vyfuk

Primárně je na tom super ten nečekaně originální nápad. Ano, sice zkombinování moderního roku 2017 s fantasy věcmi, které se zdají jako ze středověku, je to prostě zvláštní. Proto nejlépe funguje fantasy tohoto typu do lidského jakoby středověku. O to to je zajímavější. Dokáže se to rozrůst do mnohem zajímavějších částí a sfér, o kterých by si jinak nechal člověk jenom zdát. Je to neuvěřitelně suprově nakročené k vybudování více filmů, o což už se i Netflix snaží. Je to dobře natočené a dává to smysl. Pro ten vesmír, pro který to je vytvořeno a snad ho dostaneme v další dávce. Negativní ohlasy mně snad přijdou jenom kvůli tomu, že to je prostě Neflix. Asi nepochopím.

Sněhulák je zvláštní hříčka přírody. Předně vzato, má dobrou kameru i herecké výkony. Dejme tomu. Hudba je oříšek v tom, že je dobrá a pan Beltami na ní odvedl skvělou práci. Nicméně chybí tomu takový ten temný thrillerový tón, který měl jenom dokonalým doplňkem k dokonalému filmu. Hudba spíše připomíná někdy také kriminálníku, ale dějově o takových pár desítek let zpátky. Jakožto obrovskou fanda knížky zde bude hodně popichování. Ještě si vrtkavě pamatuju "trailer" na knihu sehraný nějakými herci. Tam byl problém, že i tenhle trailer byl lepší tento na oficiální film. S tím, že bůh ví jak by tohle všechno dopadlo, kdyby se toho opravdu ujal Scorsese. Už jenom podle toho by to byl jeden z nejlepších filmů roku. Film především vynechává nejepičtější momenty knihy. Finální dopadení, k tomu potřebné detaily, dechberoucí momenty jednoho slova, na které je Nesbø fakt machr. Tím, že ty ve filmu nejsou je tím jenom dokázáno, že filmaři si netroufali natočit film podle knihy. Sněhulák je v celku smutná ukázka toho jak nedělat adaptace. Sám o sobě mě film, ale nezaujal natolik, abych ho dokázal úplně hodnotit jako takový. Trochu jsem se až bál, že tento film bude dobrý. Když nyní vidím, že není mám třeba stále šanci ho vyzdvihnout ve své podobě (doufám, že mi prominete tohle ego okénko, ale už od první kapitoly jsem si představoval jak by moje verze Sněhuláka vypadala a stále si za ní jdu... takže možná jednou...)

Je neuvěřitelně těžké nějak konstruktivně a objektivně hodnotit něco, na co jste se neuvěřitelně těšilo a něco co vás v podstatě zklamalo. Další díl Star Wars je totálně jiný než sedmička. Což je jeho největší klad i největší zápor. Sedmička vsadila na nostalgii. To bylo trnem v oku mnoha lidí, ale mě to prostě vzalo. Zde se nacházíme v těžké situaci kde konečně vidíme originalitu, ale za jakou cenu? Za tu, že se vlastně už ani nedíváme na Star Wars? Máme zde spousty epických momentů, a taky spoustu těch na které musíme čumět jestli si z nás tvůrci vlastně nedělají prdel. Vizualizace má i něco do sebe. Každá scéna má své divné momenty a i ty epické. Lehce se bojím toho jak to vlastně v rámci celé série půjde dál. Neuvěřitelně se těším na to, co se stane, ale zároveň se bojím, že závěr onoho všeho bude naprosto zničující v rámci provedení. Jednoduchý popis patří pro zklamání. Ale zároveň i pro naději. Budu cenit originalitu. Tím to, ale vlastně končí.

Spousta lidé mě za to bude peskovat, ale nedá se to moc srovnávat s hraným Grinchem z počátku století. Tohle je prostě nesmrtelná klasika, kterou labužníci znají od nás i díky Sám doma, ale spousta věcí tomu chybí. Především asi to, že si ani nezvykneme na Grinche jako postavu a už je vlastně proměna s koncem. V mnoha lidmi nenáviděném hraném filmu, pro mě však milovaném, máte spoustu času si na Grinche zvyknout, nenávidět ho, milovat ho a soucítit s ním. Alespoň jednou za rok pro to máte slabost. Na mě neuvěřitelně zbrklé a uspěchané.

1. série: Je to hodně zvláštní případ. Je asi důležité nejdříve říci, že jsem si seriál představoval jinak. Myslel jsem si, že budeme zabrušovat lehce do sci-fi. Myslel jsem si, že pojedeme osmdesátkovou atmosféru v nějaké alternativní realitě kde detektivové se budou lidem dostávat nějak do hlavy nebo tak. Něco jako Minority Report. Ale místo toho se detektivové dostávali do hlavy jinak. Upřímně řečeno, psychologie je moje téma. Je to má vášeň a je to jedna z mých největších zálib. Seriál do toho skvěle uvede a neustále se v tom nimrá. Ten rozjezd je sice pomalý, ale něco se v tom najde. Někdo to kouzlo objeví, někdo taky ne. Nejde pro mě o něco dokonalého, ale je to obrovský potenciál, který mistr Fincher objevil, vytvořil a ostatní v tom snad budou skvěle pokračovat dál. Má to nakročeno dobře. Asi opravdu nepůjde o seriál, který se bude rozvíjet k naprosté dokonalosti a každá série bude mega lepší a mega lepší, ale spíše to bude něco na co se vždy rád podívám. Už vzhledem k tomu jak jsem se přistihl, že jsem se na poslední dva díly vyloženě těšil. 2. série: Znovu a podruhé. Mindhunter nenasadil žádnou laťku. Vytvořil svoji linku příběhu, který se nějak odvíjí a nedá se o něm mluvit jako o špatném nebo dobrém. Tvůrci jedou zlatou střední cestu, na kterou určitě dohlíží Fincher, takže dává smysl, že to bude dávat smysl a udržovat své linie. A ty fungují. Není potřeba si něco dokázat nebo se v něčem předhánět. Máme jasně daný příběh, který se po své ose v celku zajímavém měřítku zajímá o naše sériové vrahy. A samozřejmě i s větším finálním vyvrcholením. Nemusí jít o nejlepší seriálovou událost roku, ale stále to je příjemná záležitost na pár hodin, u které se nedá hovořit o ničem jiném než o obohacení.

Je to hodně zvláštní případ. Je asi důležité nejdříve říci, že jsem si seriál představoval jinak. Myslel jsem si, že budeme zabrušovat lehce do sci-fi. Myslel jsem si, že pojedeme osmdesátkovou atmosféru v nějaké alternativní realitě kde detektivové se budou lidem dostávat nějak do hlavy nebo tak. Něco jako Minority Report. Ale místo toho se detektivové dostávali do hlavy jinak. Upřímně řečeno, psychologie je moje téma. Je to má vášeň a je to jedna z mých největších zálib. Seriál do toho skvěle uvede a neustále se v tom nimrá. Ten rozjezd je sice pomalý, ale něco se v tom najde. Někdo to kouzlo objeví, někdo taky ne. Nejde pro mě o něco dokonalého, ale je to obrovský potenciál, který mistr Fincher objevil, vytvořil a ostatní v tom snad budou skvěle pokračovat dál. Má to nakročeno dobře. Asi opravdu nepůjde o seriál, který se bude rozvíjet k naprosté dokonalosti a každá série bude mega lepší a mega lepší, ale spíše to bude něco na co se vždy rád podívám. Už vzhledem k tomu jak jsem se přistihl, že jsem se na poslední dva díly vyloženě těšil.

[Viděno na předpremiéře ve Špindlerově Mlýně] Upřímně jsem asi čekal větší sračku. Ve výsledku je to jen další vychcanej film, který ani není nikterak vtipný nebo zajímavý. Něco jako Snowborďáci akorát místo pro nadržený puberťáky to je pro starý babky. Starý v ohledu nějak cca 40 let, ty který moc nemají sexuální partnery, kterým by v těle kolovala krev a tak se drží na baterkách. Příběh se houpe tak nějak do nikam a už hnedka je vám skoro jasné jak to celé skončí vlastně. Primárně je to zase jenom další blbá propagace krásného horského města jako na zimní pražskou osadu pro zazobaný blbečky. Viděno dennodenně za vás. Ale to už je jiný prohnilý příběh. Upřímně mnohem prohnilejší než tento. Padesátka duel o nejdebilnější a nejlepší film ze Špindlu za poslední roky docela vyhrála.

Abych pravdu řekl je to zvláštní norská symfonii. Je to souhra zvláštních nesrovnalostí a neemočních stavů, ale co byste ve výsledku čekali od norského filmu. Postupně vlastně zjišťujete, že to ani tak není drama jako hodně mrazivá, satirická a černá komedie s prvky drastiky. S tím že tento popis to podle mě vystihuje jak nejlépe může. Scény, kdy postavy jen umírají a Stellan se tomu už pomalu jenom směje je už jen kapitola sama o sobě. Nejdříve nezáživný film. Ale když jsem začal chápat, co se mi snaží ukázat a jak začalo se mi to líbit čím dál víc. Hodnocení asi lehce přeafektované, ale mně to takhle asi ve výsledku přijde super.

1. série: Taková ta klasická šedivá a jednorázová jednohubka, která má, co nabídnout, ale jen na pár dílů a sama si to moc dobře uvědomuje. A je to z toho cítit a už jenom tím, to vypadá jako taková neslaná nemastní show. Nejde o nic extrémně zajímavého. I přesto ale vhodné pro nějakou tu "zábavu", která proběhla. Ale v celku brzy se na to půjde dát zapomenout. Možná až moc. 2. série: Sinner začal v celku zajímavě. Udržel si kořen z minulé sezóny a začal na novo. To zní skvěle. A taky to tak vypadalo. Ale jednoduše... v moment, kdy se do toho až moc začala tahat sekta, jejíž smysl jsem nepochopil, asi dvacátá matka a nějaké velmi křehké vztahy v rodinách mezi postavami, začalo to být na mne moc. Hlavně moc nudy a odbíhání od tématu. Seriál si dokázal udržet v celku dobrou pozici, ale nic netrvá hold věčně. Jediný zajímavý aspekt tak jednoduše zůstal Bill Pullman a jeho linka. Ale ani to, to nedokáže tahat věčně. 3. série: Sinner přišel se třetí další sérií, která obecně vzato byla opět zbytečná. Moc nechápu to pozdvižení ohledně negativity u této série, když druhá byla ještě snad více o ničem než tato. Zde alespoň byl nový, charakterní záporák. Jinak to tím končí. Máme možnost opět vidět skvělý výkon Pullmana, který ukazuje, že má i na větší role, ale jeho linka a jeho hraní je asi to jediné, co stojí za zmínku. Další série není otázkou. Je zbytečností.

Drama z dnešní doby v podstatě jako vyšité. Už jenom kvůli názvu samotnému i výstižné. Herci rozehrají své akce přímo mistrně a vytváří mezi sebou skvělou symbiózu. Lehkou věcí tady, že jde o něco jako dramatický Pulp Fiction, už jenom kvůli dějovým linkám,které dokáží zaujmout, ale přeci jen nyní s odstupem času si vzpomínám jenom na dvě primárně. A to kvůli tomu, že hlavně ta jedna a to ta s kyberšikanou, což je téma, které mě nikdy nijak nevzalo, ale zde se to dokázalo podat naprosto poutavě na vysoké úrovni. Klidně jenom o tom by se dal udělat film jako takový, sice kratší, ale podle mě suprový. Nicméně zpomalené finále všech dějových linek bylo na nejvýš epické. Důležitá záležitost.