vyfuk

Filmu by primárně pomohla lepší kamera. Za tu bych utratil více než za sice příjemné, ale zbytečné Čtvrtníčkovo cameo. Navíc Nohovi moc nejsem schopný věřit jeho bezďáctví s čerstvě umytými vlasy, který svítí jak prdel bělošky v černošském  pornu. Na debut je to docela dobré. V celku originální doplnění horor žánru, jenže postupem času se v celku jasný film, začne zbytečně zamotávat sám do sebe skoky mezi scénami a jinými vychytávkami. Ten samotný film volá do lesa  nebo do jámy, že je to béčko. Dobře pro něj.  Ale je to béčko.

Pokud jsem někdy za poslední dobu viděl filmy, u kterých bych dlouho nevěděl, zda jsou dobré nebo špatné, tak věřme, že toto mi dělalo problém do poslední scény. Do teď nevím, jestli jsem viděl sračku nebo jeden z nejlepších českých filmů posledních let. O to je to smutnější, že ani nevím, kde víc byli  díry. Scénář občas má  absolutní nelogičnosti, zdlouhavosti, které jsou zabité režií. Platí to i pro scény před oponou, u kterých nejsem schopen prostě rozklíčovat o co mělo sakra jít. Pak je i smutnější, že ať už pod náporem scénáře nebo čehokoliv jiného jsou toto jedny z nejhorších hereckých výkonů, jaké jsem za poslední dobu viděl a přesto jde o životní roli Martina Pechláta. K tomu právě ta tvůrčí schizofrenická situace, která řeší některé scény naprosto iracionálně až otravně a poté máte scény jako samotnou úvodní nebo jednu z těch finálních, které jsou naprosto strhující. Ten film má hlavně super pointu a skvělé myšlenky. Je to vlastně opus z Česka za posledních několik let, ale zpracování toho filmu dokáže někdy strašně nasrat. Tam kde měl excelovat scénář, tak  zklamal. A tam kde měla dominovat režie, tak se spalo. Neuvěřitelný film, který je dokonale silný. Až na to, že není.

[KVIFF 2021] Trochu paralely na dnešní dobu, trochu odtažitost, trochu bizár, trochu nuda. To Řecko je svými filmy přeci jen trochu někde jinde, ale alespoň mají nějaký styl nebo směr, který skoro musí i z trucu nenávidět, aby už nebyli všichni trapní tam dole. Po zamyšlení nazpátek, tak vlastně v celku silný příběh pojatý i zajímavým stylem, ale někdy strašně nejednoznačně a zbytečně umělecky, tak spíše, aby to zapůsobilo na privilegovanou skupinu kritiků nebo cinefilů, kteří jsou schopni vidět v hovně životní osudy mouchy. Ve výsledku v celku výslovný film, který šlo pochopit s přehledem. Předtím to nebylo moc čitelné. Teď je to jeden z nejjasnějších filmů letošního festivalu.

Film je to velice atmosférický a se svým tempem. To tempo je něco, co je hlavní devízou filmu, ale jak v negaci tak pozitivech. Mnohdy je těžké se rozhlédnout s tím, jak ten film je vyprávěn a jakou jde cestou. Postupem času čím více chápeme postavu, tak i cítíme kam bude směřovat. V tom bodě jsem s filmem a jeho stylem cítil určité sympatie. Finále filmu to napůl pohřbí a napůl podtrhne. Je to spíše na vašem výběru. O to více mě štve, že to v mém případě je hlavně to první. Proto asi musím dát na instinkt.

[KVIFF 2021] Cíl je jasný. Ten příběh taky. Film si ale rád zahrává s takovými zbytečnostmi a v počátku dialogy a příběh tak trochu drhne. Postupně se dostáváme dál a má to konečně nějaký spád. Hlavní postava je ale spíše taková s potížemi jen aby se neřeklo a bez nějakého většího kontextu a činy sami o sobě působí dost plytce a neuvěřitelně. Film popularizuje takové zapomenuté a důležité téma a to se mi líbí. Jenže to provedený je na téma vlastně dost nevypovídající. Takže velká škoda. Plus ani nejhorší výkon Nigha, jaký si dokážeme představit.

[KVIFF 2021] Na závěr festivalu docela haluz. Docela komplikace. Film má  mnoho předností, které berou vlastně dech. Ať už je to epická a nádherná hudba, která nás provede celým světem, tak je to i neuvěřitelně detailní animace s designem kompletně. Tady si tvůrci strašně moc vyhráli a vzali nás do takových neuvěřitelných míst fantazie až se z toho nejednou tají dech. Poté jsou tu mínusy, které až neuvěřitelně zbytečně ubližují filmu. Ať už to je trochu zbytečně uspěchané vyprávění, hlavně aby to děcka nenudilo a podobně. Pár přechodů a záběrů navíc by tolik nepospíchali v příběhu a nedělali ho zbytečně udýchaným. To zamrzí od zkušených scenáristů. Film je to dojemný a obrovsky silný a Češi v něm ukazují, že na něco máme. Je to hlavně i ta kultura animace. Obecně vzato úžasný film, kterému samotnému dost zbytečně ubližuje příběh samotný v nějakých částech. Každopádně jestli v něčem  bych rád viděl nominace za animovaný film, tak je to tady. Podruhé v kině: Na druhý pokus ještě víc sentimentální, neobjektivní, dojemné a nádherné.

[KVIFF 2021] Po nějaké době opět Francie. Naposledy to bylo taky z festivalu ale to bylo Febio a byla to hrůza. V tomto případě mámě mnohem líbivější podání dvou lidských osudů, které se ukáží, že nejsou vůbec jednoduché. A ani jen o dvou lidech. Neustálé podvody a prcáníčko, které komplikuje všem životy. A vlastně je to všem jedno. Prostě Francie. Tohle podhoubí vytváří alespoň prostor pro upřímný smích a vtipné situace, které jsou opět tak trochu bizarní. Díru do světa to asi neudělá, ale dokážu si představit, proč to bylo tak vysoko v diváckém hodnocení, protože to byl přirozený a v celku jednoduchý film, co nemusel sežrat moudrost a symboly světa.

[KVIFF 2021] Já si kdysi udělal dojem, že chorvatské nebo post-jugoslávské filmy nejsou špatné, tak jsem to sázel jak vejce. Letošek je ale jeden velký průser a příště si to teda kurva rozmyslím na co půjdu. Začátek opět oukej, dvě ženy mají své problémy. Čekám, co se stane dál. Pak skok někam jinak do Jugošky a máme jiné hrdiny. Oukej. Ti se chovají naprosto nelogicky a tvůrci nám moc nedávají možnost zjistit, co je jejich motivace nebo o co jim vlastně jde. Táhne se to dlouho a příběh o jejich dospívání je skokový jak lidé na Nuseláku. Trápí to a bolí to. Na konci zimy vlastně o ničem. Jednoduše mimo mísu. Cením cameo Bjelace. To je asi vše.

[KVIFF 2021] Ta slovenská Čára byla docela dobrá. Toto je někde mezi. Zase nám filmaři chtějí nabídnout tu těžší cestu, kdy nejdříve slavíme, pak je z toho hon, nikdo moc neví proč, pak bouchají auta, pak je to útěk, holka hledá tátu, když ho najde, tak s tím není moc spokojená, do toho má problémy s ciginami. Pak už i ty konce jsou trochu vágní, protože trochu odporují celému tomu schématu, který máme celou dobu. Hlavní v první polovině mám dojem, že mě jedna z postav asi spolkne. Necítil jsem se v tom komfortně, zvláště když už je to spíše takové házení příběhem z místa na místo a ten konec je takový pro mě nelogický. Italský film asi opět ukazuje nějaký svůj odkaz, což je super, ale já pak  ptám, kde nebo v kom je chyba. Jeden z nejlépe hodnocených filmů festivalu nakonec pro mě byl tvrdý průměr.

[KVIFF 2021] Tak kdo to je? Ten nejhorší človíček? Já bych rád věděl. Zajímavý film o hledání nějaké své vlastní podstaty, který končí v přehoupání se mezi různými muži a různými tématy. Občas najdeme silnou a zajímavou myšlenku v nějakých kapitolách, něco je vytrženo skoro mimo příběhovou podstatu. Nějaké kapitoly prostě jdou, nějaké jsou osina v prdeli. Objektivně asi nejsem schopen říct jaký film to asi byl. Neslaný, nemastný, někdy kořeněný. Prostě jsem v tom necítil něco, co by mě zachytilo a bavilo. Nešlo to. Pardon.