posouvají Ženu z pouhého exploitation někam blízko artu. Bylo to hodně silné. A pozor, po titulcích je ještě bonus!