Hrdinovia robotníckej triedy

Podnikání na Balkáně . Pracovní úraz na stavbě nepřípustný -  díra do hlavy a  stopa končí. Manažerka pozdě objevila svou naivitu.  Řešení  pracovního úrazu je trochu moc i na ni  a správně uložený panel je konečné řešení.  Film,  co mu nespadne řetěz celou dobu. Balkánské filmy jsou plnokrevné a syrové, o tomhle to pltí tuplem 4**** (15.08.2022)

[KVIFF 2022] Na scénu se opět vrací Đuričićová. Nyní opět v takovém, tom pomalém srbském nebo celkově jugoslávském filmu, který jsem po minulých Varech dost zavrhl. Takže jsem si letos chtěl užít jen ten okrajový odér. A ono zase nejde o nic příšerného. Zažil jsem horší. Ta myšlenka je jasná, Pojato je to po svém. Utahaně a šedivě bez emocí, ale asi víme o co jde. Finální tečka je taky docela silná. Každopádně je to jeden z těch unavenějších filmů, ze kterého zbyde jen poselství. (10.07.2022)

Malá skupinka šablonovitých zmrdů se skrz tradiční postupy vykořisťování proletariátu snaží maximalizovat svoje zisky ZA KAŽDOU CENU. Téma tedy opět typický. Přidanou hodnotou je zasazení do soudobýho (asi?) Srbska, což film okamžitě dělá o dost depresivnějším. Autoři sice trochu zvláštně balancují na hraně více žánrů, ale mezi dělňasema je i dost uvěřitelných charakterů, plus ta chladná bestie, takže to jakž takž drží pohromadě. Teda krom toho pohádkovýho konce. #kviff56 (65%) (09.10.2022)

„Cos to udělal?!“ - „To mě jen tak napadlo.“ Aneb co všechno je člověk schopný udělat pro nějaké ty penízky navíc…Film o 2 sociálních třídách v Srbsku (dalo by se to ovšem aplikovat na lecjakou jinou zemi), mezi nimiž nejsou ony pomyslné nůžky rozevřené, jako spíš maximálně roztažené. Zatímco bohatá, „velká zvířata“ podepisují zakázky za miliony jak na běžícím pásu (a to v prostředí, kde ono profláknuté přísloví „ruka ruku myje“ je pouhou denní rutinou), primitivní dělnická „lůza“ v podobě party „makáčů“ žije svým malým, „jednoduchým“ životem, kdy se snaží přežít do dalšího dne, a vysvobození představuje možná tak chlast po šichtě. A zatímco tyto 2 skupiny jsou od sebe jasně oddělené, postava PR manažerky stojí mezi nimi, dostatečně vysoko, aby nežila z ruky do huby, ale ne tak, aby měla své místo u stolu mocných opravdu jisté, což ona sama nakonec pozná dost drsně (aneb když si umazat ruce, tak pořádně a doslova). Já téhle mrazivé satiře převlečené za tragikomedii (s koncem vyvolávajícím úsměv na tváři) dám slušné 4*. (02.08.2022)

Společensky kritický žánrový hybrid je po většinu času rozstřelený mezi několika tématy a postavami. Především poukazuje na mezery v systému, v němž se různé post-komunistické země stávají rejdištěm pro západní kapitalistické firmy, a to skrze náhled do prostředí stavebních dělníků, pracujících na černo v nebezpečných podmínkách, a jejich bezcitných zaměstnavatelů, kteří je zneužívají ke klamání zahraničních developerů. Jako pojítko mezi oběma světy film používá hlavní hrdinku, z morálního hlediska dlouho nejednoznačně jednající manažerku, která se snaží zaopatřit svou rodinu, k tomu je milenkou svého šéfa-překupníka nemovitostí, a je stále víc a víc tlačena za hranu toho, co je ve své práci ochotna snášet. K tomu si film odskakuje i k postavě prostoduchého mladíka, který plánuje po ukončení dělnických prací odjet se svou milou pryč. Realisticky laděný film s výraznými satirickými prvky a ironickým názvem (a s několika falešnými tóny v hereckých výkonech různých vedlejších postav) začíná jako sociální drama, končí jako thriller a v průběhu toho se několikrát promění v černou komedii, v níž leniví a opíjející se dělníci dělají všechno proto, aby nemuseli pracovat. Snímek tak přichází hned s několika podnětnými motivy, z nichž v některých případech až mrazí, ale zároveň mu trvá skoro až do závěrečného aktu, než se v nich ustálí, propojí je a konečně jimi pořádně upoutá. (02.07.2022)