vyfuk

1. série: Je to hodně zvláštní případ. Je asi důležité nejdříve říci, že jsem si seriál představoval jinak. Myslel jsem si, že budeme zabrušovat lehce do sci-fi. Myslel jsem si, že pojedeme osmdesátkovou atmosféru v nějaké alternativní realitě kde detektivové se budou lidem dostávat nějak do hlavy nebo tak. Něco jako Minority Report. Ale místo toho se detektivové dostávali do hlavy jinak. Upřímně řečeno, psychologie je moje téma. Je to má vášeň a je to jedna z mých největších zálib. Seriál do toho skvěle uvede a neustále se v tom nimrá. Ten rozjezd je sice pomalý, ale něco se v tom najde. Někdo to kouzlo objeví, někdo taky ne. Nejde pro mě o něco dokonalého, ale je to obrovský potenciál, který mistr Fincher objevil, vytvořil a ostatní v tom snad budou skvěle pokračovat dál. Má to nakročeno dobře. Asi opravdu nepůjde o seriál, který se bude rozvíjet k naprosté dokonalosti a každá série bude mega lepší a mega lepší, ale spíše to bude něco na co se vždy rád podívám. Už vzhledem k tomu jak jsem se přistihl, že jsem se na poslední dva díly vyloženě těšil. 2. série: Znovu a podruhé. Mindhunter nenasadil žádnou laťku. Vytvořil svoji linku příběhu, který se nějak odvíjí a nedá se o něm mluvit jako o špatném nebo dobrém. Tvůrci jedou zlatou střední cestu, na kterou určitě dohlíží Fincher, takže dává smysl, že to bude dávat smysl a udržovat své linie. A ty fungují. Není potřeba si něco dokázat nebo se v něčem předhánět. Máme jasně daný příběh, který se po své ose v celku zajímavém měřítku zajímá o naše sériové vrahy. A samozřejmě i s větším finálním vyvrcholením. Nemusí jít o nejlepší seriálovou událost roku, ale stále to je příjemná záležitost na pár hodin, u které se nedá hovořit o ničem jiném než o obohacení.

Je to hodně zvláštní případ. Je asi důležité nejdříve říci, že jsem si seriál představoval jinak. Myslel jsem si, že budeme zabrušovat lehce do sci-fi. Myslel jsem si, že pojedeme osmdesátkovou atmosféru v nějaké alternativní realitě kde detektivové se budou lidem dostávat nějak do hlavy nebo tak. Něco jako Minority Report. Ale místo toho se detektivové dostávali do hlavy jinak. Upřímně řečeno, psychologie je moje téma. Je to má vášeň a je to jedna z mých největších zálib. Seriál do toho skvěle uvede a neustále se v tom nimrá. Ten rozjezd je sice pomalý, ale něco se v tom najde. Někdo to kouzlo objeví, někdo taky ne. Nejde pro mě o něco dokonalého, ale je to obrovský potenciál, který mistr Fincher objevil, vytvořil a ostatní v tom snad budou skvěle pokračovat dál. Má to nakročeno dobře. Asi opravdu nepůjde o seriál, který se bude rozvíjet k naprosté dokonalosti a každá série bude mega lepší a mega lepší, ale spíše to bude něco na co se vždy rád podívám. Už vzhledem k tomu jak jsem se přistihl, že jsem se na poslední dva díly vyloženě těšil.

[Viděno na předpremiéře ve Špindlerově Mlýně] Upřímně jsem asi čekal větší sračku. Ve výsledku je to jen další vychcanej film, který ani není nikterak vtipný nebo zajímavý. Něco jako Snowborďáci akorát místo pro nadržený puberťáky to je pro starý babky. Starý v ohledu nějak cca 40 let, ty který moc nemají sexuální partnery, kterým by v těle kolovala krev a tak se drží na baterkách. Příběh se houpe tak nějak do nikam a už hnedka je vám skoro jasné jak to celé skončí vlastně. Primárně je to zase jenom další blbá propagace krásného horského města jako na zimní pražskou osadu pro zazobaný blbečky. Viděno dennodenně za vás. Ale to už je jiný prohnilý příběh. Upřímně mnohem prohnilejší než tento. Padesátka duel o nejdebilnější a nejlepší film ze Špindlu za poslední roky docela vyhrála.

Abych pravdu řekl je to zvláštní norská symfonii. Je to souhra zvláštních nesrovnalostí a neemočních stavů, ale co byste ve výsledku čekali od norského filmu. Postupně vlastně zjišťujete, že to ani tak není drama jako hodně mrazivá, satirická a černá komedie s prvky drastiky. S tím že tento popis to podle mě vystihuje jak nejlépe může. Scény, kdy postavy jen umírají a Stellan se tomu už pomalu jenom směje je už jen kapitola sama o sobě. Nejdříve nezáživný film. Ale když jsem začal chápat, co se mi snaží ukázat a jak začalo se mi to líbit čím dál víc. Hodnocení asi lehce přeafektované, ale mně to takhle asi ve výsledku přijde super.

1. série: Taková ta klasická šedivá a jednorázová jednohubka, která má, co nabídnout, ale jen na pár dílů a sama si to moc dobře uvědomuje. A je to z toho cítit a už jenom tím, to vypadá jako taková neslaná nemastní show. Nejde o nic extrémně zajímavého. I přesto ale vhodné pro nějakou tu "zábavu", která proběhla. Ale v celku brzy se na to půjde dát zapomenout. Možná až moc. 2. série: Sinner začal v celku zajímavě. Udržel si kořen z minulé sezóny a začal na novo. To zní skvěle. A taky to tak vypadalo. Ale jednoduše... v moment, kdy se do toho až moc začala tahat sekta, jejíž smysl jsem nepochopil, asi dvacátá matka a nějaké velmi křehké vztahy v rodinách mezi postavami, začalo to být na mne moc. Hlavně moc nudy a odbíhání od tématu. Seriál si dokázal udržet v celku dobrou pozici, ale nic netrvá hold věčně. Jediný zajímavý aspekt tak jednoduše zůstal Bill Pullman a jeho linka. Ale ani to, to nedokáže tahat věčně. 3. série: Sinner přišel se třetí další sérií, která obecně vzato byla opět zbytečná. Moc nechápu to pozdvižení ohledně negativity u této série, když druhá byla ještě snad více o ničem než tato. Zde alespoň byl nový, charakterní záporák. Jinak to tím končí. Máme možnost opět vidět skvělý výkon Pullmana, který ukazuje, že má i na větší role, ale jeho linka a jeho hraní je asi to jediné, co stojí za zmínku. Další série není otázkou. Je zbytečností.

Drama z dnešní doby v podstatě jako vyšité. Už jenom kvůli názvu samotnému i výstižné. Herci rozehrají své akce přímo mistrně a vytváří mezi sebou skvělou symbiózu. Lehkou věcí tady, že jde o něco jako dramatický Pulp Fiction, už jenom kvůli dějovým linkám,které dokáží zaujmout, ale přeci jen nyní s odstupem času si vzpomínám jenom na dvě primárně. A to kvůli tomu, že hlavně ta jedna a to ta s kyberšikanou, což je téma, které mě nikdy nijak nevzalo, ale zde se to dokázalo podat naprosto poutavě na vysoké úrovni. Klidně jenom o tom by se dal udělat film jako takový, sice kratší, ale podle mě suprový. Nicméně zpomalené finále všech dějových linek bylo na nejvýš epické. Důležitá záležitost.

Nejde o nic průlomového, ale filmový průmysl se nám snaží ukázat dalšího v celku zajímavého detektiva, který je ztvárněn velice dobrým hercem. Zde je asi hlavně vidět, že Atkinson ve výsledku zvládne i víc než jen komedie a co víc, mistra Beana. Dokáže i opak a s ním i překvapit. Jak říkám, provedení nikterak úžasné, ale ve výsledku velice příjemné na prozkoumávání.

Taková nijaká, neslaná, nemastná něco jako komedie od pana Krobota, který popisuje příběh jedné nijaké díry někde v českém pohraničí. Je to až zvláštní, že někdo v podstatě z ničeho vytvoří takovýto film. Tak či onak, nejde o nic průlomového, ale krása asi hádám tkví v tom, že jde o jenom jednoduchý opis něčeho, co se lehce děje, ale ne nijak, aby to člověka bohužel zaujalo. Nijak mě to o čas neokradlo. Kupodivu.

To, co Ratner v podstatě vládl s Červeným drakem, Ridley Scott lehce přecenil. Červený drak měl primárně slabinu v tom, že tam byl až moc velký význam na zbytečnou love story. Tady byl problém spíš v tom, že určitá nechutnost, která fungovala v Drakovi nyní působila nijak umělecky, ale jednoduše nechutně. S tím, že člověk vlastně ani neví jestli scéna s prasaty byla dobrá nebo ne. Jestli scéna s mozkem byla dobrá nebo ne. Jestli to působilo epicky nebo stupidně. Taky si člověk připadá všeljak, když hlavní postava je nahrazena jinou herečkou. Není to nic neobvyklého, ale taky nic příjemného. Dokáže to překvapit. Ale za jakou cenu?

Poté, co jsem měl zkušenost s českou divadelní inscenací, bylo mi jasné, že se obohatím i o originální francouzský zážitek, ale alespoň filmový. A ono nejde o špatný kousek. Česká verze si k tomu připsala pár oplzlých vtipů, jinak by to u nás asi ani nešlo a jinak šlo o perfektní zpracování. Film má kouzlo v tom, že si hraje se záběry a dává to zcela jinou dynamiku. Proto scény, které jsem už znal byly i tak vtipné a zábavné. To na tom filmovém podání bylo ve výsledku to nejlepší. Skvělé pobavení. O tom není pochyb.