Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krimi
  • Akčný

Recenzie (2 446)

plagát

Metallica: Some kind of monster (2004) 

Zvláštní skládačka. Dokument to je, velmi neortodoxní a zvláštní, ale funguje tak jak má. Popisuje hlavně Metallicu snad v nejsložitější situaci v jaké kdy byla a nedělá jí to dobře. A my to zde vidíme z první ruky. To ani nemluvím o tom, že je zde zachycená kapela, kdy se chce skoro pozabíjet, taky natáčejí album a James jde nečekaně i do alkoholové léčebny. Je to trochu zvláštní, protože se zde řeší i trochu jiné problémy, než by to bylo u normálních lidí. Jelikož toto jsou milionáři, problémy mají stejné, ale jejich průběhy vypadají nepřirozeně jinak. Zároveň i způsob vyjadřování zúčastněných je sice přímý, ale i přesto odlišný a zvláštní. Skoro až v tom špatném slova smyslu. Jde bez pochyb o skvělé zaznamenání. Krom toho já mám album St. Anger velmi rád, ale spousta lidí tu změnu stylu nepochopí. To jsem asi taky čekal. Že se zde vlastně vysvětlí proč Metallica přestala hrát heavy metal a tak trochu vsadila na experimentální punk. To ve výsledku chybělo filmu nejvíce. I tak si myslím, že je to kvalitní podívaná nejen pro fanoušky této legendy.

plagát

Dukla 61 (2018) (TV film) 

Lidé si primárně stěžují, že se nic moc neděje. Ano, dobrá chápu. Ale lidé si neuvědomí, že tam musíte mít nějaké sympatické postavy, seznámit se s dějem a pracovat s tím dál. To se zde povedlo na výbornou. Opět trochu zde platí věc, že ČT se snaží dělat kvalitní obsah a nějakým způsobem se jim to daří. Nejdříve letos Metanol a nyní menší comeback pana Ondříčka, který si chválu plně zaslouží. Naprosto autenticky pojato, přes práci v dolech až po nářečí a nádherného polsko-českého mixu. Postavy jsou silné a mají co vyprávět, proto se snadno vžijete do příběhu, i když bydlíte na druhé konci republiky a nevíte ani jak vypadá uhlí. Skoro až smutně řečeno, je podle mě škoda, že finále postav nehrálo ani tolik na emoce. Hlavní postavy nějak umřou a vy vlastně s nimi ani moc necítíte, protože ani nevíte kdy a jak umřeli. A poté máte postavu, která teoreticky vstane z mrtvých. A to je docela problém. Ale povedené? Povedené. Tohle je budoucnost.

plagát

Waco (2018) (seriál) 

Zažíváme zajímavý kousek. Už jenom kvůli tomu, že je vytvořen z dílny někoho, kdo není v tvorbě něčeho takového zběhlý. A naše srdce si získal rychle. Série popisuje detaily a dle mého velmi konstruktivně a povedeně skutečnou událost, která opět ukazuje, že fanatismus umí být zlo a hlavně, že policejní složky Spojených států neumí jednat. Je to smutné sledovat něco takového, co byla čirá pravda a hledět na to s určitým neuvěřením ve tváři, že se opravdu mohlo něco takového stát. Nádherně a ladně vychází do tří dílů. S tím i že bylo příjemné vidět Shannona v jiné roli než lehkého záporáka a nebo totálního tvrďáka.

plagát

Walking Dead - Season 8 (2017) (séria) 

Je těžké hodnotit celek, když to ani moc celek není, když na druhou půlku série musíte čekat skoro půl roku a zároveň vám konec té první půlky přišel tak nezáživný a nenadchlo vás to tolik, že tu druhou půlku dokoukáte skoro o čtvrt roku později. Každopádně dochází k nějaké eskalaci a i když je to TWD klasika, tak to jde sakra pomalu. Ale někam se dostaneme když už nic. Jak říkám, je to stále těžké hodnotit, ale na jednu stranu z osobního úhlu pohledu jsem rád, že mám za sebou tu krizi, kdy jsem byl jednu sérii od toho, že bych to přestal sledovat. Je stále otázkou kolik toho chce AMC do nás ještě napěchovat. Je také možné, že pro mě schválená devátá série bude úplné hovno, ale pokud pro nás chystají deset sérií, proč to nepřetrpět? Ale to je ve hvězdách. TWD si u mne neustále drží jisté standarty, ale ty jsou dosti skeptické, kdy jeden díl umí být totálně o ničem a ztráta času a další umí být docela zajímavé. Problémy jsou v tom, že ten první případ začíná opět převládat.

plagát

Dva světy (2017) (seriál) 

1. série: Skvělý nášlap. A o to ve výsledku hnedka jde. Nášlap. Ten seriál má hodně zajímavý příběh. Přeci jenom špionáž je docela mimo mísu, ale špionáž přes jiné dimenze a alternativní reality je něco. Tak nějakým způsobem rozjezd není tak pomalý, ale je tam. Což nás vede k tomu, že zde máme postavy, kterou jsou zajímavé, pak takové co ne, ale umíte se u každého vcítit do rolí a soucítit s nimi. Zajímavá jak se to vyvíjí. Ale opět jsme u toho nášlapu. Protože otevřený konec je jedna věc, ale první série vlastně neskončila nijak. A poté je tu problém, že vývoj postav jako takový bude zajímavý, ale vývoj děje zase tolik ne, protože už to bude spíše taková ta špionáž typu "hej oni jsou tam, jdeme tam... sakra, už tady nejsou, tak jinam... jsou tam jdeme tam... bum bum... pár mrtvých, ale ne všichni, jdeme dál" a takhle pořád dokola. Je teda otázka jestli má vůbec cenu dělat další sérii, ale samotní tvůrci se k tomu koukám moc nemají. Každopádně by se to mohlo nějak ladně dojet. Nechme se překvapit. 2. série: No jako, jak to pojmout. Asi jednoduše. Druhá série zde byla pouze od toho, abyste věděli, jak to s lidmi skončí. O to víc je smutné, že nás asi čeká třetí série, která bude asi stejně na nic jako jako tato. Jako obvykle, najdou se lidé, kteří si to mimořádně užijí. První série měla své originální a příjemné kouzlo. Tato série spíše dovysvětluje spousto věcí, ale zároveň se neděje nic moc speciálního okolo. Člověk se v celku snadno zamotá v postavách a to člověk ani nemluví o zbytečných výplních a zcela zbytečných postavách. Byla to hodně smutná záležitost, která za mne osobně ztratila své "čaro". A v celku zbytečně.

plagát

Dělám co mě baví (2017) (študentský film) 

Co vlastně můžeme říct. Jelikož toto vypadá jako lehce amatérský nebo studentský počin budu na to i přihlížet s tím, že kluci se hold učí a to k tomu patří. A asi byli (stejně jako já samozřejmě) vystříkaný z toho, že se jejich počin dostal na ČSFD, takže asi si budou i tento komentář číst. Nicméně mi v hlavě utkvěly chyby, které zde byly, každopádně bych je nebral jako "hate", spíše moje poznámky dalšího amatéra. Jde hlavně o to, že jsem si říkal, že mi přijde, že dávat přechody zvuku mezi různé stopy je sice důležité, ale pokud to neuděláte, tak to není tak drastické. Opak byl však pravdou. Upřímně řečeno poslouchat film na sluchátkách a klidně by to mohlo být i přes reproduktor, byla fakt bolest tvrdého zrna. Opět říkám, že mi je jasné, že kluci se učí, nicméně i ten střih mnohdy kolísal, plus k tomu, že záběry na některé lidi byly takové všeljaké už kvůli tomu, že někdy lidem není vidět půlka hlavy nebo tak. Ale to už fakt šťourám. Klukům se musí připsat zásluha za skvělý nápad zpracování dokumentu a dejme tomu i menšího náhledu do života legendy české herní i žurnalistické scény. A jelikož tento film je originální musíme ocenit to, že něco takového existuje a my vlastně můžeme nahlédnout něčemu takovému pod pokličku. Ty hvězdy co tam jsou, nejsou ze závisti nebo z hejtu, ale z věcí, které dle mého byli silně opodstatněné. Na jednu stranu smekám.

plagát

Avengers: Nekonečná vojna (2018) 

Ono ve výsledku je těžké psát něco, co není ovlivněno emocemi, jelikož za těch dlouhých deset let symbiózy a osmnácti filmech, které byly ve většině případů velmi kvalitní a taky si člověk k hlavním hrdinům vytvořil silné pouto. Je to jako vztah, který měl určité karamboly, ale také skvělé okamžiky, na které nezapomenete. Předem je asi nutno říci, že toto je čistě jak já rád říkám "mastná filmografie". Takže je naprosto jasné, že lidé, kteří neholdují blockbusterům, superhrdinům a mainstreamům tak zde asi nebudou rádi. Pro nás fanoušky nebo obvyklé diváky jde o povinnost. Hodně jsem se bál, že tento film bude trpět záležitostí toho, že bohužel půjde o nejhorší film od Marvelu. Ne kvůli tomu, že by opravdu byl, ale protože nikdy nemůžou být fanoušci plně spokojení s výsledkem, jelikož si třeba představovali něco jiného a podobně. Ukázalo se, že lidé s tímto moc nemají problém. Kritické myšlení zde jde v podstatě stranou. Ani to moc nejde. Koukáte totiž na film, který už od začátku je vážný, hází vašimi emocemi a snaží se ve vás vyvolat veškerý sentiment jen co to jde. A tvůrcům se to daří. je však otázka jestli to byl geniální režisérský a celkově tvůrčí tah a nebo čistá zástěrka a šarlatánství. A nebo taky nechtěné vítězství. Každopádně bratři Russové mohou slavit, protože se jim povedlo něco takového dotáhnout zdárně do konce. Avšak toto všechno má ještě minimálně jedno dějství. Teď je otázka jestli tato symfonie bude mít skvělý dozvuk.

plagát

Stratili sme Stalina (2017) 

Jak příhodné, jak pravdivé. A jak vtipné. To je tak, když vezmete skoro až bláznivý nápad a předěláte ho tak, aby to byla jednoduše sranda. Dělat si srandu z něčeho hloupého je přeci nejlepší. Pokud se toho zhostí správní lidé tak to za to stojí. V tomto případě naprosto. Stále sice jde mnoho vyždímat, ale dělat si srandu z komunistického režimu a ještě z té nejtotalitnější verze, je prostě bomba. Skepsi velmi rychle vystřídalo smích a nadšení. "Mívám noční můry, které ale pořád dávají větší smysl než tohle."

plagát

Ready Player One: Hra sa začína (2018) 

Je hrozně těžké, když je někdo debil a hodnotí film skoro týden poté, co ho reálně viděl. Nicméně myšlenky třeba budou ucelenější. Především je zde nutno vyzdvihnout to, že Spielberg je ve vrcholné formě a neuvěřitelným způsobem ukazuje, jak jiné tvůrce dokáže strčit do kapsy. Už jenom kvůli tomu, že ještě před pár měsíci šlo do kin jeho klasické historické drama The Post a nyní dokáže natočit něco, co se vymyká kontrole. Ready Player One je jeden z nejosvětovějších a nejprogresivnějších filmů za posledních několik let. Něco jako třetí Spy Kids, ale až na to, že to je dobrý. Efekty, které jsou zde vytvořené a způsob jakým se to vše přeneslo z pro mě nečtené knihy do filmu je prostě dokonalé. Už jenom protože zde muselo zapracovat několik kreativců, aby to dotáhli do konce. Krom toho je nutné zmínit, že film hraje hodně na sentiment a citlivou vlnu. Už jenom tím, že je plný klasické hudby, je plný odkazů na hry, filmy a knihy... jednoduše a i trochu hnusně řečeno se snaží shodit váš co možná nejobjektivnější pohled něčím sentimentálním. Já možná mám v tomto ohledu i "štěstí", že jsem bohužel zase tolik referencím nerozuměl. Kupodivu, to že film režíroval Spielberg byla i jeho největší chyba, jelikož mohl být drsnější a ve výsledku vypadal jako záležitost pro děti. Kdo ví. Stále platí skvělé herecké výkony a celek v rámci toho, že film mohl dopadnout katastrofálně a přitom se z toho stala skoro učebnice jak točit filmy v příštích letech. Krom toho taky musím přičíst bonusové body za Shining. Bez toho to prostě nejde.

plagát

Linkin Park - koncert v Madison Square Garden (2011) (koncert) 

Zajímavý příspěvek. Už jenom kvůli tomu, že mít něco takového zaznamenaného od Linkin Park někde jako v MSG je velice drahocenné. V rámci hudební show asi moc není to zmiňovat. Nebo spíše hanit. LP odvedli velmi dobrou práci, která určitě potěšila nejednoho posluchače a diváka. To, co divák z obrazovky musí snášet je trochu horší. Jordan by se docela mohl učit od Åkerlunda, jehož show s Rammsteiny je prostě nepřekonatelná. Zde nejde o nijak extrémně příšernou práci, ale v celku dost nesmyslných záběrů do nikam a nebo chybějící prostřihy na něco zajímavého během písně je jedna věc. Poté třeba to, že celá jedna píseň je zaznamenána jenom na jednu ne moc dobře zaostřenou kameru jenom na jeden střih je velmi žalostné.