vyfuk

[KVIFF 2022] Zde se ukazuje, proč je tak dobré mít ženské režisérky. Možná protože dokáží do všeho vnést nějakou lehkost, nevinnost a éteričnost, které jen tak někdo nedocílí. Tento film je toho úkazem. Každý výlet, každý problém a každou překážku císařovny jsem sledoval s velkým zájmem, pobavením. Filmu opět lehce ubližuje délka, která není závratná, ale stejně tak není nejúnosnější pro každého v rámci provedení. Jsou zde momenty, které jsou jakoby vytržené, ale jsou minimální. Nečekané překvapení, která má trochu zvláštní závěr, ale vlastně je to docela i jasnou tečkou pro celou myšlenku. Symfonická filmová krása.

[KVIFF 2022] Na scénu se opět vrací Đuričićová. Nyní opět v takovém, tom pomalém srbském nebo celkově jugoslávském filmu, který jsem po minulých Varech dost zavrhl. Takže jsem si letos chtěl užít jen ten okrajový odér. A ono zase nejde o nic příšerného. Zažil jsem horší. Ta myšlenka je jasná, Pojato je to po svém. Utahaně a šedivě bez emocí, ale asi víme o co jde. Finální tečka je taky docela silná. Každopádně je to jeden z těch unavenějších filmů, ze kterého zbyde jen poselství.

[KVIFF 2022] Někdy je otázka, kde začíná komedie a počíná drama. Zde to je dosti mezi. Tragický příběh, který se udělal trochu s nadhledem asi tak jak to chtěl sám život. Asi se sluší říct, že zpracováno je to dobře. Možná je trochu škody ve zbytečně větší délce, případně v malý kontakt a vztah s postavou, o kterou se celou dobu jedná, že ani nevíme, jestli je vůbec záporák nebo je normální. A nevysvětlí se to ani do konce. Jen musíme věřit. Každopádně dynamika je na místě a celý film s námi pracuje na vysoce zábavné úrovni. A nejde jen o humor, ale zábavou myslím i to, že zajímavé téma bylo pojato zajímavě. A to se nestane vždy.

[KVIFF 2022] Sranda to je za každou cenu. Parodie na veškeré komiksové pološílenství i tak nějak po svém. V něčem svým odsýpáním taková jednohubka. Bohužel já jsem asi nedokázal být nějak naladěný na ten humor, i když mi sedí a byl jsem s ním naprosto v pohodě, ale rozhodně jsem se nelámal jako zbytek publika. I ona koncepce filmu se postupně i trochu rozpadá pod náporem oněch táborových historek, nicméně je to tak bizarní, že tomu to člověk nemůže mít z zlé, protože to je to, co na tom ve výsledku funguje.

[KVIFF 2022] Eeeeeeoooo, eeeeeoooo, tei, tei, tei, eeeeeooo, eeeeooo - bůůůů - cink cink - bzzzzz - huuuhuuuu - dupdup - kop kop - lez, lez - čvacht - omdl - kop, kop - fiiiiihuuu - šlus - pís pís - chcíp - Eeeeeeoooo, eeeeeoooo, tei, tei, tei, eeeeeooo, eeeeooo!

[KVIFF 2022] Námět skvělý. Hlavně se skvěle člověk chytí do atmosféry díla. Stalinovo Rusko rudé jak kaťata a mikiny a sen o vykoupení, kterému se v tom samém Rusku člověku moc nedostane. Skoro je až s podivem, že film byl vládou posvěcen. Protože to, co se tam děje má jasné okolí. V moment, kdy do filmu začne vstupovat trochu ona ezoterní manýra, tak je nejednou člověk skeptický, ale ten film s tím nějak i ulehne a sedne si. Jasně, jsou tam trochu infantilní momenty říznuté směšností, ale nic to nemění na faktu, že ten film v mé hlavě i po tolika dnech zraje. Stejně jako Borisov, ze kterého stává viditelný a nadějný herec. K tomu po dlouhé době ruský film, co mi dává smysl.

[KVIFF 2022] Letos začínáme hezky pomalu. Jasně daný příběh, který je veden takovým tím typicky festivalovým stylem pomalého přizpůsobování ději. Ten je suchý, drsný a v něčem jasný jak facka. Mnoho slov není zapotřebí. Poselství též jasné.

[KVIFF 2022] Příjemný závan něčeho jiného. Jasného, co se nesnaží sežrat moudrost světa a jenom se nám snaží reflektovat reálné události. Tři izraelské příběhy z jedné z největších kapitol vypořádání se se protínají ladně spolu a mluví o úhlech pohledu se vším zájmem, akcí i odlehčeností. V něčem asi banální až infantilní, ale film to poté nějak dokáže vždy zachránit. Je mi jasné, že jde spíše o béčkovější podívaná v kontextu festivalu, ale za mě super náhled. Jen motivace na konci jsou trochu mimo a zcestné a nutí nás se zamyslet nad tím, zda pro nás vůbec byli hrdiny. "Když mi nacisté dali tetování s číslem, mysleli si, že mě tím poníží. Místo toho dali mému životu smysl."

Asi jsem nečekal, že se dožiji toho, že rapper s přesahem natočí jeden z nejlepších českých filmů porevoluční české doby. Je jasné, že Pohl není jen rapper. Dokazuje to svými filmy neustále a teď musel mnoho lidí uzemnit. Rozhodně film osloví starší lidi a nebo ty, kteří neholdují otevřeným humorem, ale právě v tom je film ojedinělý. Je pravý, nefalšovaný, bez nějakých cenzur, úprav. Je čirý. A to může říct málokdo. Sranda od začátku dokonce. Neuvěřitelně promyšlené reference, které pozorného diváka kopnou do prdele i o hodinu později a vy se bavíte o to více. Amatérští herci dělají dojem profíků na vysoké úrovni. Pohl překvapuje čímkoliv, co dělá. Film se asi v rámci mainstreamu ztratí kvůli jasné cílové skupině, ale pokud ji tento film překročí, tak máme zaděláno na to, že Pohl bude jednou FAMÁky poučovat o tom, jak se točí nefalšovaný film.

[Slepák] Moje první kino naslepo se stává v celku zajímavým zážitkem. Film, o kterém jsem něco slyšel a renomé režiséra je věhlasné. Film jako pocta samurajství z prostředí černošské čtvrti jako pomsta bílým troubům a lidem, co zabíjí bezdůvodně zvířata a tak dále. Na začátku strach z překombinovanosti a zbytečné mlčenlivosti. Časem se však dostaneme i k humoru, který je nakonec skoro hlavní zajímavou devízou. Zajímavý zážitek.