Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krimi
  • Akčný

Recenzie (2 446)

plagát

S láskou Vincent (2017) 

Neuvěřitelné dílo. Je skoro až těžké vnímat příběh a nebýt jen čistě okouzlen stylem, nápadem a především provedením tohoto geniálního díla. Van Gogh byl vždycky zřejmě depresivní příběh, který bude pokaždé znít tvrdě a smutně, ale v tomto podání se to posouvá na úplně nový rozměr. Poláci opět dominují i s určitou anglofonací tohoto filmu, což se ukazuje jako skvělý krok. Až možná Coco je super disneyovka, tak tomuto nesahá ani po kotníky. Dozvuk tohoto filmu jen dokazuje, že koncept těchto cen je zastaralý a nemá ani z poloviny potřebného vkusu na hodnocení filmografie.

plagát

Zákon lásky (2021) 

Nevím, jestli jsem prostě až moc velký fanatik v tomto tématu a nechal jsem se zlákal emocemi, ale tohle je prostě pro mě jasné. Toto téma je passé a je až trapné, že o něm někdo musí dělat dokument. Že vůbec se na tomto někdo takto přiživuje a dělá si kampaň. Že někdo mluví o homosexualitě jako o ztrátě hodnot, které nikdy neexistovali. Že to někdo srovnává se zoofilií a podobně. Docela ubohost. Film za mě v pohodě. Nejsem prostě doku expert, ale v rámci sestavení, logiky a všeho v pohodě. Asi chápu, že nemusím mít pravdu, ale 66 % je docela v rámci objektivity harš. Takže pojďme doufat ve zdraví rozum.

plagát

Som vrah (2016) 

Film, který se zdá být příběhem o hledání vraha se nakonec spíše stane příběhem vypořádáním se se sebou samotnými, se svým svědomím a se svým životem. Nakonec se to však ukáže v celku pozdě. Celý film nás to tahalo směrem vraždy, ale nakonec co  jsou spíše psycho příběhy, které jsou někdy trochu nedotažené. O to více bolí, že se nedozvíme, jak se případ celkově měl. Jak dopadl. Škoda.

plagát

Bohovia (2014) 

Nečekaný přírůstek do polské práce, který nám odrývá život na hraně mezi kardio specialisty v minulém století. Pro laika jako já to otevírá skoro nový svět plný etických problémů,  které by mě snad ani nikdy už v dnešní době nenapadli, ale v minulém století, hlavně na východě to stále bylo velké téma. Zároveň je hezké, že odlehčení skrze komunismus je jen krátké a není to téma celého filmu. Palkowskému docela jdou tyto reálné  příběhy. Hlavně zde má napínavý podklad, se kterým skvěle pracuje od začátku až do... poslední třetiny? Film trpí docela divným syndromem toho, kdy jsem rozhodnutý mu prcnout pět hvězd, jelikož je to skvělá práce a pak vlastně najednou film končí. Já se pomalu chystám na vrchol, ale ten  už asi evidentně byl. Jen jsem ho asi zaspal. To je docela tristní otazník nad velice super filmem. Škoda ho. Ale nemohu upřít super práci.

plagát

Nenasytná Tiffany (2015) 

Filmu by primárně pomohla lepší kamera. Za tu bych utratil více než za sice příjemné, ale zbytečné Čtvrtníčkovo cameo. Navíc Nohovi moc nejsem schopný věřit jeho bezďáctví s čerstvě umytými vlasy, který svítí jak prdel bělošky v černošském  pornu. Na debut je to docela dobré. V celku originální doplnění horor žánru, jenže postupem času se v celku jasný film, začne zbytečně zamotávat sám do sebe skoky mezi scénami a jinými vychytávkami. Ten samotný film volá do lesa  nebo do jámy, že je to béčko. Dobře pro něj.  Ale je to béčko.

plagát

Okupace (2021) 

Pokud jsem někdy za poslední dobu viděl filmy, u kterých bych dlouho nevěděl, zda jsou dobré nebo špatné, tak věřme, že toto mi dělalo problém do poslední scény. Do teď nevím, jestli jsem viděl sračku nebo jeden z nejlepších českých filmů posledních let. O to je to smutnější, že ani nevím, kde víc byli  díry. Scénář občas má  absolutní nelogičnosti, zdlouhavosti, které jsou zabité režií. Platí to i pro scény před oponou, u kterých nejsem schopen prostě rozklíčovat o co mělo sakra jít. Pak je i smutnější, že ať už pod náporem scénáře nebo čehokoliv jiného jsou toto jedny z nejhorších hereckých výkonů, jaké jsem za poslední dobu viděl a přesto jde o životní roli Martina Pechláta. K tomu právě ta tvůrčí schizofrenická situace, která řeší některé scény naprosto iracionálně až otravně a poté máte scény jako samotnou úvodní nebo jednu z těch finálních, které jsou naprosto strhující. Ten film má hlavně super pointu a skvělé myšlenky. Je to vlastně opus z Česka za posledních několik let, ale zpracování toho filmu dokáže někdy strašně nasrat. Tam kde měl excelovat scénář, tak  zklamal. A tam kde měla dominovat režie, tak se spalo. Neuvěřitelný film, který je dokonale silný. Až na to, že není.

plagát

Jablká (2020) 

[KVIFF 2021] Trochu paralely na dnešní dobu, trochu odtažitost, trochu bizár, trochu nuda. To Řecko je svými filmy přeci jen trochu někde jinde, ale alespoň mají nějaký styl nebo směr, který skoro musí i z trucu nenávidět, aby už nebyli všichni trapní tam dole. Po zamyšlení nazpátek, tak vlastně v celku silný příběh pojatý i zajímavým stylem, ale někdy strašně nejednoznačně a zbytečně umělecky, tak spíše, aby to zapůsobilo na privilegovanou skupinu kritiků nebo cinefilů, kteří jsou schopni vidět v hovně životní osudy mouchy. Ve výsledku v celku výslovný film, který šlo pochopit s přehledem. Předtím to nebylo moc čitelné. Teď je to jeden z nejjasnějších filmů letošního festivalu.

plagát

Prvý napravený (2017) 

Film je to velice atmosférický a se svým tempem. To tempo je něco, co je hlavní devízou filmu, ale jak v negaci tak pozitivech. Mnohdy je těžké se rozhlédnout s tím, jak ten film je vyprávěn a jakou jde cestou. Postupem času čím více chápeme postavu, tak i cítíme kam bude směřovat. V tom bodě jsem s filmem a jeho stylem cítil určité sympatie. Finále filmu to napůl pohřbí a napůl podtrhne. Je to spíše na vašem výběru. O to více mě štve, že to v mém případě je hlavně to první. Proto asi musím dát na instinkt.

plagát

Minamata (2020) 

[KVIFF 2021] Cíl je jasný. Ten příběh taky. Film si ale rád zahrává s takovými zbytečnostmi a v počátku dialogy a příběh tak trochu drhne. Postupně se dostáváme dál a má to konečně nějaký spád. Hlavní postava je ale spíše taková s potížemi jen aby se neřeklo a bez nějakého většího kontextu a činy sami o sobě působí dost plytce a neuvěřitelně. Film popularizuje takové zapomenuté a důležité téma a to se mi líbí. Jenže to provedený je na téma vlastně dost nevypovídající. Takže velká škoda. Plus ani nejhorší výkon Nigha, jaký si dokážeme představit.

plagát

Myši patria do neba (2021) 

[KVIFF 2021] Na závěr festivalu docela haluz. Docela komplikace. Film má  mnoho předností, které berou vlastně dech. Ať už je to epická a nádherná hudba, která nás provede celým světem, tak je to i neuvěřitelně detailní animace s designem kompletně. Tady si tvůrci strašně moc vyhráli a vzali nás do takových neuvěřitelných míst fantazie až se z toho nejednou tají dech. Poté jsou tu mínusy, které až neuvěřitelně zbytečně ubližují filmu. Ať už to je trochu zbytečně uspěchané vyprávění, hlavně aby to děcka nenudilo a podobně. Pár přechodů a záběrů navíc by tolik nepospíchali v příběhu a nedělali ho zbytečně udýchaným. To zamrzí od zkušených scenáristů. Film je to dojemný a obrovsky silný a Češi v něm ukazují, že na něco máme. Je to hlavně i ta kultura animace. Obecně vzato úžasný film, kterému samotnému dost zbytečně ubližuje příběh samotný v nějakých částech. Každopádně jestli v něčem  bych rád viděl nominace za animovaný film, tak je to tady. Podruhé v kině: Na druhý pokus ještě víc sentimentální, neobjektivní, dojemné a nádherné.