vyfuk

Zdálo by se, že John bude mít pokoj. Ale hned v po první sekvenci se dozvídáme, že má ještě nějakou práci. A o ní se to točí. A film vlastně i plní to, co se od něj čeká. Akční scény, kde je slyšet střelba a výstřiky krve do všech stran jsou opět zde. Mým silným trnem v oku primárně je to, že zde bije do očí to, jak hlavní postava nemůže zemřít, ač samozřejmě má nějaká ta bebíčka, tak stejně nepřátelé, kteří jdou proti němu vlastně když můžou střílet tak to nedělají a jen čumí jak je někdo zabíjí. To je samo o sobě naprosto debilní až to bolí. I tak to vlastně nikomu nevadí. Protože divák dostane, co chce a John Wick zůstane celý. Zároveň finále samo o sobě je trailerem na třetí a snad i finální díl. A velice dobrým trailerem. Že bych i zvážil návštěvu kina.

Ono je horko těžké posuzovat horko těžký brambor. Primárně asi je problémem to, že DC si jede tu svou. Je to jako tvrdohlavá holka, která radši chytne chřipku než aby si od vás vzala nabídnutý kabát. Je toho dost co k vysmívání. Ať už je to Aquaman, který chtě nechtě vlastně dělá Thora. Ať už je to Flash, který se snaží být roztomile vystříkanej z toho, že je v týmu s Batmanem a Supermanem, a přitom spíše je tak nějak roztomilo-trapně vystříkanej. Ať už je to ten kluk z Ruska, který až vyroste bude Gordan Freeman. Je toho dost. Primárně asi je zde vidět snaha naplácat, co nejvíc znamejch ksichtů do jednoho filmu, protože samotné DC ví, že je třeba už v jiných filmech neuvidíte. Proto je zde Alfred, který dělá spíše takového všehoposkoka a taky komisař Gordon, který by mohl mít skvělou charakterní část, ale to spíš do Gotham filmů, protože přeci jen, proč by sakra byl komisař Gordon v Lize spravedlnosti. S tím, že to je jako kdyby i samotní DC věděli, že se potápějí. DC je něco jako TOP 09. S tím, že Ray Fisher zde rozhodně nebude Dominik Feri. "Jak se opovažuješ šahat na Matku?" - praví Stepní vlk a já si vzpomenu na své dětství. Film je pro mnoho lidí odsouzen k záhubě už jenom z principu. Což je ve výsledku škoda. Film by se ale přeci jen dal pojmout i tak jinak. Tak líp. Sice by hrál na klišé ve stylu Marvelu, ale to se vlastně vracíme k té dívčí tvrdohlavosti. DC se totiž snaží tolik experimentovat, i když ví, že si to nemohou dovolit a zároveň si jet tu svou, že kašlou na to, že to nefunguje. Nebo jakoby funguje. Ale buďto tak, že to klasický konzument nepochopí a nebo tak, že to působí béčkově. S tím, že DC má neuvěřitelné problémy se záporáky. Mezitím, co Joker a Lex dokázali vnést neodolatelné kouzlo, tak o Stepním vlkovi jsme vlastně ani nikdy neslyšeli. Ani ne kvůli tomu, protože by nebyl mainstream, ale spíše kvůli tomu, že DC ho ani nechtělo propagovat. Trailery chtěli vsadit na to, že JL bude vtipné, akční a plné rockových pecek. S tím, že dopadla klasika v tom, že hlášky v trailerech byly jediné v celém filmu a pecek jsem se dočkali jen dvakrát. Když Aquaman jde tvrdit létající upíry a když jedou titulky. Což je docela dost málo. Hlavně protože, ta Aquaman scéna ač epická, tak stále nezapadá do finálního kontextu. Zack je na konci svých sil. A nedivím se mu. Potom, co se mu stalo v osobním životě a poté co všichni jeho filmy pucovaly na cáry se asi nemůžeme divit. Je spíše zábavné, že by si zasloužil pauzu, což je věc, kterou měl Joss Whedom, který přišel JL a vlastně i celý DC zachránit. Ale ač se snažil, moc se mu to nepovedlo. A teď je otázka, jestli ho Avengers nezruinovali natolik, aby neposlal jejich konkurenta ke dnu. To ještě asi ukáže čas. Ve výsledku, je smutné, že jediné, co mělo Justice League udělat bylo překonat třetího Thora. A přitom to bylo tak jednoduchý. Ruku na srdce třetí Thor je v porovnání s jinými Marvel filmy a především třetím Kapitánem Amerikou silný hovno. Tak málo stačilo. Upřímně, ale jde o to, že já jsem spokojen. Ale jsem jeden z mála. A to je sakra problém. Byl čas to všechno vyzdvihnout z prachu. Ale my stále oprašujeme. A ve výsledku co může být po čtyřech letech horšího?

Problémem asi je především zainteresovanost. Pokud se na film podívá někdo, kdo nikdy neviděl Peťanovo video a speciálně jeho mini filmy, tak nebude vědět která půlnoc bije. Právě v tom to bylo asi ve výsledku "super". Že ten film byl zakomponovaný s tím, co vlastně Peťan dával dohromady. Což bylo něco jako Santuláš (a to je podle mě z těch "rádoby youtube" mrcasin jedno z nejlepších, co u nás existuje) a nebo právě onen Ruch. Ono to má i příběh. Jediné, co je, tak je asi konec. Budu tu ten z mnoha/z mála, co ten konec lehce odsoudí. Ne ani protože by nezapadal. Ale on je vyloženě blbej. Je blbej proto, že kluci tam budují skoro až svůj vlastní super vesmír se svým vlastním příběhem a ono se pak ukáže, že to vlastně bylo celé o ničem, protože si to jenom Petrklíč píše do pécéčka a STN na to jenom čumí jak vyoraná plyš. Ta atmosféra a příběh jsou dvě věci, které jsou celou dobu budovány a pak jedním ladným sfouknutím jako by se nechumelilo zbořeny. A to je ten problém. Jinak by za mě šlo o skvělý počin. Jenom to dokazuje to, že Petr a Petr mají co nabídnout, jen to chce čas a možná jenom větší práci na scénáři. Co se týče technického zpracování, bohužel ani super kamera nedělá práci za vás. Kluci to neodflákli. Jenom některé záběry byly dle mého zbytečně z detailu a nebo jinak. Šlo o to provést toho diváka jenom lehce jinak a tu vizuální cestu mu usnadnit. Jinak za mě kupodivu dobrý. Kluci to mají teďka blbý, že musí už jenom gradovat své kvality výš. Což bude těžké, ale oni to zvládnou. Musí.

Stačilo mi ve výsledku pět minut. Pět minut mi stalo, abych si nějak uvědomil jaký pocit z filmu vlastně budu mít. A vzhledem k tomu, že to bylo velice zábavných pět minut, nechť se posoudí samo. Ono těch prvních několik minut hlavně i eskaluje k tomu, že film bude docela silně a dost nechutný. Což také je, ale ne tolik upřímně jak jsem se sám lehce bál. A nebo to bylo i ve výsledku špatně? Kdo ví. Právě ony nechutnosti byli silně vystřídány budováním postav hlavně jakožto záporáka a jeho femme fatale. Především jde o to, že příběh, kdy Hopkins nepomáhá čistě Jodie Foster na jiném případu je samo o sobě jiná. Tohle je to, co jsme po Mlčení jehňátek chtěli vidět. A taky, že jsme vlastně dostali. A dle mého ve velice důstojném ohledu. Troufal bych si říci, že není nad klasiku.

Každý stát a především národ se vyrovnává se svou historií jinak. Hlavně druhá světová válka je věc, která spojuje skoro všechny. My Češi se s tím vypořádali jako kdyby ublíženě v podobě Lidic a nebo Habermannovým mlýnem. Američané až s nadsázkou, přehnaně a moc heroicky akčně, Britové třeba konstruktivně, a Němci radši zachytávali jenom pády říše, protože by se báli kritiky, že asi Němci točí film pro nácky. Kdo ví? Poláci se do toho nicméně pustili podobně jako my. Opisem některé přímé události z jejich historie. S tím, že oni to ještě vzali komplexně po celou světovou válku. je zde vidět jejich národní hrdost, kterou si udržovali věky a taky nyní udržovat budou. Bohužel zrovna polský nacionalismus dneska je silně přes čáru a my Češi se k tomu tvrdě přibližujeme. Nicméně zpracování filmu je na tom skvěle. Dokáže příběh popsat barvitě a zajímavě. Nejde sice o nějaký opus magnum, ale stále jde o skvěle popsaný příběh, který dokazuje, že každá zem se musí nějak se svou historií srovnat po svém. Poláci natočili Katyň. A je to jen dobře.

Jakožto současný současný novopečený sledovatel seriálu Black Mirror si docela živě dokážu představit tuto zápletku jako jednu epizodu tohoto seriálu. Asi je zde nutno zmínit, že ani tak nejde o nic průlomově originálního, ale já zde konstatuji své milované klišé. A to takové, že mě to jednoduše bavilo. Film popisuje jednoduchý a zároveň duchaplný příběh, který dává smysl a má příběh. S tím, že je to skvěle doplněno velice dobrým výkonem Emmy Watson a dokonalým výkonem Toma Hankse. K tomu asi není moc ve výsledku co říct.

[NEDOKOUKÁNO] A já se ani nedivím. Po vzoru toho, že ani nevím jestli jsem film vypnul, protože jsem ani nevěděl jestli jde o dokument nebo hraný film a nebo protože mi vadily neustálé lopaťácké, vyplešlé, xenofobně rasistické kecy. Což se není samozřejmě čemu divit, když jde o film o náckovi a náckovském okolí. To by mi asi ani ve výsledku ani tak nevadilo, jsem na to zvyklý, ale spíše asi jde o tu chaotiku. Vít Klusák sklidil kritiku za to, že je to vykonstruované. Nechápal jsem. Teď se nestačím divit. Skvelý námět přeměněný v neklid a nejistotu, jelikož film vlastně nemá dokumentaristické prvky. A tam je zakopaný čokl. Mám silnou nechuť film dokoukávat. A ve výsledku. Asi ani o moc ošizen nebudu.

Zvláštní to poběhlina. Film, který vypadá zcela normálně se dokáže už během prvních deseti minut zvrtnout v něco, co asi nevíte co je. Jednoduše řečeno příběhově je film až neuvěřitelně podivný, jelikož v něm všichni Poirotovi mastí ego, některé dialogy ani nedávají smysl a scény jsou takové umělé až to bolí. Branagh je skvělý herec. To je jasné od počátku. Ta režie je spíše nyní mainstreamová, ale nějak je zde cítit asi menší touha k návratům ke kořenům, kde Lumet vlastně se stejnou knihou kdysi dávno odstartoval ono Poirotovské šílenství. Film to což o to není špatný, kamerové záběry a i efekty k tomu v prostředí hor bůhví kde vyzní skvěle, ale problémem stále zůstává ta touha to udělat zbytečně akční, ta touha u toho i pobavit, což je na takovýto film nepřípustné. Celé to vypadá vlastně neúplně. Ale i tak to ve výsledku i s hudbou koresponduje v nepříliš špatný film. Který je hlavně nabitý hvězdným obsazením. Ale nedokážu ani ve snu zaručit, že si třeba za rok vůbec na film kdy vzpomenu.

Hlavní problém je asi to, že to je vlastně o ničem. Dokument, co popisuje Richarda Müllera v nějakém určitém stádiu jeho života s několika záběry na minulost. A tím to končí. V podstatě nic konkrétního z jeho života. Vše si musíte bez pardonů domyslet a nebo vědět už předem. To je asi problém. Je mi jasné, že tvůrci to mysleli jinak a třeba nějak různorodě. Ale primárně když koukám na skoro až biografický dokument, tak nějak čekám, že se o dané osobě dozvím víc. Bohužel z dvou řádků wikipedie jsem se dozvěděl za deset vteřin víc než z hodinu a půl dlouhého filmu. A to je dle mého silně špatně.

Já vlastně ani nevím jak komentovat. Když film byl prapůvodně oznámen už nevím kolik let zpět, tak jsem cítil jistou epičnost v sobě. Ragnarok přeci jen znamená konec všeho. Jenže pak přišli ty osmdesátkový plakáty a nápisy a bylo zle. Film podle mě už jenom v tomto směru ztratil hodnotu. Poté přišli zvěsti o vtipných scénách a možnosti podobnosti se Strážci galaxie (což je jedna z mých nejméně oblíbených sérií vůbec) a to už oheň byl nejen na střeše, ale i v kuchyni. Zasadit humor do finále trilogie a co víc jen pár filmů před koncem celé filmové několika roční série je podle mě čin více než barbarský. Sice osvěžující, ale není to, to co bych primárně čekal. Ono to sice i v tomto případě v rámci celku funguje, ale spíš jde o to, že to je jako cibule s pařížským dortem. Hlášky nemůžou vynahradit fakt, že film vlastně ani nefunguje jak má. Problémem ani není to, že by byl Thor vtipný. Problém je, že on nikdy nebyl a teď najednou je. To je to, co nedává smysl a je jako pravačka na očko. Nejlepší nakonec však byly scény s Odinem nejlepší. Plus k tomu Jeff Goldblum si roli vyloženě užíval a proto i scény s ním byly ty z lepších. Podívejme se třeba na třetího Captaina Americu. Dokázal zakončit svou vlastní dějovou linku s klasickým Marvel humorem, ale zároveň s naprostou epikou, který nás nechala, aby naše emoce prostě proudily. A to bylo něco! Celkově vzato je třetí Thor lehce hybridní kousek, který skoro nikam nezapadá. To ho dělá suprovým i naprosto debilním filmem.