vyfuk

Nic co by oslovilo svět. Ale ukázalo to zcela zásadní a zvláštní prostředí. Dívka, která prostě zažije až moc a projde se dalšími zrůdami tak nějak ukazují jak systém u nás nefunguje a jací jsou lidé matláci. K tomu asi více není co říci. Obrovské ambice na Lvy. Nulové ambice na širší oslovení.

První díl dokázal dosti ukázat ten počátek jako takový. Dvojka byla v podstatě silně zbytečná a trojka ukazuje něco mezi. Má totiž zajímavou atmosféru, až komorní, ve které silně a dokonale dominovala hudba. Ostatní bylo vedlejší. Poté dojde na akci, která zaujme, ale tak nějak celou dobu vlastně víte jak to skončí. Je to hodně smutné na jednu stranu, asi hlavně hodnotím docela hezkou zábavu, ale stejně to stojí jenom na tom, že se to snaží dojet příběh, který snad má finální tečku.

Pan Sláma už není v takové té výpravné až poetické formě jako dříve. Stále ale nabízí něco výjimečného, co v Česku jen tak nenajdete. To možná zůstává i menším trnem oku. Mnoha lidem se to i po právu ani nemusí líbit, příběh se totiž převážně soustředí jen na vývoj hlavní postavy Báby. Ta změna i celé rodiny je na jednu stranu velkolepá. Kontrast a konflikt panuje na všech stranách a příběh nemá hrdinů ani vyložených záporáků. S tím, že se zde nachází jednoduché věci, které zažijete asi i v reálném životě, ale mohou být i nechutné. Viz postelová scéna. Taky je nutno říci, že nejde o něco, co by si zasloužilo vyzdvihovat do nebe. Náš starý mistr má stále co nabídnout, ale není toho tolik. Bonusové body za vypsanou fiXu.

Spousta lidí sem mrskne vyšší hodnocení jenom, protože to je prostě cizí film o Česku. O hokeji ještě ke všemu. Naše vlastní záznamy z Nagana, které nejsou jinak extrémně zajímavé nebo jedinečné přeci jenom mají tady na ČSFD bůh ví kolik astronomických procent. Zde koukáme na neuvěřitelně skvěle zpracovaný dokument i s vlastní grafikou a záběry staré dvacet let, které vypadají stejně kvalitně jako kdyby byly točeny včera. Neuvěřitelně skvěle odvedená práce v rámci odvyprávění, pojmutí a názorů samotných zúčastněných. Sice se zde vypráví skoro jeden a ten samý příběh, ale je vypráěn naprosto dokonale.

Roztomilé dílo, které kombinuje pohádku s realitou. A nějak to vlastně jde ruku v ruce, kde sledujeme počátky Obecné školy. Chaotické zde zůstává, že se zde objevují herci již zmíněného filmu v jiných rolích. Což je dosti matoucí a divné. Film je asi výjimečný právě tím, že vypráví celý příběh z nevinného úhlu pohledu a na věc nahlíží dosti jinak. Film i dokáže pobavit, s tím, že někdy se ta infantilnost překrucuje a padá to velice divného až ujetého konce. Třeba létající motorka. Rozhodně je to jiná tvorba než Kolja a jiné, ale není to nic za co by se měl Svěrák stydět.

Vaše hry jsou příliš vypečené, slečno. A nebo spíš přepečené až na černo. Ale rozhodně ne na živočišné uhlí. A nebo nedopečení až z toho teče těsto. Ten film nepopisuje prostě něco, co už by tu nebylo nevím kolikrát. Hlavně v rámci toho, že není to ani nijak skvěle zpracováno. Nebýt skvělých výkonů Kevina Costnera, ani by mě to nějak nedonutila pohnout emocemi. Které ani nebyly nijak extrémně velké a zřetelné. Prostě tak nějak nic.

Relativně normální gay romance. Kupodivu nevím čím to bylo, asi v rámci atmosféry, ale to, že se to odehrávalo v 80. letech moc ani nehrálo roli. Nicméně toto je přesně ten materiál, který si zamilují takový fajnšmekři a nebo filmofilové na bázi sledování Oscarů. Já bych vlastně mohl mluvit o tom, že tohle byl asi jeden z nejlépe podaných filmů ohledně homosexuality, kde se o ní mluvilo v hlavní pozici. Nenajde si to každého, což chápu. Ale za mě jde o skvělý film.

Del Toro se zde pouští do velice zvláštních vod. Je to bažina, která skrývá zajímavé taje, ze kterých je možno mnoho čerpat, ale nejsou nic převratného. Del Toro se teď primárně snaží zfilmovat své sny. Je to vidět na tomto i na Purpurovém vrchu, s tím, že ani jeden z těchto filmů není nijak pozitivně diváky přijímám. Mluvíme zde o záležitostech, které pro režiséra jsou srdcovky, ohledně diváků je to dílo pro vyvolené, které si to najde. Hodně to připomíná jeden hodně starý film, kterým se i tvůrci zřejmě nechali inspirovat a zároveň se zde moc ani neberou servítky. Ambiciózní, rozmanité, ale nikterak zajímavé.

Hodně zvláštní film. Už kvůli tomu, že se napůl tváří jako paskvil a napůl jako veledílo. Paskvil hlavně kvůli tomu, že dialogy mezi postavy a celkově scénář psal asi někdo s ADHD a někdo kdo nemá moc kamarádů, protože by jim skákal neustále do řeči. Tento vrtoch bych chápal v nějaké dramaticky až akčně vypjaté scéně, ale ne vyloženě v normální konverzaci, která kvůli tomu zní nicotně a divně. Krom toho nevím co Meryl Streep přelétlo přes nos, ale přišlo mi, že celý film hraje jako na drogách a nebo s Alzheimerem. Její herecký výkon absolutně nejde ruku v ruce s tím jak by normálně hrála a vypadá to dost divně. Ten se poté rozjede. Jako všechno v tomhle díle. V moment, kdy už začíná jít do tuhého přichází část veledílo. V ní začínáte opět obdivovat skvělou práci pana Kamiński a i hudební doprovod pana Williamse. Ten film vlastně hezky dokáže, že Spielberg dokáže dělat dramatické divy i nyní po letech. S tím, že fanoušci budou ukojeni první sekvencí, kde Spielberg ukazuje konečně i válku. Všemu nádherně sekunduje i Bob Odenkirk, který ukazuje své nejlepší i v jiné podobě než seriálové. Nakonec to relativně všechno dobře dopadlo.

Hodně zvláštní příběh. Chce ukázat jednoho zřejmě talentovaného muže, který chce něco tvořit a nabrnkne si na stará kolena mladou křepelku, která mu dělá život těžší. Pak ho doslova otravuje. Celý ten příběh je tak spletitě zvláštně už jenom tím, že se tam nic výjimečného neděje. Prostě nějak dejme tomu pojatý příběh, který ani nemá tolik, co zajímavého nabídnout. Hlavně asi filmové rozloučení s Day-Lewisem, o kterém po tomto filmu nevím co si v rámci jeho hereckých kvalit mám myslet. Nepřijde mi totiž, že by dělal bůhví jak grandiózní práci než jakou udělal skoro kdokoliv, kdo je nominovaný.