vyfuk

[KVIFF] Film, který by člověk mohl vidět v multikině. Ale proč to nevidět v Karlových Varech, že? Krasinského debut režijní a celkově tvůrčí dopadl jednoduše fenomenálně. Je něco úplně jiného film vidět v kinosále plném lidí, kde každý záchvěv je slyšet. Film je pro mne kouzelný už jenom tím faktem, že je opravdu tichý. Trochu to v rámci záporáků připomíná vetřelce, ale ono to nějak skoro v každém filmu i jako v rámci napodobeniny funguje. Kromě toho to má skvělý macho konec, který jsem opravdu nečekal. Nevím jestli to byl prostě fakt dobrý zážitek a nebo jenom ty filmy, na kterých jsem byl stály za prd. Nicméně to hodnocení odpovídá všemu.

[KVIFF] Doslova chvilky. Doslova film, jako kdyby byl seskládán z různých povídek a byl tak i zpracován. Dlouhé záběry na ponoření se do osobnosti především hlavní postavy a se snahou vyvolat s ní určitou empatii. Skoro každý z herců se objeví jen v jedné scéně. Kromě paní Pokorné, za což můžeme jen děkovat, jelikož ona tvořila takový ten odlehčený až humorný úhel filmu. Vidíme zde hlavní postavu a snažíme se do ní nějak vcítit. Ale moc nám to nejde. Možná. Spíše jde o to, že vy vlastně nakonec zjistíte, že nevíte o čem film byl. Předpokládáme, že o dívce, která procházím těžkým obdobím. Jako dlouhá momentka dobrá, ale jako film, který má odvyprávět nějaký příběh jako takový to moc nefunguje.

[KVIFF] Nemluvil bych vyloženě o špatném filmu. Ale lehce spíše o nudě. Film má jasné poselství, které je zajímavé, dobré a zajímavé. Problémem je, že zorientovat se přímo v příběhu je někdy nelehké a postavy si mnohdy dělají nějaké své záležitosti, až podivuhodné, které na příběh nemají žádný vliv. Pro mě jde vlastně o úplně první historicky autorský islandský film. Moc jich vlastně ani není. V tomto ohledu to beru pozitivně. Ale hodnotím zde hlavně to, jestli mne příběh a film samotný nějak zaujal. A bohužel musím odpovědět negativně. Ve výsledku mi nepřijde, že bych viděl něco extrémně výjimečného, což se u jiných filmu říci dá.

[KVIFF] Ať si říká, kdo chce, co chce, ale za mě jde na české poměry o skvělý počin. Olma Omerzu beru jako mladého a nadějného filmaře, který sice nezaujme masu, ani nebude asi nijak extrémně vyzdvihovaný, ale myslím, že je to budoucnost české kvalitní a seriózní filmografie. Neškodný film, který se může stát v reálném životě a taky, že se stal a vypráví i příběh dvou kluků, kteří v rámci autenticity byli neherci. Je to takový jednohubkový příběh, u kterého se ale i zasmějete a zažijete nějaké emoce. Za mě dobrý. Určitě jde o český film, který umí vyčnívat z davu a ukázat se. Hlavně cením originální nápad.

[KVIFF] Moje historická premiéra na karlovarském filmovém festivalu. Docela zajímavé uvedení, ale rozhodně ne nekvalitní. Korejci si dokázali za posledních několik let vytvořit specifické prvky svého vlastního filmu. Když se podíváte na skoro jakýkoliv korejský film, je v jistém ohledu tajemný, tmavý, lehce těžce nepochopitelný a zdlouhavý. Ale nedá se říct, že by to vše bylo vyloženě negativní. Nyní, když se nad tím vším takto zamyslím, tak film je zbytečně asi dlouhý, ale skvěle dokáže popsat mezilidské vztahy a jejich myšlenkové pochody v nich přes tichost a jen určité náznaky a mimiky. Akorát záporákovi se mohlo nechat více prostoru a mohlo z toho být i docela dost vyeskalované a kvalitní drama s thrillerem dohromady. Kouzlem zde stále asi je... kdy asi budu mít příležitost film vidět znovu, jestli vůbec a hlavně takto atmosféricky a kvalitně.

Po asi pěti letech koukám na film znovu. Více si dokážu všímat určité poetiky, která byla pro mě dříve záhadou. Ono nejde ani tolik o klasický válečný film. Jde o něco, co je v jistém úhlu pohledu čistě naše. To ho dělá výjimečným a také lehce nepochopitelným. Díváme se zde především na válečný příběh z lehce jiného úhlu pohledu, kde ona válka ani tolik není a přesto je tam cítit. Na české poměry v době, kdy se točili Kameňáky a podobně jde o květinu na smetišti českého filmu. O dokonalost nejde, ale o to přeci nejde.

Ještě menší jednohubka před karlovarským festivalem. Je mi jasné, že spousta lidí zde bude kydat špínu. A asi i po právu. Ono upřímně nejde o nijak skvělý nebo originální film. Je to romantická záležitost, která ale má v sobě nějaké určité metafyzické záležitosti, které na to nějak sedí. Ukojí to teda asi spoustu žen, abych byl vyvážen tak i spoustu mužů, ale hlavně i ty, kteří mají rádi cestování v čase. V tomto ohledu si to i lehce získalo mě. Každopádně asi ne natolik, abych si film pamatoval i za tři roky. Není to hold Interstellar. Krom toho, koukat však na Rachel McAdams jak furt hraje jenom ve filmech tohoto typu je zničující. Málo lidí si asi "uvědomuje", že ona tímto stylem byla vlastně jednou z těch méněcenných hereček, ale poté se dokázala prosadit v rámci celku jinak a lépe. Za to respekt.

Další Cimrmanovská nálož. Tentokráte pro mě zajímavý hra už jenom kvůli prostředí a vyprávění filmu Nejistá sezóna. Vždy jsem si tím pádem myslel, že jde o skvělý kus. Co si ale budeme, ty semináře jsou originální a skvělý nápad, ale z celého představení to bývá nejslabší část. Zvlášť když vlastně máte seminář, po něm následuje krátká inscenace, poté seminář a další inscenace. Je to jako pít projímadlo s vodou, ale není to díkybohu takové utrpení. Samotné představení Vizionář je prostě skvělé. Má vše co potřebuje a nádherně to spolu funguje. Stále je tam problém v tom, že ze více jak sto minutové hry se bavíte v celku krátký čas. Z úcty k tradici...

Hodně zajímavý příspěvek do pranice. Už jenom z principu věci, že hra jako taková vypadá zajímavě. Ona i zajímavá je, ale postupem času si vlastně i uvědomíte, že ty vtipy jako takový vám sednou, protože to je založeno na přeafektovanosti a nebo různých pazvucích. Jelikož je toto váš smysl pro humor a děláte podobné kraviny taky, tak se vezete automaticky. Dokážu si představit, že se tento kousek někomu nelíbí, protože když si to tam vezmete, tak celá hra je vlastně o ničem. Tak nějak se jenom vezete na dobré bizarnosti a nějak to vychází. Jsou silnější kousky, možná i slabší. Kdo ví? "To je Josef Říha." - "A to je mi pěkné. Pročpak nevstaneš Zdeňku, když tě volám, co?"

I po skoro týdnu, co jsem film zhlédl budí to stále ve mě vášně. To není tak obvyklé. Hlavně ne u těch, u kterých bych si myslel, že mě automaticky osloví. Pokračování Deadpoola mohlo být asi i jinačí, kdyby zůstalo ve starých režisérských rukou. Ale to je jen domněnka. Já se vlastně ani nemůžu rozhodnout jestli se mi film líbil. Jednoznačně to bylo horší než jednička. Ta nějak šlapala a měla jasný cíl. Tady to vypadalo, že ani tvůrci neví sami jak chtěj, aby film navazoval a vypadal. Máme jednoho záporáka, ten umře, a pak zjistíme, že máme nového záporáka. A pak zase zjistíme, že on záporák není tak máme nového. To ani nemluvím o tom, že se film normálně rozjíždí tak dvacet minut. Tady to trvalo hodinu. HODINU. To je hodně i na pěti hodinový film. Ale je mi jasné, že potřebovali zalepit díry a nevydat film dlouhý hodinu a půl. I tak jde dle mého i selhání stavby příběhu, které by tvůrci měli mít už dávno v malíku. I tak, když to ale vezmeme kolem a kolem, tak on ten film není tak špatný. Určitě nejde o něco, z čeho bych skákal radostí, ale ono to nějak splnilo mé očekávání. Velmi slabé, ale takové. Nicméně ty vysoká procenta, co zde jsou si ten film nezaslouží ani za mák.